Hledání Drahomíry Vihanové
Drahomíra Vihanová patří mezi ty osobité filmaře, kteří měli na konci 60. let slibně „našlápnuto“, ale jejich další tvůrčí směřování brutálně zastavila normalizace. Je jedině dobře, že se režisérčině tvorbě a osobnosti nyní dostává pozornosti v podobě vydané knihy a DVD s jejími dokumenty.
Všichni, kdo viděli díl z cyklu Zlatá šedesátá věnovaný Drahomíře Vihanové a jejímu celovečernímu (a bohužel rovnou trezorovému) debutu Zabitá neděle, ví, že režisérka o svém životě a o své tvorbě mluví velmi otevřeně a se značným sarkasmem. V podobném duchu se odehrává rozhovor, který vedl s Vihanovou při různých příležitostech Jan Lukeš a který tvoří první část knihy nazvané Variace na Drahomíru Vihanovou.
Kniha vyšla v dubnu na 23. ročníku festivalu českých filmů Finále a jedná se již o čtvrtý svazek z edice festivalu. Předchozí svazky nabídly postupně vzpomínky na Jana Špátu (2007), Evalda Schorma (2008) a Věru Chytilovou (2009). V jednotlivých knihách byla vždy přiložena DVD s dokumenty zmíněných tvůrců a nejinak je tomu v případě knihy o Drahomíře Vihanové. Také zde tvoří vzpomínání jejích známých podstatnou část knihy a DVD nabízí dosud těžko dostupné režisérčiny dokumenty.
Ale vraťme se ke knize samotné. Ta je rozdělena do osmi částí. První části, rozhovoru, předchází zdravice Gyõrgy Cserhalmiho, který ztvárnil jednu z výrazných rolí ve filmu Pevnost (1994). Rozhovor s režisérkou považuji za nejzajímavější a nejpodnětnější část svazku. Vihanová se v něm vyjadřuje nejen ke svému vztahu k Otakaru Vávrovi, který byl jejím pedagogem na FAMU, a také působení u filmu Romance pro křídlovku, kde pracovala jako asistentka režie. Dozvídáme se detaily z natáčení dokumentů (například o Františku Vláčilovi), Vihanová rovněž klade paralely mezi dokumenty a svým životem (osud žen v domově důchodců ve svém dokumentu Za oknem… přirovnává ke svému osudu).
Skepticky se vyjadřuje k současné tvorbě (Pouta Radima Špačka ve srovnání se svým neprávem nedoceněným filmem označuje za plošší a jednodušší film) a současné generaci studentů, které učí na FAMU.
Celkově se rozhovor dotýká nejrůznějších témat z režisérčina života (vztah k mamince, výčitky svědomí, vztah k mužům, zdravotní peripetie ad.) a filmové tvorby (od studia na konzervatoři, posléze na FAMU, až k prvnímu filmu, nucené odmlce, dokumentům a návratu k hranému filmu po převratu), Vihanová otevřeně hodnotí působení u filmu a bilancuje svůj život.
V dalších částech knihy nalézáme pohled na Vihanovou očima jejích spolupracovníků, přátel a známých. Jmenovitě jsou to Alexandr Kliment, Milena Mášová, Stanislav Milota, Jan Schmid, Josef Valušiak Filip Issa, Hana Jemelíková, Jana Hádková. Čtenářsky nejvděčnější jsou asi vzpomínky Jana Schmida s názvem „Drahomíra Vihanová v souvislostech“. Za informačně nejhodnotnější považuji vzpomínání (a hodnocení spojené s částečně vyslovenou kritikou současné filmové produkce) „Něco málo o člověku“ střihače Josefa Valušiaka, který prozrazuje režisérčin dřívější nerealizovaný sen natočit film na motivy Dykova Krysaře. Ten ovšem vzal za své po uvedení stejnojmenného „rychlofilmu“ F. A. Brabce.
Závěrečná esej Jana Lukeše, nazvaná „Nicota, pevnost a řád“, shrnuje tři autorovy dříve otištěné recenze celovečerních filmů Drahomíry Vihanové. Lukeš zde reflektuje přehnaně kritické reakce na režisérčin snímek Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba a oceňuje schopnost klást ve filmech nepříjemné nadosobní otázky.
Ve většině příspěvků se jako jedno z témat vrací nepochopení jejích popřevratových snímků – Pevnost, a především Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba.
Obrazová příloha, shrnutí tvorby Vihanové a soupis jejího díla doplňují knihu, která rozhodně stojí za doporučení. Obzvlášť pokud vezmeme v potaz, že je k ní přiloženo DVD s šesti jejími dosud nevydanými dokumenty (některé z dokumentů byly uvedeny na LFŠ a Febiofestu v roce 2007), ty jsou na DVD doplněny o soupis režisérčiny filmografie, životopis a fotografie. Asi nejznámější z dokumentů Drahomíry Vihanové jsou Proměny přítelkyně Evy, kde Vihanová sugestivně zachytila proměny složité osobnosti zpěvačky Evy Olmerové v soukromí (pod vlivem alkoholu nepříjemně pochybovačnou a sebelítostivou) a kontrastně odlišnou na jevišti.
Dokumenty Drahomíry Vihanové spojuje schopnost přiblížit se lidem. Ti nemusí na kameru říkat vůbec nic, jako například v Hledání, portrétu Františka Vláčila, kde sledujeme režiséra při práci na filmu Koncert na konci léta. Vystihnout lidskou osobnost a odkrýt problémy se jí daří rovněž v dokumentech, které jsou založené jednak na práci s kamerou (ta je vždy vynikající, stejně jako střih, který obstarává samotná Vihanová), ale i na promluvách jednotlivých lidí; Za oknem… je nelítostně detailním pohledem na stáří žen, které jsou opuštěné a nejraději by už nebyly na světě, Dukovany – vroucí kotel zase nabízí až absurdní srovnání ženského a mužského světa. Šestici dokumentů doplňují portrét legendárního klavíristy a pedagoga Františka Raucha, jehož byla Vihanová v mládí žačkou, a silný životní příběh pana Eimanna.
DVD s dokumenty Drahomíry Vihanové představuje záslužný vydavatelský počin, kterému lze odpustit i horší kvalitu obrazu. Aniž bych chtěla působit jako promotér, dovolím si upozornit, že všechny dosud vydané knihy + DVD z edice Finále budou k dispozici na dalším ročníku festivalu, který se uskuteční 17. – 23. dubna 2011.
P.S. Zdá se, že k objektivnímu zhodnocení některých filmů je třeba většího časového odstupu, oprostění se od emocí (a pokud možno) i předsudků. Současnou reflexi celovečerních snímků Drahomíry Vihanové s příležitostí k diskuzi vám nabídneme v některém z následujících čísel našeho časopisu.
Variace na Drahomíru Vihanovou
Jan Lukeš – Ivana Lukešová (editoři)
Vydalo DOMINIK CENTRUM s.r.o. u příležitosti 23. festivalu českých filmů Finále 2010
křídový papír, 100 stran, cena: 250 KčObsah DVD:
Hledání (1979) – Portrét režiséra Františka Vláčila
Variace na téma „hledání tvaru“ (1986) – Portrét klavíristy Františka Raucha
Dukovany – vroucí kotel (1987) – Den v závodní kuchyni
Za oknem… (1988) – Život a smrt v ženském domově důchodců
Proměny přítelkyně Evy (1990) – Portrét jazzové zpěvačky Evy Olmerové
Denně předstupuji před Tvou tvář… (1992) – Činorodost a pokora jedince proti zmaru dějin
Autor
