O Severském filmovém klubu

Co je Severský filmový klub, kdy vznikl, kdo za ním stojí a spoustu dalších zajímavých informací se dozvíte v následujícím rozhovoru s jeho hlavními zástupci.

Kdy a jak vznikl SFK? Na vašich webových stránkách se prezentujete jako skupinka lidí se zájmem o severské filmy. Znali jste se už dřív nebo vás svedl dohromady právě tento koníček?

Linda Šperlová (L.Š.): SFKlub vznikl na začátku roku 2010 jako pokračování filmového projektu, který byl v předchozích letech součástí občanského sdružení Skandinávský dům. Známe se už z doby fungování tohoto projektu, kde každý z nás měl víceméně stejnou funkci jako nyní v SFKlubu. Z důvodu získání většího prostoru pro filmy jsme se rozhodli osamostatnit.

Kolik lidí vlastně stojí za SFK? A jaké jsou vaše původní profese?

Lenka Bazinková (L.B.): Jádro SFKlubu tvoří čtyři osoby. Externě ještě spolupracujeme s několika překladatelkami, ty většinou nežijí v České republice, zakotvily někde na Severu. Jedna z nich si právě vzala překladatelské prázdniny a putuje s manželem na kole z Košic do Ulánbátaru, poslední zprávu zatím máme z Volgogradu. Dále ještě spolupracujeme s tlumočnicí do znakové řeči, Tamarou Kováčovou, protože náš projekt je zčásti zaměřen i na neslyšící diváky. Pokud jde o povolání, já jsem již dlouhá léta účetní poradkyně na volné noze, osm let jsem také pracovala jako finanční manažerka v jedné leasingové firmě, z toho tak trochu vyplývá, že na mě (jako ostatně vždycky) zbývá téměř veškerá administrativa, ale také výběr filmů a vyjednávání práv k promítáním.

Tomáš Bazinek (T.B.): Pracuji jako programátor, pracovně jsem strávil rok v Norsku, v Severském filmovém klubu jsem administrátorem webu a překladatelem z norštiny a dánštiny.

Linda Šperlová (L.Š.): Já jsem původní profesí grafička a v Severském filmovém klubu mám funkci… grafičky. Jsem autorka plakátů a jiných propagačních materiálů, několika fotografií na našich webových stránkách a na facebooku, zejména kde figuruje náš maskot Losik.

Vladimír Lacena (V.L.): Původní profesí obsluha DVD půjčovny a také promítač v kině, momentálně na volné noze.

Mohli byste každý za sebe uvést moment, který byl určujícím impulsem pro vzbuzení vašeho hlubšího zájmu o kinematografie severských zemí?

L.B.: Těžko říct, který to byl moment, byl to sled událostí, v roce 1996 jsem se vydala na Island. A málem jsem se odtamtud nevrátila. Když jsem se řítila ledovým polem do lávových balvanů, nebyla jsem sama, kdo si myslel, že tohle nepřežiju. I průvodce si prý pomyslel: „A máme tady smrťák.“ Nakonec jsem tuhle jízdu přežila a vrátila se s touhou se na Island ještě někdy vrátit. To se mi zatím nepodařilo, pouze prostřednictvím filmů. Časem se okruh zájmu rozšířil i na další skandinávské země. Pak mi přestala stačit festivalová nabídka a začala jsem si sama hledat filmy, které bych ráda viděla, jenže dost často nebyly k dispozici s anglickými titulky, potřebovala jsem někoho, kdo by mi překládal přímo ze severských jazyků. Díky tomu jsem se na jednom internetovém fóru seznámila s manželem. Usoudila jsem z příspěvků, že bude umět norsky, požádala jsem ho o překlad filmu Den eneste ene, on to neodmítl a za rok jsme se vzali. 

L.Š.: U mě to byl všeobecný zájem o severské země jako takové, od přírody přes architekturu a design jsem se dostala také k hudbě a filmu. Sama jsem severské země několikrát procestovala, zbývá mi už jen Island a Finsko. Řekla bych, že Skandinávie je vzhledem ke zbytku Evropy přece jen trochu odlišná, a to ve všech výše zmíněných oblastech.

Čím vás severský film tolik okouzlil a v čem podle vás spočívá jeho jedinečnost?

L.Š: Když jsem viděla svůj první severský film, myslím, že to byl Trierův Tanec v temnotách, tak jsem doslova nevěřila svým očím, i když Trier je přece jen případ sám pro sebe. Co mají severské filmy společné, je podle mě silný příběh za použití minimálních prostředků podpořený přesvědčivými hereckými výkony. Co se týče žánru, nejsou tyto filmy vyhraněné, většinou se jedná o směsici tragiky a černého humoru v takovém poměru, že člověk neví, jestli se má smát nebo brečet. To je podle mě to výjimečné na severských filmech.

L.B.: Já nikdy nebyla jednoznačně orientovaná na Sever, obecně mám ráda evropskou a asijskou filmovou tvorbu, ale časem se to zúžilo, možná i díky jazykovým dispozicím, na severskou a indickou kinematografii. V obou oblastech mám své oblíbené herce a režiséry a baví mě sledovat jejich tvorbu jako celek.

Jak hodnotíte současnou situaci severského filmu (ekonomické problémy, mladí tvůrci, úspěch na zahraničních festivalech, divácká přízeň…)?

L.B.: Od jedné mladé islandské herečky jsem slyšela, že islandští filmaři prý říkají: „Jaká krize, ve filmu je krize stále.“ Jinak tohle není oblast, kterou bychom asi podrobovali nějakému přílišnému zkoumání. Od letošního roku přinášíme na našich stránkách každý měsíc přehled nových severských filmů. Zatím nemáme dlouhodobé srovnání, ale zaráží mě, jak poslední dva měsíce klesá počet premiér. Snad je to jen sezónní výkyv.

Jaké jsou krátkodobé a dlouhodobé plány SFK? Co je vašim největším přáním?

L.B.: V listopadu chystáme opět přehlídku severských filmů v Praze a v Brně. Uvedeme osm snímků, které u nás zatím nebyly uvedeny vůbec nebo jen vzácně. Třeba filmové zpracování Ibsenova Nepřítele lidu. Dlouhodobé plány a největší přání? Přežít.

Jak velkou diváckou základu u nás severský film má? Těší se oblibě? Popřípadě je některá ze severských kinematografií populárnější nebo to vyjde nastejno?

L. Š.: Severský film má u nás své příznivce, ale stále, v porovnání s kinematografiemi jiných zemí, jich není mnoho. Myslíme si, že je to škoda, protože Skandinávie má ve filmu rozhodně co nabídnout, všeobecně stojí za to tyto země z hlediska kultury a obyvatel blíže poznat a film je pro to výborný prostředek.

Filmové projekce SFK zatím fungují převážně v Praze (kino Atlas) a Brně (kino Art), v Olomouci jste letos v květnu ve spolupráci s místním Pastiche Filmz uvedli ozvěny vaší Přehlídky severských filmů. Uvažovali jste do budoucna i o promítání v dalších městech? Ozývají se vám lidé často se zájmem o projekci konkrétního filmu?

L. Š.: Ano, ozývají se zájemci o promítání i z jiných měst, většinou ale mají zájem o jeden konkrétní film. V současné době se nám takové rozšíření činnosti těžko plánuje, zájem je spíše nahodilý, náš největší problém jsou práva na promítání, pro většinu filmů jsme zatím měli vyjednaná dvě opakování, zatím nepřišel dostatečný podnět, abychom usilovali o více.

Kromě filmových projekcí jsou i nějaké další činnosti, kterým se SFK věnuje?

L. Š.: Filmové projekce jsou naší hlavní náplní. Mimo to přinášíme na našich stránkách i další novinky ze světa severského filmu, filmové premiéry u nás a na Severu, náplň filmových festivalů, pokud je severská, jiné kulturní akce v ČR zaměřené na Sever, uvádíme také týdenní program severských filmů v našich televizích. Dále uvádíme na našich stránkách seznam severských filmů, ke kterým existují české titulky (většinou námi přeložené), pro případné zájemce o vlastní projekce je můžeme poskytnout, stejně jako zprostředkovat kontakt na produkční společnosti.

Zúčastníte se letošní Letní filmové školy, jejímž hlavním tématem je islandská kinematografie?

L.B.: Zúčastníme se s manželem, i když přesně ještě nevíme čeho.

L.Š.: Ano, zúčastníme se (já a Vladimír) stejně jako předchozí ročníky, tentokrát ale nejen jako diváci a Vladimír jako fotograf, ale za SFklub i jako mediální partneři.

Ke které severské zemi máte nejblíže a proč?

L.B.: Z výše popsaných (masochistických) důvodů mám ráda Island a Norsko. V obou zemích jsem byla i v nemocnici se zraněním a byl to milý zážitek, i když se to prodražilo. Do účtů za ošetření jsem si zapomněla nechat napsat diagnózu a pojišťovna pak odmítla plnit. Takže rada pro ty, kteří si chystají na Severu padat z kola nebo ze sopky. Možná i kdekoli jinde na světě.

L.Š.: Asi Norsko, ze všech severských zemí ho znám nejlépe, dostala mě zejména tamní příroda.

Kdybyste každý za sebe měl uvést oblíbeného severského tvůrce a film, který by to byl?

L.B.: Doufám, že tvůrce je i herec nebo herečka. Musím říct, že se to u mě celkem mění, v poslední době mám asi nejraději Ghitu Nørby. Z filmů asi Adamova jablka, škoda, že práva na tento film zůstala na Slovensku a do českých kin už ten film nedorazil.

L.Š.: Oblíbených severských filmových tvůrců je mnoho, ale nejvíce je to starý dobrý Ingmar Bergman a z jeho filmů snad mám nejradši Scény z manželského života.

V.L.: Těžké vybrat jednoho, ale přesto to zkusím. Victor Sjöström a film Vozka smrti (1921).

Na co se v nejbližší době těšíte (filmová premiéra, událost..)?

L.Š.: Momentálně se nejvíce těším na LFŠ a hlavně na Fokus Island.

V.L.: LFŠ, především sekce němých filmů s živou hudbou…

L.B.: My s manželem se těšíme na nový film Ásdís Thoroddsen naší islandské přítelkyně, doufáme, že dokáže zrealizovat svůj zamýšlený projekt, moc jí to přejeme.