Hlavně nenápadně…
Návštěvníci = akademik + amarouny + CML + Dáda + děda Drchlík + expedice Adam 84 + génius +humidace + slepice + temperace. . .
Úvod
Žánr vědeckofantastického filmu zaujímá v kontextu československé kinematografie zvláštní místo. Na počátku stojí adaptace dvou významných děl Karla Čapka, autora, který se významně podepsal na vývoji žánru sci-fi. Jsou jimi filmy Bílá nemoc (1937) Hugo Haase a Krakatit (1948) Otakara Vávry[1]. V oblasti filmu pro mládež zaujímá neméně důležitou pozici tvorba Karla Zemana (Vynález zkázy – 1958, Cesta do pravěku – 1955 ad.), balancující na hraně mezi fantasy, sci-fi a dobrodružným filmem.
V 60. a 70. letech a počátkem let 80. vzniklo v Československu několik velmi zdařilých sci-fi filmů a snímků s fantastickými prvky, namátkou Kdo chce zabít Jessii (1966), Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), „Pane, vy jste vdova!“ (1970) a Tajemství hradu v Karpatech (1981), jejichž režiséry byli Oldřich Lipský a Václav Vorlíček.
Vorlíček je také nejplodnějším autorem seriálů s fantastickými prvky (Arabela (1979), Křeček v noční košli (1988), Létající Čestmír (1984)).
Jindřich Polák si žánr sci-fi ozkoušel velmi úspěšně již v roce 1963 filmem Ikarie XB 1, dalším zdařilým sci-fi počinem byl snímek Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). V obou případech byl Polák také spoluautorem scénáře.[2] Výrazné sci-fi prvky nese rovněž jeho seriál Chobotnice z druhého patra (1986), kde dále rozvíjí nápad hmoty zvané „formela“, který použil již ve snímku Lucie, postrach ulice (1983).[3]
Určité specifikum výše zmiňovaných seriálů spočívá v jejich zacílení na dětského diváka, čemuž odpovídá komické ladění.[4] To je v povědomí diváků propojeno s žánrem sci-fi rovněž díky filmům Lipského a Vorlíčka, s nimiž jsou neodmyslitelně spjaty originální vynálezy i excentrické postavy.
V letech 1981−83 vznikl v koprodukci s NSR, Francií a Švýcarskem nákladný a ambiciózní projekt, do něhož bylo zapojeno více než tisíc osob včetně výtvarníků, techniků, filmařů, komparzu a mnohých dalších. Jindřich Polák, zkušený filmový i televizní režisér, byl spolu s Otou Hofmanem (např. scénáře k filmům Honzíkova cesta, Zpívající pudřenka a seriálům Pan Tau, Chobotnice z druhého patra) autorem scénáře.
Přes řadu výše uvedených titulů lze považovat Návštěvníky za jediný skutečně vědeckofantastický seriál, shromažďující v sobě velké množství sci-fi prvků (zasazení do budoucnosti, cestování časem, vynálezy,…), jenž u nás dosud vznikl. Proto by byl hřích nepřipomenout si jej v rámci sci-fi tématu alespoň v základních obrysech. Zvláště proto, že ze zmiňovaných seriálů se těší největší popularitě a (nejen) generace narozená v 70. a 80. letech má potřebu si jej po letech připomínat.[5]
Podíváme se tedy, co tvoří neodmyslitelnou součást jeho úspěchu a díky kterým komponentům seriál funguje i dnes. Rovněž se krátce vrátíme do minulosti, abychom si připomněli, jak byl přijat tehdy…
Minulost, současnost a budoucnost
aneb Ochlupení lidstva postupně zmizí…
Seriál Návštěvníci je specifický tím, že divákovi nabízí jednak pohled do budoucnosti (2484), ale především pohled do minulosti (1984) komentovaný návštěvníky z budoucnosti. Tehdejší diváci měli ovšem unikátní možnost sledovat takřka současnost,[6] jakým způsobem tvůrci vyobrazili podezřele netuzemské aktivity v městečku Kamenice, jež bylo tvořeno syntézou několika českých měst.[7]
Těžiště seriálu leží právě ve zdařile vykresleném objevování všednodenních činností návštěvníky a osobitém nakládání s „pozemskými statky“ – penězi (zcela bezelstné uplácení odkoukané pravděpodobně ze zahraničních filmů). Stejně tak přenesení techniky budoucnosti do minulosti v nenápadných předmětech (deštník, tužka, náramek, kufřík apod.) se stává zdrojem četných komických situací.
Návštěvníci se odlišují především v sociálním chování (nejí s ostatními, nechodí na pivo, zkrátka se drží stranou, navíc vyhazují použité oblečení), čímž postupně vzbuzují podezření, že nejsou zdejší. Ovšem nikdo netuší, odkud „přijeli“.
O společnosti roku 2484 se toho, pravda, příliš nedozvíme. Zjistíme, že lidé jsou uvědomělí, nehodnotí podle majetku, nestydí se za nahotu, do rozpaků je přivádí odhalená hlava na veřejnosti. Autoři údajně (…) vycházeli z teorie, že ochlupení lidstva postupně zmizí, ale ženám se bude po vlasech stále stýskat…[8]
Důležité otázky rozhoduje Světová rada, ve které zasedají nejen lidé, silné slovo mají rovněž delfíni a vše řídí Centrální mozek lidstva (CML), který ovšem zdaleka není neomylný.
Záchrana lidstva snad ještě nikdy neležela v povolanějších rukách. Pro záchrannou výpravu, již vede historik, doprovázený dalšími členy, které vybral počítač: technikem, doktorem a zoolingvistkou, by s podporou nejmodernější techniky neměl být problém získat z hořícího domu sešit (obsahující formuli na přesouvání celých kontinentů a planet) chlapce Adama, který ještě nic netuší o své budoucí genialitě.
Ovšem návštěvníci se brzy přesvědčí, že něčím jiným jsou zdánlivě perfektní teoretické znalosti o minulosti, nabyté z knih a filmů, a opravdový střet s realitou. Komplikacemi stižená mise je v ohrožení, stejně jako zásada nezasahovat do minulosti.
Kvarteto hlavních hrdinů ale naštěstí dokáže improvizovat, ostatně nic jiného mu často ani nezbývá…
Herci a postavy
aneb Dáda s delfíny a komicky horlivý Bláha
Tvůrci obsadili čtveřici postav typově odlišnými, a přitom skvěle se doplňujícími herci. Prim hraje Josef Bláha coby akademik Richard, šéf výpravy, erudovaný historik, ve věcech praktických ovšem poněkud nepraktický. Projevuje se jako skutečně zanícený pozorovatel minulosti. Především je obdivovatelem a znalcem osoby génia Adama Bernaua.
Jeho horlivost, nadšení a zodpovědnost, stejně jako určitý pocit důležitosti vlastní osoby a poslání, které má, jej předurčují k pozici komické postavy. Toto vyznění podporuje Bláha hereckým projevem, jemuž dominuje pro něj typická noblesa, která výborně ladí s jeho mluvou, výrazem i postojem. Samotná jeho přítomnost je do značné míry komická, a to proto, že jeho chování působí zcela neadekvátně a přehnaně téměř ve všech situacích. Stejně jako každý z expedice má v roce 1984 i on svůj objekt zájmu. Je jím pochopitelně budoucí génius Adam Bernau.
Rovněž komickou postavu představuje Leo/ Emil (oslovovaný nejčastěji Karas) Josefa Dvořáka, který se, kdy jen mu to situace dovoluje, přecpává v budoucnosti překonanými pozemskými statky – jídlem a alkoholem. Ty představují jeho prakticky jediný zájem. Je nejzřetelnějším protikladem akademika, který na jeho počínání hledí s despektem. Dvořák zde nijak nevybočuje ze svého komického typu mile nešikovného obyčejného chlapíka. Kdyby Karas neměl v roce 2484 tři děti, zcela určitě by v roce 1984 zůstal a byl nejnadšenějším obyvatelem Kamenice.
Emilia/Káťa v podání Dagmar Patrasové disponuje ženským půvabem a naivitou, čímž ostře kontrastuje s jinou postavou, kterou ztvárnila několik let předtím – zlou princeznou Xénií z Vorlíčkova seriálu Arabela (1979). Káťa si najde na planetě Zemi v roce 1984 milého (hraje ho Jan Hartl).
Čtveřici doplňuje doktor Jacques/Michal Jiří Datel Novotný, který je takřka miláčkem žen, především tedy pokojské Heli, a sám se zamiluje. Ovšem do lékařky Olgy. Podobně jako v případě Káti tvůrci šikovně vztah zahrají do outu, protože návštěva planety Země je časově omezená a historie nesmí být pozměněna.
Ovšem neméně zajímavé a zábavné jsou vedlejší postavy. Především správňácký děda Drchlík (geniálně ztvárněný Vlastimilem Brodským) a ziskuchtivý kolotočář Eda (Jiří Kodet), kteří oba výrazně ovlivní dění, nebo vedoucí hotelu (Jiří Císler). Všichni herci předvádějí velmi dobré výkony a jejich postavy jsou zdařile napsané. To platí rovněž pro dvojici mladých hrdinů Adama a Ali.
Ani nejhvězdnějši herecké obsazení by ovšem nic nezmohlo ve sci-fi, v němž by absentovaly dostatečně zajímavé přístroje, triky a efekty…
Triky a efekty
aneb Švankmajer v akci
Velkou měrou se na zkultovění seriálu podílel (podobně jako v případě filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech) svými animacemi Jan Švankmajer,[9] který vytvořil nejen legendární amarouny, respektive animaci proměny nejrůznějších jídel ve finální trojrozměrný želatinovitý útvar.
Rovněž má na svědomí vtipnou sekvenci se slepicí, která žongluje s vejcem. Tato scéna působí poněkud samoúčelně, byť má zřejmě sloužit jako demonstrace současně zábavy a vyspělé techniky budoucnosti. Je skutečně vtipná a roztomilá, k čemuž výrazně přispívá hudba Karla Svobody, již nelze ve výčtu prvků stojících za úspěchem seriálu opomenout.
K pobavení i poučení slouží popletená obrazová galerie Hodinka s Monou Lisou, soutěž, v níž je úkolem odhalit předměty, které nepatří do obrazů malířských mistrů, případně je zařadit z místa v jednom obrazu na patřičné místo v obrazu druhém.
K ukázání živočišstva budoucnosti, ale spíše opět demonstraci vysoké úrovně seriálové produkce, slouží krátký záběr na chlupaté psovité stvoření, které Švankmajer pojmenoval Duffy.[10]
Nápaditost tvůrců se projevila také v jinak tradiční titulkové sekvenci, kdy se pokaždé odlišným způsobem vynoří číslo daného dílu z akce některé z postav při skončení rekapitulace předchozích dílů.
Při sledování Návštěvníků lze v současnosti žasnout nad propracovaností jednotlivých scén a detaily, jejichž tvorba zjevně zabrala opravdu velké množství času a tvůrčích i finančních prostředků. Například perfektní pleš návštěvníků se musela připravovat tři hodiny před začátkem natáčení a maska vydržela maximálně tři hodiny, než se začala viditelně svrašťovat. Požár domu Bernauových se natáčel tři týdny a jednu z největších i nejnebezpečnějších scén představuje vypuštění rybníka Bejšovce vedoucí k záplavě městečka Kamenice.[11]
Samostatnou kapitolu by mohly tvořit nejrůznější přístroje a vynálezy, které se v průběhu seriálu objevují. Jelikož se převážná část děje odehrává v roce 1984 a výprava se snaží pokud možno příliš na sebe neupozorňovat, jsou vynálezy skryty, jak již bylo řečeno, v běžných předmětech denní potřeby, které jsou divákovi odprezentovány ve druhém dílu, před započetím expedice.
K určitým předmětům a specifickým projevům lidí budoucnosti se váží pojmenování, z nichž některá zapustila kořeny v širokém povědomí…
Novoty a novotvary
aneb „Na zítra se nezadávejte, humidujeme u předsedy…“
Jeden z oblíbených předmětů nese označení kufřík likvidátor, což zcela vystihuje jeho účel, který opravdu světí prostředky. V posledním dílu můžeme zase sledovat, jakým způsobem auto z budoucnosti, navenek úplně obyčejné, krtkuje – tedy jede pod zemí a vyhrabává se tam, kde je pravděpodobný cíl přesunu.
Slavné amarouny již byly zmíněny, ovšem pojmem stejně proslulým je takzvaná humidace. Na rozdíl od temperování (na vlastní oči jsme svědky běžné temperace při 42,5 ºC) se nedozvíme, co že to znamená humidovat, a tak je ponecháno pouze na divákovi, aby si sám domyslel, co měli tvůrci humidací na mysli…
Pohled z minulosti (tehdejší současnosti)
Podívejme se nyní, jaké bylo kritické přijetí Návštěvníků v době jejich premiérového uvedení na televizních obrazovkách. Svatopluk Štefl ve čtrnáctideníku Scéna[12] zhodnotil seriál po jeho odvysílání v Čs. televizi v únoru 1984. Návštěvníky mohli tehdejší diváci sledovat v sobotu mezi šestou a sedmou hodinou večer. Autor užívá označení „sc-fi pohádka naruby“ ale konstatuje, že seriál oproti výhradně dětskému Panu Tau a o něco dospělejší Arabele tvůrci ještě posunuli směrem k rodinnému publiku.
Dynamika seriálu byla podle Štefla rozdílná. „(…) Po slibném nástupu ztratil ve střední části tempo, aby ho v závěru, zejména v posledních třech dílech, opět nabyl. (…)“[13] Kolotočáře Edu hodnotí jako crazy figurku, kterých naštěstí není v seriálu více, dědu Drchlíka naopak kladně přijímá pro jeho moudře lidský rozměr jako „(…) kontrapunkt k technologické linii návštěvníků v „minulosti“. (…)“[14]
Dílčí výtku směřuje k opakování některých nápadů, především přípravě amarounů. Kladně hodnotí reprezentativní herecké obsazení, smysl pro nadsázku a pravou míru stylizace, hudbu, dynamickou kameru Jiřího Macháně, režijní pojetí i dramaturgii, propracovanost postav i příběhové linie. Z ideologického hlediska kvituje odkrývání současného maloměšťáctví v jeho konzumní podstatě.
Závěr
Onu ideologickou náplň můžeme najít pouze v nepatrné míře, a to ve druhém dílu, kdy lidé v budoucnosti s hrůzou sledují pozůstatky válečných dějin lidstva, a v přítomnosti dvojice nesympatických bohatých manželů, kteří s obavami hledí na fiktivní vyměřování pro stavbu dálnice.
Návštěvníci nadále fungují díky nejen díky diváckému pocitu nostalgie, ale především svým humorem, nadsázkou, vtipem a nepřeberným množstvím nápadů, které činí ze sledování zážitek bohatý na objevování neobjeveného.
Tak tedy za pět let opět na viděnou…
Návštěvníci
Režie: Jindřich Polák
Scénář: Ota Hofman, Jindřich Polák
Kamera: Jiří Macháně
Střih: Zdeněk Stehlík
Hudba: Karel Svoboda
Hrají: Josef Bláha, Dagmar Patrasová, Jiří Datel Novotný, Josef Dvořák, Viktor Král, Klára Pollertová-Trojanová, Evžen Jegorov, Dagmar Veškrnová, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Jiří Lábus, Jitka Molavcová, Jiří Kodet, Jan Hartl, Jiří Císler a další.
Vypravěč: Vladimír Brabec
Délka: 29 min. x 15 dílů
Země: Československo, NSR, Francie, Švýcarsko
Premiéra: prosinec 1983 (naposledy v TV v roce 2007)
Vyšlo na DVD: 10. 8. 2007
—
LITERATURA:
Kolektiv autorů. Encyklopedie fantastického filmu. Praha 1994.
Štefl, Svatopluk. Návštěvníci převážně vítaní… Scéna 9, 27. 2. 1984, č. 4, s. 5.
—
ZDROJE:
DVD Návštěvníci: dokument Návštěva u Návštěvníků
http://akademik.cz/navstevnici/o_serialu.htm
http://www.filmovamista.cz/serialy/nalezena-mista/navstevnici_82/detail/
[1] Ten se k látce vrátil v roce 1980 filmem Temné slunce.[2] Polák byl velice šikovný režisér se schopností kvalitně točit filmy různých žánrů. Jako asistent režiséra začínal u Otakara Vávry při natáčení Krakatitu a Předtuchy.[3] Kolektiv autorů. Encyklopedie fantastického filmu, s. 200.
[4] Humorem oplývají pochopitelně také zmiňované sci-fi snímky, které nesou prvky crazy komedie. Ty jsou zacíleny na diváckou skupinu dospělých. Dětské seriály by mohly nést rovněž přídomek „rodinné“, protože kromě dětí se nemenšího úspěchu dočkaly u dospělých diváků.
[5] Toto tvrzení opírám o průzkum, který jsem pomocí dotazníku provedla mezi svými známými.
[6] Seriál byl vysílán poprvé v prosinci 1983 a převážný děj seriálu je datován rokem 1984.
[7] V Pelhřimově, Brně, Brandýsu n. Labem, v Počátkách i jinde…
[8] DVD Návštěvníci: dokument Návštěva u Návštěvníků.
[9] Na trikové složce samozřejmě pracovala kromě Švankmajera velká skupina lidí.
[10] DVD Návštěvníci: dokument Návštěva u Návštěvníků.
[11] DVD Návštěvníci: dokument Návštěva u Návštěvníků.
[12] Kolektiv autorů. Encyklopedie fantastického filmu. Praha 1994.
Štefl, Svatopluk. Návštěvníci převážně vítaní… Scéna 9, 27. 2. 1984, č. 4, s. 5.
[13] Kolektiv autorů. Encyklopedie fantastického filmu. Praha 1994.
Štefl, Svatopluk. Návštěvníci převážně vítaní… Scéna 9, 27. 2. 1984, č. 4, s. 5.
[14] Kolektiv autorů. Encyklopedie fantastického filmu. Praha 1994.
Autor
