Přehlídka netradičního filmu

1.den

Co očekávat od slova „netradiční“, jež vévodí názvu festivalu? Malou nápovědu skýtá už logo ve tvaru kosočtverce, které lehce připomíná symbol vyrytý na dveřích pokoje, kde jsem ubytován. Na plakátech by možná mělo stát ještě upozornění: „Mládeži do 18 let nepřístupno.“ Jen obyčejné porno, kterým je zaplněn internet, tu ale nečekejte, i přestože jeden z uváděných filmů je spojen dokonce se jménem českého „pornokrále“ Roberta Rosenberga. Vybrané tituly se ale fenoménu „porna“ povětšinou věnují, stejně jako doprovodné přednášky. Krom toho Mladou Boleslav čekají v kině Svět ještě autorská čtení, divadelní představení a večerní koncerty v nedalekém U-turn pubu.

Hodně jsem se těšil už na úvodní film, slovenský krátkometrážní dokument Pornoromantik (2006), který mapuje cestu studenta informatiky za svým snem. Sledujeme jeho opakované selhání na castinzích, které vystavují naivní sen nemilosrdně upřímné realitě. Ačkoliv snímek na první pohled působí úsměvně, hlavnímu aktérovi se nevysmívá. Smíchu jsem se ale často neubránil, např. když obrýlený mladík zadrhávaje odříkává banální repliky. Jenže na druhou stranu ve mně vyvolal sympatie, že se snaží dosáhnout svého snu, i když, jak přiznává, pornoherec by neměl vypadat jako on momentálně. Že jeho vlastní svět má trochu posunuté hodnoty, dokazuje závěrečná věta, kterou režisérovi sděluje, že tímhle snímkem ještě rozhodně nedosáhl největší mety – režie pornofilmů.

Pokračoval jsem snímkem Inside Deep Throat (2005), který se věnuje kultovnímu snímku Hluboké hrdlo (1972) a mapuje cestu od počátků sexuální revoluce, kdy si pornografický film musel proklestit cestu k divákům skrz prudérní společnost plnou moralizujících pokrytců, až po současnost, kdy porno upustilo od uměleckých ambicí a bez přetvářky se hlásí ke komerci. Snímek je ale zároveň sondou do americké společnosti, která je fenoménem rozdělena na dva nesmiřitelné tábory. Soudní procesy s hlavními aktéry a tvůrci připomínají svou nesmyslností hon na čarodějnice. Nejde tu ani tolik o obscénnost na plátně, ale o svobodu umění v širším slova smyslu (i když při spojení Hlubokého hrdla a slova umění se s odstupem času smějí i sami tvůrci). Sochu svobody tak dokumentem vržený stín halí do rudého závoje evokujícího totalitu.

Příběh samotného kultovního snímku je založen na banální, leč humorné, zápletce. Linda Lovelace má klitoris ukrytý hluboko v hrdle a jediným způsobem, jak může dosáhnout uspokojení, je praktika, která přetrvala dodnes, úžas a nepochopení vzbuzující „deep throat“ (každý si jistě domyslí, v čem tato orální technika spočívá). Kdyby film vznikl o něco málo později, našli by si mravokárci jistě jiný snímek, což přiznávají i tvůrci, a místo neochvějné pozice jednoho z nejvýdělečnějších filmů by Hluboké hrdlo s největší pravděpodobností zapadlo v záplavě ostatních jako obyčejná porno-komedie.

Následovala projekce, ve své době taktéž velmi provokativního, filmu Extase Gustava Machatého, který jistě netřeba představovat. Poté měly být uvedeny ještě dva české krátkometrážní dokumenty, ale když jsem se do kina Svět vrátil, zjistil jsem, že proběhla změna programu a sál okupují členové Ansámblu Oz, kteří zkouší jistě nejen mnou netrpělivě očekávané zítřejší představení (v) mamince. Později jsem se dozvěděl, že projekce Kdo chce zabít Ashley? (2007) přece jen proběhla, leč o něco dříve.

2.den

Pátek, druhý den přehlídky, odstartoval v deset dopoledne slovenským dokumentem Erotic nation (2007). Prořídlé hlediště tak mohlo sledovat vývoj erotického průmyslu na Slovensku na pozadí historických událostí, které, jak se ukazuje, ovlivňují i milostný život. „Rok 93 byl rok vibrátorů,“ říká majitel sex shopu a současně sledujeme Klause a Mečiara, jak rozdělují Československo.

Pak běžel pornofilm Johnny Wadd (1971) v hlavní roli s Johnem C.Holmesem, který má na svém kontě jako herec údajně největší počet filmů pro dospělé. Zítra bude možnost ho vidět znovu a to v nazi sexplotation snímku Prisoners of Paradise (1980).

V jednu hodinu dostal prostor Luciáš F.Svoboda. Měl jsem možnost ho vidět v zimě v Olomouci, kde jeho vystoupení v přeplněné Bílé noře bylo doslova hypnotické. Tady to však byla vyloženě komorní záležitost pro několik lidí, což je určitě škoda. Jeho básně nasáklé perverzí stejně jako podzemí U-turn pubu dýmem z cigaret, by podle mého názoru mnohem lépe působili právě tam a ne u stolu v kavárně. Luciáš je mimo jiné hudební publicista a na jeho básních to je znát, jeho čtení má podle mě aspekty koncertu. Poezie, která by mě jinak docela možně nechala chladným, dostává v jeho živém přednesu nový rozměr.

Po snímku Noční motýl (1941) působil svěže blok Česká nová erotická vlna, kde byl promítnut i dokument Jak se dělá porno? (2010), který měl původně běžet už včera. Jako host zde byl přítomen Pavel Abrahám, který se proslavil Českou RAPublibkou. Jeho snímek jsem bohužel nestihl, ale následná diskuze se stejně týkala právě jeho zatím nejznámějšího počinu. Vinou nedorozumění padly i dotazy ohledně pornografie, které však zůstaly nezodpovězeny, a Abrahám se nevybíravě vyhradil i proti snímku Jak se dělá porno? Částečně s jeho kritikou souhlasím, protože film zůstal jen na povrchu hlubokého a zajímavého tématu.

S menším zpožděním se na scéně v bizarních kostýmech objevili herci z Olomouckého Ansáblu Oz. Jejich porno-groteska (v) mamince vyvolávala zpočátku v hledišti výbuchy smíchu, aby některým později tuhnul úsměv na rtech. Herci v maskách zvířat dotáhli představení do zběsilého konce a v solidně zaplněném hledišti se dala cítit znechucená atmosféra, když se na plátně objevila závěrečná obskurní scéna s vyvrcholením do úst z otřesného pornofilmu. Krátké a svižné představení, plné nespoutaného sexu a nadsázky, tak vybídlo k různorodým interpretacím. A nebo zkrátka jen pobavilo, především zásluhou skvělých hereckých výkonů.

Od 19 hodin bylo na programu vystoupení Vyžvejklé bambule a já už dopředu věděl, že tohle si teda rozhodně ujít nechám, neboť mám ještě v živé paměti, jejich loňské vystoupení právě zde na nultém ročníku přehlídky netradičního filmu. Takovou porci dekadence bych podruhé nemusel strávit a navíc by u mě už absentoval šok.

Dal jsem tedy přednost filmu Straka v hrsti (1983), s úžasně energickou hudbou Pražského výběru. Bizarní podobenství občas připomínalo jízdu na LSD, čemuž souhlasně přikyvuje i závěr filmu, kdy se postavy z fiktivního světa najednou objeví na dálnici. Režisér Juraj Herz vystavěl univerzální prostředí připomínající středověké trhy a post-moderní smetiště zároveň. Zdejší obyvatelé nosí rozervané džíny, „záporáci“ jezdí na motorkách, což jenom podporuje časovou neurčitost. Neobvyklý snímek samozřejmě skončil v trezoru.

Dnešní festivalový den v kině Svět uzavřel Jan Gál svou přednáškou na téma Anomálie v erotickém filmu. Začal od kultovního Hlubokého hrdla a přes americkou produkci došel až k japonským pinku eiga. Chobotnice jsem ještě zvládnul, ale při poslední ukázce jsem prostě musel pohledem uhnout z plátna. Srbský Srpski film (2010) je asi jen pro diváky se skutečně silným žaludkem.

Definitivní tečku za dnešním dnem ale obstaralo mimořádně ulítlé vystoupení Sajbršansonu v U-turn pubu. Bylo narváno…

3.den

Závěrečný den festivalu odstartovalo Brynychovo Souhvězdí panny (1965) z prostředí vojenských kasárna se smyslnou Jaroslavou Obermaierovou v hlavní roli dívky jednoho z vojínů.

Následovala druhá část bloku Česká nová erotická vlna, kde se poprvé objevily problémy, tentokrát technického rázu, a film Felch in flat (2009) Miloše Kameníka, který byl v sále osobně přítomen, nakonec diváci bohužel vidět nemohli. Smůla dnešního dne tím ale neskončila, protože se bohužel nekonala ani odpolední přednáška o české populární erotické literatuře. Ještě předtím ale běžel dokument Cleavage (2002), do češtiny přeloženo jako výstřih. Ačkoliv měli organizátoři otitulkovánu jen část rozsáhlejšího projektu, diváci si vynutili pokračování i bez českého překladu, což jen potvrdilo, že ženské poprsí je vskutku zajímavá věc.

Exkurze do ženského světa pokračovala, průvodkyní se stala Alex Doležalová, která předčítala ze své sexuálně otevřené knihy Expanze na Mars. Její autorské čtení bylo o to zajímavější, že byl přítomen i její muž, novinář J.X.Doležal. Většina následných dotazů se pak týkala jejich společného soužití.

Dokument Nebe, peklo (2010) představuje bizarní českou BDSM scénu. Hlavní protagonisté žijí mezi námi, jsou to obyčejní lidé s neobyčejnou úchylkou, bolest jim způsobuje slast. Co na tom, když ubližují sobě, nebo týrají jedince, kteří po tom sami touží a v mnoha případech za to dokonce platí.

Posledním filmem letošní přehlídky netradičního filmu byl remake kultovního a zde často zmiňovaného Hlubokého hrdla. Z původního snímku si Příběh jednoho hrdla (2009) však bere jen slečnu, která k uspokojení potřebuje orální sex. Detektivní příběh je vyprávěn retrospektivně, je využito v pornofilmech nezvyklého svícení. Trochu paradoxně film kazí právě rozvleklé sexuální scény. Co mě však překvapilo nejvíc, že některé pornohvězdy hrají skutečně dobře a mohly by docela dobře vystoupit i mimo xxx žánr. Myslím, že skvělá pomyslná tečka za celou přehlídkou, která ukázala, že ani mainstreamové porno nezakrnělo jen u tupých sexuálních scén, ale může být založeno na dobrém scénáři, který přejímá prvky z jiných žánrů.

Společně se závěrečným shrnutím PNF bych ještě rád zmínil krátké video, které bylo možnost vidět několikrát denně, a to sice vtipnou znělku spojující předpověď počasí a kopulující plyšáky, kterou můžete shlédnout na webu www.netradicnifilm.cz. Letošní ročník se především díky skvělé organizaci skutečně vydařil, jenom návštěvníků mohlo být víc, a proto mi nezbývá než tvůrcům popřát, aby si jejich netradiční (nejen) filmová nadílka svou tradici v Mladé Boleslavi a především na české festivalové scéně vybudovala. Jedná se totiž o skutečně jedinečný projekt, který u nás nemá obdoby.

Tomáš Bříza