LGBT subkultura v mýdlové opeře

Žánr soap opery je v jistém slova smyslu dokonalou televizní formou. Vytváří a udržuje stabilní publikum, je monitorován jinými médii, podporován veřejností a jejími zájmy, stejně jako vytváří prostor pro reklamní agendu, věnuje se kontroverzním tématům a vytváří a obohacuje veřejnou diskuzi. Je jedním z nejmocnějších a nejvíce cenově přístupných žánrů vůbec. Podle Dorothy Hobson navíc spojuje dvě důležité funkce televize: je zábavou pro diváka a příležitostí vydělat nemalé peníze pro producenty. Vzhledem k tomu, že publika mýdlové opery jsou poměrně početná (soap opera patří k nejvíce sledovaným žánrům v TV), skýtá tento žánr nejen velký potenciál co do finančního zisku, ale také možnost tzv. veřejné služby.

Edukativní a didaktická složka jsou jedním ze základních znaků soap opery. Pokud je divák emocionálně zainteresován v nějakém příběhu nebo u nějaké postavy, snáze přijímá její/jeho hodnotový systém nebo informace, které soap prostřednictvím postav a narativních linií nabízejí. Tento fakt je obzvláště důležitý u témat, která řadíme mezi tabu. Televize je už od svého počátku médium ryze rodinné. A přestože se zcela jistě na TV nedívají pouze rodiny a jejich členové, řada žánrů a samotné složení TV programu právě k rodině cíleně směřuje. Klíčové je tvrzení, že rodinu je třeba chránit a to ve všech smyslech tohoto slova. I z toho důvodu je televize stále jedním z nejkonzervativnějších médií (např. oproti filmu) a mnohá témata dlouho byla a stále jsou televizním obrazovkám zapovězena. Jsou to ale právě mýdlové opery, které často mezi prvními tato společenská tabu přinášejí na obrazovky a spojují je s oblíbenými postavami, prostřednictvím nichž se ve veřejném prostoru neexistující fenomén, problém, tajemství, prostě „věc, o které se nemluví“, dostává do širšího povědomí veřejnosti a začíná existovat. A pokud něco existuje ve veřejném prostoru/diskurzu, lze změnit způsob, jakým je ono bývalé tajemství nahlíženo veřejností.

V případě televize jako rodinného média se jako nejproblematičtější fakt jeví to, že homosexualita je na rozdíl od jiných minorit (např. rasových, etnických apod.) založena na sebeidentifikaci jejích příslušníků a příslušnic (identifikují se tedy např. jako lesba, gay, bisexuální osoba atd.). Neheterosexuální jedinci tedy ve většině případů nesdílejí svůj menšinový status se svými příbuznými a nejbližším okolím. Většinou jsou „izolováni“ v heterosexuálním světě, kde je heterosexualita normou a pohlíží se na ni jako na samozřejmý fakt.

Larry Gross ve své knize Up from Invisibility upozorňuje na to, že téměř každé téma, které je spojováno s homosexualitou, je automaticky považováno za kontroverzní. To je možná důsledkem jednoho ze stereotypních způsobů mediálního zobrazování homosexuality skrze sexualizaci. Pokud se pak nějaká homosexuální postava v mainstreamovém fikčním pořadu (v našem případě soap opeře) objeví, důraz je kladen zejména na reakce postav heterosexuálních, což je patrně způsobeno i tím, že seriáloví gayové/lesby/bisexuální osoby patří mezi postavy vedlejší nebo okrajové a dostávají prostor v případě, kdy se narativní linie soustředí na uvedení „sociálních problémů“ a tabu, jež tyto postavy ztělesňují. Většinou jsou charakterizovány výhradně nebo převážně skrze svou odlišnou sexualitu, a jsou tedy jejím vtělením, což ovšem ve světě soap opery, kde vládnou „tradiční rodinné hodnoty“, představuje značný problém, neboť tyto postavy narušují „přirozený řád“ světa.

Přestože soap dlouhou dobu odolávala, nakonec byli tvůrci donuceni alespoň částečně reflektovat společenské změny a i do soap pronikly homosexuální postavy, jimž byl věnován větší prostor. Stále je však s touto tematikou spojena určitá sociální zodpovědnost, která se projevuje značnou didaktičností a něčím, co by se snad dalo nazvat snahou o klasicky humanistický pohled, ovšem nesmíme zapomínat na to, že i tato projevená „tolerance“ je omezená (přičemž její hranice určují prodejnost – primárním cílovým publikem jsou spíše tradičně smýšlející ženy – zadavatelé reklam).

Jedním z dalších faktorů, které ovlivňují zobrazování LGBT tematiky v televizní produkci je samotný systém financování televizních programů. Mediální trhy jsou ve světovém měřítku poměrně různorodým prostorem. Co země, někde i kraj, to jiný způsob financování a externích a interních zásahů do podoby televizní produkce. Pomineme-li obsahová omezení vyplývající ze zákonů jednotlivých zemí, je nasnadě poznamenat, že už samotný prvek donátora, majitele nebo systému financování jednotlivých TV pořadů se výrazně podílí na konečném obsahu všech televizních produktů. Kupříkladu ve Spojených státech amerických existují velké rozdíly mezi zobrazováním LGBT témat v tzv. plošných (Broadcast Network) a kabelových televizích. Ty plošné jsou o poznání konzervativnější, protože jsou financovány z reklamních příjmů a donátorů. Těmi jsou velké americké firmy, které se soustředí na rodinu (např. Procter & Gamble). Nejednou se stalo, že byla programu nebo dokonce celé televizi odřeknuta spolupráce a donátorství na základě nevhodného obsahu pořadu, který by mohl ohrozit hodnoty americké rodiny. Oproti tomu americká kabelová televize pracuje se systémem předplatného a cíleně využívá kontroverzních témat, která lákají nové a nové předplatitele a možnost ztráty většího finančního obnosu je o poznání menší než u plošné televize. Tato strategie se nejednou vyplatila např. kabelové televizi Showtime (Queer as Folk, The L Word, Dexter, Nurse Jackie, Californication, The Tudors, Weeds a další).

Americká mýdlová opera v kontextu LGBT postav

V roce 1992 sestavil Robert Rorke pro časopis Soap Opera Digest seznam deseti věcí, které nikdy neuvidíte v (americké) soap opeře. Na druhém místě hned za nahotou se umístil homosexuální polibek (za nímž následovalo násilí na zvířatech). To je patrně způsobeno i mnohem přísnějším pohledem na znázorňování jakéhokoliv sexuálního chování, jež je v americké televizi většinou redukováno na líbání. Polibek tak vlastně zastupuje sex (je pravděpodobné, že když se postavy líbají, mají spolu sexuální poměr).

Homosexuální postavy se v amerických soap operách začaly v menším měřítku objevovat na konci 80. let, tedy v době krize kolem AIDS. V té době byli mediálním zobrazením AIDS právě gayové. Je logické, že AIDS a s ní spojená homofobie se staly tématy, která soap opery reflektovaly. Jedním z prvních gay postav v soap se stal teenager, vzorný student a hvězda atletického týmu Billy Douglas (první profesionální role Ryana Phillippa) z denní mýdlové opery (daytime soap) One Life to Live. V létě roku 1992 se scenáristé zaměřili na dějovou linii, která zahrnovala nejen Billyho coming out, ale také reakce obyvatel Llanview (fiktivního seriálového města). Billy se samozřejmě setkal s různými reakcemi, ale převažovala především homofobie a strach z AIDS. Po pár měsících, kdy byla narativní linie Billyho dominantní pro celou soap, se jeho postava ze seriálu vytratila a Llanview se opět stalo 100% heterosexuálním městečkem. Ohromné množství dopisů, které Phillipp obdržel, ovšem svědčilo o tom, že toto téma zasáhlo mnoho lidí.

Kromě periferních postav se v 90. letech gayové a lesby v mýdlové opeře objevovaly zřídka. Výjimkou byla postava gay učitele Kevina Sheffielda (Ben Jorgensen) z All My Children nebo John Hanley (Lee Mathis) ze soap General Hospital. V General Hospital se poté objevily ještě dvě gay postavy – učitel Ted Murty (Patrick Fabian) a osobní asistent Elton Freeman / Loren Herbert (jak příhodné jméno!). Po roce 2000, tedy přesněji v roce 2004 si prošel coming outem a prožil si krátký románek se ženatým mužem druhý homosexuální občan Llanview v soap One Life to Live Mark Solomon (Matt Cavenaugh).

Nejvýraznější lesbické postavy se objevily v mýdlových operách Guiding Light (v ČR uváděn pod názvem U nás ve Springfieldu), která byla letos po více jak šedesáti letech nepřetržitého vysílání zrušena, a All My Children (výrazná postava Biancy Montgomery (Eden Riegel) a první bisexuální postava v americké denní televizi Lena Kundera / Olga Sosnovska). V soap Guiding Light se objevilo více lesbických postav (postavy Olivia Spencer / Christal Chapell a Natalia Rivera / Jessica Leccia). All My Children naproti tomu drží prvenství mezi denními soap v odvysílání vůbec prvního stejnopohlavního polibku v roce 2004. Mýdlová opera All My Children pokračovala v prvenstvích, když se zde v lednu roku 2009 odehrála první legální svatba lesbického páru (Bianca Montgomery a Reese Williams) a tato dvojice se stala zároveň prvními stejnopohlavními rodiči v americké daytime soap.

To, že první „mýdlový“ polibek se uskutečnil mezi ženskými hrdinkami (Biancou a Lenou) jen potvrzuje, že mužské projevy homosexuality jsou všeobecně přijímané negativněji. Gayové si tedy museli počkat do září roku 2007, kdy se políbili hrdinové (Luke Snyder / Van Hansis a Noah Mayer / Jake Silbermann) oblíbeného nekonečného seriálu As the World Turns[1], kteří se stali partnery a u fanoušků a fanynek velmi populárním párem (ačkoliv je jejich vztah „poznamenán“ poměrně silnou autocenzurou ze strany samotných tvůrců). Jak kontroverzní je ještě dnes zobrazování intimních scén mezi dvěma muži, se ukázalo letos v další velice oblíbené show Young and Restless (Mladí a neklidní), v níž gay Rafe Torres (Yani Gellman) svedl svého televizního kolegu Adama Wilsona. Tato „sváděcí scéna“ proslula absencí jakéhokoliv fyzického kontaktu mezi jejími dvěma aktéry (střih předtím, než se oba muži políbili, byl následován záběrem na oblékající se hrdiny). V současnosti se v daytime soap objevuje ještě jeden mužský pár, a to opět v One Life to Live (policista Oliver Fish / Scott Evans a Kyle Lewis / Brett Claywell)[2] , takže se zdá, že Pine Valley, Llanview a všechna ostatní „mýdlová“ města už nejsou čistá jako padlý sníh… konečně.

Na skok do Evropy

Ani televizi se nevyhnula éra globalizace, nemůžeme tedy mluvit o tom, že by se evropská a americká, potažmo jiná seriálová produkce vzájemně neovlivňovaly a nečerpaly ze sebe. Na druhou stranu lze ale vypozorovat dílčí rozdíly mezi americkou a evropskou televizní produkcí. Odlišnost tkví patrně v jiných kulturních, společenských a historických vlivech, které působily a působí v dlouhodobém měřítku nejen na tvorbu a obsah soap opery.

Evropská mýdlová opera je o poznání odvážnější jak co do výběru témat, tak do způsobu jejich prezentace. Současně je více „realistická“ a méně explicitně edukativní a didaktická než bývají americké mýdlové opery. Nelze ale tvrdit, že by se tyto prvky projevovaly u všech příkladů z tohoto žánru.

Onou odvahou proslula už nejedna britská soap opera. Například Coronation Street uvedla do svého děje jednu z prvních gay a současně prvních transgender postav[3] v britské soap (male to female) Harolda Pattersona, později Hayley Patterson − Cropper (Julie Hesmondhalgh). EastEnders pro změnu v současné době reflektuje nejen gay coming out, ale zároveň také gay bashing a náboženství. Syed Masood (Marc Elliott) pochází z tradiční indické rodiny, jeho coming out ale komplikuje kromě indické tradice i fakt, že je muslim a má před svatbou s Amirou, indickou kráskou. První onscreen polibek mezi Syedem a Christianem (John Partridge) sledovalo v EastEnders skoro osm milionů diváků. Oblibu této dvojice dokládá i fakt, že byly natočeny dvě verze prvního polibku, z čehož ta odvážnější poté kolovala na internetu.[4] I když Británie patří mezi progresivní země v přístupu k prezentaci LGBT subkultury v médiích, existuje současně poměrně velký rozdíl mezi tradičními soap operami (Coronation Street, EastEnders, Emmerdale) a mýdlovými operami, které jsou cíleny na mladší publikum (Hollyoaks). Např. Hollyoaks jsou v tématech sexu, nahoty a partnerských stejnopohlavních vztahů otevřenější, dynamičtější a explicitnější než u tradičních soap oper, kde je takřka nemyslitelné mít více než několikavteřinový onscreen polibek, neřku-li něco víc.

Jednou z prvních gay vlaštovek v irském televizním světě je seriál Raw (hybridní forma soap opery), kde jednu z vedlejších (avšak z hlediska gay rolí podstatnou) rolí ztvárnil český herec Kryštof Hádek. Dvojice Geoff Mitchell (Damon Gameu) a Pavel Rebien (Kryštof Hádek) patří taktéž mezi velice oblíbené gay páry nejen v Irsku.[5]

LGBT postavy a témata se objevují i v mýdlových operách (případně jejich derivátech) španělské (např. El Cor de la Ciutat, Física o Quimíca), francouzské (Clara Sheller, Plus Belle La Vie), řecké, švédské (Andra Avenyn), dánské (2900 Hapinnes) a dokonce i bulharské televize (Zabranena Lyubov). Zdá se však, že nejprogresivnější oblastí je Německo se svými mýdlovými operami Verbotene Liebe, Alles was zählt (Na čem záleží) a Gute Zeiten Schlechte Zeiten (viz článek Současná německá soap opera v aktuálním čísle 25fps).

Soap opera vládne New Yorkem

Mýdlová opera patří i v dnešní době mezi často podceňované a opovrhované žánry. A to i přes to, že patří mezi ty televizní (dříve rádiové) programy, které paradoxně člověka ovlivňují nejvíce. Postavy a zápletky z těchto příběhů se mnohdy dostávají (nejen) prostřednictvím rozhovorů diváků a nepřímo zúčastněných do obecného povědomí (Michel Foucault by patrně mluvil o veřejném diskurzu) a stávají se součástí kultury té které společnosti. Témata, která jsou výsadou soukromé sféry a mají ve společnosti statut tajemství (byť i veřejných) se prostřednictvím televize, v tomto případě zápletek soap opery, stávají věcí veřejnou a veřejně diskutovanou. A právě na tomto místě se vytváří potenciál změny názoru veřejnosti na cokoli.

Od 70. let dvacátého století se v mýdlových operách po celém světě začala objevovat témata a postavy spojené s homosexualitou a LGBT subkulturou.[6] Přesto ani dnes nemůžeme tvrdit, že by lesby, gayové, transgender postavy nebo bisexuálové byli zobrazováni přinejmenším ve stejné míře a prostoru jako heterosexuální postavy. Nejsou! Zejména v soap operách se stále jedná o poměrně výjimečné záležitosti, ačkoli existuje několik výmluvných výjimek, na které jsme už upozornily nejen v tomto článku.

I přes pohrdavý přístup mnoha a mnoha televizních i netelevizních diváků a divaček k žánru mýdlové opery můžeme s čistým svědomým konstatovat, že se najdou témata a postavy s nimi neoddělitelně spojené, které z prostoru fikčního světa mohou ovlivnit – a také ovlivňují – „realitu“ všedních dnů. Jeden aktuální příklad za všechny. Na konci března 2010 (26. – 28. 3.) se v New Yorku uskuteční charitativní setkání několika herců z amerických a evropských mýdlových oper, kteří hrají gay postavy. K potvrzeným hostům patří Hal Sparks jako představitel Michaela Novotného z žánrově hybridního seriálu Queer as Folk (americká verze), Gregory Michael z taktéž žánrově hybridních seriálů Dante´s Cove a Greek, Nicholas Rodriguez jako Nick Chavez z americké soap opery One Life to Live, Felix Isenbűgel coby Carsten Reimann z německé soap opery Gute Zeiten, Schlechte Zeiten, Jo Weil a Thore Schölermann jako mezinárodně velice oblíbený gay pár Oliver Sabel a Christian Mann z německé mýdlové opery Verbotene Liebe a konečně po dvou a půl letech opět „resuscitovaný“ gay pár Roman Wild a Deniz Oztűrk z německé soap opery Alles was zählt (Na čem záleží) v podání Dennise Grabosche a Igora Dolgatschewa. Výtěžek ze všech akcí, kterých se herci zúčastní, bude věnován na charitativní akce The Trevor Project a The Aids Hilfe Köln.[7]

Zdroje:

Allen, Robert C. (ed.) To Be Continued… Soap Operas Around the World. London; New York: Routledge, 1995.

Davis, Glyn, Needham, Gary. Queer TV. Routledge. New York 2009.

 

Gross, Larry. Up from Invisibility. Lesbians, Gay Men, and the Media in America. New York: Columbia University Press, 2001.

Hobson, Dorothy. Soap Opera. Polity Press. Cambridge 2003.

---

[1] Na září 2010 je ohlášen konec této soap opery, která je vysílána nepřetržitě již více než padesát let.

 

[2] Ukázka ze soap opery One Life to Live http://www.youtube.com/watch?v=m0-XKBo4PhI

[3] Hayley Cropper byla současně první transgender postavou na světě, která se v dramatickém seriálu objevovala pravidelně v delším časovém úseku.

[4] První polibek mezi Syedem a Christianem ze soap opery EastEnders http://www.youtube.com/watch?v=C5_Y6V5iRoI

[5] Ukázka z irského seriálu RAW http://www.youtube.com/watch?v=84x8aDqf14I

[6] Patrně první soap operou (a fikčním TV pořadem vůbec) na světě, která reflektovala trvalý milostný vztah gay páru, byla australská NUMBER 96 (1972–1977) – postava Dona Finlaysona (Joe Hasham) a jeho partneři, zejména Dudley Butterfield (Chard Hayward). Tento pořad byl pro Austrálii přelomový nejen kvůli reflexi tématu homosexuality, ale také kvůli zobrazování nahoty, užívání drog, znásilnění a kvůli rasově různorodému hereckému obsazení. Na žádné z uvedených témat nebylo do té doby na TV obrazovkách v tomto žánru tak výrazně upozorňováno. Více informací např. na: http://members.ozemail.com.au/~fangora/number96.html

[7] Více informací o této akci nazývané Gays of Our Lives, najdete na této webové adrese: www.gaysofourlives.org