S humorem vedený zápas o lidskou svobodu

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. ledna 2010 Rubrika: Český film | Komentář : 0

RECENZE – KNIHA: Miloš Forman. Filmař mezi dvěma kontinenty – JAROSLAV STUCHLÝ –

Po monografii Jiřího Voráče věnované dílu Ivana Passera (2008) přichází brněnské nakladatelství Host s další podobně zaměřenou knihou. Autorka Stanislava Přádná (nar. 1952) ji nazvala prostě: Miloš Forman s podtitulem Filmař mezi dvěma kontinenty.

V prvé řadě je potřeba říct, co od této publikace nečekat – nejde o Formanovu biografii (tu laskavý čtenář nalezne v knize Co já vím?, případně v její doplněné reedici Co já vím aneb Co mám dělat, když je to pravda?, které sepsal Jan Novák podle režisérova vyprávění). Filmová teoretička a pedagožka Přádná si vytkla cíl mnohem náročnější: nahlédnout komplexně na Formanovu tvorbu jak z hlediska nové vlny 60. let, tak z hlediska americké kariéry a najít příčiny její mimořádnosti v obou kontextech. Nejprve podává souhrnný (do velké míry analytický) přehled režisérovy filmografie, přičemž neopomíjí ohlas jeho děl v dobovém tisku, poté se věnuje podrobně Formanově metodě a stylu (v českém prostředí) se zvláštním důrazem na práci s neherci a hledání kořenů jeho humoru (fenomén trapnosti).

V další části se zabývá analýzou filmové narace (Miloš Forman se podílel na scénářích všech svých filmů), střihu a hereckých výkonů, dále se zaměřuje na ženské figury ve formanovsky mužském světě, otázky erotiky a sexu (akcent je položen na americkou tvorbu, zvláště na představitele hlavních mužských postav). Závěrečnou část pak tvoří autorčin přepracovaný článek z Iluminace, který sleduje Formana jako objekt dokumentaristů či ústředního hrdinu jeho vlastních memoárů.

Autorka sama přiznává, že se s Milošem Formanem potkala jen jednou v New Yorku v roce 2006, a tento fakt vůbec nelze brát jako nějakou diskvalifikaci. Kdo viděl a slyšel Formana rozšafně vyprávět veselé historky (např. v dokumentu z cyklu Zlatá šedesátá), ví, jak snadné je podlehnout jeho charismatu. Takto byl dodržen střízlivý odstup a monografie skutečně vychází z pečlivého studia Formanových filmů a dalších pramenů (viz bibliografie). Přádná dokázala vyhmátnout v každé kapitole to podstatné, podařilo se jí prokázat, že ačkoli Formanova tvorba je dvojlomná, lze v této dvojlomnosti hledat a najít jistou kontinuitu, danou režisérovou osobností a životní zkušeností. V knize se čtenář dozví nejen to, proč Forman zaujímal v 60. letech mezi svými kolegy zcela výjimečné postavení, ale také to, jakým způsobem dokázal své schopnosti přetransformovat do zaoceánských poměrů a stát se žijícím „oscarovým“ klasikem. Stěžejní téma (dané podtitulem) je vyjádřeno i na obálce, kterou koncipovala sama autorka: panoráma Hradčan a monument Sochy Svobody do jednoho záběru propojuje Formanova podobenka.

Je pochopitelné, že při takové hutnosti a šíři záběru se nutně projeví jistá popisnost a opakování, na druhou stranu je to vyváženo mnoha pozoruhodnými postřehy, jako je například exkurs do okrajové linie slouhovství a služebnictva, která se promítá do většiny režisérových snímků. Zvláštní zalíbení má pak autorka ve slovesu zasunovat (zasouvat), což může vést při troše nepozornosti k formulaci typu „…nepokrytě zasouvá druhé pohlaví do druhého plánu.“ Jinak je ovšem text po jazykové stránce zvládnutý velmi dobře a rozhodně není určen jen studentům filmové vědy nebo odborné veřejnosti – právě ve skloubení fundovanosti a zasvěcenosti vhledu do Formanovy tvorby s čtivostí (při studiu monografie není třeba mít po ruce slovník cizích slov) vidím největší klad této záslužné publikace.

Je skoro zbytečné dodávat, že vedle zmíněné bibliografie nechybí podrobně zpracovaná filmografie (včetně dokumentárních filmů o Formanovi) a rejstříky – jmenný i filmový.