Seminář íránských filmů – festivalový deník

Třetí březnový víkend proběhl ve znamení tradičního filmového semináře pořádaného ve Veselí nad Moravou. Organizátoři akce tentokrát zaměřili pozornost na filmy íránské kinematografie. V rámci přehlídky, která se konala od 19. do 21. března, mohli její návštěvníci v místním kině Morava zhlédnout kromě snímků předních íránských filmařů Abbase Kiarostamiho, Majida Majidiho a Dariushe Mehruiho mimo jiné i filmy režisérů Bahmana Ghobadiho, Jafariho Jozaniho či Hany Makhmalbafové, talentované dcery Mohsena Makhmalbafa. Součástí doprovodného programu byla vernisáž výstavy fotografií cestovatele Jiřího Sladkého, autora publikací Irán plný mučedníků (2006) a Terijak znamená persky opium (2006). Plánovaná Sladkého přednáška v kině Morava se změnila spíše v improvizovaný, ale zasvěcený komentář jeho vybraných fotografií. Dalším rozptýlením pro diváky unavené svižným tempem jednotlivých projekcí bylo vystoupení íránské hudební skupiny Hamdel.

Pátek 19. 3. 2010

Již za několik málo hodin bude zahájen tradiční filmový seminář ve Veselí nad Moravou – tentokrát zacílený na íránskou kinematografii. Ve 14:15 bude v kině Morava odpromítána středometrážní Final Fitting (2009), dále pak bude program pokračovat ve strhujícím tempu až do pozdních večerních hodin. Z nabídky prvního dne upozorňuji především na psychologické drama Hamoun (1989) režiséra Dariushe Mehrjuiho a emocionálně působivý snímek Az Karkheh ta Rhein, 1992). Obě díla byla v první polovině 90. let oceněna na Mezinárodním filmovém festivalu Fajr v Teheránu. Zpestření obstará koncert íránské skupiny Hamdel, jehož začátek je naplánován na 19:00.

Sobota 20. 3. 2010

Včera odpoledne odstartoval v jihomoravském městečku Veselí nad Moravou třídenní skoro-maratón íránských filmů. Zahájení a následných projekcí se zúčastnila pouze hrstka diváků, která v obrovském sále místního kina působila poněkud smutným dojmem. Doufejme, že dnešním dnem se situace zlepší, neboť přehlídky tohoto typu stojí za to podporovat už jen pro jejich odvážnou dramaturgii. Na druhou stranu ale musím uznat, že kdybych byla divák neznalý íránské kinematografie, včerejší výběr filmů by mě od dalších projekcí spíše odradil, než navnadil. Zběžný pohled na nabitý program zasvěceného fanouška udiví svou nevyvážeností. Včera dostaly až na výjimky (Mehrjuiho Hamoun, 1989) prostor spíše průměrné až podprůměrné snímky. Vrcholným zklamáním byl námi anoncovaný Az Karkheh ta Rhein), dost nepovedené a nepřesvědčivé rodinné melodrama s přepálenými emocemi.

Sobota bude naopak ve znamení velkých jmen: v první části dne mj. představí výtečné snímky trojice významných režisérů, Barana (2001) Majida Majidiho, Ten (2002) Abbase Kiarostamiho a filmový debut mladší dcery Mohsena Makhmalbafa, Hany Makhmalbafové, Buda as sharm foru rikht (Buddha Collapsed Out of Shame, 2007), snímek oceněný na festivalech v Berlíně, Benátkách a San Sebastianu a před dvěma lety rovněž uváděný na MFF v Karlových Varech. Hlavním lákadlem sobotního odpoledne pak bude vernisáž výstavy cestovatele Jana Sladkého, který posléze povede v kině Morava zasvěcenou přednášku o svých cestách po Íránu. Večerní program bude až do noci pokračovat projekcí další pětice snímků, z nichž doporučuji Kiarostamiho Bad ma ra khahad bord (The Wind Will Carry Us, 1999) a populární loutkový film Shahr-e mooshha (City of Mice, 1985) režisérské dvojice Marzieh Boroomand a Mohammad-Ali Talebi.

Neděle 21. 3. 2010

Na rozdíl od pátku byl sobotní program Semináře íránského filmu spíše sázkou na jistotu v podobě osvědčených jmen. Abbas Kiarostami byl zastoupen dvojicí snímků – minimalistickým, na dvě digitální kamery natáčeným Ten a starším, na festivalu v Benátkách oceněným Bad ma ra khahad bord, jehož příběh je do značné míry vyprávěn v náznacích a spoléhá na aktivní participaci diváka (tento rozměr snímku zdůraznil ve svém úvodu filmový historik Jaromír Blažejovský). Rodinný klan Makhmalbafových reprezentovala nejmladší Hana. Její hraný debut nazvaný Buda as sharm foru rikht se však od účastníků semináře (alespoň podle toho, co jsme po projekci vyslechli) setkal spíše s odměřenými reakcemi. Z dalších uvedených snímků jmenujme ještě Barana, slabší, přesto stále pozoruhodný snímek Majida Majidiho, či loutkový Shahr-e mooshha navazující na stejnojmenný televizní seriál. Program byl zpestřen výstavou cestovatele Jiřího Sladkého, který prostřednictvím několika desítek fotografií zachytil různé podoby současného Íránu. Po vernisáži s účastí autora následovala krátká přednáška, která měla přítomným rozšířit obzory – že se jí to spíše nepodařilo, je potřeba přičíst na vrub jak omezeným časovým možnostem, tak nedostatečné přípravě autora, který mluvil spatra a snažil se postihnout co nejvíce témat – což, pokud budu mluvit čistě za sebe, působilo zmatečně.

Dnes bude seminář pomalu doznívat (pozor, změna programu!) – v rychlém sledu budou promítnuty snímky Želvy mohou létat (Lakposhtha parvaz mikonand, 2004) – známe i z kinodistribuce – film byl před dvěma lety součástí Projektu 100, Kiarostamiho mistrovské dílo a vítěz z Cannes Chuť třešní (Ta’m e guilass, 1997) a nakonec další dílo poprvé představené Projektem 100 (ročník 2000) Klíč (Kelid, 1987) Ebrahima Forouzeshe.

Pondělí 22. 3. 2010

Tak skromně jako v pátek začal, skončil během nedělního odpoledne Seminář íránských filmů. Oproti sobotě diváků v sále opět ubylo, možná částečně i proto, že všechny tři filmy, které byly včera uváděny (Želvy mohou létat, Chuť třešní, Klíč), už čeští diváci měli možnost dříve zhlédnout v kině v rámci Projektu 100; Kiarostamiho snímek dokonce i ve Filmovém klubu České televize. Každopádně výběr těchto výtečných, vrcholně reprezentativních snímků byl ideálním zakončením přehlídky, jež je ve své podstatě přínosnější než většina velkých tuzemských festivalů, a která má i přes nepříliš velkou návštěvnost rozhodně smysl. Těšíme se na příští rok!