Píše se

Boxoffice

(Boxoffice je magazín o filmovém průmyslu oddaný kinařskému bussinesu. Vychází již od roku 1920 a má stálý okruh čtenářů, hlavně z řad majitelů kin a filmových profesionálů.)

A Christmas Carol / Vánoční koleda

Phil Contrino se na stránkách Boxoffice pozitivně zmiňuje o potenciálu Zemeckisovy novinky Vánoční koleda k dobytí statutu blockbuster letošní zimy. Režisér v něm využívá performance capture process, techniku, kterou si již vyzkoušel ve filmech Polární expres (2004) a Beowulf (2007) a jejíž možnosti se naštěstí rok od roku rapidně rozšiřují. Snímek Vánoční koleda je adaptací stejnojmenné povídky Charlese Dickense z roku 1843 a svými hereckými výkony nás v něm oblaží Jim Carrey, Gary Oldman či Colin Firth. Světovou premiéru ve formátu Disney Digital 3-D si Vánoční koleda odbude 6. listopadu. Za zmínku stojí i fakt, že se jedná již o třetí disneyovské převyprávění této povídky během šestadvaceti let (Mickey‘s Christmas Carol z roku 1983 a Muppet Christmas Carol, 1992). Vánoční koleda je viktoriánská moralitka o protivném lakomci Ebenezeru Vydřigrošovi (Jim Carrey), který v předvánočním čase během jedné noci projde intenzivním kurzem sebezpytování a sebevykoupení. Pan Vydřigroš (v originále pak Scrooge) je finančník, jenž zasvětil celý svůj život shromažďování bohatství. Nic jiného pro něj nemá ceny, přátelství ani láska, natož vánoční svátky a jejich poselství. Osudné noci se panu Vydřigrošovi postupně zjeví tři přízraky, Duch Vánoc minulých, Duch Vánoc přítomných a Duch Vánoc budoucích (všechny ztělesnil Carrey), kteří nebohého staříka podrobí psychicky náročnému putování z jedné jeho životní etapy do druhé. Co Dickens mínil jako další z řady svých morálně apelativních próz, vnímá Zemeckis především jako nejlépe kdy napsaný příběh o cestování v čase. Striktně se však drží předlohy, jeho Vánoční koleda je věrnou adaptací v klasickém stylu. Divák mající v oblibě viktoriánskou éru staré dobré Anglie se všemi těmi cylindry, kočáry taženými koňmi, plynovými lampami a všudypřítomnou mlhou líně se válející architektonicky skvostnými bočními uličkami si tedy stejně jako já přijde na své. Na Vánoční koledu se do českých kin můžete hrnout od 19. listopadu.

Dostupné na WWW: http://boxoffice.com/featured_stories/2009/09/weekly-anticipation-index-28.php

A Christmas Carol

Vánoční koleda

Režie: Robert Zemeckis

Scénář: Robert Zemeckis

Kamera: Robert Presley

Hudba: Alan Silvesti

Střih: Jeremiah O‘Driscoll

Hrají: Jim Carrey (Scrooge, Duchové Vánoc), Gary Oldman (Jacob Marley, Bob Cratchit, Tiny Tim), Colin Firth (Fred), Robin Wright Penn (Belle)

USA, 2009, 120min

Bright Lights Film Journal

(Populárně-akademický americký čtvrtletník s širokým výčtem zájmů, od klasických filmů, přes komerční až po nezávislé. Primárně se soustředí na vztah mezi kapitalistickou společností a snímky, které ji zobrazují, podporují či podrývají – filmy jako propaganda.)

Bromance

Snímky typu Funny People¹ či Pařba v Las Vegas² (mimochodem další důkaz neutuchající poťouchlosti a nezměrné představivosti tvůrců českých překladů anglických názvů filmů, v originálu The Hangover = kocovina) přiměly Josepha Aisenberga, redaktora žurnálu Bright Lights, napsat rozmáchlý článek o trendu bromance. V roce 1990 tento termín vymyslel redaktor skateboardového časopisu Big Brother Dave Carnie, odkazoval jím na zvláštní typ vztahu, který se vyvine mezi dvěma skateboardisty trávícími spolu notnou dávku času. Jedná se o kombinaci dvou slov „brother“ a „romance“. Odborně je pak bromance definována jako blízký, avšak asexuální vztah mezi dvěma muži, forma homosociálního důvěrného přátelství. (Bromantic comedy je tedy něco podobného jako Buddy comedy³). Nejedná se v podstatě o nic zas až tak převratného, o pravém přátelství mezi muži hovořil už Aristoteles. Ovšem jak píše Aisenberg, v dnešní době, kdy jsou gayové označeni za společensky přijatelné, vykrystalizovala totální zmatenost, jak má vlastně vypadat takový obyčejný heterosexuální muž. I proto vznikají chlapské filmy pro muže, kteří sice akceptují gaye, rozhodně však netouží být za ně považováni. Pojem bromance v posledních letech vešel ve všeobecné povědomí, nejzajímavější na něm ale asi je, že někdo vůbec cítil potřebu ho vytvořit. Vždyť velké přátelství mezi muži bylo i námětem básníků, pravda, člověk byl pokaždé krapet podezřívavý, dětinské. Nyní, když ta queer bomba vybuchla, není se ani co divit, že filmaři cítí potřebu ustavičně ujišťovat o „normálních“ věcech. Přidělení asexuálnímu mužskému přátelství vlastní speciální kategorii je ve skutečnosti pokusem popřít co celý proces pojmenování už vlastně potvrdil, že na blízkém vztahu mezi dvěma muži je prostě něco velmi homosexuálního. Jen pro zajímavost uvádím pár celebrit, jež v reálném životě prožívají takové bromance: George Clooney a Brad Pitt, Ben Affleck a Matt Damon, Will Smith a Tom Cruise atd.

Dostupné na WWW: http://www.brightlightsfilm.com/65/65bromance.html

Close-Up Film

(Britská internetová nepříliš specializovaná filmová stránka. Naleznete zde recenze na nejžhavější filmové novinky, studie, rozhovory, retrospektivy, pozvánky na filmové festivaly a zprávy o filmovém dění ve všech britských regionech.)

Dorian Gray

Carol Allen se na stránkách Close-Up Film věnuje nejnovějšímu zpracování románu Oscara Wilda, Obraz Doriana Graye. (Doposud vznikly čtyři filmové adaptace; klasická od režiséra Alberta Lewina z roku 1945, BBC televizní verze z roku 1976 a zmodernizovaná z roku 1983 a 2001. Krom celovečerních snímků se téma objevilo i v epizodách bezpočtu seriálů jako Star Trek či Get Smart.) Pod jednoduchým názvem Dorian Gray se látku tentokrát rozhodl zrežírovat devětačtyřicetiletý Brit Oliver Parker, jenž má s Wildeovými texty bohaté zkušenosti. Na stříbrné plátno převedl dvě z jeho divadelních her; v roce 1999 Ideálního manžela, o tři roky později pak úchvatně satirické Jak je důležité míti Filipa. Dramatikův jediný román je gotickým a zároveň faustovským příběhem o hédonismu, hříchu a ceně, kterou za to vše musí nakonec Dorian zaplatit. Parkerovo pojetí příběhu – o tělesně perfektním mladíkovi, jenž překvapivě nestárne navzdory požitkářskému životu, jaký vede, přičemž portrét zachycující jeho krásu postupně stárne a ohyzdní odrážeje tak Dorianovy (Ben Barnes) hříchy – je vyprávěn nikoliv jako horror, ale spíše elegantní historický kus s moderním nádechem. Lokace jsou přesvědčivé zajímavě pompézním způsobem. V jedné scéně se také objevuje perfektní napodobenina stanice metra raného Londýna.⁴ Barnes (princ Kaspian z Letopisů Narnie) herecky obstál, jako zprvu naivní mladíček oslněn londýnskou společností i jako chlípník, jenž na pobízení přítele Wottona (Colin Firth) neohroženě okouší zakázaná potěšení tělesného chtíče, jež si jeho starší rádce sám realizovat netroufá. Firth má v mnoha ohledech mnohem zajímavější roli – v pozici jakéhosi Mefistofela Dorianova Fausta, který dění cynicky komentuje Wildeovými úchvatnými pravdami typu „jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je mu podlehnout“. Ačkoliv se stále jedná především o viktoriánskou moralitku, scenárista Toby Finlay ji aktualizoval pro současné publikum zavedením homosexuálního elementu, který samozřejmě Wilde ve své době explicitně vyjádřit nemohl. Finlay se také pokusil o psychologické vysvětlení Dorianova rapidního přechodu od nevinnosti ke zlu skrze flashbacky na týrání, jímž si Dorian prošel v péči svého děda ve stejném podkroví, kam později schová svůj portrét. Současné antikuřácké módě je pak poplatná scéna, kdy Dorian započne svůj úpadek přijetím první cigarety nabízené mu Wottonem. Snímek nevyhnutelně trpí stejným problémem jako Marlowův Doktor Faustus, některé Dorianovy dekadentní činy totiž po chvíli působí krapánek pošetile. Nejpovedenějším úsekem filmu je závěrečná část, období těsně před první světovou válkou, kdy se Dorian po mnoha letech v zahraničí vrací do Londýna. Každý, koho zná, notně zestárl, jen Dorian zůstává lety nepoznamenán. Samotný portrét je proveden efektivně, nepřemrštěně. Konec je pak identický s Wildeovým rozřešením příběhu.

Dostupné na WWW: http://www.close-upfilm.com/reviews/d/dorian_gray.html

Dorian Gray

Režie: Oliver Parker

Scénář: Toby Finlay

Hrají: Colin Firth (Lord Henry Wotton), Ben Barnes (Dorian Gray), Rachel Hurd-Wood (Sybil Vane), Rebecca Hall (Emily Wotton)

UK, 2009, 112 min

Perlička na závěr. Pokud jste zatím neměli tu čest a neslyšeli o čerstvé lahůdce Kněžna Libuše (The Pagan Queen), rozhodně se seznamte alespoň s trailerem. Milovníky českých bájí a pověstí a slabší povahy rozpláče, ty otrlé nezměrně pobaví. (Dozvíte se například, že Libušina matka byla stromový elf). Tato prapodivná koprodukční slátanina vtrhne do kin 15. října, varovala jsem vás.

Trailer dostupný na oficiálních stránkách filmu: http://www.constantinwerner.com/en/pagan_queen/media/

The Pagan Queen

Kněžna Libuše

Režie: Constantin Werner

Hrají: Winter Ave Zoli (Libuše), Csaba Lucas (Přemysl), Lea Mornar, Pavel Kříž, Marek Vašut