Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Soumrak nad Stmíváním

Soumrak nad Stmíváním

RECENZE: Twilight Sága: Nový měsíc (režie: Chris Weitz, 2009) – JANA BÉBAROVÁ –

Koncem listopadu vstoupil do kin film Twilight sága: Nový měsíc (Twilight Saga: New Moon), pokračování upírského romantického snímku Stmívání (Twilight, 2008), jehož předlohou byl románový bestseller americké spisovatelky Stephenie Meyer. Udrží však Nový měsíc krok s úspěšným Stmíváním nebo zapadne do škatulky zbytečných pokračování nevalných kvalit?

Už když jsem četla druhý díl upírské ságy Stephenie Meyer, bylo mi jasné, že jeho filmová adaptace dobře nedopadne. Ve svých obavách jsem se utvrdila poté, co jsem se dozvěděla, že Nový měsíc již nebude režírovat Catherine Hardwicke. Jak jsem již psala v recenzi na Stmívání1, Hardwicke je z těch nejpovolanějších filmařů, kteří se této látky mohou chopit, neboť ve světě teenagerů umí chodit a skvěle rozumí jejich duši. Z průměrného čtení pro náctileté dokázala za pomoci štábu, kterým se obklopila, udělat nadprůměrnou podívanou, která baví i dospělé. Naopak (a bohužel) Nový měsíc v režii Chrise Weitze svou literární předlohu, co se týče stupidity, ještě daleko překonává.

To tam je romantické sbližování společnosti se stranícího upíra Edwarda s ostýchavou Bellou a jejich zamilované poblouznění. V Novém měsíci se začínají řešit vážné věci vážným způsobem. Jestli někdo v prvním díle kritizoval dialogy postav jako hloupé a naivní, opravdu nevím, jakými slovy by je ohodnotil tentokrát. Vleklé a nekonečné rozhovory mezi postavami jsou asi tím nejhorším prvkem celého filmu, a vzhledem k tomu, že Nový měsíc se proměnil v především konverzační film, není tu mnoho míst, kde můžeme přidávat body na hodnocení. Z každé povrchní emoce Weitz dělá drama snímané v četných detailech. Rovněž lacině působí analogie příběhu Belly a Edwarda k Shakespearovu Romeovi a Julii. Z postav padají životní moudra, v sedmnácti mluví jako zkušení lidé ostřílení životem (i když, pravda, Edwardovi už je sto šest let), přičemž z jejich postojů při dialozích máte pocit, že si snad nacvičují umělé dýchání: dvojité hluboké nadechování a vydechování před každou replikou je ubíjející, a nebýt jich, stopáž filmu je rázem výrazně kratší. Z každého záběru je patrné, jak se Nový měsíc bere neskutečně vážně, chybí mu vtipný odstup prvního dílu a chování a myšlení postav přiměřené jejich věku. Snad kromě Kristen Stewart nelze žádnému herci uvěřit jedinou repliku či gesto.

Herecké výkony jsou slabé, čemuž nepomáhají ani masky, korunu všem nasazují vztekle uvrčení a agresivní CGI vlci. Z upírské rodiny Cullenových se stala parodie sebe samých, doteď mi není jasné, proč všichni upíři najednou nosí kontaktní čočky stejné barvy, které ještě více prohlubují jejich prázdný pohled. Odhalená vypracovaná těla indiánských chlapců připomínají starou reklamu na Coca-Colu a dávají tušit, že trendem nastávajícího roku mezi mladistvou populací nebudou mrtvolně bledí chcípáci, ale opálení svalovci. Testosteron z plátna přímo teče – Edwardův rival Jacob (Taylor Lautner) má potenciál ohromovat dívky v kině svým „pekáčem buchet“ a vyvolávat sborové orgastické vzdechy vždy, když si svlékne tričko. Takových laciných momentů je v Novém měsíci nespočet, za všechny jmenujme scénu, ve které si Bella rozbije hlavu po pádu z motorky a chrabrý Jacob si prostě musí svléknout svršek jen proto, aby jím mohl utřít pár kapek krve na jejím čele (které ve výsledku stejně jen nešikovně rozmaže).

Byla jsem z těch, co u Stmívání bojovali proti jeho emo nálepce, teď se přidávám k táboru oněch mudrlantů. Nový měsíc je plný přehnaných EMOcí, vzdechů, a hysterických výkřiků, které mimochodem Kristen Stewart moc nejdou, přihlouplých frází o tom, jak už je v osmnácti člověk starý a nejradši by se neviděl, a vzlyků na téma „kdy už mě sakra uděláš tím upírem“. Stephenie Meyer doslova přihrála na smeč těm v pseudodepresi se potácejícím dětem, které mají pocit, že jejich život je jedno velké soužení, přitom o skutečném utrpení nemají ani potuchy, a s radostí se sebepoškozují. Nejvíc emo je pak Nový měsíc v tom, že při jeho sledování máte co dělat, abyste si žíly vážně nepodřezali. Smutné rovněž je, že se vám nedostane ani dobré a zajímavé hudby. Soundtrack je tentokrát o několik tříd slabší a naprosto nezajímavý. Celou dobu také přemýšlíte, kam se poděly ty úchvatné obrazové kompozice ze Stmívání, které byly pastvou pro oči, a marně doufáte, že se nějaké dočkáte. A ani ta nachová už není, co bývala.

Nový měsíc je ukázkovým příkladem toho, kdy je další (v tomto případě literární i filmové) pokračování naprosto nadbytečné. Stmívání zkrátka mělo skončit tak, jak skončilo, sága nesága. Jakékoliv pokračování je zde jen umělým nastavováním a nekonečným prodlužováním konce a snad krom dolování peněz z kapes nadšených fanoušků prvního dílu nepřináší nic pozitivního. Celý film šustí papírem a je až moc nápadné, že Stephenie Meyer při psaní tohoto dílu vařila z vody. Její nepřiměřené fabulování a upíří dějepisectví často směřuje k trapnosti, vyprávění je nekonzistentní a tříští se do změti bídných obrazů ze života mládeže, která neví, co chce. Některé zvraty v ději jsou nelogické a chování postav je občas dost nepochopitelné, čímž trpí zbytečně natažená stopáž. Vrcholem všeho je všudypřítomný duch Edwarda-našeptávače a pár zcela postradatelných štěků Dakoty Fanning jakožto jedné z upírského veličenstva. Myšlenkové poselství z úvodu je v podstatě totožné s tím závěrečným, a tak za více než dvě hodiny vlastně k žádnému rozřešení nedojde. Poslední replika filmu pronesená Edwardem je jen průhlednou upoutávkou na další pokračování, u kterého ovšem budu hodně váhat, jestli na ně vůbec půjdu.

Twilight saga: The New Moon

Režie: Chris Weitz
Scénář: Melissa Rosenberg podle románu Stephenie Meyer
Kamera: Javier Aguirresarobe
Hudba: Alexandre Desplat
Střih: Peter Lambert
Hrají: Kristen Stewart, Robert Pattinson, Taylor Lautner, Billy Burke a další
USA, 2009, 130 min
Premiéra v ČR: 26. listopadu 2009

Print Friendly

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 211

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru