Polský festival animovaných filmů „Animátor“ podruhé

Traduje se, že druhý film málokdy dosáhne úrovně prvního filmu. Mohlo by to platit i o filmových festivalech. Ale neplatí. Výjimkou nebyl ani druhý ročník Mezinárodního festivalu animovaných filmů Animátor v polské Poznani, jenž se odehrál ve dnech 6. – 11. července a který byl „přinejhorším“ stejně tak dobrý jako první.

Vedle již tradiční mezinárodní soutěže, v níž v tomto roce soupeřilo na 79 filmů z 24 zemí, připomněli organizátoři festivalu některé z významných jmen pionýrů animace a opět kladli důraz na propojení animace a hudby. Nejprve se ale podívejme na oceněné filmy. Grand Prix festivalu, tedy hlavní cenu „Zlatý Pegas“, společně s odměnou 60 tisíc polských zlotých, si odnesl rakouský film Vstup do ráje za 3 € 20. Mladá rakouská režisérka Edith Stauber ve filmu zúročila svůj nesporný pozorovací talent a svému animovanému dokumentu z prostředí městského koupaliště vtiskla velmi věrohodnou atmosféru. Již ironický název naznačuje, že do ráje se za uvedenou částku opravdu nepodíváme a na místo toho se staneme návštěvníky typického koupaliště s jeho typickými výjevy. Celý obraz je pak navíc umocněn zvukovými doprovody ve formě vyzváněcích tónů různorodých mobilů, melodiemi z MP3 přehrávačů či rádia, ale také šploucháním vody a všudypřítomným „koupalištním“ hlukem. Film provedený v počítačové technice 2D tak zaujme spíš vtipným zpracováním neobvyklého tématu než svou výtvarnou stránkou. Oproti tomu snímek, jenž obdržel druhou cenu, Motorová pila, zaujme výraznou estetikou. Australský režisér filmu Dennis Tupicoff využil pro výrobu snímku techniku rotoskopu, čímž dodal filmu neobvyklého efektu. Jako základ pro svůj film použil instruktážní film na téma bezpečného zacházení s motorovou pilou, v němž vystupují manželé Frank a Ava Garnerovi. Právě jejich životní příběh pak tvoří hlavní dějovou linku celého filmu. Jedná se o svébytnou romanci s tragickým koncem, kterou nejlépe vystihuje slogan filmu – „Milostný poměr je jak motorová pila – zcela jistě nebezpečná bestie!“ Třetím snímkem, který si z Poznaně odvezl cenu, byl estonský snímek Inherent obligations režiséra Rao Heidmetse. Film natočený ve známém estonském studiu Nukufilm kombinuje loutkový film s pixilací. Tematicky se pak tento film zabývá rolí médií v našem životě. Velice specifický snímek estonské produkce dokazuje také to, že porota dala letos přednost spíš netradičním snímkům a netradičním technikám animace. Jako naopak tradiční se ukázalo poznaňské publikum, které udělilo svoji cenu japonskému kreslenému filmu Dům z malých kostek od režiséra Kunio Kato, který je mimochodem letošním držitelem Oscara v kategorii krátký animovaný film. Režisér Kato v tomto svém úspěšném snímku vypráví tklivý příběh starého muže, který sice svůj život rekapituluje, ale nevzdává jej, a to i přes neustále stoupající hladinu okolního moře, které již skoro zcela překrylo minulý svět. Není divu, že si tento podmanivý snímek získal srdce publika.

Vedle soutěže tvořilo program festivalu také několik retrospektiv. Asi nejatraktivnější byla retrospektiva Billa Plymptona, jenž přijel do Poznaně představit své snímky osobně. Krom série jeho krátkých filmů tak měli návštěvníci festivalu možnost zhlédnout také tři jeho celovečerní snímky, včetně jeho celovečerního debutu Melodie z roku 1992. Osobně se také diváci mohli přesvědčit o tom, že Plympton je stejně zábavný jako jeho filmy.

Dalším z lákadel festivalového programu byla projekce nového snímku bratrů Quayových s názvem Inventorium of Traces, který vznikl v polské produkci. Celý film se odehrává na polském zámku Łańcut, ve kterém žil a působil Jan Potocki, známý hlavně jako autor Rukopisu nalezeného v Zaragoze. Film je jednak oslavou zámku Łańcut, ale také v jistém smyslu hledáním ztraceného času a pátráním po stopách Potockého. Ve zcela jiném duchu se nese starší film bratrů Quayových, na který novější snímek lehce navazoval, a to film Fantom muzea z roku 2003. Ten vznikl na objednávku a byl začleněn do výstavy prezentující kolekci Henryho Wellcoma v British Museum. Ve filmu pod rukama bratrů Quayových ožívají jednotlivé části kolekce Sira Wellcoma, čímž vzniká zcela nový panoptický svět. Při projekci obou těchto filmů však jasně vyplynula kvalita snímku staršího.

Organizátoři nezanevřeli ani na osobnosti polské animace a rozhodli se letos připomenout tvorbu nestora polské animace Kazimierza Urbańského. Nekompromisní tvůrce, milovník autonomie a neustálý experimentátor se jako pedagog podílel na stvoření dalších velkých jmen polské animace, jako jsou pánové Antonisz, Czekała, Kucia či jako poslední Bąkowski. Tvorbu svého otce Alexandra Alexieffa přijela do Poznaně osobně představit také jeho dcera. Autora špendlíkového plátna připomnělo jeho několik autorských filmů, ale také instruktážní dokument Špendlíkové plátno z roku 1973 a dokonce i několik komerčních reklam. V alternativnější části programu svoji tvorbu prezentovala i původem polská animátorka Mariola Brillowská, žijící a tvořící v Německu. Její tvorba se vyznačuje kontroverzními tématy a sytou, až jedovatou barevností. V programu festivalu nechyběly ani večerní projekce animovaných filmů za doprovodu živé hudby. Za všechny například retrospektivní projekce filmů nezávislého amerického animátora Davida Ehrlicha.

Mimo program festivalu jsem měl možnost zhlédnout v předpremiéře také nový snímek známého polského režiséra animovaných filmů Piotra Dumały. Tentokrát se ovšem nejednalo o animovaný snímek, nýbrž o jeho hraný dlouhometrážní debut Les. Lehce rozpoznatelný Dumałův styl je znatelný i v tomto filmu. Intimní téma vztahu otce a syna je zpracováno velmi minimalisticky, avšak dlouhý formát téma neutáhne. Přesto se jedná o dílo vysoce umělecky hodnotné a pro milovníky Dumałovy estetiky bude zcela jistě zážitkem.

Pevně věřím, že se dobrou úroveň festivalu podaří udržet organizátorům i v dalších letech a že se opět naplní jinak neskromné motto festivalu Animátor a Poznaň se opět stane na pár červencových dní hlavním městem animace.

Všechny vítězné snímky budou mít možnost zhlédnout také čeští diváci, a to dne 29. září v pražském klubu La Fabrika. Více na www.animator-festival.com