Prachy, vztahy, krize a jeden zkažený konec

Před více než dvaceti lety nechal veterán amerického angažovaného filmu Oliver Stone svého antihrdinu Gordona Gekka (Michael Douglas) vykročit vstříc ne zrovna pozitivnímu osudu. Letos se spolu vrátili na Wall Street, aby ukázali zdejší mladé generaci, že ani jeden z nich stále ještě nepatří do starého železa.

(zdroj: moviesmedia.ign.com)

Chamtivost je dobrá… Peníze nikdy nespí… Modrá podkova miluje Anacottskou ocel… Pokud vám tyto „hlášky“ nejsou neznámé, pravděpodobně se budete orientovat ve světě vysokého bankovnictví podle Olivera Stonea bez problémů. Stejně jako první Wall Street, i „dvojka“ ukazuje portrét člověka, balancujícího na hraně propasti zosobněné Gordonem Gekkem, a důsledky podobného zahrávání si s tzv. žraloky. Pokračování snímku z roku 1987, nesoucí podtitul Peníze nikdy nespí, na první pohled potěší i pobaví odkazy na předcházející Stoneův film z prostředí peněžních domů a nejvyššího finančního hazardu. Pozitivem je fakt, že ačkoliv se režisér nijak netají citováním vlastní práce, překročil při tom estetickou propast dvaceti let, která dělí oba zmiňované filmy, a natočil moderně (a dobře) vypadající snímek, v němž většina prvků má své funkční místo a samotné odkazy působí jako pomrkávání a nikoliv autorský úlet.

Zajímavá je transpozice, které se Stone dopustil vzhledem k první Wall Street – tentokrát se věnuje fikčnímu příběhu na pozadí reálné dějinné události (konkrétně se jedná o počátek světové finanční krize roku 2008), na rozdíl od „jedničky“, která se nezakládala na historicky podložené skutečnosti, spíše jen reflektovala společenský stav. Navzdory této odlišnosti se základní schéma opakuje – mladý, pohledný a snaživý muž (v tomto případě jím je Jacob Moore v podání Shii LaBeoufa) podlehne fascinaci Gordonem Gekkem. Ten se ve vězení, jak se zdá, napravil a pase po stejném cíli jako Jacob – dostat se na kobylku pokryteckému bankéři Brettonu Jamesovi (Josh Brolin), který zde zastupuje typ „zloducha se ctihodnou fasádou“. A ačkoliv se jedná o rozdílné povahy, všichni bez výjimky se nakonec musí střetnout s finanční krizí.

Vystřídá Bretton James Gordona Gekka coby ústředního záporáka? (zdroj: moviesmedia.ign.com)

Wall Street: Peníze nikdy nespí potěší hned v několika rovinách. Velmi výrazná je práce s obrazovou estetikou. Zvolené výrazové prostředky značí sepjetí se současným formálním vyjadřováním a žádný z prvků, snad kromě příliš do očí bijící kruhové zatmívačky na konci sekvence z plesu, nepůsobí hloupě či nepatřičně. Některé postupy jsou dokonce tak jednoduchým způsobem chytré, až by se člověk téměř nahlas zaradoval. V určitých chvílích se Wall Street: Peníze nikdy nespí skutečně jeví jako vyloženě „obrazový“ film. Například hned v úvodu můžeme pozorovat, jak kamera krouživým pohybem vystoupá z úrovně chodníku o mnoho pater výše, aby se pomocí triku dostala skrze sklo dovnitř budovy (ne přímo, nýbrž pozpátku). Velmi funkčním a zároveň prostým záběrem je také prudký sjezd kamery podél mrakodrapu, symbolizující propad newyorské burzy. Svůj prostor zde mají rovněž trikové sekvence, přičemž jej naplňují účelně, jednoduše a zároveň nijak nenarušují celek filmu. Výrazově se tak Stoneův snímek veze na vlně dobře vypadajících, čistě a precizně natočených hollywoodských hitů, svým obsahem se ale z této kategorie do určité míry – o té ještě bude řeč – vychyluje tím, že se nesnaží o alespoň mentální návrat k pohodovým časům a přichází s kritickou reflexí současnosti.

Starý žralok vs. mladý talent – který z nich přežije ve světě, kde „chamtivost je legální“? (zdroj: moviesmedia.ign.com)

Další nepřehlédnutelná kvalita filmu spočívá v téměř bez výjimky výborných hereckých výkonech. Nejvýraznější postavou je bezpochyby Gordon Gekko v podání Michaela Douglase. Nikdo z jeho kolegů jej nepřehrává, všichni mu ale zdatně sekundují. Zásluhu na tom má bezesporu fakt, že postavy i jejich vzájemné vztahy jsou dobře napsané a scénář obecně vzato funguje, což může divák ocenit, i když zrovna není „z oboru“, a některé finančnické pojmy mu tak budou zákonitě unikat. Stone tímto snímkem ukazuje, jak se má točit moderně pojaté drama. Téměř nic zde zbytečně nevyčnívá, vše slouží celku, který neúprosně spěje vpřed.

Stal se Gekko na stará kolena sentimentálním? (zdroj: moviesmedia.ign.com)

Jestli ale na jinak precizně vystavěné Wall Street něco vyloženě nefunguje, pak je to samotný závěr, za nějž by se nemusela stydět leckterá melodramatická selanka. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že zde něco fatálně chybí nebo naopak přebývá – absentuje nesmlouvavost předchozích dvou hodin a namísto ní tu vyčnívá podivný happy end, který staví vše dosud řečené na hlavu. Celý snímek, během nějž se hrdinové topí a dusí v nablýskaných zákoutích postmoderní chamtivosti, to od základu kastruje (pardon, ale tento výraz situaci naprosto vystihuje). Neubráním se srovnání s „jedničkou“, která disponovala silnou a neprvoplánovou katarzí. Protagonista odcházel poučen, ale nikoliv zadarmo. Zatímco zde se postavy náhle začnou chovat (oproti předchozímu vývoji) tak přejemněle, až je ostří filmu otupeno a jeho síla značně naředěná. Nedokážu si to vysvětlit a kdyby mi někdo řekl, že závěr Wall Street: Peníze nikdy nespí natočil jiný režisér, dost možná bych tomu i věřil. Nejsmutnější je ale na této situaci fakt, že tím Stone vlastně pokazil vyznění celého Gekkova příběhu, nehledě na pečlivě budovanou auru tohoto antihrdiny, která logicky dostane řádně „na frak“.

Podtitul snímku není pouhou citací signifikantní repliky z původní Wall Street – odkazuje také k faktu, že hlad po penězích se stal postmoderním náboženstvím (peníze nikdy nespí = jejich zbožštění). To se ale samo nekontrolovatelně ničí, což snímek brilantně ukazuje. Je však velkou škodou, že Oliver Stone nedokázal vytěžit z příběhu syrovější vyústění, které by obnažilo, jak tímto celosvětovým šílenstvím trpí především mezilidské vztahy. Byl by to sice depresivní, ale zato pravdivý zážitek. Takto film (přese všechnu předcházející snahu) akcentuje to, že stačí tu a tam přihodit sto milionů a lidem bude na světě zas o trochu lépe. Tím si však bohužel lže do kapsy.

Wall Street: Peníze nikdy nespí

Wall Street: Money Never Sleeps

USA, 2010, 133 min

Režie: Oliver Stone

Scénář: Allan Loeb, Stephen Schiff (autory postav jsou Oliver Stone a Stanley Weiser)

Kamera: Rodrigo Prieto

Střih: David Brenner, Julie Monroe

Hudba: Craig Armstrong

Hrají: Michael Douglas (Gordon Gekko), Shia LaBeouf (Jacob Moore), Josh Brolin (Bretton James), Carey Mulligan (Winnie Gekko), Eli Wallach (Jules Steinhardt), Susan Sarandon (Jacobova matka), Frank Langella (Louis Zabel)