Jak je fantastické býti lišákem

Literární odkaz anglického spisovatele Roalda Dahla skýtá pro tvůrčí osobnosti uměleckého světa poměrně široký tematický i žánrový potenciál. Jeho autorské rozpětí je vskutku obdivuhodné (humoristický a námětově poněkud odvážnější román Můj strýček Oswald, pohádkově laděný fantaskní příběh Karlík a továrna na čokoládu, pohádka s hororovým nádechem Čarodějnice, nadto nemálo povídkových souborů a několik knih literatury faktu). Pokud se přidržíme filmových adaptací, pak si z poslední doby mnoho diváků jistě vzpomene na (řečeno eufemizmem) „velmi výrazný“ snímek Karlík a továrna na čokoládu Tima Burtona. U tohoto filmaře můžeme číst paralelu s Dahlem, zejména co se týče záliby v absurdním a černém humoru. Ohlas Dahlovy povídky Muž z jihu lze vidět v závěrečném segmentu povídkového filmu Čtyři pokoje. Jinou jeho prózu se rozhodl zfilmovat americký režisér Wes Anderson. Knížečka nazvaná prostě Fantastický pan Lišák (Fantastic Mr. Fox) obsahuje jednoduchý a čtivý pohádkový příběh. Dahl však svůj výtvor alespoň mírně opepřil absurdními situacemi a humorem lehce načernalým, díky čemuž se ani dospělý obdivovatel jeho díla nad „Panem Lišákem“ neurazí. Účelem této recenze není film s jeho předlohou porovnávat, už jen proto, že se jedná o příběh knihou skutečně „pouze“ inspirovaný, její dějovou linii notně obohacující. Malého prostoru se ale odkazu na předlohu ve vztahu k snímku dostane.

Film nám předkládá příběh pana Lišáka (hlas: George Clooney) a jeho ženy, paní Felicity Lišákové (hlas: Meryl Streep) – profesionálního zloděje a jeho partnerky. Krátká úvodní sekvence ukazuje sehraný pár na vrcholu lupičské kariéry – po nepovedené akci jsou však oba vystaveni nebezpečí dopadení a Felicity při této příležitosti manžela oznámením svého těhotenství donutí k tomu, aby si nalezl jinou (potažmo bezpečnější) práci. Pomocí střihu uplyne několik let (liščí pojetí času se liší od lidského) a my zastihujeme pana Lišáka, nyní již jako autora novinových sloupků, trpícího lehkou krizí středního věku a (jak se postupně dozvídáme) neustálou potřebou dokazovat svému okolí vlastní „fantastičnost“. Díky nákupu nádherně situované stromové nemovitosti se titulní hrdina dostává do kontaktu se třemi „zlými lidmi z povolání“ – farmáři Soudkem, Sukem a Stýblem (jména nelžou – první je tlustý, druhý malý a poslední vytáhlý). Tito nerudní patroni se kupodivu naštvou, když jim pan Lišák za pomoci podivínské vačice Kylieho (jedná se o samce) začne loupit na jejich farmách, a rozhodnou se drzé zvíře sprovodit ze světa. Pan Lišák tak stojí tváří v tvář smrtícímu nebezpečí, rodinné krizi, rozčarovanosti svých zvířecích přátel, kteří jsou díky němu vystaveni hrozbě okamžité eliminace z pod povrchu zemského, a nejtěžší výzvě svého života – jak zachránit půlku lesa a nepřijít přitom o život. To by ale nesměl být „prostě fantastický“…

Stýblo, Suk a Soudek dělají čest svým jménům.

Pan Lišák jako příběh o hledání a interpretaci vlastního místa ve společnosti?

Cesta k „Panu Lišákovi“ není přes jeho zjevný pohádkový rozměr úplně snadná. Poprvé na mne film zapůsobil jako „příjemný zážitek“, který byl na druhou stranu trochu zvláštní, netradiční a poměrně nepoddajný. S druhým zhlédnutím přede mnou vyvstal geniálně vytvořený příběh s jemnými a detailně propracovanými rysy obsahovými i formálními. Zážitek z Fantastic Mr. Foxe se po více zhlédnutích a komplikovanější reflexi mění a zraje – na čemž má bezesporu podíl mnohovrstevnatost tohoto filmu. Odlišnost prožitku je dána tím, že Wes Anderson nabízí snímek, který při drobné změně úhlu pohledu najednou hovoří úplně jiným způsobem. V Dahlově próze se inspiruje pohádkovým motivem, na který však navěsil různé další ozdoby a doplňky, a tímto způsobem udělal z „nápaditého a čtivého pohádkového příběhu“ „nápaditý a víceúrovňový příběh zasazený do pohádkového rámce“. Kolik je diváků, tolik je pohledů – každému je ale nabídnuto více možností čtení. Již z nadpisu této části článku vyplývá, že za klíčový a nosný prvek jsem zvolil sociální rozměr uvnitř příběhu.

Úmyslně jsem se prozatím ve spojení s příběhem pana Lišáka vyhýbal výrazu „nekomplikovaný“. Jak snímek, tak i samotná jeho předloha v sobě skrývají cosi nedořečeného, co jejich čtení a reflexi problematizuje – jakou postavou vlastně pan Lišák je? Pokud se přidržíme filmové verze, pak před námi vystupuje charakter profesionálního zloděje (následně zloděje z „hecu“), ješitného postaršího muže, který podléhá vrtochům a depresi středního věku. Zároveň je to jedinec, který jedná pouze a jen ze své přirozenosti, který se nemůže změnit, protože s touto změnou zmizí i kus jeho já (když pan Lišák říká ženě, že se „cítí chudý“, lze jeho slova chápat i tak, že s liščím zlodějským řemeslem pohřbil i část sebe sama). Vždyť i celý příběh začíná záběrem na pana Lišáka, stojícího na kopečku. Následně je donucen se skrýt pod zem. A když kupuje stromový příbytek na kopci, dostává se rovněž do pokušení opět se vyšvihnout na vrchol fantastičnosti tím, že okrade místní farmáře. V samotném závěru pak musí povstat z nejhlubšího kanálu a stoky, aby se mohl postavit nepřátelům i sobě samému. Pan Lišák tedy velmi dobře zná své místo ve společnosti. Jeho problém spočívá jinde – jedná se o to, že se svého místa musí zříci, i když si jej evidentně po celou dobu zločinecké nečinnosti uvědomuje („…jsme divoká zvířata…“). Druhý aspekt postavy Lišáka, v příběhu obsažený, ale problematický spíše pro diváka, se poté týká přijetí takového hrdiny publikem. „Hodný padouch“ není z historického hlediska nic nového, což ale vůbec neubírá na komplikovanosti odpovědi v otázce akceptace pana Lišáka divákem. Tím spíše, že se jedná o charakter velmi bohatý. Není to pouze „zloděj“, „ješitný chlap“ nebo „starý frajer“. Ukazuje se nám rovněž jako nepříliš dobrý otec, milující leč sobecký manžel, ale nakonec také jako švihák a „prostě fantastický hrdina“, kterému není možno nefandit. Celý problém je umocněn faktem, že George Clooney je mimořádný herec jak v živé akci, tak po stránce hlasové a svým výkonem ještě podtrhuje Lišákovu sympatičnost.

„Být či nebýt liškou?“ aneb Existenciální chvilka s vačicí na verandě

Druhou klíčovou linií rozvíjející a variující sociální rovinu filmu je příběh Lišákova syna Ashe (hlas: Jason Schwartzman), který své místo ve společnosti teprve hledá, přičemž okolí mu to příliš neulehčuje. Jeho snaha vyniknout a vyrovnat se obdivovanému otci, umocněná vášní pro komixové příběhy a komplikovaná nastupující pubertou, se dostává do střetu ne s jeho vztahovými problémy, nýbrž s přirozenými dispozicemi. Na této úrovni se obě linie protínají – otec i syn touží po dosažení určitého cíle (společenského statutu), ale nemohou toho docílit cestou, kterou si zvolili jako nejjednodušší. Pan Lišák využívá podvodu a lži, tím však vzápětí ohrozí svou rodinu a přátele. Ash je srovnáván s bratrancem Kristoffersonem, zoufale se snaží zalíbit otci a své dobrodružné eskapády přežije víceméně zázrakem. Oba dva nakonec musí zvolit cestu změny, při níž akceptují svou povahu (symbolické setkání s vlkem). Motiv outsiderství je zde rozpracován na více úrovních – není to pouze dvojice Ash a Kristofferson, jedná se také o pana Lišáka a vačici Kylie, farmáře Stýbla a jeho dva upozaděné kolegy.

Klíčové je to, že žádná z linií filmu není podána primitivně nebo infantilně. Anderson k tématům, která ve snímku rozvinul, nepřistupuje méněcenně, a i když využívá nadsázky a nešetří vtipem a hravostí, jeho výpověď nepůsobí hloupě.

Žánrové vymezení příběhu pana Lišáka

Nejen odlišné možnosti náhledu na samotný děj z filmu činí komplikovanou podívanou. Fantastický pan Lišák se vyznačuje také značnou žánrovou rozvolněností. Počínaje úvodní sekvencí se divák musí potýkat s tím, že mu režisér v tomto ohledu nejde příliš naproti. Andersonovi nečiní nejmenší potíže pohybovat se od pohádkových motivů (souboj Lišáka se zlými farmáři), přes melodramaticky pojaté pasáže (Lišákovy vztahové problémy uvnitř rodiny), komediálně laděné prvky (vačice Kylie, Peteyho píseň) až po emotivně vypjaté scény (smrt Krysy). Celou tuto směsici se mu daří kočírovat ke své představě a z čistě režijního hlediska ji mít skvěle pod kontrolou, přesto v otázce jejího přijetí mohou pro někoho vyvstat potíže a nedivil bych se, kdyby se našli i tací diváci, kterým nebude zcela jasné, co že to vlastně viděli za film.

S tímto souvisí i další neméně podstatný fakt – pro znalce Dahlovy předlohy, popř. pro ty, kteří se jí nechají ovlivnit, bude mnoho z těchto žánrových nejasností novinkou a musí si uvědomit, že nejdou na „Roalda Dahla“ nýbrž na „Wese Andersona“, který si knihu zkrotil podle své libosti. Přidáním dalších dějových linií je pohádková konstrukce rozbita a „zředěna“ novými (výše zmíněnými) motivy. S tímto by měli počítat jednak diváci, kteří si doposud spojují animovaný film výhradně s dětským filmem (což není díky vlivu multiplexů a večerníčků tak velká potíž), a poté právě ti, kteří před samotným zhlédnutím absolvují zkušenost s knihou. Fantastický pan Lišák totiž NENÍ dětský film a dokonce to není ani „příjemný film na nedělní odpoledne“. Pokud má divák tuto vizi, bude téměř nevyhnutelně zklamán nebo přinejmenším rozčarován. Tím není myšleno, že by zde pohádkové prvky či příjemná atmosféra naprosto absentovaly. Pouze ve své síle ustupují žánrovým přechodům a promíchávají se s dalšími motivy, s nimiž si navzájem mírně narušují výstavbu.

Více způsobů čtení, žánrová nejednoznačnost a tematická vyspělost tak náhle posouvají charakterizaci Fantastického pana Lišáka z poněkud zjednodušeného označení „pohádka“ na úroveň téměř až „bajky“, přidávají mu na významech a rozšiřují jeho možnosti, jak promlouvat k divákům a co jim sdělovat. Film nenechává z hlediska žánrového jeden prvek jasně dominovat a spíše je organicky (a mnohem realističtěji) prolíná. Diváka může tato rozvolněnost a nepoddajnost vůči škatulkování zpočátku mást. Tematické rozpětí je široké a díky těmto dvěma aspektům scénáře příběh nepůsobí ploše a stává se daleko přirozenějším. Nemalý prostor je dán také jemnému humoru, který je sympatický, jelikož se vůči divákovi nechová agresivně a nenutí ho lámat se v pase smíchy.

Láska mezi kapkami deště – v pohádkově laděném příběhu se nám dostává dospělejšího vyznání než ve filmech, které by na to měly být zaměřeny.

Fantasticky vytvořený film

Je-li v otázce žánrové Fantastický pan Lišák nejednoznačný, pak co se týče zpracování, patří tvůrcům zcela jasná pochvala. Celému týmu se podařilo vytvořit úžasný svět – a to od „hereckého“ (čti hlasového) obsazení jednotlivých rolí až po nejmenší chlup na těle pana Lišáka. Naplno se zde projevuje Andersonovo estetické cítění a režijní přesnost prosycená radostnou lehkostí. Výtečná práce s více či méně výraznými detaily pouze podtrhuje mimořádně dobrý výsledek.

Výtvarné pojetí je vydařené, stop-motion animace působí v době počítačově generovaných filmů osvěžujícím a příjemným dojmem a jednotlivé loutky i prostředí jsou propracovány do detailů. Zmíněné estetické cítění Wese Andersona dodává celému filmu nádech hravosti, který je vyloženě umocňován některými scénami (obzvláště bravurně zvládnuté jsou kamerové jízdy – úvodní sekvence z farmy holátek patří mezi nejlépe natočené části celého filmu).

Ash je skutečně poněkud „jiný“…

Již předchozí Andersonův film, Darjeeling s ručením omezeným, se vyznačoval skvělou hudební stránkou a Fantastický pan Lišák v tomto ohledu nezaostává. Scénická hudba je perfektní, tvoří funkční doplněk k výtvarné stránce, je plná hravosti, jindy zase podmaňuje a strhuje, dokresluje atmosféru – vždy je však nápaditá. Anderson potvrzuje výborný hudební vkus, i co se týče písničkového soundtracku. Od první do poslední skladby je film plný výtečné muziky, která jistě potěší každého znalce a milovníka starší a nestárnoucí klasiky.

To nejlepší však nakonec. Výběr obsazení pro namluvení animovaných hrdinů se povedl na výbornou. Každý herec pomocí pouhého hlasu doslova „vdechl“ své postavě živoucí rozměr a naprosto tak absentuje jakákoliv plochost. Celému filmu vévodí samozřejmě George Clooney, kterého jsem již zmiňoval. Jeho part je skvěle padnoucí, jelikož se svým hereckým projevem v živé akci i vizáží seladona a šviháka sám jistým způsobem podobá panu Lišákovi. Dodává hrdinovi potřebnou sympatičnost a (i když je to u lišky poněkud zavádějící) „lidskost“. Pan Lišák s hlasem George Clooneyho přestává být pouhým zlodějem, ale stává se něčím jako „zlodějem-gentlemanem“. Jeho aktivity ho činí příhodným k odsouzení, ale scenáristický um a Clooneyho nemalé přispění téměř nedávají divákovi jinou možnost, než mu fandit. Ani ostatní Clooneyho kolegové nezklamali a všem se podařilo spoluvytvořit z Andersonových vizí fungující a strhující zážitek. Velmi dobře bylo zvoleno také obsazení menších rolí. Zde je hodně výrazná převážně Krysa Williama Dafoea, kterému se skvěle podařilo namluvit naprosto slizký charakter. Drobné kreace této postavičky směle konkurují třem hlavním „padouchům“. Ani v případě epizodních rolí si režisér neodpustil drobný vtip, když pár vět, jež ve filmu pronese polní myš, svěřil Adrienu Brodymu, který v předchozím „Darjeelingu“ ztvárnil nejvyššího ze tří bratrů Whitmanových.

Krysa se napájí Stýblovým alkoholickým moštem a mluví hlasem Williama Dafoea.

Fantastický Wes Anderson

Wes Anderson se s předlohou Roalda Dahla vypořádal nikoliv pouze se ctí, ale naprosto suverénně. Dokázal vzít prostou kostru a přepracovat ji v mnohovrstevnatý příběh, do něhož vložil svůj výrazný autorský rukopis, v příběh, který baví, nenudí a zároveň velmi zajímavě a neotřele hovoří k divákovi. Namísto „tradičního rodinného filmu“ vytvořil svůj svět, v němž se nenechává svazovat konvencemi, ale využívá je ke svému užitku. Celý snímek zahustil žánrovými hrami a na pomoc si přizval, co se týče hlasové stránky, výtečně zvolené herce. Chvílemi sice může jeho počínání mírně mást, výsledek ale stojí za to a rozhodně si zaslouží zvýšenou pozornost.

Fantastický pan Lišák (Fantastic Mr. Fox)

Režie: Wes Anderson

Scénář: Wes Anderson, Noah Baumbach (podle stejnojmenné předlohy Roalda Dahla)

Kamera: Tristan Oliver

Hudba: Alexandre Desplat

Střih: Andrew Weisblum

Hrají: George Clooney (pan Lišák), Meryl Streep (paní Felicity Lišáková), Jason Schwartzman (Ash Lišák), Wally Wolodarsky (Kylie), Eric Anderson (bratranec Kristofferson), Bill Murray (Jezevec), Michael Gambon (Stýblo), William Dafoe (Krysa)

USA, 2009, 87 min.