Takoví jsme byli…? (část I.)

Objevovat a poznávat historii našeho státu můžeme různými způsoby a celuloidový pás nám nabízí jeden z klíčů, jimiž lze odemknout komnatu minulosti. Takový malý výlet bylo možné absolvovat v pondělí 22. listopadu v promítací síni konviktského bia Ponrepo, kdy se pod záštitou Mgr. Lucie Česálkové, Ph.D. uskutečnila projekce dokumentárních filmů nejrůznějšího zaměření.

Projekce byla rozdělena celkem do čtyř samostatných bloků, spojených konkrétní tematickou linkou a reflektujících co nejširší počet filmových vhledů na danou problematiku od čtyřicátých do počátku devadesátých let. Kaleidoskopické pásmo mnohdy kuriózních událostí otevřel blok nazvaný Žijte zdravě; série instruktážních šotů měla za cíl diváky seznámit s možnostmi zdravého stravování a dodržování hygienických pravidel, v určitém směru pak nabízela rady, jak dosáhnout kýženého úspěchu ve výběru potravin a jejich následného zpracování v kuchyni. První z nich, Rozhovor ve vlaku (režie Miloš Wasserbauer, 1947) je jakýmsi apelačním varováním před škodlivostí nadměrného požívání alkoholických látek, v poněkud absurdním snímku Líbat či nelíbat (režie Rudolf Mojžíš, 1948) docházíme k poznání, že blízký fyzický kontakt s nemluvňaty přináší zvýšenou pravděpodobnost nakažlivé infekce. V reportážních Lidech a párcích (režie Pavel Blumenfeld, 1948) sledujeme ruch v jednom z mnoha pražských automatů, jehož výhody jsou demonstrovány na rychlosti občerstvení a s tím spojenými lacinými cenovými relacemi; tvůrci se pak zaměřují i na statistickou informaci, týkající se nadprůměrného odbytu párků a vynechána není ani varianta společného seznamování, ovšem ne vždy a ne pro každého příjemná. Z trochu jiného soudku je žurnálový snímek Třetí snížení cen (režie Milan Tichý, 1954), zachycující celospolečenskou euforii v rámci uskutečněných slev veškerého spotřebního zboží, nicméně záměrně zůstává stranou skutečnost, že Československo mělo tehdy za sebou onu drastickou měnovou reformu z června předchozího roku. Nikoli jako neaktuální se dnes jeví film Půl zdraví na kolejích (režie Rudolf Krejčík, 1959), popisující náročnost udržování čistoty a pořádku ve vlacích Českých drah a nezodpovědnost některých cestujících, pletoucích si vlak s bufetem. Ve filmu jsou znázorněny procesy postupné regenerace takto znečištěných vagonů a samozřejmě instrukce, jak se ve vlacích chovat a jaká pravidla dodržovat. Ve Společně k dílu, společně k jídlu (režie Rudolf Obdržálek, 1952) se podíváme do zákulisí správně vedené závodní kuchyně a oceníme zde nejen příšná hygienická pravidla, jež jsou zde železným zákonem, ale i efektivní sestavování jídelníčku pro jednotlivé typy pracujících; ve Svátečním obědě (režie Vladimír Voves, 1958) se setkáváme s ustaranou manželkou, která chystá polední menu pro svého pracovitého mužíčka, ale neví si rady se zmraženým masem, vzápětí je poučena, kterak takovéto potraviny připravovat a jak s nimi pro příště nakládat, aby spokojenost panovala na obou stranách. Čím nahradit Vitamin C (režie Václav Bedřich a Jaroslav Mojžíš, 1950) v jarních měsících, kdy na nás doléhá únava a nedostatek fyzické i psychické rovnováhy? V kapitalistických zemích mají sice pomeranče a citrony, ale my máme poctivý křen, zelí a šípkový čaj, tak proč naříkat. Pěstovali jste už někdy Žampiony (režie Jaroslav Novotný, 1952)? Ne? Nevadí, tvůrci tohoto botanického příspěvku vám poradí, jak a kde je pěstovat a následně i zpracovávat. Čistě náhodou, kdybyste věděli o opuštěném vojenském bunkru nebo nevyužívaném sklepu, neváhejte a sázejte! Pomyslnou třešinkou prvního pásma byl animovaný film Lenora (režie Eduard Hoffman, 1950), v němž titulní hrdinku, zlou a línou divoženku, napraví neustálým ničemnostem vystavovaný inventář lesní chaloupky. Výchovná agitka si alespoň díky typickým kresbám předního českého výtvarníka Zdeňka Milera zachovává kouzlo do dnešních dnů.

Druhý blok, pojmenovaný Za lepší vesnici, byl věnován tzv. procesu socializace české vesnice v období konce čtyřicátých a první poloviny padesátých let, kdy vznikala na místě bývalých soukromohospodářských polností JZD (Jednotná zemědělská družstva) a do zemědělství byly urgentně zaváděny metody sovětských kolchozů. Zcela konkretizovaný politický podtext těchto filmů měl jediný cíl: přesvědčit stále váhajícího rolníka k následování svých pokrokových druhů; otázkou zůstává, jaký dopad tyto názorné příklady socializace vesnice ve skutečnosti měly a zda vůbec mohly v širším měřítku vykonat svou cílovou rovinu (ačkoli si nelze nepovšimnout, s jakou mimořádnou péčí a promyšlenou kalkulací se KSČ těmto otázkám věnovala; počet vyrobených filmů je v rámci žánru nezvykle nadstandardní). Od úvodního snímku Společnou brázdou (režie Hugo Huška, 1947) až po závěrečnou Vesnickou školu (režie František Lukáš, 1953) jsme svědky příkladných procesů vesnického biorytmu: neschází rekapitulace Žní 1949 (režie Pavel Blumenfeld, 1949), zaznamenané úspěchy u Družstevníků z Poběžovic (režie Hanuš Burger, 1951), V družstevní stáji (režie Alois Neumann, 1952) i v Nové zemědělské škole (režie Antonín Görlich). A i když jsme teprve Na začátku cesty II. (režie Josef Bílek, 1951), je jasné, že lépe bude Společně bez mezí (režie Alois Neumann, 1951). Stejně jako v předchozím bloku i tady je odměnou animovaný snímek, tentokrát o zázraku vědy a techniky jménem Kombajn (režie Josef Kluge, 1951), v němž je zlý velkostatkář, jakýsi kondelíkovský předobraz večerníčkovského Trautenberka, poražen skupinou pokrokových rolníků.

Předposlední pásmo pod vlajkou Tváře války, tváře nové doby odstartoval celovečerní filmový dokument Věrni zůstaneme (režie Jiří Weiss, 1945), reflektující události od poloviny třicátých let, kdy Henleinova SdP (Sudetendeutsche Partei) slavila rozhodující úspěch v celorepublikových volbách až po květnové povstání 1945. Krátký film Frank mezi námi (režie František Sádek a Miroslav Hubáček, 1946) je v podstatě záznamem soudního přelíčení a následné popravy nacistického zločince K. H. Franka a trilogii završuje hodinový monologický životopis Julia Fučíka (režie Jiří Jahn, 1952), čítankový obraz věčného revolucionáře, který systematicky zapadal do tehdejší dramaturgie politicky korektních medailonků významných levicových osobností domácí scény.

Samotný závěr, jenž nese název Kritické sondy, v sobě spojuje několik výpovědí z různých časových epoch: hořká balada O botičkách, copánku a dudlíku (režie Drahoslav Holub, 1961) přibližuje tragický konec malého děvčátka v koncentračním táboře, k válečných událostem se vracejí snímky Cesty k sousedům (režie Rudolf Krejčík, 1966), Na naší ulici tenkrát po ránu (režie Pavel Blumenfeld, 1960) a barevná Růže z Lidic (režie Pravoslav Flak, 1973), v níž se prolíná hraná rekonstrukce jedné z nejděsivějších událostí II. světové války s autentickými záběry přeživších žen. Zpověď emigranta, žijícího trvale v zahraničí Náš člověk na Havaji (režie Radúz Činčera, 1969), se zabývá otázkou svobody za hranicemi, na což volně navazuje reportážní Zpráva o výzkumu veřejného mínění (režie Rudolf Granec, 1969/1990), interview s občany, kteří reagují na politický vývoj po srpnové okupaci 1968.

Měl-li bych se vyjádřit k organizaci jako takové, neshledávám žádné závažnější nedostatky, určitou výtku bych pouze adresoval na vrub technických nedostatků typu asynchronizace obrazu a zvuku, což však bylo v rámci možností potlačeno na minimum. Příští projekce se bude konat již ve čtvrtek 2. prosince opět v prostorách bia Ponrepo. Návštěva se v tomto případě vyplatí, neboť takto ucelená prezentace archivních dokumentárních filmů je u nás skutečně ojedinělou akcí, která stojí za povšimnutí.

Projekce – kino Ponrepo:

Dějiny české kinematografie III – dokumentární film, 22. listopadu 2010

BLOK I. – ŽIJTE ZDRAVĚ

○Rozhovor ve vlaku (režie Miloš Wasserbauer, 1950, 13 min)

○Lenora (režie Eduard Hoffman, 1950, 14 min), animovaný

○Líbat či nelíbat (režie Jaroslav Mojžíš, 1948, 2 min)

○Třetí snížení cen (režie Milan Tichý, 1954, 11 min)

○Lidé a párky (režie Pavel Blumenfeld, 1948, 12 min)

○Miliardy kolem nás (režie Antonín Görlich, 1948, 17 min)

○Půl zdraví na kolejích (režie Rudolf Krejčík, 1959, 8 min)

○Společně k dílu, společně k jídlu (režie Rudolf Obdržálek, 1952, 12 min)

○Sváteční oběd (režie Vladimír Voves, 1958, 5 min)

○Vitamin C (režie Václav Bedřich a Jaroslav Mojžíš, 1950, 4 min)

○Žampiony (režie Jaroslav Novotný, 1952, 11 min)

BLOK II. – ZA LEPŠÍ VESNICI

○Společnou brázdou (režie Hugo Huška, 1947, 10 min)

○Žně 1949 (režie Pavel Blumenfeld, 1949, 15 min)

○Společně bez mezí (režie Alois Neumann, 1951, 3 min)

○Na začátku cesty II. (režie Josef Bílek, 1951, 15 min)

○Nová zemědělská škola (režie Antonín Görlich, 1951, 8 min)

○Kombajn (režie Josef Kluge, 1951, 17 min), animovaný

○Družstevníci z Poběžovic (režie Hanuš Burger, 1951, 12 min)

○V družstevní stáji (režie Alois Neumann, 1952, 19 min)

○Vesnická škola (režie František Lukáš, 1953, 17 min)

BLOK III. – TVÁŘE VÁLKY, TVÁŘE NOVÉ DOBY

○Věrni zůstaneme (režie Jiří Weiss, 1945, 79 min)

○Frank mezi námi (režie František Sádek a Miroslav Hubáček, 1946, 10 min)

○Julius Fučík (režie Jiří Jahn, 1952, 60 min)

BLOK IV. – KRITICKÉ SONDY

○O botičkách, copánku a dudlíku (režie Drahoslav Holub, 1961, 13 min)

○Cesty k sousedům (režie Rudolf Krejčík, 1966, 24 min)

○Na naší ulici tenkrát po ránu (režie Pavel Blumenfeld, 1960, 11 min)

○Růže z Lidic (režie Pravoslav Flak, 1973, 12 min)

○Náš člověk na Havaji (režie Radúz Činčera, 1969, 17 min)

○Zpráva o výzkumu veřejného mínění (režie Rudolf Granec, 1969/1990, 34 min)