Severský filmový podzim: Jen chladné mraky a polární hvězdy

Švédská a norská oblast leží z určité části za polárním kruhem, z Finska je za touto linií skoro celé Laponsko. Čerstvá, ledová atmosféra špičky světa prosakuje do skandinávských filmů a tato unikátní nálada spolu s šumem Severního a Baltského moře rýsuje dál a dál křivky celé řady příběhů, které v konečném výsledku můžou člověka až paradoxně zahřát u srdce.

Další pokračování přehlídky Severský filmový podzim rozechvěje břízy a prolomí ledy v pražském kině Atlas a brněnském Artu od neděle 14. listopadu. Na programu je 9 filmů: tentokrát chybí zástupce Islandu, ale unikátní výběr rozmanitých žánrů nabídne jistě nemálo nevšedních zážitků a divák si bude moci všimnout, s jakou poctivostí se filmy na Severu točí. Pernamentky jsou k dostání za pěkně vypadajícíh 555 korun, na jeden snímek stojí vstup 90.

Necháte se nalákat na zahajovací snímek?

Jen mraky hýbou hvězdami/ Bare skyer beveger stjernene, Norsko, 1998

Hned úvodní vážně zadumaná hudba a dětsky barevné titulky dávají najevo, o jakou náladu zde půjde. Snímek debutující Torun Lianové (nar. 1956) je adaptací vlastní knížky pro děti, ve které se odrazila její osobní zkušenost s tragickou ztrátou syna. Ve filmu jedenáctiletá dívka Marie přijde o mladšího bráchu, jenž zemře na rakovinu, a na dění, které se od té chvíle v jejím životě odvíjí, nahlížíme jejíma zklamanýma očima. Rozkládající se rodina, máma, která truchlí a po čase od Marie s tátou odejde pryč, letní počasí, které ale nemůže být nikterak radostné, a budoucnost ubírající se neznámo kam.

Torun Lianové se daří popsat ty chvíle, kdy mladá duše zakouší tíživé zážitky o smrti a životě a přitom dospívá, nachází ve věceh poučení. Jak je těžké bavit se se spolužáky, vyhovět tátovi a prarodičům, jak je nemožné radovat se z prázdnin… Jenomže zanevřít na všechno, schovat se do ulity a utíkat, kříčet, to není řešení. Bez pomoci to však nejde. Marie odjíždí za dědečkem a babičkou a přemýšlí o svých snech, které se jí zdály den před pohřbem brášky. Taky se rozhodne, že si trochu promluví s Bohem:

„Bože, vůbec se o lidi nestaráš. Nebo jsi mrtvý a vůbec neexistuješ. A jen tam nahoře hniješ. Amen.“ Nepřipadají vám tyhle slova jako z nějakého bergmanovského skeptického „dusna“?

Však také film získal v roce 1998 Cenu Ingmara Bergmana. Režisérka pak ještě natočila snímek Barva mléka (Ikke naken) v roce 2004 (taky podle své knížky).

Jestli ale nechcete slyšet, kam tento příběh povede dál, přeskočte řádky. Můžu vás ale ujistit, že ona skleslá melancholie postupně Marii opustí a přijdou radostnější chvíle. Ostatně, ten její svět ani není nikterak šedivý, spíš, jak by se řeklo, doslova hraje barvami. Zákoutí městečka, kde nyní Marie u dědy s babičkou pobývá, připomínají atmosféru Dětí z Bullerbynu, a navíc: na obzoru se objeví sympatický kluk od sousedů, kudrnatý a veselý Jacob. Ač to ještě trvá, než světlovlasou Marii plně zaujme, postupně způsobí, že dívka pochopí zas něco nového ze světa a nakonec vezme věci do svých rukou. A čeká je plno zážitků, povídají si o svých rodinách (také Jacob to nemá lehké: jeho táta je daleko v Africe, kde fotí pro noviny a lítá helikoptérou) a zkoumají hvězdy. Název filmu pochází z momentu, kdy si večer na lavičce všímají, že obloha vypadá, jako by se na ní hýbaly hvězdy místo mraků. („Ne, to mraky se pohybují a hvězdy zůstávají na místě. Vypadá to trochu zvláštně,“ vysvětluje Jacob.)

Režisérka si pro svůj snímek o první lásce a naučení se zodpovědnosti vybrala skutečně výborné představitele hlavních rolí. Thea Sofie Rustenová a Jan Tore Kristoffersen jsou jako Marie s Jacobem přirození i milí. Navzájem se doplňující práce kamery a nijak přebytečné hudby plné vážnějších tónů dělají z tohoto rodinného snímku skutečný klenot, který si jistě nenechte ujít. Děti ve Skandinávii se mají, že se pro ně točí taková skvělá díla.

Na přehlídce můžete navštívit ještě třeba ibsenovskou adaptaci Nepřítel lidu (En Folkefiende, 2005) tematizující odvěkou lidskou otázku: „Mám činit raději to, co je výhodné, nebo co je správné?“ i skvostnou krajinu západního Norska. Či další film, který je na programu rovněž v neděli, nepříliš známý debut Thomase Vinterberga (který později natočil slavnou Rodinou oslavu a nedávno českými kiny proběhla jeho novinka Submarino), road-movie Největší hrdinové (De Største helte, 1996).

V dalších dnech čekají odlehčené komedie i sociální dramata s prvky thrilleru či detektivky: Pět lží, Síla Severu, Lidé z Dalarny, či Originál. Klamy, drogy, špionážní hra či soužití v psychiatrické léčebně a hledání vlastní identity. Podrobný program zde.

A závěrem jedno doporučení: pokud se chystáte do brněnského kinosálu, bývá zde trochu chladno. Vemte si proto teplý kožich. Alespoň však zážitek ze severských příběhů bude opravdový.