Hvězdné války. Zn.: Animované – Od Droidů až ke Klonovým válkám
V následujícím článku se pokusíme nastínit specifika čtyř animovaných spin-offů Hvězdných válek, jejichž vznik se datuje od poloviny osmdesátých let až do současnosti. Během té doby se, jak uvidíme, změnila nejen animační technika, ale také cílové publikum.
„Kdysi dávno, v předaleké galaxii…“ Před více než třiceti lety (čti: v minulém tisíciletí) se zrodil fenomén, který se natrvalo stal součástí západní popkultury. Hvězdnoválková vlna se rychle rozšířila nejen na krabice s cereáliemi a do dětských pokojíčků, ale také do dalších médií – například televize. Nemáme teď na mysli nechvalně proslulý Star Wars Holiday Special (1978) a další televizní filmy, ale animované seriály a série.
Že ‚animovaný‘ nerovná se ‚dětský‘ a nerovná se ‚kreslený‘, nemusím snad zdůrazňovat. I když škála námi mapovaných pořadů sahá právě od těch dětských a kreslených, jejichž cílem bylo slaboduchými vizuálními gagy na chvíli zabavit dětského diváka, až po ty, jejichž alfou i omegou je napětí, akce a vtip a jež sleduje publikum často o celé generace starší (a k jejichž vytvoření bylo třeba nejprve nechat uzrát technologii).
V následujícím článku se pokusíme nastínit specifika čtyř animovaných spin-offů Hvězdných válek, jejichž vznik se datuje od poloviny osmdesátých let až do současnosti. Během té doby se, jak uvidíme, změnila nejen animační technika, ale také cílové publikum.
STAR WARS: DROIDS
ABC, 1985, 13 x 30 min
První animovaný spin-off Hvězdných válek, kterému se budeme v našem článku věnovat, se odehrává mezi Epizodou III: Pomsta Sithů a Epizodou IV: Nová naděje (jejichž fikční světy od sebe dělí devatenáct let).
Jde o sérii pro děti z roku 1985, která spoléhá na roztomilé a legračně cvrlikající droidy (R2D2 a C3PO)1, mozek vymývající hudbu a „odfláklou“ (seriály s podobnou estetikou běžely jak na výrobním pásu – New Animated Adventures of Flash Gordon, 1979; Rambo, 1986…) klasickou animační techniku a zřetelně a pomalu pronášené, jednoduché a nic neříkající hlášky, jež hrají prim spíš intonací a příjemným zvukem, který ukonejší dětského diváka, jenž možná jejich smysl (je-li jaký) ani plně nevnímá. Z toho důvodu se také série spoléhá primárně na vizuální gagy, velmi jednoduchý narativ, zřetelná rozmáchlá gesta a názorné zvukové efekty, které působí přinejmenším prapodivně. Dětského diváka však uspokojí. Vše podkresluje poklidná „večerníčková“ hudba na pozadí, které tu a tam dodávají zneklidňující nádech (to když je na obzoru nějaký „záporák“) elektronické podtóny. Nejzajímavější na tom je, že hudba s obrazem často vůbec neladí, neodpovídá nejen zobrazované akci, ale „přehlušuje“ dialogy a vede k ještě většímu zmatení, navozuje napětí tam, kde v dějové lince žádné není, a zklidňuje narativ tam, kde se konečně něco děje (například napadení atentátníkem). Smysl tu nedává vůbec nic a termínem, charakterizujícím celou sérii, je alogičnost. Ale to vůbec nevadí, protože smyslem tohoto počinu je číhání na další legrační věc, kterou naši kovoví přátelé zase provedou (a že nemusíte čekat dlouho, snad ani nemusím zdůrazňovat). Bum bác a maličký televizní divák je spokojen.
Věková skupina:2 3−5 let
http://www.youtube.com/view_play_list?p=CA2BB41DC23624DB&search_query=droids
STAR WARS: EWOKS
ABC, 1985-86, 35 x 30 min
O poznání lépe je na tom další spin-off Hvězdných válek, seriál pro děti z téhož roku jako Droidi. Ewokové se odehrávají na Endoru, který známe z Epizody VI: Návrat Jediho a oproti Droidům jsou relativně málo provázaní se zbytkem Star Wars universa (Impérium se objevuje až v poslední epizodě). Roztomilí medvídkové z planety Endor se však dočkali oproti cvrlikajícím droidům téměř trojnásobného počtu epizod (rozděleného do dvou sezón o 13 a 22 dílech).
Ewokové, žijící v uzavřeném lesním společenství v těsném sepětí s přírodou, kladou důraz na jednotu a přátelství. Jejich svět je spíš magický a plný rituálů než technický (jako v případě Droidů). Oproti Droidům vynikají o něco citlivějším užitím hudebního doprovodu, který zde účelně napomáhá výstavbě narativu, buduje napětí… Je zde i propracovanější animace (postavy i pozadí), postavičky už nejsou tak velké a svou barevností ostře kontrastující s pozadím (jak vyhovuje nejmenšímu divákovi), ale přecházející tón v tónu; v obraze převládá celkové ladění do zemitých barev. V sérii je větší počet postav (v čele s hlavním hrdinou Wicket W. Warrickem), a tím se zvyšují nároky na pozornost už odrostlejšího diváka. Také narativ je složitější, objevuje se dokonce použití „snových“ sekvencí. Potěší sofistikovanější použití filmové řeči (obraz už nepůsobí tak „dvojrozměrně“ jako komiks, ale prostřednictvím jízd a rakurzů je mu dodáváno na trojrozměrnosti). Typické jsou ustavující záběry na les a nebe (zdůrazňující úzký kontakt s přírodou).
Životem v uzavřené vesnici Ewokové připomínají něco mezi Gumídky (které evokují opravdu hodně) a Asterixem a Obelixem.
Věková skupina: 5−8 let
Ep01S01_The Cries of the Trees: http://www.youtube.com/watch?v=m4c9-EnZCpY&feature=related
STAR WARS: CLONE WARS ANIMATED SERIES
Cartoon Network, 2003−2005, 25 ep.
Další série vznikla takřka o dvacet let později než její předchůdci a na obrazovkách se udržela po tři sezóny, přičemž délka jednotlivých epizod („kapitol“) alternovala od 3 do 7 minut v první a druhé sezóně po 12−15 minut v sezóně poslední. Stejně jako Ewokové a Droidi jsou i Klonové války kreslené (jeden z mnoha způsobů animace).
Jejich děj se odehrává v době vzestupu Impéria a jednotlivé epizody jsou situovány různě v průběhu tří let trvání klonových válek. Série byla zamýšlena jako přemostění mezi Epizodami II a III Hvězdných válek, ze kterých také vizuálně přímo čerpá (vyobrazením rekvizit i postav, ale i rozvržením záběrů a zobrazením akce). Důraz je zde spíše než na vývoj zápletky kladen na akci a energické bitvy; třetí sezóna se o něco více zaciluje na postavu Anakina Skywalkera (jehož osudům je pak věnován navazující seriál, Star Wars: The Clone Wars z roku 2008). Kromě něho potkáváme (stejně jako v počinu z roku 2008) další známé postavy. Objevují se Obi-Wan Kenobi, všichni nám známí Jediové, droidi, Padmé Amidala, generál Grievous, kancléř Palpatine a další.
Hnacím motorem série je boj Jediů proti separatistické konfederaci hraběte Dooku.
Prvními dvěma sezónami se táhne hlavní narativní linie doplněná řadou bitev, v třetí sezóně sledujeme Obi-Wana Kenobiho a Anakina a jejich dobrodružství na Vnějším okraji (zmiňované v Epizodě III) a Anakinovo pasování na rytíře Jedi. Důraz je kladen nejen na jejich bitvy během války, ale také na vztah mezi Obi-Wanem a Anakinem. Prodloužení epizod umožnilo zahrnutí většího počtu dialogů mezi postavami. Máme možnost vidět události jako pasování budoucího Darh Vadera na rytíře Jedi, bitvu na Dantooine, zničení krystalové jeskyně na Ilumu a další. Série nás přímo vnáší od Epizody III: Pomsta Sithů, jejíž úvodní scéna začíná pouhé minuty po skončení 25. „kapitoly“ seriálu.
Jak již bylo naznačeno, Klonové války používají konvence uplatňované v původních filmech (způsob zobrazení vesmírných bitev, soubojů na meče atd.). Zajímavé je, že řada efektů zde funguje lépe (tj. „realističtěji“) než v počítačově generované animaci následujícího spin-offu Hvězdných válek z roku 2008 (mám na mysli především zvláštní schopnosti rytířů Jedi a Sithů, viz dále v kapitole věnované Star Wars: The Clone Wars, 2008). K tomu, že Klonové války jako by z oka vypadly svému celovečernímu předchůdci, kromě stejných postav, stejných problémů, stejných hlášek, velkolepých jednotek Impéria a pompézních záběrů, přispívá i použití původní SW hudby (skladatele Johna Williamse) a ruchů objevujících se v Lucasově sextalogii.
V sérii se objevují vizuální nekonzistence, a to nejen v tónu jednotlivých epizod (občas temné, občas dětinské), ale i v universu Hvězdných válek typu chyb v designu, simplifikace či naopak přehánění atd., které lze připsat na vrub Genndymu Tartakovskymu a jeho specifickému stylu (Dexterova laboratoř, Samuraj Jack).
Ocenění:
První dvě sezóny získaly cenu Emmy 2004 za „Výjimečný animovaný pořad“ a sezóna třetí o rok později obhájila tutéž kategorii.
EW.com označil sérii za 20. z 25 nejlepších sci-fi filmů či televizních pořadů za poslední čtvrtstoletí (1982−2007) a IGN jako 21. (ze 100) z nejlepších animovaných seriálových pořadů všech dob. 3
Věková skupina: Fanoušci Star Wars neomezeně
http://www.youtube.com/view_play_list?p=2432504B919D8781&search_query=clone+wars
STAR WARS: THE CLONE WARS
Cartoon Network, 2008−?, 30 min
Zatím nejnovější z Lucasových animovaných spin-offů pokrývá stejnou časovou periodu jako počin z roku 2003 a podobně jako jeho předchůdce se soustředí hlavně na vesmírné bitvy a akci a rovněž využívá z hraných snímků dobře známé charaktery a prostředí.
Zdroj: http://starwars.wikia.com/wiki/File:The_Clone_Wars_TV.jpg
Každý díl tematizuje jednu bitvu či misi Jediů v rámci klonových válek. Ústředními postavami jsou zde Anakin Skywalker a jeho padawanka Ashoka, poměrně často se setkáváme s ostatními „starými známými“, droidy C3PO, R2D2, Padmé, Yodou, Obi-Wanem, generálem Grievousem a dalšími, představeny jsou i postavy zcela nové (např. právě Ashoka Tano, učednice budoucího Darh Vadera). Zatímco předchozí zmiňované série byly vytvořeny klasickou 2D animací, seriál nejnovější je generován počítačově, 3D, za mohutné4 podpory technologie motion capture.5
Zatímco u vesmírných bitev je 3D počítačová animace zřejmou výhodou, na některých místech nejsou počítačově generované pohyby zrovna nejcitlivější. Jedná se zejména o rozličné skoky Jediů běžným smrtelníkům zapovězené, mistry však prováděné pomocí Síly, které jsou v sérii v duchu Epizody II a III naddimenzované a které zde prostě „nefungují“. Kde se v hraném snímku při šíleném vrhání se do prázdna dostavovalo napětí (díky „realističnosti“ zprostředkované živými protagonisty), u animovaných postav chybí. Implikované nebezpečí smrti postavy je problematizováno střetem realističnosti vykreslení postav (díky motion capture) a náhle nepřirozeně působícími fázemi jejich pohybu (generovaných počítačem) v těchto scénách, které se od zbytku akce znatelně liší (motion capture má své mouchy a tahle je u snímků s využitím této techniky ta nejčastější – a bohužel nejevidentnější). Paradoxně tak podobné scény působí (v rámci příběhu) mnohem realističtěji u Klonových válek z roku 2003. Scénám by na napětí hodně přidalo, kdyby se tam, kde chtělo být prvoplánově vzbuzeno, paradoxně ubralo na intenzitě efektů („realističtější“ pohyby, jakkoli snižující glorifikaci rytířů Jedi, by dodaly scénám na uvěřitelnosti). Větší skok automaticky neznamená větší vzrušení.
Míra napětí zprostředkovaná bojovými scénami (seriál se, podobně jako jeho předchůdce s téměř identickým názvem, soustředí primárně na akci) však tento nedostatek hravě vynahradí. Dalším vyvažujícím prvkem je opět sázka na humor. Nositeli humorných prvků jsou především droidi. Vedle tradiční nešikovnosti a rozverných hlášek C3PO jsou hlavními nositeli verbálního humoru a gagů droidi separatističtí, jejichž neschopnost patří k základnímu klišé seriálu.
Mezi klady pořadu bezesporu patří zmiňované bitevní scény, jež si uchovávají lehkost a vtip z celovečerních filmů, znamenitá hudba (která byla zkomponována Kevinem Kinerem s využitím původních témat Johna Williamse) a v neposlední řadě výborné výkony herců, kteří postavy namlouvali. Za zmínku také stojí uplatnění filmové řeči, kdy animované médium funkčně simuluje jízdy kamery, použití jeřábů, kruhové jízdy a další (a ještě více tak dává vyniknout „trojrozměrnosti“ 3D animovaného prostoru).
Narativ pořadu je opravdu hodně složitý, primárně zacílený na fanoušky Star Wars se znalostí jednotlivých postav (jako „staří známí“ nejsou v pořadu představovány) a Star Wars universa. Velmi oblíbeným prvkem scenáristů jsou last minute rescue, kterých je v seriálu opravdu přehršle. Správná záchrana na poslední chvíli sice patří k ikonografii Hvězdných válek, občas by však tvůrcům neškodila trocha soudnosti.
Jednotlivé díly začínají moralizujícím citátem, jako vystřiženým z pokladnic vědění rytířů řádu Jedi („Prvním krokem k napravení omylu je trpělivost“, „Nikdy nepochybuj o poctivém srdci“ apod.). Nový je také voice-over a počáteční shrnutí předchozího děje, jež pokrývá narativní mezery mezi jednotlivými díly (které jsou různě velké; někdy na sebe jednotlivé díly úzce navazují a voice-over tak stručně shrne děj předchozího dílu, jindy nás narativ uvede doprostřed nějaké bitvy a úlohou voice-overu je diváka zorientovat v probíhající situaci). Takováto počáteční shrnutí jsou typická pro seriál, a Klonové války skutečně některé další znaky seriálu nesou (vývoj charakterů – zejména Ashoka; postavy jsou mezi jednotlivými díly fiktivně aktivní, což je zdůrazňováno právě ve shrnujícím voice-overu). Ale: jednotlivé díly jsou navrženy tak, aby byly samostatné (popis jedné mise; tato samostatnost je podporována paradoxně opět zmiňovaným voice-overem), vždy skončí − vyřeší dílčí narativní otázku (uzavřený narativ jako u série), není zde tedy cliff-hanger6 typický pro seriál, zůstává otevřená jen hlavní narativní linie – válka se separatisty (v tom se Klonové války chovají jako série), uplatňuje se max. háček (zůstává nevyřešená otázka).
Ne vždy jsou však jednotlivé díly samostatné, často na sebe navazují, navíc jdou chronologicky po sobě (epizody v sérii nikoliv), vznikající mezery mezi nimi jsou vyplněny oněmi shrnutími. Válka se separatisty se určitým způsobem vyvíjí směrem kupředu, lze tedy prohlásit, že se narativ určitým způsobem přelévá z dílu do dílu (jako u seriálu). V případě Klonových válek jde tak o sofistikovaný hybrid (v současné době tolik populární formu) mezi seriálem a sérií, který jsem si dovolila v rámci tohoto článku označovat jako „seriál“ (namísto označení „hybrid“, jež by s sebou mohlo nést nežádoucí hanlivé konotace). Ohlášená předpokládaná délka seriálu je 100 dílů (vidíte, zrovna tady by v souvislosti s Hvězdnými válkami bezesporu lépe působilo slovo „epizoda“) bez ohledu na ratingy.7
Věková skupina: Fanoušci Star Wars
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Star_Wars:_Droids
http://starwars.wikia.com/wiki/Star_Wars:_Ewoks
http://starwars.wikia.com/wiki/Star_Wars:_Clone_Wars
http://starwars.wikia.com/wiki/Star_Wars:_The_Clone_Wars_(TV_series)
Kubíček, Jiří. Úvod do estetiky animace. Akademie múzických umění v Praze, Praha 2004.
(Ze všech elektronických zdrojů bylo čerpáno 7. února 2010.)
1 Během svých dobrodružství střídají různé pány.
2 Kategorizace na „věkové skupiny“ je dána hrubým odhadem autora a jejím jediným cílem je usnadnit představu o „náročnosti“ pořadu a umožnit tak usouvztažnit jednotlivé animované pořady v rámci tohoto článku, a jak dále uvidíte, je velmi relativní.
3Viz http://starwars.wikia.com/wiki/Star_Wars:_Clone_Wars
4 Pro některé kritiky až příliš. Na druhou stranu díky tomu má pořad daleko blíže k hranému snímku (Ep. II a III) než svým třem animovaným „mladším bratrům“.
5 Nasnímání pohybu, tzv. „motion capture“ v praxi vypadá tak, že „na hercovo tělo je připevněna řada senzorů a herec potom zahraje scénu, kterou předepisuje scénář. Vše, co při tom vykoná, je senzory zaznamenáno a vznikne jakýsi digitální snímek jeho hry. Nasnímaný pohyb je pak možno imputovat do 3D virtuální loutky, která poslušně zopakuje hercovy pohyby.“ (Kubíček, Jiří. Úvod do estetiky animace. Akademie múzických umění v Praze, Praha 2004. str. 105)
6 Vystupňování napětí v závěru.
7Viz http://starwars.wikia.com/wiki/Star_Wars:_The_Clone_Wars_(TV_series)
Autor
