Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Píše se

Píše se

PÍŠE SE – LUCIE KLEVAROVÁ –

Boxoffice

(Boxoffice je magazín o filmovém průmyslu oddaný kinařskému businessu. Vychází již od roku 1920 a má stálý okruh čtenářů, hlavně z řad majitelů kin a filmových profesionálů.)

Po svém veleúspěšném debutu Ong-bak přichází thajský režisér Prachya Pinkaew s novinkou Chocolate (autorem článku pro Boxoffice je John P. McCarthy). Akčně-dobrodružný snímek Ong-bak, na němž režisér spolupracoval s uznávaným trenérem thajského boxu Pannou Rittikraiem, zajistil v roce 2003 tehdy jedenačtyřicetiletému Pinkaewovi slávu. Ong-bag byl kasovní trhák a odstartoval kariéru herce a kaskadéra Tonyho Jaa. Po pěti letech se Pinkaew vrhl na podobnou, přesto originální látku. Nejen že je bojující hrdinka v Chocolate holka, je navíc mentálně zaostalá, přesněji autistická. Podle amerických kritiků je na snímku zajímavé právě to, jak neotřelým způsobem Chocolate přistupuje k zažitému žánru, kde hlavními postavami bývají svalnaté a neohrožené „mlátičky“. Zakázaná aféra mezi bangkokskou gangsterskou lehkou děvou Zin (Ammara Siripong) a pohledným yakuza Japoncem (Hiroshi Abe) vyústí v narození „zvláštního potomka“ pokřtěného Zen (JeeJa Yanin). Vyhnána od své zločinné rodiny a opuštěná otcem dítěte, jenž se vrátil do Japonska, vychovává Zin dcerku sama, hned v sousedství Muay Thai boxovacího studia. Čeho se Zen nedostává v emocionální a mentální vyspělosti, to více než dohání zesílenou citlivostí zrakového a sluchového vnímání i reflexů. Je tak vnímavá, že ji obtěžuje i pouhý zvuk třepotajících se křídel mouchy. Svůj čas tráví sledováním filmů s Brucem Lee a Tony Jaaem. Název snímku se vztahuje na Zeninu nejoblíbenější pochutinu, která soupeří s Pepkovým špenátem při poskytování síly a hbitosti. Její buclatý bratranec Moom si přivydělává předváděním Zeniných dovedností na ulici. Když ale Zin onemocní rakovinou a je potřeba peněz na léky, využije děvče svého talentu lépe; vymáhá dluhy, které si podnikatelé u Zin v jejích slavných gangsterských dobách nadělali. Náchylná k šarvátkám, Zen je v bitkách brutální, akrobaticky využívá jakékoliv zbraně a nezná smilování. Tři báječné sekvence, během nichž dívka porazí stovky nepřátel, se odehrávají v ledárně, velkoobchodě se sladkostmi a, příznačně, na jatkách. Jsou prodchnuty vizuálními vtípky. A právě když si myslíte, že věci nemohou být překrásněji bizarnější, střetne se Zen s autistickým chlapcem. Jejich potyčka je krátká, podle McCarthyho připomíná poslední tanec na maturitním večírku. Americké kritiky jsou snímkem nadšeny, do českých kin se ale Chocolate nechystá.

Dostupné na WWW: http://boxoffice.com/reviews/2009/02/chocolate.php

 

Film Comment

(Americké periodikum vydávané jednou za dva měsíce Filmovou společností Lincolnova centra se sídlem v New Yorku. Krom jiných bohatých aktivit pořádá tato filmová společnost každoročně Newyorský filmový festival.)

Master of the house, takový je název článku Nicolase Rapolda o velikánovi zlaté éry světové kinematografie, Satjádžitovi Rájovi. Ráj se narodil roku 1921 v Kalkatě, než roku 1955 snímkem Žalozpěv stezky započal svou šestatřicetiletou filmovou kariéru, živil se navrhováním obalů čajových sušenek a knižních přebalů. Žalozpěv stezky, první díl trilogie o Apuovi1, představoval triumfální objevení jiné kinematografie a díky umístění děje do rustikální vesnice také jiný svět. Kritikové se shodli: právě nastupuje indický Renoir a bengálský neorealismus. Ráj byl Renoirovým asistentem na natáčení filmu Řeka (1951), také ho silně ovlivnily de Sicovi Zloději kol (1948). Jako cinefil a nadaný nezávislý talent bez jakéhokoliv profesionálního studia dokonce předešel francouzskou novou vlnu. Typickou pro jeho díla se stala jistá univerzálnost. Byl mistrem takových emocí, které lidé znají na všech světových kontinentech. Jeho tvorbě dominovala domácí dramata, zachycoval specifické zápasy střední třídy v rozličných etapách vývoje postkoloniální, samostatné Indie. Film za filmem nám představoval řadu hloubavých intelektuálů a estétů, kteří se paličatě vydávali nezvyklou cestou. Jejich chování často naráželo na praktickou realitu, Ráj se věnoval pozorování pnutí mezi jejich ideály a uspokojením, které přinášely. Rád opakovaně spolupracoval se stejnými herci. Krom snímků pro dospělé publikum, za všechny alespoň Hudební místnost (1958), Velké město (1963) a Indické prázdniny (1970), také úspěšně točil pro děti. Velice populární byl jeho muzikál Dobrodružství Goopyho a Baghy (1968) plný nesčetných tanečních scén, mimo to i zdařile ilustroval dětské knížky. Satjádžit Ráj zemřel roku 1992, několik měsíců poté, co byl Oskarem oceněn za celoživotní dílo.

Dostupné na WWW: http://www.filmlinc.com/fcm/ma09/satyajit.htm

 

Future Movies

(Britský, nepříliš odborný, avšak velice zapálený filmový časopis s recenzemi toho nejnovějšího v kinech.)

Faintheart, takový je název snímku, jenž vznikl na MySpace (článek napsal Jay Richardson). Podle tvůrců usilovala Faintheart, britská romantická komedie zasazená do prostředí historických rekonstrukcí vikingských bitev, o spojení kolektivní kreativity světa největší on-lineové komunity a vytvořila tak světově první plně uživateli vyrobený hraný film. Projekt vytvořený společností Vertigo Films ve spojení s MySpace vyzval uživatele stodvacetimilionového společenství internetové stránky, aby se skrze video ucházeli o režisérské či herecké role při produkci, navrhli vylepšení scénáře, nebo k plánovanému snímku natočili hudbu. Když dostali tvůrci v podstatě volnou ruku, člověk by měl být vděčný, že nevzniklo dílko plné krvavého plenění a znásilňování. Faintheart není zas tak špatný film, nač plýtvat slovy, posuďte sami, zdarma a v HD kvalitě si ho užijte na http://www.myspace.com/faintheartthemovie.

Dostupné na WWW: http://www.futuremovies.co.uk/filmmaking.asp?ID=276

 

1 Jedná se o adaptaci stejnojmenného románu bengálského spisovatele Bibhútibhúšana Bandjopádjája. Dalšími dvěma díly trilogie jsou Nezdolný (1957) a Hlas krve (1959).

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 22

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru