Napoleon Rudolfa Hrušínského – vynikající politik i cynický egoista
Zdroj: Česká televize
Letos v říjnu uplynulo neuvěřitelných 90 let od narození jednoho z nejvýraznějších a nejuznávanějších herců dvacátého století Rudolfa Hrušínského (1920–1994). Domácí televizní stanice reflektovaly toto nepřehlédnutelné jubileum až překvapivě skoupě; na Nově se opět reprízovaly dva detektivní příběhy majora Kalaše (Vrah skrývá tvář a Po stopách krve), které sice patří mezi to nejlepší, co Hrušínský v šedesátých letech ve filmu vytvořil, ale periodicita jejich vysílání je na můj vkus až příliš častá. Česká televize sáhla nejprve po dokumentárním medailonu Tichý muž (14. 10. v 11.05), bohužel odvysílaném ve zcela nemožném dopoledním čase, stejně jako čtvrteční Album (21. 10. v 11.15), a tím vyřadila ze hry dva z celkových čtyř pořadů. V neděli, tedy v den, na který připadá Hrušínského narození, byl zařazen v hlavním vysílacím čase celovečerní hraný film Tichá bolest (17. 10. ve 20.00), baladický příběh z období totality, v němž Hrušínský představuje penzionovaného venkovského advokáta, marně se pokoušejícího zlomit krutost doby ve výchově svého vnuka. Za opravdovou lahůdku pokládám televizní inscenaci Waterloo (17. 10. ve 12.00 na ČT2) z roku 1967, vysílanou týž den a které bych rád věnoval pozornost.
Nedokážu posoudit, nakolik je původní hra Jiřího Šotoly vzdálená historické skutečnosti (otázkou ovšem zůstává, co dnes můžeme pokládat za historickou skutečnost), koneckonců o to tu ani tolik nejde, neboť hra samotná je koncipována čistě jako komorní dialog mezi císařem a jeho maršály v hodině H. Ocitáme se v roce 1815, je noc před osudnou bitvou. Jediná místnost, jediné rozhodnutí. Sledujeme dilema muže zrazeného svými generály a svým národem. Tam, kde Šotolova hra ztrácí na výrazu, nastupuje plejáda vynikajících hereckých person v čele s excelujícím Rudolfem Hrušínským, který Napoleona pojal coby neurotického despotu, udílejícího nesmyslné rozkazy a požadavky (v tomto směru se interpretace skutečně blíží zkázonosnému obrazu posledních dní Adolfa Hitlera v jeho berlínském podzemí na konci druhé světové války), na druhé straně ale velice přesně si uvědomujícího svůj nezadržitelný mocenský pád. Typově přesné kontrastní figury v podání Lukavského, Smolíka, Štěpánka, Adamíry, Munzara, Kačírkové a dalších vytvářejí precizní zázemí pro Hrušínského mistrovské sólo, bez kterých by bylo takřka nemyslitelné. Hluboká vnitřní síla, s jakou Hrušínský tvaruje svého Napoleona, je v některých okamžicích až mrazivě přesvědčivá; Hrušínského Napoleon je však vícerozměrný, není to pouze tvrdohlavý umanutec, ale také logicky uvažující stratég, pro kterého by ztráta moci znamenala osobní porážku. V dialozích se starým lékařem se zase projevuje jako neobměkčitelný cynik, jdoucí přes nekonečné lány mrtvých za vytyčeným cílem.
Domnívám se, že právě Napoleonův charakter je klíčovou odpovědí na totalitární mechanismy (nejen) dvacátého století a zařadíme-li si vznik této inscenace do období propukajícího Pražského jara, můžeme jej chápat nejen jako oficiální stanovisko tvůrců vůči tehdejšímu režimu, ale jako výstražný apel do budoucnosti. Záleží jen na nás, jak s tímto poselstvím naložíme.
Waterloo
Režie: Jiří Bělka
Scénář: Jiří Šotola (divadelní hra)
Kamera: Jan Stallich
Střih: Jiřina Lukešová
Hudba: Luboš Fišer
Hrají: Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Irena Kačírková, František Smolík, Zdeněk Štěpánek, Luděk Munzar, Jiří Adamíra, Otakar Brousek, Josef Bláha, Jiří Vala a další
Délka: 99 minut
Premiéra: 18. 6. 1967
Vysíláno: 17. 10. 2010, ČT2
Waterloo
Režie: Jiří Bělka
Scénář: Jiří Šotola (divadelní hra)
Kamera: Jan Stallich
Střih: Jiřina Lukešová
Hudba: Luboš Fišer
Hrají: Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Irena Kačírková, František Smolík, Zdeněk Štěpánek, Luděk Munzar, Jiří Adamíra, Otakar Brousek, Josef Bláha, Jiří Vala a další
Délka: 99 minut
Premiéra: 18. 6. 1967
Vysíláno: 17. 10. 2010, ČT2
Autor
