Ztracená v Mexiku

Grafický román La Perdida stvořila Jessica Abelová (nar. 1969) na základě svého dvouletého pobytu v Mexiku. Přestože příběh je smyšlený, vykazuje některé autobiografické prvky. Hrdinka Carla Olivaresová pochází stejně jako Abelová z Chicaga a její mexické dobrodružství je situováno do let 1998 – 2000.

Tím ovšem veškerá podobnost končí, protože zatímco Abelová odjela do Mexika s Mattem Maddenem (svým nynějším manželem), Carla se tam vypraví sama na vágní pozvání svého přítele Harryho. Život ve Státech ji neuspokojuje, proto se jako velká obdivovatelka malířky Fridy Kahlo rozhodne přestěhovat do Mexika a snad hledat své (po otci) mexické kořeny. Po příjezdu do metropole se ubytuje u Harryho, který si zde na polštáři z peněz svých movitých rodičů hraje na Williama S. Burroughse. Spíše než Harryho pozérství a komunita jemu podobných však Carlu přitahují místní – levicový intelektuál Memo a zvláště drobný prodejce marihuany Oscar s ambicemi diskžokeje a příbuzenstvem v nebezpečném gangu. Carla netuší, jakou roli (z větší části nevědomky) sehraje v osudech těchto několika mužů a jak události, jichž se stane aktérkou, ovlivní její další život.

Černobíle (jednoduše) kreslený comics velmi dobře ukazuje psychologii dnešních mladých lidí, kteří z touhy po změně či dobrodružství zakotví v cizí zemi, jejíž atmosféru, zvyky a kulturu se pokoušejí nasávat. Problém Carly je ten, že se hned na začátku seznámí s těmi nesprávnými „domorodci“. A je to vlastně i problém čtenáře, protože až na dvě drobné výjimky je příběh zalidněn nesympatickými postavami. Harry žvaní o tom, že bude literárně tvořit, ale ve skutečnosti jen paří, Mema budete mít chuť po několika jeho promluvách (samozřejmě v případě, že nejste radikální marxista, pro něhož je vrcholem revolučního odporu proti kapitalismu skupina Baader Meinhoffová) umlátit olověnou trubkou a Oscar je primitivní týpek (ovšem patrně se sex appealem, protože s ním Carla naváže milostný vztah). Ostatně Carla, to je postava, která mě iritovala zdaleka nejvíc. Nevyrovnaná, naivní až hloupá nána, která přehlíží všechna varování a tak ráda by splynula s místní „alternativní scénou“, že nechápe, jak ji její noví kamarádi využívají a zneužívají. Pokud právě taková postava bere na sebe úlohu tahouna celého vypravování (jež je ve skutečnosti retrospektivou), může se stát, že někteří znechuceně odloží knihu před koncem, což by byla škoda.

Těmi dvěma drobnými sympatickými výjimkami je myšlen Rod, bratr, který se u Carly staví na návštěvu a během velmi krátké doby všechny správně vyhodnotí, a jeho mexický kamarád, skejťák Ernesto, jenž je také normální a v důležitém okamžiku ví, jak má zareagovat.

O tom, jak má Abelová jazyk a prostředí zvládnuté, svědčí nejen dialogy a kresba exteriérů (ovšem pozor, většina děje se odehrává v Carlině pronajatém bytě, takový Delisleho Pchjongjang je v tomhle ohledu mnohem názornější), ale také na konci připojený (šestnáctistránkový!) slovníček. Z něj se zájemce jednak naučí na mnohý způsob šťavnatě klít v mexické španělštině, jednak se mu dostane zasvěceného poučení o mexických reáliích.

Vydáním comicsu La Perdida (stejně jako zmíněného a nedávno recenzovaného Pchjonjangu) dává BB/art najevo, že věří dospělému tuzemskému čtenáři, který v grafických románech nehledá pouze nenáročné pobavení, ale je schopen tuto uměleckou formu přijmout i jako prostředek k vystižení našeho světa a problémů jeho obyvatel.

Jessica Abelová: La Perdida (…ztracená v Mexiku)

Nakladatelství BB/ art, Praha 2009

286 stran

499 Kč