Zachránce italské kinematografie

Giuseppe Tornatore je v současnosti považován za jednoho z nejznámějších a nejtalentovanějších italských režisérů, což jen potvrzují mnohá mezinárodní ocenění, které jeho filmy získaly. Patří do generace tvůrců začínající v polovině osmdesátých let¹, kteří dokázali povznést skomírající italskou kinematografii a znovu o ni probudit zájem. Zatím jeho filmografie čítá devět celovečerních snímků, z nich poslední Baaria (2009) měl premiéru letos srpnu.

Článek nejprve přibližuje tvorbu Giuseppa Tornatoreho od jeho prvních úspěchů s krátkými filmy a dokumenty až po současnou celovečerní tvorbu. Druhá část se pak zaměřuje na vykreslení některých základních rysů, které se objevují v tvorbě tohoto italského režiséra.

Cesta k úspěchu

Giuseppe Tornatore se narodil 27. května 1956 v italském městečku Bagheria nedaleko Palerma na Sicílii. Vyrůstal v tomto svérázném jihoitalském prostředí, jehož vliv se projevuje v jeho tvorbě. Po úspěchu prvního krátkého filmu Il Carretto začal na konci sedmdesátých let spolupracovat se státní italskou televizí RAI, věnoval se především dokumentární tvorbě a natočil pro televizi RAI několik filmů: Ritratto di un rapinatore – Incontro con Francesco Rosi, Scrittori siciliani e cinema: Verga, Pirandello, Brancati e Sciascia a Diario di Guttuso.²

V roce 1982 na Salerno Film Festival vyhrál se svým dokumentem Le minoranze etniche in Sicilia a díky tomuto úspěchu mu pak byla umožněna realizace jeho prvního celovečerního filmu, Il Camorrista (1986).³ Jedná se o adaptaci románu Giuseppa Marrazzoa, jenž vypráví o vzestupu a pádu šéfa mafie přezdívaného profesor, italsky camorrista (Ben Gazzara). Pod vlivem své dosavadní dokumentární tvorby se v něm Tornatore snaží o realistické zachycení sociálních podmínek na jihu Itálie.

Bio ráj (1988), v pořadí druhý celovečerní snímek Giuseppa Tornatoreho, se stal nejen pro jeho tvůrce, ale i pro italskou kinematografii přelomový⁴. Děj filmu se odehrává v zapadlé vesnici na jihu Itálie a s nostalgií vypráví o přátelství mezi promítačem (Philip Noiret) a malým klukem (Salvatore Cascio) a o době, kdy kino představovalo pro obyvatele jihoitalské vesnice jedinou zábavu. Po mezinárodním úspěchu Bio ráje se stal Giuseppe Tornatore známým tvůrcem a s napětím se očekával jeho další film.

A co bylo dál

Ve snímku Všem se daří dobře (1990) se Tornatore zaměřuje na rozpad rodinného života v moderní Itálii. Postarší vdovec (Marcello Mastroianni) cestuje po Itálii a snaží se znova dát dohromady svých pět dětí, aby spolu usedli u jednoho stolu. V následujícím roce přispěl Giuseppe Tornatore krátkým snímkem nazvaným Il cane blu do povídkového filmu La domenica specialmente (1991). Jeho příspěvek vypráví o podivuhodném poutu mezi zatoulaným psem a mizantropickým holičem.⁵

Radikálním odklonem od režisérovy dosavadní tvorby se stal snímek Pouhá formalita (1994). Psychologický thriller se odehrává během jedné noci v odlehlé policejní stanici. V roli policejního vyšetřovatele se objevil režisér Roman Polanski a spisovatele, který je podezřelý z vraždy, ztvárnil Gerard Depardieu.

Následující snímek Starman – výrobce hvězd (1995) je podobně jako Bio ráj režisérovým vyjádřením obdivu ke kinematografii. Děj se odehrává na Sicílii během padesátých let a vypráví o Joeovi Morelli (Sergio Castellitto), který se vydává za hledače talentů pro studio Cinecittà v Římě. Vše se ale změní, když se setká s mladou dívkou Beatou. Tímto snímkem Giuseppe Tornatore navázal na tradici italského neorealismu, když ve filmu obsadil neprofesionální herce.

V pořadí druhou adaptací zmíněného italského režiséra je snímek Legenda o „1900“ (1998). Předlohou byl monolog Novecento Alessandra Bariccoa. Film skrze vzpomínky hudebníka Maxe Tooneyho (Pruitt Tailor Vince) vypráví o záhadném pianistovi (Tim Roth), který získal mezinárodní věhlas bez toho, aby jedinkrát za život opustil svůj domov – zaoceánskou loď.

Poté se znova Giuseppe Tornatore vrátil do jemu blízkého prostředí na Sicílii a natočil film Malena (2000). Snímek bývá srovnáván s Tornatoreho úspěšným snímkem Bio ráj (1988), avšak nedosahuje jeho kvalit. Děj se odehrává v jihoitalské vesnici na pozadí druhé světové války a vypráví o dospívání Renata Amorosoa (Giuseppe Sulfaro), který se stejně jako ostatní muži ve vesnici zamiluje do místní krasavice Maleny, kterou ztvárnila Monica Bellucci.

Snímkem Neznámá (2006) se Giuseppe Tornatore vrací k žánru thrilleru. Děj tentokrát zasazuje do současnosti a zabývá se otázkou zneužívání žen. Mladá neznámá žena přijíždí do italského města, aby se zde usadila. Zpočátku působí její jednání tajemně, ale postupně se odkrývá motivace jejích činů a zároveň i její minulost, se kterou se musí vypořádat.

Posledním zatím dokončeným snímkem Giuseppa Tornatoreho je Baaria (2009). Jedná se o autobiografickou ságu zachycující život tří generací žijících v jedné sicilské vesnici. Do konce letošního roku by pak měl mít premiéru ještě jeho další film nazvaný Leningrad.

Filmy podle Tornatoreho

Giuseppe Tornatore se vedle režie podílí i na tvorbě scénářů ke svým filmům a při realizaci svých snímků musí mít zcela pod kontrolou jejich vznik. V této spojitosti se o něm často hovoří jako o režisérovi auteurovi⁶. V roce 1991 navíc založil vlastní produkční společnost Sciarlò, jež se stará o jeho díla.

Giuseppe Tornatore si velmi brzy kolem sebe vytvořil tým stálých spolupracovníků, kteří se podílejí na mnohých jeho filmech⁷, jako je například hudební skladatel Ennio Morricone, jenž složil hudby ke všem jeho snímkům s výjimkou celovečerního debutu Il Camorrista a snímku Malena.

Při tvorbě svých snímků si Giuseppe Tornatore zakládá na vysoké kvalitě a na vizuálním stylu, který je esteticky vypilovaný, což mu umožňuje určitá finanční svoboda, kterou získal od studií. Jeho tvorba se vyznačuje subjektivním, lyrickým a emotivně laděným příběhem, jenž má bezprostředně u diváka vyvolat emocionální reakci. Pomyslně se tak staví proti současným trendům v kinematografii, které se spíše zaměřují na sebereflexi daného média.

Rámec filmů Giuseppa Tornatoreho tvoří historické (druhá světová válka v Maleně), sociální (nuzné podmínky na Sicílii v Il Camorrista) či kulturní problémy (cizinka z Ukrajiny v Neznámé). Hlavní postava pak na pozadí těchto událostí prožívá své osobní problémy a radosti, zároveň se tak nabízí i prostor k vykreslení sociální situace v daném období v rámci komunity, ve které žije hlavní postava, např. v Maleně je zachycen nástup a následný zánik fašismu během války.

Minulost se stává důležitým prvkem v tvorbě Giuseppa Tornatoreho. Vedle toho, že děj většiny svých filmů zasazuje do minulosti (např. Malena), je stejně tak důležitou i minulost postav ve snímcích, které se odehrávají v současnosti (např. Neznámá). Vzpomínání se pak stává rámcem celého narativu, např. v Bio ráji tvoří rámec příběhu vzpomínání režiséra na dětství. V Neznámé se naopak minulost postavy stává předmětem rekonstrukce a pochopení jejího jednání. Zpočátku krátké flashbacky tak postupně získávají význam, až nakonec vše do sebe zapadne a vysvětlí se minulost hlavního protagonisty. Každá postava má svou vlastní minulost, která ji formuje, např. v Il camorristo je na začátku formou jedné scény z dětství hlavního hrdiny nastíněna sociální bída na Sicílii, kde vyrůstal, což jej ovlivnilo.

Dalším výrazným prvkem v tvorbě Giuseppa Tornatoreho je prostředí, do kterého zasazuje své filmy. Konkrétně se jedná o jeho rodnou vesnici Bagheria, ve které se natáčel jeho neznámější snímek Bio ráj, a kde se odehrává autobiografický snímek Baaria, což je mimochodem slangové označení pro tuto vesnici. Obecněji se pak jedná o jih Itálie, respektive Sicílie, kde se odehrávají mnohé jeho filmy, např. Il Camorrista, Starman – výrobce hvězd či Malena. S italskou národností pak souvisí jisté stereotypy, které Tornatore používá pro zdůraznění etnické příslušnosti. Typický příklad představují rodiče hlavního hrdiny ve filmu Malena – výbušný otec a jeho matka jako náboženská fanatička.

Itálie srozumitelná všem

Giuseppe Tornatore bezesporu patří mezi významné režiséry nejen v rámci italské kinematografie. I přesto, že mnohé své filmy zasazuje do specifického prostředí jižní Itálie, jsou mezinárodně srozumitelné a úspěšné. Snímky Pouhá formalita a Neznámá dokázal, že vedle nostalgicky laděných snímků z minulosti, které v jeho tvorbě převažují, zvládne i žánr thrilleru. S napětím se tedy očekává, kudy se bude Giuseppe Tornatore jako filmař dále ubírat.

Filmografie:

Il camorrista (1986)

Bio ráj (Nuovo cinema Paradiso, 1988)

Všem se daří dobře (Stanno tutti bene, 1990)

La domenica specialmente (1991)

Pouhá formalita (Una Pura formalitè, 1994)

Starman – výrobce hvězd (L‘ Uomo delle stelle,1995)

Legenda o „1900“ (La Leggenda del pianista sull’oceano, 1998)

Malena (Malèna, 2000)

Neznámá (La Sconosciuta, 2006)

Baaria (2009)

 

 

1 Dále mezi tuto generaci režisérů patří například Silvio Soldano či Gianni Amelio.

2 Mancini Lecture to Feature Italian Film Director and Oscar Winner Giuseppe Tornatore. [s.l.] : [s.n.], 2005. Dostupný z WWW: <http://www.naz.edu/dept/casa_italiana/docs/CasaFall05.pdf>. s. 1.

3 BALDASSARRE, Angela. The Great Dictators: Interviews with Filmmakers of Italian Descent. [s.l.] : [s.n.], 1999. s. 99.

4 Osmdesátá léta nebyla v Itálii pro filmovou tvorbu příliš příznivá. Kina měla mizivou návštěvnost a na programech dominovaly především zahraniční filmy, zvláště pak americké. Protože v Itálii v té době neexistovala filmová škola, postrádali se studenti i noví režiséři. Tvůrci se potýkali s problémy při realizaci svých filmových projektů, a když už byl nějaký snímek dokončen, tak nastaly potíže s jeho uvedením. A právě v tomto pro italskou kinematografii nelehkém období přinesl snímek Bio ráj mezinárodní úspěch a zájem, což postupně vedlo k následnému zlepšení podmínek pro filmaře. BALDASSARRE, Angela. The Great Dictators: Interviews with Filmmakers of Italian Descent. [s.l.] : [s.n.], 1999. s. 99.

5 HOPE, William. Giuseppe Tornatore: Emotion, Cognition, Cinema. [s.l.] : [s.n.], 2006. s. 2.

6 Teorie, kterou vytvořili tvůrci francouzské nové vlny, spočívá v tom, že režiséra považují za tvůrce filmu, podobně jako spisovatel je autorem knihy. Tento přístup ale není zcela přesný, protože snímek je kolektivním dílem, a tak v důsledku této teorie bývá často režisér vyzdvihován na úkor ostatních členů štábu, kteří se na filmu podílejí.