Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Taková konvenční rodinka

Taková konvenční rodinka

RECENZE: Děcka jsou v pohodě (režie: Lisa Cholodenko) – JANA JEDLIČKOVÁ –

Americká režisérka a scenáristka Lisa Cholodenko (původem z Ukrajiny) je stěží filmovou začátečnicí. Její první celovečerní film Vrcholné umění (High Art, 1998) získal např. ocenění za scénář na Filmovém festivalu Sundance, celovečerní snímek Dlouhá cesta zpátky (Cavedweller, 2004) obdržel Křišťálový glóbus v Karlových Varech. Její zatím poslední film Děcka jsou v pohodě (The Kids Are All Right) byl nominován na čtyři Zlaté glóby a krom jiných získal v tomto roce cenu Teddyho za nejlepší celovečerní film na Berlínském filmovém festivalu.

Trailer snímku poutá diváky a divačky na další americkou komedii o jedné nekonvenční rodině. A ačkoli je zcela funkční, s obsahem filmu nemá mnoho společného. Snímek Děcka jsou v pohodě nevypráví ani o nekonvenční rodině, ani příliš nezapadá do žánru komedie. To jediné, co nabízí jak trailer, tak film, je americký rodinný mainstreamový film. Slovo „mainstream“ tu ovšem není míněno jako pejorativ. Děcka jsou v pohodě dost možná nezaujmou ani vynikající kamerou, neotřelou hudbou, dokonce ani hereckým obsazením, které je mimochodem vynikající (nicméně se jistě shodneme na tom, že už jsme viděli i mnohem lepší). Tím, čím ale dozajista utkví v paměti, je kontext a mainstreamový charakter. Výskyt mainstreamového filmu o lesbách nejen pro lesby, které mají navíc konvenčně chápanou rodinu, se rovná v kontextu americké kinematografie takřka zázraku. I z tohoto důvodu je tento na první pohled obyčejný mainstreamový film v centru pozornosti nejen amerických kritiků a kritiček a lobbystických spolků na podporu zviditelňování sexuálních minorit v médiích a filmu. A i proto to není jen tak nějaký obyčejný mainstreamový film, ale počin hodný přinejmenším zapamatování.

Fabule filmu je poměrně jednoduchá. Lesbický manželský pár středního věku Jules (Julianne Moore) a Nic (Annette Benning) vychovávají své dva potomky, nezletilého Lasera (Josh Hutcherson) a osmnáctiletou Joni (Mia Wasikowska). Několikaleté manželství je evidentně dávno otrokem stereotypu a smiřování se s tím, co každá zúčastněná momentálně má. Do jejich poklidného předměstského života zasáhne biologický otec Lasera a Joni, kterého dívka na úpěnlivou žádost mladšího bratra kontaktuje. Paul (Mark Ruffalo) si na myšlenku nově nabytého otcovství poměrně rychle zvykne a k nemilému překvapení obou matek se začne sbližovat i s dalšími členy rodiny.

Od prvních projekcí filmu v zahraničí se zmiňuje zejména zobrazení nekonvenční rodiny. Podíváme-li se ale na Nic a Jules pozorně, zjistíme, že jejich rodina je naopak velice konvenční a v jistém slova smyslu je prototypem tradičnosti a konzervativnosti, byť nejsou hlavními protagonisty heterosexuální muž a žena, ale dvě lesby čtyřicátnice. Starší Nic vydělává jako lékařka evidentně více peněz a materiálně tak zajišťuje chod domácnosti. Z této pozice si nárokuje právo na pravdu a hlavní podíl na rozhodování v domě. Její manželka (toho času v domácnosti) je jakýmsi zosobněním stárnoucí hippie, která se odmítá stresovat zbytečnostmi a pokaždé se snaží najít pokud možno smířlivé řešení konfliktu. Nic i Jules jsou protiklady, které se přitahují, ačkoli to mezi nimi v průběhu filmu ne vždy jiskří jako na konci hollywoodské romantické komedie. Nic je vlastní rozhodnost, Jules je tiše vyčítána neschopnost najít si jasný životní cíl. Někde mezi tím se pak ocitá Paul, otec obou dětí, který se z nadějného studenta prestižní univerzity ocitl na kalifornských zahradách a s požitkem pěstuje biozeleninu a dohlíží na novou restauraci. Z nejasného životního cíle si dokázal udělat živobytí a honbu za dobrými známkami a stipendiem na univerzitě vyměnil za příjemnou zahradničinu. Svěží vítr, který zavane mezi všechny členy rodiny, přičemž ne každý je z Paula maximálně nadšený, se nakonec zvrhne skoro v uragán a rodina se pomalu začíná rozpadat. Alespoň tak to na první pohled vypadá. Nutno ale dodat, že na tomto místě skvěle boduje právě americký mainstream. V jakémkoli jiném filmu na toto téma by došlo v závěru k rozvodu, vraždě, nešťastné náhodě nebo jiné události, která by téma patřičně zproblematizovala a opět by s hrdinkami a hrdiny zacházela zcela odlišně, než jak tomu bývá u narativů, kde se gay postavy neocitají. A to je právě ono kouzlo filmu Lisy Cholodenko.

V centru pozornosti je lesbická rodina (už samo toto označení by bylo nejen pro mnohé Američany oxymoronem), která je v rámci filmu vykreslená úplně stejně, jako bývají vykreslovány tzv. konvenční rodiny s manželem a manželkou. Téma se vůbec neproblematizuje ve vztahu k alternativní sexuální orientaci, nýbrž je chápáno jako klasický „problém“ dlouholetých manželství (ať už gay, nebo heterosexuálních). Děti nijak netrpí tím, že jsou jejich matky lesby, ani nezískávají žádné podivné výhody oproti jiným dětem. Tahle rodina je zcela běžná a ve všech slova smyslech „normální“ a bláznivá jako každá jiná rodina. Jsou to právě komické scény, ve kterých si často uvědomujeme, že to, co se děje na plátně, se může stát i nám. Humorné scény vycházejí z možnosti identifikace diváků s osobami v příběhu nebo situací, která se jim přehrává. Klasické jsou pasáže rozhovorů matek s dětmi. Nejrealističtější jsou ale v Děcka jsou v pohodě momenty, kdy postavy netuší co říct, jak reagovat, nebo naopak reagují tak přehnaně a v afektu, že je vám líto jejich „protivníků“. V jedné z vůbec nejpřesvědčivějších scén, komické i tragické zároveň, např. Jules vyhazuje pod falešnou záminkou svého spolupracovníka Luise poté, co se domnívá, že by mohl někomu prozradit její tajemství. Chudák zahradník nechápe obvinění z braní drog, a když se neúspěšně pokouší vysvětlit své posmrkávání jako projev alergie na květiny, Jules se v triumfu a děsu zároveň otáčí a spěchá z místa činu.

Děcka jsou v pohodě vybízí ke krátkozrakému rychlému odsouzení filmu jako kinematografickému odpadu hodnému pouze nadšencům mainstreamu (byť mainstream sám o sobě je svérázným nedoceněným klenotem). Ve skutečnosti se s největší pravděpodobností ale jedná o film, který se navždy zapíše do historie filmu jako americký mainstream o lesbách a jejich rodině.

Děcka jsou v pohodě

Kids Are All Right

Režie: Lisa Cholodenko

Scénář: Lisa Cholodenko, Stuart Blumberg

Kamera: Igor Jadue-Lillo

Střih: Jeffrey M. Werner

Hudba: Carter Burwell, Nathan Larson, Craig Wedren

Hrají: Julianne Moore (Jules), Annette Benning (Nic), Marc Ruffalo (Paul), Mia Wasikowska (Joni), Josh Hutcherson (Laser), Yaya DaCosta (Tania), Kunal Sharma (Jai), Eddie Hassell (Clay), Zosia Mamet (Sasha), Joaquín Garrido (Luis), Rebecca Lawrence (Brooke) a další

USA, 2010, 106 min.

Premiéra ČR 6. 1. 2011, Aerofilms

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 77

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru