Nejgeniálnější z náladových despotů

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. prosince 2009 Rubrika: Světový film | Komentář : 0

RECENZE – KNIHA: Růžový panter Peter Sellers (Ed Sikov) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Zatímco tuzemský divák má Sellerse (1925–1980) zafixovaného především jako popleteného vrchního inspektora Jacquese Clouseaua z populární panteří série, v odborných kruzích si herec dobyl renomé úplně jinými rolemi. On sám vždy za vrcholy své kariéry považoval čtveřici U mě dobrý, brácho (u nás dosud neuvedený snímek I‘m All Right, Jack z roku 1959), Dr. Divnoláska, Večírek a Byl jsem při tom.

Když na konci knihy Růžový panter Peter Sellers děkuje její autor, americký filmový vědec a spisovatel Ed Sikov (nar. 1957), komusi za to, že vymyslel název, nemá na mysli uvedený český titul, nýbrž titul originální Mr. Strangelove: A Biography of Peter Sellers. Na tomto rozdílu je jasně patrné, že zatímco tuzemský divák má Sellerse (1925–1980) zafixovaného především jako popleteného vrchního inspektora Jacquese Clouseaua z populární panteří série, v odborných kruzích si herec dobyl renomé úplně jinými rolemi. On sám vždy za vrcholy své kariéry považoval čtveřici U mě dobrý, brácho (u nás dosud neuvedený snímek I‘m All Right, Jack z roku 1959), Dr. Divnoláska, Večírek a Byl jsem při tom.

A kariéra to nebyla pouze filmová, vždyť Peter Sellers si podmanil nejprve rozhlasové posluchače v The Goon Show, ve které spolu s kolegy Spikem Milliganem a Harrym Secombem dlouhá léta udivoval hlasovou ekvilibristikou a svými ztřeštěnostmi inspiroval celou řadu dalších britských komiků, členy skupiny Monty Python v prvé řadě.

Těžištěm knihy však není analýza Sellersovy (dost nevyrovnané) filmografie, ale mnohem těžší pokus zprostředkovat čtenáři (dost nevyrovnanou) osobnost geniálního umělce, který sám o sobě zpola vážně zpola žertem tvrdil, že ve skutečnosti žádnou osobnost nemá, neboť se rozpouští ve svých postavách. Ed Sikov shromáždil úctyhodnou řádku svědectví, prostudoval spoustu písemných materiálů a zhlédl mnoho filmů, aby vykreslil obdivovaného umělce jako výstředního člověka, na němž se podepsalo především dětství strávené s dominantní matkou. Nebylo lehké egomaniaka a maniodepresivního psychotika Sellerse, posedlého okultismem a horoskopy, režírovat (ať už kvůli jeho improvizacím, mánii ztvárňovat ve filmu více postav nebo prostě proto, že režii až příliš často bral do vlastních rukou), nebylo snadné se s ním přátelit a snad nejhorší bylo stát se jednou z jeho čtyř manželek (mezi něž patřila i mladičká švédská sexbomba Britt Eklandová) nebo některým z jeho dětí. Naštěstí výsledkem bádání není suchá psychiatrická zpráva, nýbrž zábavná kniha, podaná jako černá komedie zcela v sellersovské tradici.

Ne náhodou jsou kapitoly uvozeny citáty z Lewise Carrolla. Peter Sellers nejenže hrál Zajíce Březňáka v Alence v říši divů (1972), ale na place i v životě dokázal mnohé z nonsensů a absurdit slavného autora uvést v realitu. Filmy patřící dnes do zlatého fondu, komerční trháky i naprosté propadáky, nepopiratelný talent, extravagantní životní styl obletované celebrity, večírky, cestování po celém světě, přátelství se slavnými kolegy i členy královské rodiny, ale také naprostá závislost na matce, sobectví, umanutost, snobismus, drogy, nezdařená manželství a série infarktů, to vše vyvstává před čtenářem, kladoucím si otázku: Byl tento člověk někdy doopravdy šťastný? Před mikrofonem? Před objektivem filmové kamery? Když dokázal rozesmát společnost? A stojí vůbec za to usilovat o slávu, když cena za ni je takto vysoká?

Pod odbornou revizí Ivy Hejlíčkové vydalo XYZ další téměř bezchybnou překladovou biografii, opatřenou solidní filmografií, kombinovaným rejstříkem i bohatou bibliografií. Jen zamrzí, že si nikdo nevšiml, že jména jako Polanski, Gutowski nebo Kosinski se správně mají skloňovat jako přídavná jména podle vzoru mladý. Ale to je jen drobná vada na kráse výborné knihy o velkém komikovi, který byl na plátně nejlepší v okamžicích, kdy dokázal potlačit svou posedlost převleky a umírněný projev položit do služeb vznikajícího díla. Škoda, že byl většinou přesvědčen o opaku.