Příkladně zvládnutý Kieślowski

Přečtěte si to. Tak by zněla recenze na monografii Marka Haltofa Krzysztof Kieślowski a jeho filmy, kdyby mi na ni šéfredaktor vyhradil jedinou větu.

Nakladatelství Casablanca sice nepatří k těm, která vynikají nadprodukcí, ale netrpělivé čekání na nový titul zase vyvažuje fakt, že se čtenáři dostane do rukou obsahově kvalitní, po všech stránkách pečlivě vypravená a ošetřená kniha. Nejinak je tomu nyní, kdy se v edici Filmoví tvůrci dostalo po Ingmaru Bergmanovi zasloužené pozornosti dalšímu tvůrci snímků s duchovním přesahem, polskému scenáristovi a režiséru Krzysztofu Kieślowskému (1941 – 1996).

Na rozdíl od nedávno recenzované Batkiewiczovy knížky o Polanském, která je klasickou autorskou biografií (na údaje o životě roubuje následně tematický výklad díla, přičemž občas se text stane mírně chaotickým), Marka Haltofa (nar. 1957), polského filmového historika a profesora na katedře angličtiny Northern Michigan University v Marquette, Kieślowského životopis téměř nezajímá. Pozornost soustřeďuje na jeho dílo, které uvádí chronologicky v jednotlivých etapách a které na začátku každé nové kapitoly erudovaně zasadí do dobově politického a kinematografického polského kontextu, z něhož se Kieślowski téměř pokaždé zvláštně vymykal. Tak se monografie zároveň stává jakoby mimochodem zasvěceným průvodcem po světě filmu našich severních sousedů od 60. do poloviny 90. let minulého století (Haltof publikoval knihy o polské národní kinematografii, zabýval se také kinematografií australskou). Kieślowského tvorbu podává jako logický vývoj od dokumentování vnější skutečnosti (tzv. “nezobrazovaného světa“), přes hranou tvorbu společensko-politických reflexí v době „kina morálního neklidu“ (Haltof razí pojem „film nedůvěry“) až po postupné a posléze definitivní obrácení pozornosti na záležitosti lidského nitra. Přitom vede čtenáře k pochopení nevšední komplexnosti (za níž stojí také osvědčení režisérovi spolupracovníci) a vnitřní provázanosti celé Kieślowského filmografie, kterou prostupují nejen shodné motivy a přítomnost obdobných typů hrdinů, ale také četné autobiografické odkazy. Činí tak způsobem čtivým a nanejvýš srozumitelným, což je jistě také zásluha překladu, o nějž se podělili Zdeněk Holý a Martina Knápková. Pokud by se někdo domníval, že přítomnost tří doslovů je nemístný (a hlavně zbytečný) luxus – po běžném doslovu následuje ještě další Haltofův pro japonské vydání z  roku 2007, v němž obšírněji rozebírá koho a jak Kieślowski po své smrti filmařsky ovlivnil – po přečtení textu Je krása symbolem falše?¹ z pera filmové publicistky Aleny Prokopové musí svůj názor poopravit. Tam, kde by někdo méně schopný jen zopakoval či rozmělnil Haltofovy myšlenky, Prokopová nabízí nejen pohled na osudy (a současnou dostupnost) Kieślowského filmů u nás², ale také mnoho dalších originálních a podnětných postřehů.

K edici Filmoví tvůrci tradičně patří podrobně zpracovaná filmografie, kombinovaný rejstřík a doplnění bibliografie o zásadní tuzemské texty.

Mohlo by se zdát, že recenze je až nekriticky obdivná. Možná, ale kvalita si zaslouží podporu. Jsem rád, že existuje „domácí“ nakladatelství Casablanca, v němž za každý titul ručí majitel a odpovědný redaktor Václav Žák, stejně jako třeba „netuctové filmové“ vydavatelství Zóna Petra Soukupa (v kolekci 666 vydal Dvojí život Veroniky). Jejich činnost není prostým zaplňováním volného místa na trhu, ale láskyplnou a „řemeslně“ poctivou službou náročnějšímu druhu umění. Za ten patos mě oba pánové možná v mailech setřou, ale něco podobného jsem měl už dlouho na jazyku. Kniha o díle Kieślowského mi jen poskytla ideální příležitost.

Marek Haltof: Krzysztof Kieślowski a jeho filmy

Casablanca, Praha 2008

232 strany (cca 35 čb fotoilustrací)

Doporučená cena: 299 Kč

(cena na www.icasblanca.cz: 240 Kč)

 

1 Autorka jej zveřejnila i na svém blogu http://alenaprokopova.blogspot.com/search/label/trocha%20%22teorie%22