Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Krvavé pobřeží

Krvavé pobřeží

RECENZE: Krvavé pobřeží (režie: John Woo, 2008) – KRISTÝNA OSLZLOVÁ –

John Woo se po téměř 17 letech vrátil do Číny, aby divákům připravil vizuální orgie v podobě velkolepého historického velkofilmu, který běžel v Asii rozdělený do dvou dílů o celkové délce téměř pěti hodin. Pro trh mimo Asii však byl vytvořen sestřih o polovinu kratší. Důvodem pro tento poněkud drastický zásah byla neobeznámenost (především) amerického publika s čínskými dějinami, ale také množství postav a jmen, které by mohlo neasijského diváka mást. Následující článek se tedy zaměří především na nejvýraznější změny, které toto sestříhání přináší.

Snímek se vrací do posledních dnů dynastie Han, konkrétně do roku 208, kdy se konala bitva tří tehdy největších čínských království. Ambiciózní premiér Cao Cao jde tvrdě za svým cílem ovládnout všechny státy Číny a chystá se k rozhodující bitvě, kdy proti němu budou stát spojenci z jižního a východního království. Dějový základ filmu je v podstatě velmi jednoduchý – premiér Cao Cao úspěšně postupuje při dobývání Číny, načež následuje sjednání spojenectví království, která mají být budoucími oběťmi jeho expanze, čeká se na bitvu, proběhne bitva. Mezitím je samozřejmě spousta času na politikaření, lásku, vytváření přátelství mezi spojenci a ve výsledku má divák pochopit, že stačí držet pospolu, aby byl ten zlý poražen. To vše samozřejmě doprovází velkolepé bitvy, které začínají s razancí Woovi vlastní už od samého počátku. Akční scény jsou samozřejmě to, co se dočkalo nejmenších zásahů (ovšem i zde došlo k mnohým zkrácením), naopak se podle očekávání střhač zbavil velké části “klidu před bouří”. Největší měrou tedy vymizely události prvního dílu, kde se budují vztahy mezi spojenci a jsou představovány vedlejší postavy. Z vojenských velitelů se tak stávají spíše bezejmení hrdinové, což při dané délce není na škodu. Jejich role zůstává prakticky stejná jako v dvoudílné verzi, čas mezi bitvami je tedy věnován hlavním postavám – vůdci jižního království Sun Quanovi, jeho vicekráli Zhou Yuovi a stratégovi Zhuge Liangovi, který přijel dojednat spojenectví. Nejvíce v sestřihu ztrácí svou roli divácky vděčná postava rošťácké princezny jižního království, která se tak může zařadit po bok bezejmenných velitelů. V asijské verzi měla v každém díle svou vlastní vedlejší linii (které však byly navzájem poněkud nekonzistentní). V prvním díle byla zobrazena jako na svou dobu výjimečná, emancipovaná a nepochopená žena, navíc byla zlehka naznačena možnost milostného vztahu se stratégem východního království. V druhé části pak při špiónském vniknutí do nepřátelského ležení nachází přátelství jednoho z řadových vojáků (tím je možný románek mezi ní a stratégem zadupán do země). I přes tuto nevyrovnanost byla její postava vtipným osvěžením a vyrovnávala mužskou převahu na plátně (spolu s ženou Zhou Yua, která do příběhu vnáší výraznou milostnou linii), v sestříhané verzi má však minimum scén a její postava se stala téměř zbytečnou. Zmizení princezny obecně vystihuje jeden z rozdílů mezi oběma verzemi. Asijská verze totiž disponuje humorem a místy odlehčeným tónem, který z velké části ze sestřihu vymizel.

Kvůli sestřihání se objevily i občasné problémy v návaznosti a významu scén. Vystřihnutí scény lovu na tygra, ve které je tygr srovnáván s Cao Caoem a ve které se Sun Quan rozhoduje, zda přijme spojenectví a půjde s ním do bitvy, ztrácejí svou podstatu odkazy ve finální bitvě, kde je Cao Cao zobrazován jako tygr a objevují se paralely s výše zmíněnou scénou. Navíc v mnohých pasážích chybí Woova práce s drobnými symbolickými detaily (důkazem budiž už sestřihání úvodní scény, ve které Cao Cao přichází přemluvit císaře, aby mohl dále postupovat v dobývání), v mnoha místech je tak obrazové vyjádření odstraněno a zůstávají pouze dialogy.

Z dalších výraznějších změn jmenujme například výměnu některých hudebních motivů či přidání anglicky mluveného úvodu, který neznalého diváka obeznámí se základními historickými fakty. V sestřihu také naprosto vymizely rušivé přechody mezi scénami, což je určitě jeden z jeho kladů, v původní verzi až příliš odváděly divákovu pozornost samy na sebe.

Přestože historický válečný velkofilm není pro Wooa typický, i zde se samozřejmě najde mnoho jeho typických trademarků, od boje s dítětem, přes nadměrné množství létajích holubic až po tasení dvou mečů, které zde nahrazují tradiční střelné zbraně. Ve filmu jsou celkově 3 větší bitvy (počáteční útěk před Cao Caovým vojskem, přepadení v poušti a závěrečná bitva), přičemž překvapivě ta poslední se svou velikostí téměř vyrovná bitvě druhé – závěr tedy nenabízí to nejlepší. Diváka zřejmě překvapí, že se nejedná o lodní bitvu, což je s podivem, když si dal Woo tolik práce, aby ukázal Cao Caovo gigantické loďstvo (prostřednictvím efektního přeletu holubice nad řekou). Samotné bitvy jsou ale zinscenované velmi precizně, prostor je dán nejen majestátním pohledům na obrovská bojující vojska, ale v bitvě se Woo soustředí i na jednotlivé velitele, kteří svými schopnostmi výrazně převyšují řadové vojáky. Bohužel kvůli zkrácení se z nich, jak už bylo řečeno výše, stávají jen bojovníci bez jakéhokoliv většího významu, kromě toho, že ukazují věrnost a schopnosti Cao Caových soupeřů. Před bitvou I během ní dochází k taktizování, kterému je věnována podstatná část stopáže filmu – Sun Quan, Zhou Yu a stratég Zhuge Liang odhadují dopředu Cao Caovy kroky a vymýšlejí vhodnou obranu (z které se často stává spíše útok). Bitvy samotné jsou potom také přehlídkou tohoto taktizování, otázkou však je, zda by takovéto strategie byly v praxi vůbec proveditelné. Přesto jsou díky tomu Woovy bitvy něčím víc než jen pobíjením se dvou armád, navíc vše je velmi přehledně natočené, takže divák se bez problému zorientuje v prostoru a všechny kroky jsou logické a pochopitelné (bohužel i tady se občas krácení nemile projevuje).

V závěru se tedy pokusím shrnout zásadní rozdíly mezi oběma verzemi. Dvoudílná verze se nezaměřuje jen na bitvy, ale snaží se věrohodně budovat vztahy nejen mezi spojenci, ale i v Cao Caově armádě, nechává postavy odpočinout si a zarelaxovat, jednoduše dokáže zviditelnit i méně významné vedlejší postavy. Nachází také více času pro humor. V sestřihu zůstává veškeré politikaření, taktizování a následné bitvy, ale odlehčení je minimum, vedlejší postavy se stávají téměř bezvýznamnými, přičemž i ty hlavní v některých ohledech ztrácejí (např. kvůli vystřihnutí scény porodu koně stratég Zhuge Liang téměř ztrácí svůj postoj “všechno umím trochu”, který byl několikrát naznačen už dříve, ale v této scéně vrcholí; kvůli její absenci jsou předchozí náznaky téměř zbytečné). V kině má ale český divák možnost vychutnat si alespoň bitvy, které velké plátno rozhodně potřebují. I tak bych ale doporučila podívat se i na dvoudílnou verzi, která jako film obstojí přece jen lépe.


 

Krvavé pobřeží (Chi Bi / Red Cliff)

Režie: John Woo

Scénář: John Woo, Khan Chan, Cheng Kuo, Heyu Sheng

Kamera: Yue Lu, Li Zhang

Střih: Robert A. Ferretti, Angie Lam, Hongyu Yang

Hudba: Tarô Iwashiro

Hrají: Tony Leung Chiu Wai (Zhou Yu), Takeshi Kaneshiro (Zhuge Liang), Fengyi Zhang (Cao Cao), Chen Chang (Sun Quan), Wei Zhao (Sun Shangxiang), Jun Hu (Zhao Yun), Chiling Lin (Xiao Qiao), Shido Nakamura (Gan Xing), Yong You (Liu Bei), Ba Sen Zha Bu (Guan Yu)

Čína, 2008, 147 minut (dvoudílná verze – 150 + 136 minut)

Distributor: Bontofilm

Premiéra ČR: 18. 06. 2009

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 13

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru