Herecké působení Karla Högera v Čs. televizi

PORTRÉT – Karel Höger v Čs. televizi – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Autorka tímto textem volně navazuje na „seriál“ Filmové herectví Karla Högera, s nímž jste se měli možnost seznámit v předchozích číslech. Text je prvním příspěvkem pokoušejícím se o co nejúplnější výčet Högerových rolí v televizních inscenacích, filmech a seriálech, tedy oblasti značně rozsáhlé a neprobádané.

Úvod

Tento text je více než čím jiným pokusem o komplexní výčet rolí Karla Högera v televizních inscenacích, filmech a seriálech. Vzhledem k rozsáhlosti této oblasti tvorby Karla Högera a její neprobádanosti se jedná o základ, jenž bude průběžně doplňován o nové informace, které jsou do značné míry vázány na uvádění níže uvedených pořadů Českou televizí. Jelikož pouze malá část z téměř čtyř desítek titulů, v nichž se Höger objevil v hlavní či vedlejší roli, byla reprízována po r. 1989 (nebo v posledních deseti letech), je nemožné hovořit o Högerově herectví v TV souhrnně.

Některé z inscenací (Rudá záře nad Kladnem, Poslední exil, Velký oblouk ad.) jsou ideologicky zabarvené, a tak lze jejich neuvedení pochopit, jiné však, soudě dle dobových pramenů (týdeník Čs. televize, z nějž jsem především čerpala) a ukázek z těchto pořadů použitých v dokumentech o Karlu Högerovi (Nevyjasněná úmrtí: Herec Karel Höger /2000/, Cesta a náhody Karla Högera /1969/1 ) prozrazují vysokou kvalitu. Doufejme proto, že se časem těchto zdařilých počinů dočkáme a budeme moct doplnit pohled také na tuto oblast tvorby Karla Högera.

Tento výčet tedy, prosím, chápejte rovněž jako první krok k postupnému odkrývání zajímavých a často zcela zapomenutých počinů vzniklých v Čs. televizi v rozmezí let 1956-1977, samozřejmě spojených s osobou Karla Högera.

Z časových důvodů se mi nepodařilo věnovat stejnoměrnou pozornost všem v článku zmíněným titulům. Primárně jsem se zaměřila na alespoň stručný popis těch, které nejsou příliš známé, pokud možno i s charakteristikou Högerovy role, pokud byla v pramenech popsána. U známějších titulů, které jsou reprízovány častěji, jsem se snažila přiřadit stručný popis Högerova herectví. U pořadů, které nejsou dostupné, jsem doplnila pro ilustraci fotografie z týdeníku Čs. televize, pokud byla k dispozici.

Za doplnění dalších TV titulů, v nichž se Höger objevil, budu ráda. Nepovažuji tento výčet za definitivní.

Role v TV inscenacích a filmech:

Politik Ed (V pasti, 1956)

Únik z historických kostýmních rolí zpátky do smokingu, který Högera zdobil v protektorátních filmových letech, umožnil herci Alfréd Radok ve svém televizním filmu V pasti. Jedná se o vůbec první televizní film, což příznačně předznamenává pozdější dlouhodobou a plodnou spolupráci, kterou s televizním médiem Höger navázal. Podruhé se zde při filmování natáčení sešel s Danou Medřickou, která mu byla nejčastější filmovou partnerkou.
Pro zájemce o podrobnější pohled na tento snímek odkazuji k textu o filmu V pasti, jehož autorem je Jiří Cieslar, ve sborníku „Alfréd Radok mezi filmem a divadlem“.

V 50. letech, kdy byla televize takříkajíc ještě „v plenkách“ a natáčelo se značně improvizovaně v Měšťanské Besedě, si Höger v televizi zopakoval role, které hrál v divadle – N. I. Šablova v Ostrovského Pozdní lásce (1954), lorda Goringa ve Wildeově Ideálním manželovi (1956), Moráka v Srpnové neděli (1959) a Deneryho v Podzimní zahradě (1960).2 Zda se cokoli ze zmiňovaných titulů dochovalo alespoň ve fragmentech, netroufám si tvrdit.

Univerzitní profesor Jack Dean (Tygr a kůň, 1963)

V TV inscenaci Pavla Blumenfelda3 podle soudobého dramatu Roberta Bolta si Höger zahrál profesora Deana. Téma hry řeší morální otázku užití atomové pumy. V kritice se dočteme toto: „Nepamatuji se, kdy naposled hrál K. Höger v původní televizní inscenaci hry (pokud vůbec kdy hrál) – nemýlím-li se, je to poprvé. A naráz bylo zřejmé, že vyspělé a kultivované herecké umění Högervo může najít před televizní kamerou nové, dosud nepoznané oblasti, že to byla škoda, když po léta televize jeho talentu nemohla i zde využívat.“4 Vedle Högera se v inscenaci objevili Blanka Waleská, Bohuš Záhorský, Vladimír Brabec a Jana Drbohlavová.

Soudce (Malér, 1965)

V Maléru režiséra Františka Filipa si Karel Höger zahrál po boku Rudolfa Hrušínského, Ladislava Peška, Jana Pivce a Zdeňka Štěpánka. Premiérově byla tato půlhodinová inscenace podle Dürrenmattovy novely odvysílána 8. prosince 1965 od 20:10 hod.5 Režisér Filip se vyjádřil k použitým inscenačním postupům: „Zcela záměrně jsme se snažili oprostit ho od některých vnějších znaků skutečné detektivky. Nevěnujeme se vykreslování prostředí, v němž se děj odehrává, a především se soustřeďujeme na tváře jednajících osob, snažíme se jim nahlédnout do svědomí. Organickou součástí inscenace je hudba, která tvoří s dějem určitou paralelu. (…)“6

Nerealizovaná role: Komisař Maigret (Maigret a smutný Alfréd, 1966)

V roce 1966 vznikla v Československé televizi inscenace Maigret a smutný Alfréd, jednalo se zřejmě o první českou TV verzi Simenonovy detektivky. V lednu se režisér Jaroslav Novotný pro týdeník Čs. televize vyjádřil následovně: „ (…) Teď však pracuji na „soudobé látce“ – bude to inscenace Simenonovy detektivky MAIGRET A SMUTNÝ ALFRÉD, na kterou se velmi těším, zejména proto, že Maigreta bude hrát národní umělec Karel Höger.“7

V následujícím čísle se dočítáme, že „(…) s komisařem Maigretem se opět naši diváci setkají v seriálu SVĚDEK. Detektivní román Georga Simenona zpracoval pro televizi F. Ditrich. V hlavní roli inscenace MAIGRET A SMUTNÝ ALFRÉD uvidíme národního umělce Karla Högra. V dalších rolích hrají národní umělkyně Jiřina Šejbalová, zasloužilý umělec Martin Růžek, Nataša Gollová, Slávka Budínová aj. V roli smutného Alfréda uvidíte Josefa Somra. Hru začal zkoušet Jaroslav Novotný.8

O čtyři čísla později se však můžeme v hereckém profilu Vladimíra Šmerala dočíst o hercově vytíženosti při studování dvou naprosto odlišných rolí, papeže v Hochhutově Náměstkovi (v Divadle na Vinohradech) a právě role Maigreta v televizi. Zde se vyjadřuje nejen k charakteru postavy, ale rovněž zmiňuje, že Maigret je jeho první detektivní postavou a dodává: „(…) Myslím, že každý herec si přeje zahrát detektiva, chytrého, moudrého chlapíka, který rozřeší i neřešitelnou záhadu. Přál jsem si to i já a proto jsem tuto roli přijal, přesto, že jsem právě velmi časově zatížen. (…)”9 Inscenace Maigret a smutný Alfréd byla premiérově uvedena 2. března 1966.

Působení Karla Högera v Čs. televizi v šedesátých letech je spojeno s osobností režiséra Miloslava Zachaty, jenž herci poskytl zajímavé příležitosti v řadě svých inscenací. Tato plodná spolupráce trvala od roku 1966 do roku 1970, kdy Miloslav Zachata předčasně zemřel.10 Během těchto let Höger účinkoval v osmi Zachatových inscenacích.

Profesor (Vražda v divadle pantomimy, 1966)

14. prosince roku 1966 měla premiéru první ze spoluprací Högera a Zachaty: Vražda v divadle pantomimy podle stejnojmenné novely Toma Kristensena, v přepisu I. Ciprové.11 Tato zvláštní detektivka, soudě podle předlohy, nabízí ústřední postavu milovníka a znalce lokálního divadla pantomimy, který je svědkem vraždy na scéně a rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Těžko soudit, jakým způsobem inscenátoři převedli příběh, který je vyprávěn v ich-formě, do podoby televizní inscenace. Jisté je, že protagonistu ztvárnil Karel Höger. Noticka, hovořící o profesorovi trousícím dějem latinská mudrosloví, napovídá, že stejně jako v předloze se jednalo o postavu zajímavou a poměrně výstřední.12

Advokát Fox (Pozdní doznání, 1967)

Velké divácké odezvy se dočkala inscenace Pozdní doznání podle západoněmeckého autora Maximiliana Vernberga.13 Höger si zahrál advokáta Foxe, obhájce, který dokazuje nevinu zdánlivě jasného vraha. Z ukázky (v portrétu Cesta a náhody Karla Högera), která zachycuje závěr inscenace, je patrná pochmurná atmosféra a sugestivní herecké výkony všech zúčastněných. Miloslav Zachata k Högerově roli poznamenal: „Při práci na postavě advokáta Foxe v Pozdním doznání jsme hledali tvar postavy, a to postavy, která se musí skoro celou hru jenom ptát. Když se musíte ve hře dvacetkrát zeptat: Kdy to bylo a patnáctkrát Kde to bylo, desetkrát Kdo to viděl a mockrát zase něco jiného, pokaždé na jiném místě hry a jiné osoby, není to tak lehké, jako když hrajete postavu, které se někdo ptá a jež si pochopitelně už z logiky otázky snadno zapamatuje odpověď. Postavy těch, kteří se ptají, jsou zpravidla těžší i s ohledem na nebezpečí stereotypu. (…)“14

Detektiv Valmont (Sdružení roztržitých, 1967)

Další spoluprácí Miloslava Zachaty s Karlem Högerem je Sdružení roztržitých z roku 1967, podle povídky Roberta Barra. Zde si Höger zahrál hlavní postavu – detektiva Eugena Valmonta, francouzského detektiva vyšetřujícího v Anglii. Podobně jako v případě Belgičana Poirota střet francouzského šarmu s anglickou věcností přináší řadu humorných momentů. V kritikách se dočítáme, že Högerův “(…) francouzský detektiv v anglickém prostředí měl šarm, humor a mnoho odstínů jemné komiky.“15

Atomový vědec Nielsen (Spojení přes Kodaň, 1968)

V roce 1968 následovala role atomového vědce Nielse Nielsena ve hře podle Yvese Jamiaque Spojení přes Kodaň. „Děj hry vychází ze skutečné události. V roce 1941 se pokusili němečtí atomoví fyzikové navázat spojení se svými americkými kolegy prostřednictvím Nielse Bohra, dánského vědce v Kodani. Navštívili ho dvakrát, aby ho získali pro společnou dohodu, podle níž by ani jedna ani druhá strana neposkytla vládám svých zemí vynález atomové pumy. Avšak Niles Bohr nemohl důvěřovat lidem ze země ovládané nacistickou dikaturou – a tak k dohodě nedošlo (…).“16

Alfréd Wilmote (Královna versus Jackson, 1969)

Další rolí v Zachatově režii byl Alfréd Wilmote v inscenaci (podle televizní hry Donalda Bulla) Královna versus Jackson z roku 1969. Hra byla zasazena do období viktoriánské Anglie na sklonku 19. století. „(…) Donald Bull bere ve své komedii feministickou bouři jako historické pozadí soudního sporu. Sporu, jenž začíná a uzavírá příběh dvou lidí, dvou manželů. Edwarda a Emy Jacksonových. (…)“17 Role Edwarda a Emy ztvárnili Eduard Cupák a Jana Hlaváčová.

Učitel Jordán (Pan Jordán a Habada, 1968)

Bezpáteřního kariéristu a manipulátora, učitele Jordána, si Höger zahrál v Zachatově komedii podle hry Václava Štecha Válka ve sborovně aneb Habada a Jordán. Jako čestný Habada se představil Radovan Lukavský.

Komisař Moresby (Smrt počestné paní, 1969)

Ve Smrti počestné paní, detektivce podle scénáře Drahoslava Makovičky (který zpracoval námět Anthonyho Berkeleye), hrál Höger komisaře Moresbyho. Dále se v inscenaci objevili např. Slávka Budínová, Jaromír Spal a Martin Růžek.

Inženýr Bellmeyer (Pan Gaston, 1970)

Pan Gaston byl poslední spoluprací obou tvůrců a zároveň posledním realizovaným počinem Miloslava Zachaty. Objevila se v ní řada vynikajících herců, např. František Smolík, Eduard Cupák, Zdeněk Řehoř a Jana Hlaváčová.

Právník Häussler (Lidé na křižovatce, 1971)

V televizním filmu podle prvního a části druhého dílu trilogie Marie Pujmanové, Lidé na křižovatce (v režii Antonína Dvořáka), si Höger zahrál jednu ze záporných postav, dr. Häuslera. Jeho postava byla popsána takto: „Dr. Häussler je bohatý, velmi bohatý. Proto si může „koupit“ o mnoho mladší Růženu Urbanovou (Eva Trejtnarová), jejímž jediným kapitálem je mládí a krása a motivek k uzavření „koupě“ – snaha vyšplhat se do „lepší společnosti“.“18

Jako Häusslerův protiklad fungoval právník Gomza (Otakar Brousek), který bojoval za věci všude tam, kde jsou ohroženy, zatímco Häussler se neohlížel na žádné morální zábrany a šplhal na žebříčku měšťácké společnosti. Během lipského procesu s komunisty obviněnými z požáru Říšského sněmu se navíc projevil jako důvěrník nacistických špiček a fízl.19 Vskutku záporná role…

Nápadník (Zdravá vdova, 1972)

Höger se blýskl brilantním minutovým komediálním výstupem v mikrokomedii Zdravá vdova, kde titulní roli ztvárnila Jana Štěpánková. V roli psychiatra, jednoho z nápadníků, ukázal, že v komedii s dobře napsanými postavami a dialogy by bezpochyby uspěl. Jeho krátký výstup máte možnost vidět zde: http://www.youtube.com/watch?v=SjR1a6SfIwg

Sebastian Bloch (Muž, který chtěl být bohem, 1973)

Titulní roli si Höger zahrál v zajímavé, ač ideologií poznamenané inscenaci podle románu Haakona Chevaliera Muž, který chtěl být bohem. Ztvárnil Sebastiana Blocha, geniálního vědce, který vyniká nejen intelektuálními schopnostmi, ale také zvláštním kouzlem osobnosti. Díky svým schopnostem se ocitá v zájmu tajných služeb, kterým neuniklo jeho koketování s levicovým hnutím. Bloch ale není morálně zcela bez vady, a tak se nakonec obrací pod nátlakem zpátky ke kapitalistům. Blochova protiháče a druhého hrdinu hry, agenta Marka Amptera, si zahrál Jiří Adamíra.20

V knize je Bloch líčen jako mladý muž: „(…) Bloch měl jakousi tajemnou vlastnost, která působila, že jej člověk člověk přijímal jako sobě rovného, jako kdyby to byl obyčejný smrtelník jako každý jiný, třebaže zároveň tušil, že ten muž patří k docela jinému druhu bytostí, že je to legendární postava, a snad dokonce nějaký hrdina z klasické tragédie.“21 To ale určitě nebyl jediný posun, který inscenátoři učinili vůči předloze.

Mikuláš Koperník (Konec knihy VI., 1973)

Mikuláše Koperníka ze hry Konec knihy VI. Höger označil za roli herecky zajímavou a psychologicky profilovanou. 22 Hru uvedla Čs. televize k pětistému výročí narození Mikuláše Koperníka. Kromě Högera se v inscenaci objevili Martin Růžek, Jan Kačer, Jaroslava Adamová a Regina Rázlová.23

Dr. Salt (Sám proti městu, 1974)

Variaci na detektiva ztvárnil Höger v inscenaci Jaroslava Dudka – Sám proti městu (1974). Scénář napsal Jindřich Švehla na motivy románu Johna Boyntona Priestleye Doktor Salt opouští město.Doktor Salt (v podání Karla Högera), jenž se chystá opustit město Birkden, ovšem před tím chce najít svou zmizelou pacientku Noreen Wilksovou, je solitérem, starým podivínským mužem se zálibou ve vážné hudbě a knihách. Navenek jej charakterizuje dýmka, kterou si obvykle zapomíná zapálit, lékařský kufřík, kostkovaná čepice, brýle, které si neustále posouvá, šedivé vlasy a knír.Jako dlouholetý lékař zná dokonale lidské reakce a dokáže poznat, kdy lidé lžou. Svou bystrou mysl dokáže navenek zakrýt maskou hlupáka, kterou si nasazuje vždy, když je třeba: „Ještě než doktor Salt promluvil, uvědomila si Maggie, že se opět převtěluje do podoby optimistického prosťáčka. Vyloudil známý omluvný úsměv, který u něho naposled viděla v klubu Tkanin. (…)“24 Tyto přeměny lehce excentrického, ale velmi důvtipného doktora-detektiva zvládl Höger skvěle a dal tak život skutečně zábavné postavě.

Dr. Dering (Půlpenny, 1974)

V roce 1974, který byl pro Högera bohatý na zajímavé televizní role, svěřila herci výraznou úlohu ve své inscenaci režisérka Eva Sadková. Ta byla zároveň autorkou scénáře, v němž zpracovala knihu dokumentů „Auschwitz in England“ (v češtině vyšla nejprve jako Osvětim v Anglii, později jako Půlpenny) právníků Mavis M. Hillové a Normana L. Williamse. Zde autoři strohým, nezúčastněným jazykem líčí výpovědi svědků při procesu, který vedl jako žalobce dr. Dering, respektovaný ženský lékař a nositel Řádu britského impéria, pro urážku na cti proti Leo Urisovi, autorovi knihy Osvětim. Ten o Deringovi ve své knize napsal, že prováděl experimentální operace na mužích i ženách.

Höger ztvárnil právě Deringa a diváci neznalí předlohy mohou zpočátku stát na jeho straně, protože herec s sebou přinesl určitý morální kredit a samotný Dering se zpočátku jeví jako nenapadnutelný a spořádaný občan.

Zatímco v knize je zpočátku jasné z výčtu i popisu operací, že Dering se choval jako naprosto necitlivý řezník, inscenace pracuje s postupným odhalováním faktů a změnou stanoviska diváků. Pochopitelně je také mnohem mírnější v popisu zrůdností.

Höger sice nemá příliš prostoru, kromě výslechu za celou dobu nepromluví, kamera však zabírá jeho reakce při výsleších svědků. Postupně tak vidíme, jak zpočátku lhostejný a sebejistý muž, který svým výrazem dával najevo leda znechucení, nyní nervózně uhýbá pohledem, a také čteme v jeho výrazu, že vzpomíná na popisované události. Höger maximálně uplatnil to, co prokázal i v jiných inscenacích, a to naprostou úspornost gesta a mimiky.

V hercových vzpomínkách se dočítáme o tom, co pro něj tato úloha představovala: „V televizní inscenaci mi byla svěřena úloha dr. Deringa. Na téhle postavě mě herecky zajímala její mravní rozeklanost, její uhlazené pseudomorální vystupování, jímž vsugerovává svoji nevinu. Řada v detailu odstíněných situací dává heci mnoho příležitostí k vytvoření mimických a intonačních jemností této složité osoby. Je to jedna z rolí, která pro herce zdaleka nekončí natočením: doznívá v něm četnými otázkami, které si bude zodpovídat ještě dlouho poté. (…)“25

Kardinál Zabarella (Ohnivý máj, 1974)

Další zápornou postavu vyobrazil v Ohnivém máji, příběhu Jeronýma Pražského, který napsala Marie Poledňáková a režíroval jej Antonín Dvořák. Je možné i odlišné čtení než dobově podmíněné, například když Zabarella vzrušeně prohlašuje: „Neboť my, generální výbor koncilu, musíme být trpěliví. Neboť nejde jen o život tohoto druhého muže, ale o vítězství v Čechách, o vítězství víry pravé!“ Jednoznačně záporná, lstivá postava Zabarelly, který nemá daleko k výbuchům vzteku a násilí, byla pro Högera poměrně nezvyklou úlohou. Zjevně jsou mu bližší klidnější momenty této postavy (úklady, předstíraný klid) než vypjatější poloha.

Kníže Lygovskij (Dva bratři, 1974)

Po boku Jany Brejchové, Jana Třísky, Jaroslava Satoranského a Miloše Nedbala se Höger objevil v inscenaci Dva bratři. Adaptaci Michaila Lermontova režíroval Petr Weigl, který se vyprofiloval jako vynikající režisér hudebních filmů, které byly oceněny na řadě festivalů.

Bývalý dopravák (Zákon starého muže, 1976)

Podobně jako Salt v Sám proti městu vzal spravedlnost do svých rukou hrdina inscenace režiséra Jaroslava Novotného a scenáristy Pavla Hanuše. Protagonista se plete do práce svým bývalým kolegům, snaží se zakročit proti bezohlednému svůdci žen, který prahne jen po penězích. Vedle Högera se v inscenaci objevil Petr Haničinec. Tvůrci film pojali jako zamyšlení nad vinou a nevinou a zodpovědností člověka.26

Další role v TV inscenacích:

Jednu z hlavních rolí si Höger zahrál v inscenaci Ďábel v altánu (r. Zdeněk Kubeček, 1974) podle detektivního příběhu Johna Dicksona Carra (= Cartera Dicksona). Ve stejném roce vznikl Rafan (r. Antonín Dvořák), v hlavních rolích se objevili Vladimír Šmeral a Jaroslav Satoranský. Zřejmě jednu z vedlejších postav ztvárnil Karel Höger.

Vedle Ilji Prachaře se Höger objevil jako doktor Fischer v inscenaci Padesáté narozeniny z roku 1972. V následujícím roce účinkoval v silvestrovské komedii Jaroslava Dietla Sešli se na Vlachovce.

Marie Rudlovčáková napsala v roce 1973 televizní hru Ti dva uprostřed na motivy románu Roberta Tressela Lidumilové v hadrech. Jednu z rolí si zahrál Karel Höger.27

Höger ztvárnil řadu historických postav, kromě výše zmiňovaných jsou to Jan Evangelista Purkyně v Otevřeném kruhu (1973) a Johan Gregor Mendel ve Stromu vědění dobrého (1976).

V roce 1975 si Höger zahrál radu Macáka ve Velkém oblouku (hra J. S. Kupky z cyklu Hrdinové naší doby v režii Jiřího Bělky) a ve stejném roce ministerského předsedu Tusara ve dvoudílné inscenaci podle románu Antonína Zápotockého Rudá záře nad Kladnem, kterou režíroval Antonín Dvořák.28

Vedlejší úlohu písaře Bílka ztvárnil ve Vlčím halíři (1975) na motivy románu Paní komisarka, tematizujícím jedno životní období Boženy Němcové a Josefa Němce. Zde zaujme především působivé podání vnitřních hnutí Bílka, když v něm dozrává rozhodnutí ukončit v bezvýchodné situaci svůj život.

V Posledním exilu (1976), dvojdílném TV filmu v režii Jaroslava Novotného a Pavla Háši, ztvárnil starého špiona Dukese, v hlavní roli zeměměřiče Scotta se objevil František Němec. V dalších rolích se objevili Josef Vinklář, Květa Fialová, Hana Maciuchová ad.29

Zřejmě poslední roli měl Höger ve Třinácté legendě (r. Jaroslav Novotný), hrál zde agenta západní rozvědky Evanse.

Podoby stáří a návratu do mládí:

Karel Pluhař (1971, Romeo a Julie na konci listopadu)

František Kalina (1975, Lístek do památníku)

Dovolím si zmínit v jednom sledu dvě velmi zajímavé role Karla Högera ve známých televizních filmech Romeo a Julie na konci listopadu a Lístek do památníku. Oba snímky spojuje řada aspektů. Oba snímky těží z výborné souhry protagonistů. V prvním případě Högera a Dany Medřické, od filmové Ošklivé slečny (1959) měli znovu velkou možnost dokázat své kvality. Ve druhém případě byla Högerovou partnerkou Blanka Waleská, se kterou se objevoval na scéně ND (např. Smrt obchodního cestujícího). Oba filmy nezdobí jen vynikající herecké výkony (nejen hlavních představitelů, ale také herců ve vedlejších rolích – nezapomenutelná je Stella Zázvorková jako Františkova sestra Klára v Lístku do památníku). Základem pro vše zmíněné byly kvalitní scénáře. Romea napsal Jan Otčenášek, Lístek do památníku Jiří Hubač. Snímky spojuje po tematické rovině návrat do mládí a nepatetické a citlivé podání zapříčiňuje, že i po tolika letech tyto filmy oslovují nejen starší generaci, ale i mladší diváky.

Lístek do památníku byl předcházen vynikající pověstí snímku oceněného Zlatou truhlicí na festivalu v Sofii, kde předtím vyvolal zájem i Romeo a Julie na konci listopadu. Tehdy však Romeo dostal „pouze“ tři ceny bulharských tvůrčích svazů, protože pořadatelé lpěli na čistě studiové televizní inscenaci vytvořené výhradně pomocí elektromagnetického záznamu, zatímco Romeo byl natočen částečně na klasický filmový materiál. Za několik let se však regule pozměnily k větší volnosti, a tak mohl Lístek do památníku sklidit zasloužený úspěch.30 Ačkoli byl realizován v roce 1975, premiéry v Čs. televizi se dočkal až 24. prosince 1976.31

O velké odezvě diváků svědčí dopisy, které posílali Karlu Högerovi. Některé z nich jsou přetištěny ve Faustovském srdci Karla Högera.32

Seriálové role

Karel Höger nebyl seriálový herec v tom smyslu, že by se ve své kariéře objevil ve velkém množství seriálů a vytvořil v nich nezapomenutelné postavy. Svým předčasným odchodem se minul s érou nejhorších normalizačních slátanin (zejména) v režii Evžena Sokolovského. Ze tří realizovaných účinkování v seriálech jsou všechny role vedlejší: v Moskalykově seriálu Matka, který byl zřejmě velmi špatný a komunistické ideologii zcela poplatný. První barevný seriál Byl jednou jeden dům nebyl ušetřen jistých dobových příznaků, naopak F. L. Věk dokonce skončil v trezoru.33

Na všech uměleckých platformách byl spíše obsazován do rolí rozporuplných až záporných, tedy z pohledu vládnoucího režimu. V ideologicky zabarvených dílech hrál nejčastěji západní agenty a podobné „živly“. Högerovi byla dokonce vytýkána apolitičnost a stranění se společenského života.34

Jacques Butteau (F. L. Věk, 1971)

V manželské dvojici s Danou Medřickou se Höger objevil v seriálu F. L. Věk, kde si zahrál v pěti z celkem třinácti dílů. Jacques Butteau (v podání Högera), hrdý na svůj francouzský původ, mluví vtipným francouzským přízvukem. Nešlo co do rozsahu o výraznou roli, předvedl se pouze v několika scénách. V těch byl Butteau pojat jako rozporuplná figurka, spíše k politování než k smíchu. Potenciál dvojice Höger-Medřická jako páru, který již mnohokrát prokázal vynikající souhru, tentokrát nebyl využit.

Malíř Ehrlich (Byl jednou jeden dům, 1974)

V seriálu Františka Filipa Höger vytvořil vedlejší roli rozporuplného malíře Ehrlicha, která Högerovi nabízela možnost komických prvků. Zajímavostí je, že se zde Höger opět setkává s Jiřím Valou a opět jde o ideovou opozici, kterou tvořili už v Jarním povětří Ladislava Helgeho (postarší „buržoazní“ Stibor vs. mladý horlivý komunista Jindra). Zde je zbabělý Ehrlich stavěn do kontrastu s přímým a statečným komunistickým malířem Dlaskem.

Höger si zahrál rovněž jednu z vedlejších postav v roce 1975 v devítidílném seriálu režiséra Antonína Moskalyka a scenáristů Antonína Dvořáka a Jaroslava Klímy, nazvaném Matka. Titulní hrdinku hrála nejprve Naďa Konvalinková a posléze od čtvrtého dílu Antonie Hegerlíková.

Högerovo působení v televizi se uzavírá seriálovou rolí, kterou již nestihl dokončit. V roce 1976 začal Jaroslav Dudek natáčet Nemocnici na kraje města a role primáře Sovy byla scenáristou Jaroslavem Dietlem psána přímo pro Karla Högera. S ním však byly natočeny pouze nejnáročnější exteriérové scény, protože 4. května, dva dny po odevzdání výpovědi v ND, Höger na následky infarktu umírá. Roli primáře Sovy, jak známo, převzal jeho přítel Ladislav Chudík. Díky bonusům na DVD Nemocnice na kraji města na DVD máme možnost vidět alespoň několik scén s Högerem. Na scény s oběma představiteli hlavní role se můžete podívat také zde: http://www.youtube.com/watch?v=vaPWcSAWqak

Závěrem…

Jak je patrné, Karel Höger se v televizi realizoval obzvláště v sedmdesátých letech, která pro něj nebyla příliš příznivá, co se týče zajímavých příležitostí ve filmu. Z výčtu rolí je rovněž zřejmá jejich různorodost, ačkoli můžeme vysledovat několik okruhů postav podobných svým laděním. Höger se profiluje především jako herec vážných rolí s morálním přesahem. Další okruh tvoří historické postavy (Koperník, J. G. Mendel, J. E. Purkyně a další). Rovněž ztvárňuje celou plejádu detektivů a komisařů či samozvaných detektivů-amatérů. V těchto rolích často může uplatnit ony nevyužívané komické nuance svého herectví.

TV ROLE KARLA HÖGERA:
1977 – Třináctá legenda (režie: Jaroslav Novotný), role: agent západní rozvědky Evans
1976 – Strom vědění dobrého (režie: Jiří Bělka), role: J. G. Mendel
Poslední exil (TV film, dvojdílný, r: Jaroslav Novotný a Pavel Háša), role: Dukes
Zákon starého muže (režie: Jaroslav Novotný), role: bývalý dopravák
Doba strachu (režie: Pavel Háša), role: Sorenson
1975 – Matka (TV seriál, režie: Antonín Moskalyk), role: prof. Žalud
1975 – Lístek do památníku (TV film, barevný, režie: František Filip), role: František Kalina
Vlčí halíř (režie: Jaroslav Novotný), role: městský písař Bílek
Velký oblouk (režie: Jiří Bělka), role: rada Macák
Rudá záře nad Kladnem (režie: Antonín Dvořák), role: ministerský předseda Tusar
1974 – Byl jednou jeden dům (TV seriál, režie: František Filip), role: malíř Ehrlich
Ohnivý máj (barevný, režie: Antonín Dvořák), role: kardinál Zabarella
Půlpenny (režie: Eva Sadková), role: dr. Dering
Sám proti městu (režie: Jaroslav Dudek), role: dr. Salt
Ďábel v altánu (režie: Zdeněk Kubeček), role: ?
Rafan (režie: Antonín Dvořák), role: ?
Dva bratři (barevný, režie: Petr Weigl), role: kníže Lygovskij
1973 – Otevřený kruh (barevný, režie: Marie Poledňáková), role: Jan Evangelista Purkyně
Muž, který chtěl být bohem (režie: Jaroslav Novotný), role: Sebastian Bloch
Konec knihy VI. (režie: Zdeněk Kubeček), role: Mikuláš Koperník
Jak to bylo v únoru (režie: Antonín Dvořák), role: ?
Ti dva uprostřed (režie: ?), role: ?
Sešli se na Vlachovce (režie: ?), role: děda Antonín Vavřinec
1972 – Zdravá vdova (režie: Jaroslav Dudek), role: psychiatr-nápadník
Padesáté narozeniny (režie: Zdeněk Kubeček), role: doktor Fischer
1971 – F. L. Věk (TV seriál, r: František Filip), role: Jacques Butteau
Lidé na křižovatce (režie: Antonín Dvořák), role: advokát Häussler
Romeo a Julie na konci listopadu (TV film, r: Jaroslav Balík), role: Karel Pluhař
1970 – Pan Gaston (režie: Miloslav Zachata), role: inženýr Bellmeyer
1969 – Smrt počestné paní (režie: Miloslav Zachata), role: komisař Moresby
Královna versus Jackson (režie: Miloslav Zachata), role: Alfréd Wilmote
1968 – Spojení přes Kodaň (režie: Miloslav Zachata), role: atomový vědec Niels Nielsen
Pan Jordán a Habada (režie: Miloslav Zachata), role: učitel Jordán
1967 – Pozdní doznání (režie: Miloslav Zachata), role: advokát Fox
Vražda v divadle pantomimy (režie: Miloslav Zachata), role: Profesor
Sdružení roztržitých (režie: Miloslav Zachata), role: detektiv Eugene Valmont
1965 – Malér (režie: František Filip), role: soudce
1963 – Tygr a kůň (režie: Pavel Blumenfeld), role: univerzitní profesor Jack Dean
1956 – V pasti (režie: Alfréd Radok), role: politik Ed

PRAMENY A LITERATURA:
Týdeník Čs. televize. 1965–1977.
HILLOVÁ, Mavis M. – WILLIAMS, Norman L. Půlpenny. Praha 1983.
CHEVALIER, Haakon. Muž, který chtěl být bohem. Praha 1963.
KRISTENSEN, Tom. Vražda v divadle pantomimy. Praha 1965.
PRIESTLEY, John Boynton. Doktor Salt opouští město. Praha 1970.
STEHLÍKOVÁ, Eva (ed.), CIESLAR, Jiří. Alfréd Radok mezi filmem a divadlem. Praha 2007.

ZDROJE:
Období normalizace – seriály Čs. televize:
http://www.totalita.cz/norm/norm_kult_tt_09.php
Nemocnice na kraji města – scény s Högerem  a Chudíkem:
http://www.youtube.com/watch?v=vaPWcSAWqak
Zdravá vdova – Högerovův výstup:
http://www.youtube.com/watch?v=SjR1a6SfIwg