Vesmírná reality show

Přestože je duchovním otcem Virtuality producent Lloyd Braun[1], role režisérů a scenáristů Ronalda D. Moora[2] a Michaela Taylora[3] jsou u tohoto projektu nepřehlédnutelné. Režie se ujal další ostřílený sci-fi nadšenec Peter Berg.[4] Původně měla být Virtuality pilotním dílem k potenciálnímu seriálu. Ten ale nebyl po řetězci nejrůznějších více či méně absurdních událostí na poli televizní produkce realizován a po téměř roce od premiéry Virtuality můžeme konstatovat, že patrně ani nikdy realizován nebude.

Virtuality[5] je bezesporu příkladem vesmírné science fiction. Země čelí ekologické katastrofě a pro člověka je čím dál tím méně obyvatelná. Poslední záchranou lidstva je dvanáctičlenná posádka vesmírné lodi Phaeton, která má za úkol najít ve vesmíru známky nějaké civilizace nebo alespoň nějaké obyvatelné místo, kde by mohla přežít lidská rasa. Celá mise je naplánována na deset let a finančně je pro jakýkoli stát neúnosná. Zoufalé chvíle si ale žádají zoufalé činy. Aby se mise mohla uskutečnit, podílí se na financování programu televizní společnost, která vlastní práva na vysílání reality show Edge of Never přímo z paluby Phaetonu. Žánr reality TV je pro Virtuality dalším klíčovým a nezbytným prvkem. Určuje ráz celého pilotního dílu, je zdrojem veškerých konfliktů, které se na úrovni narativu odehrávají, a umožňuje využívat příběh posádky a zbytku lidstva jako metafory na současnou společnost.

Syžet uvádí diváka do časového horizontu šesti měsíců od startu Phaetonu, který se nyní ocitá na okraji galaxie Mléčné dráhy a posádku v čele s velitelem Frankem Pikem (Nikolaj Coster-Waldau) čeká rozhodnutí o překročení hranice, kdy už není návratu, nebo zrušení celé akce a návrat na Zemi. Na první pohled jednoduché rozhodnutí komplikuje série podivných událostí, díky kterým se do Virtuality dostávají prvky psychologického dramatu a thrilleru. Pilotní díl tohoto sci-fi využívá celou řadu prvků z jiných klasických science fiction příběhů (např. 2001: Vesmírná odysea, Sunshine, Koule, Star Trek atd.). O originalitě na úrovni samotných prvků sci-fi, které tvoří Virtuality, nemůže být až na jednu výjimku řeč. To, co činí Virtuality originálním, funkčním a neotřelým sci-fi, je způsob, jak jsou tyto prvky poskládány. Moore s Taylorem totiž využívají onoho originálního prvku reality TV ke sjednocení všech výše jmenovaných „okoukaných“ nápadů. Výsledkem je ojediněle paranoidní, neskutečně sebereflexivní a nadmíru svérázné sci-fi.

FOX faktor

Moore a Taylor pracovali na scénáři k Virtuality téměř dva roky. Pilotní díl si objednala americká televizní společnost FOX (ve vlastnictví známého a velmi vlivného mediálního magnáta Ruperta Murdocha), která již několikrát dokázala, že žánr nadčasového a kvalitního sci-fi na jejích obrazovkách dlouho nepřežije.[6] Tudíž je otázkou, proč vůbec Roland D. Moore s FOX spolupráci navázal. Nicméně stalo se.

Po natočení a sestříhání první verze pilotního dílu se studio FOX rozhodlo zkrátit vysílací dobu ze dvou hodin na padesát minut a zároveň z pilotního dílu udělat televizní film žánru thrilleru. Jistě nebude žádným překvapením, že ani Moore, ani Taylor s takovým rozhodnutím nesouhlasili. Se studiem nakonec vyjednali zkrácení filmu na hodinu a půl vysílacího času, s předěláním pilotu na televizní film však nic nenadělali. Roland D. Moore dostal na sestřih finální verze Virtuality trestuhodných 24 hodin a nutno dodat, že za tak krátkou dobu odvedl chvályhodný kus práce.

Smyslu postrádající chování produkčního týmu televize FOX nicméně nebralo ani v tomto momentu konce. Film měl být původně odvysílán 4. července 2009 večer, tedy v den, kdy slaví celá Amerika den nezávislosti. Bylo tudíž vysoce nepravděpodobné, že by Američané večer usedli k televizním obrazovkám a oslavili svoji nezávislost novým sci-fi pilotem, který navíc nemá pokračování. Po vyjednávání Moora s FOX bylo vysílání přesunuto na 26. června 2009. Sice už to nebyly oslavy čtvrtého července, nicméně pátek večer, navíc v době, kdy začínají letní prázdniny a dovolené, a také nebyl nejideálnější dobou, kdy odstartovat novou show. Tento den se v americkém televizním vysílání příznačně nazývá Friday Dead Slot (mrtvé páteční pásmo). Sledovanost Virtuality byla nad očekávání příliš nízká, nicméně vyšší než některé jiné úspěšné seriály, které v té době běžely na jiných plošných stanicích. Což je samo o sobě s podivem vzhledem k tomu, že uvedení Virtuality do vysílání nepředcházela téměř žádná promo akce. FOX nicméně čísla z ratingu a share stačila na stornování celého projektu.

Přestože fanoušci Virtuality téměř okamžitě zareagovali kampaní na záchranu potenciálního seriálu a výzvami k natočení pokračování, byť i v podobě webseriálu, práva na něj zatím nekoupila žádná stanice a utichly i veškeré povzbuzující komentáře z úst tvůrců Virtuality, které se sem tam objevovaly na fanouškovských blozích.

Zatím posledním hřebíčkem do rakve Virtuality bylo vydání filmu na DVD. Původně FOX nepočítal ani s touto formou distribuce. Jeho obsahem je navzdory očekávání fanoušků pouze film, bez jakýchkoli bonusových materiálů, které najdete už pouze na serveru You Tube.[7] FOX stornovalo i vydání soundtracku z filmu a distribuci DVD omezilo na několik tisíc kusů.

I přes rozhodnutí televizní stanice je FOX patrně jediný, kdo vnímá Virtuality jako televizní film. Jak tvůrci, tak fanoušci ji totiž vnímají jako pilotní díl k seriálu, který nebyl nikdy natočen. Nutno podotknout, že pokud budeme považovat Virtuality skutečně za televizní film, postrádá jakoukoli logiku filmového díla a je velice špatným zástupcem filmového sci-fi. Pokud ho ale chápeme jako úvodní díl televizního produktu seriálové podoby, nelze než konstatovat, že je na požadavky jakékoli televize až neobvykle nadstandardní v jakémkoli slova smyslu. Od kamery a osvícení, přes herecké výkony až po narativní strukturu.

Edge of Never

Pro narativ Virtuality je zásadní vliv žánru reality TV. Tato koncepce ovlivňuje nejen zápletku, ale také osvícení, kameru, střih a v neposlední řadě i herecký styl protagonistů. Vše je podřízeno inscenaci realističnosti. Hlavním tématem je hledání hranice mezi tím, co nazýváme fikcí, a tím, co nazýváme realitou. Jak vlastně poznáme realitu od fikce a naopak?

Mise lodi Phaeton je sponzorována televizní společností, která koupila práva na vysílání reality show typu Big Brother nebo Trosečníci (Survivors). Program nazvala Edge of Never a doufá v návrat svých investic. Výkonným producentem a po šest měsíců i moderátorem show je palubní psychiatr Rodger Fallon (James D´Arcy). Po dosažení hranice Mléčné dráhy přebírá roli moderátorky nejmladší členka Phaetonu, počítačová expertka Billie Kashmiri (Kerry Bishé). Phaeton je vybaven množstvím speciálních kamer, které sledují pohyb na lodi a zaznamenávají nejen pro potřeby televizního vysílání vše, co se den za dnem na Phaetonu děje. Billie má k dispozici také ruční minikamery, kterými zaznamenává palubní události z bezprostřední blízkosti. Rodger sestříhává veškerý materiál a posílá ho na Zemi. Oplátkou dostává od TV společnosti „doporučení“ a žádosti směřované k chodu Edge of Never.

Klíčovým požadavkem je realističnost. Vše musí vypadat reálně. Jak sám Rodger v jedné ze scén poznamenává, Phaeton byl navržen tak, aby se v něm lidé cítili nepříjemně. Aby vstupovali do permanentního kontaktu se svými kolegy a vyvolávali konflikty nebo se jich alespoň účastnili. Nuda a rutina kosmického programu patrně nejsou pro televizní producenty dostatečně reálné. V jedné z dalších scén dochází ke konfrontaci Rodgera jako výkonného producenta Edge of Never a novomanželů Mannyho Rodrigueze (Jose Pablo Cantillo) a Vala Orlovskyho (Gene Farber).[8] Manny si spolu s Valem stěžují na svou mediální reprezentaci. V Edge of Never jsou soustavně ukazováni ve vzájemné bouřlivé hádce. V jiných situacích se v televizi takřka neobjevují. Rodger oběma připomíná, že byli vybráni na základě castingu a podepsali se studiem smlouvu. A studio po Phaetonu neustále žádá více konfliktů.

Moore s Taylorem brilantně využívají konfliktu mezi diegetickým světem Virtuality a praxí kosmických letů NASA. Národní vesmírná agentura se snaží jakýchkoli konfliktů vyvarovat. Nepředvídatelné okolnosti znamenají ohrožení mise. Obzvláště pokud se jedná o delší pobyt v kosmu. Posádka je speciálně trénována a kromě řady náročných kondičních a psychologických testů musí být také dokonale sehraná a vyrovnaná. Konflikt neexistuje. Naproti tomu svět Virtuality nemá čas ani finanční prostředky na takovýto postup a musí podstoupit chtě nechtě riziko vzniku konfliktu. Televizní společnost si navíc jako významný sponzor může klást požadavky, čehož hojně využívá. Z obrovského množství talentovaných a geniálních lidí je do mise vybráno pouhých 12 osob. Svoji odhodlanost a odbornou způsobilost už dokázali, nicméně jako účinkující v připravované reality show musí splňovat i další předpoklady. Skupina musí být co možná nejpestřejší, aby existoval potenciál konfliktu, který dělá show zajímavější a podle slov producentů reálnější. Ačkoli o realističnosti nemůže být ani řeč.

Aspekt konfliktu je podpořen relativně uzavřeným prostorem vesmírné lodi a díky televizním kamerám také absolutním nedostatkem soukromí. Potíže, které by mohly za této situace během desetiletého letu vzniknout, se snaží eliminovat v rámci možností také fiktivní vědci diegetického světa Virtuality. Rodger Fallon pomáhá navrhnout speciální virtuální moduly[9], které slouží posádce Phaetonu jako únikové místo k relaxaci. Zvláštní „brýle“ umožňují vytvořit a pohybovat se ve virtuálně vytvořeném světě a zažívat situace, které by člověku nebyly za normálních okolností umožněny. Nukleární fyzik Jimmi Johnson (Ritchie Coster) může zlézat Himaláje, přestože je upoután na kolečkové křeslo. Doktor Jules Braun (Erik Jensen) si může povídat se svým mrtvým synem. Billie se z tichého geeka stává divokou rockerkou a tajnou agentkou ve stylu Charlieho andílků. A Alice Thibadeau (Joy Bryant) prožívá ve virtuálním světě těhotenství. Problém nastává v okamžiku, kdy se v programu modulů objeví chyba. Hranice mezi realitou a fikcí se začíná rychle ztenčovat a ohrožovat životy členů posádky.

S průnikem reality a fikce se posádka nevyrovnává snadno. Vzrůstá potřeba definovat si realitu a fikci. Což je opět zdrojem nejednoho konfliktu. Je znásilnění, pakliže proběhne na emocionální úrovni ve virtuálním světě, skutečně znásilněním, když nemá fyzické následky? Je vražda ve virtuálním modulu vraždou, když nikdo v reálném světě neumírá? Co když se ve skutečnosti ne-stane něco, co má až bolestně reálné důsledky? Jde o skutečnost, nebo fikci?

Jednou z dalších úrovní (a zdaleka ne poslední), na které se odráží žánr reality TV ve Virtuality, je herectví. Za zmínku stojí nejen pro neobvykle profesionální výkony v rámci televizních seriálů a sérií, ale také pro svůj až neskutečně civilní charakter. Divák nesleduje herce Omara Metwallyho, který vytváří na scéně postavu doktora Adina Meyera ve fikčním seriálu Virtuality. Divák zaměřuje svoji pozornost na doktora Meyera, který bojuje s počínajícími projevy Parkinsonovy choroby. Ve zpovědnici Edge of Never nekřičí vzteky a zoufalstvím Clea DuVall jako pilotka Sue Parsons, na pokraji šílenství se ocitá členka posádky Phaetonu, nezvladatelná Sue. Hercům Virtuality se podařilo vymazat hranici mezi hereckou realitou a hranou fikcí, a přestože sledujeme inscenaci reality, vnímáme ji jako realitu samu.

Od Galacticy přes Phaeton ke Caprica City

Virtuality tvoří významný mezičlánek v tvorbě Ronalda D. Moora a Michaela Taylora. Scénář k pilotnímu dílu napsal převážně Taylor, ale Moorův styl se nedá zapřít. Témata hranice mezi virtuální realitou a skutečností se objevují jak v Moorově hitu Battlestar Galactica (celá cylonská rasa, cylonské projekce a mýty, vize Laury Roslin), tak v jejím prequelu Caprica (avatar Zoe a Tamary, V-klub a další).

Jednou z „postav“ všech třech seriálů je stísněný prostor. U Battlestar Galactica jde o temné prostředí vesmírných bitevních, nákladních a osobních lodí, u Virtuality hraje prim nadmíru osvětlený Phaeton a u Capricy je stísněnost prezentována virtuálními světy undergroundových V-klubů, virtuálními místnostmi o neznámém počtu stěn a mechanickým tělem prototypu Cylona.

Nezanedbatelný potenciál má také Moorova vize budoucnosti. Vždy se jedná o více či méně zrcadlenou současnost, od náboženských a politických systémů až po kritické aspekty zobrazování sexuality (např. Sam Adama a jeho manžel Larry nebo pojetí polygamního manželství sestry Clarice Willow jako standardu v Caprice) a role médií ve společnosti.

V neposlední řadě se Moore ve všech třech seriálech věnuje otázce a definici života. Ani v Battlestar Galactice, ani ve Virtuality a Caprice není smrt překážkou životu. Často je naopak jen jeho začátkem.

Virtuality

Tvůrce a scénář: Ronald D. Moore, Michael Taylor

Režie: Peter Berg

Hudba: Jennifer Barak, Chris Douridas, Liza Richarson

Hrají: Nikolaj Coster-Waldau (velitel Frank Pike), Kerry Bishé (Billie Kashmiri), Joy Bryant (Alice Thibadeau), José Pablo Cantillo (Manny Rodriguez), Gene Farber (Val Orlovsky), Ritchie Coster (Dr. Jimmy Johnson), James D´Arcy (Dr. Rodger Fallon), Clea DuVall (Sue Parsons), Sienna Guillory (Rika Goddard), Erik Jensen (Jules Braun), Nelson Lee (Kenji Yamamoto), Omar Metwally (Dr. Adin Meyer), Jimmi Simpson (virtuální muž), Kari Wahlgren (hlas Jean)

USA, 26. června 2009, pilotní díl / televizní film, 87 minut

Zdroje

EIBA, Marek. Pilot Virtuality – dnes večer na FOXu. In: Sci-Fi Fantasy Horor. Dostupné z WWW: http://www.qfan.cz/pilot-virtuality-dnes-vecer-na-foxu

Interview se scenáristou Michaelem Taylorem. Michael Taylor Talks Virtuality. Dostupné z WWW: http://goodshipphaeton.wordpress.com/2009/07/01/michael-taylor-talks-virtuality/

JENSEN, Michael. Interview with „Virtuality“ s Jose Pablo Cantillo. In: AfterElton.com, 26. června 2009. Dostupné z WWW: http://www.afterelton.com/people/2009/6/josepablocantillo

SULLIVAN, Brian Ford. Berg Gives Update on „Virtuality“ Future. In: The Futon Critic, 5. 8. 2009. Dostupné z WWW: http://goodshipphaeton.wordpress.com/2009/08/05/peter-berg-talks-virtuality/

The Internet Movie Database. Virtuality. Dostupné z WWW: http://www.imdb.com/title/tt1219836/

Wikipedia, The Free Encyklopedia. Virtuality (TV series). Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Virtuality_(TV_series)

ZUBKOVÁ, Lucie. Prvky noir v televizním seriálu Firefly. Dostupné z WWW: http://www.25fps.cz/clanek/nazev:prvky-noir-v-serialu-firefly

---

[1] Lloyd Braun patří mezi televizní a internetové mediální magnáty. V současné době vede jednu z úspěšných firem zábavního průmyslu BermanBraun. Jako producent stál za několika dnes již pamětihodnými seriály a sériemi, zejména z produkce americké televize ABC. Mezi jinými se zasloužil o vznik seriálů Ztraceni (Lost), Zoufalé manželky (Desperate Housewives), Chirurgové (Grey’s Anatomy) nebo seriál kabelové televize HBO Sopranovi (The Sopranos).

[2] Ronald Dowl Moore je americký scenárista, televizní producent a režisér převážně sci-fi filmů, seriálů a sérií. Mezi jeho nejznámější práce patří Star Trek: Nová generace, Star Trek: Hluboký vesmír devět, Star Trek: Voyager, Rosswell, Battlestar Galactica a Caprica.

[3] Michael Taylor je americký filmový producent a scenárista, který dlouhodobě spolupracuje s Ronaldem D. Moorem. Také se spolupodílel na projektech Star Trek: Hluboký vesmír devět, Star Trek: Voyager, Battlestar Galactica, Mrtvá zóna (Dead Zone) a Caprica.

[4] Peter Berg režíruje kromě jiných také sci-fi filmy. Na podzim minulého roku dokonce pracoval na nejnovější adaptaci Herbertovy Duny. Z projektu ale nakonec odstoupil. Natočil např. Hancock, Království (The Kingdom), Šest pohřbů a jedna svatba (Very Bad Things) nebo Světla páteční noci (Friday Night Lights). Kromě režie se věnuje i komponování hudby, filmové produkci, scenáristice a herectví. V českém kontextu je patrně nejznámější jako doktor Billy Kronk alias Doktor Pilka z dramatu televize CBS Nemocnice Chicago Hope.

[5] Oficiální webové stránky pilotního dílu Virtuality najdete na této adrese: http://goodshipphaeton.wordpress.com/about/

[6] Jedním z největších kolapsů na poli televizní sci-fi byl zcela jistě seriál Firefly Josse Whedona. Na praktiky TV FOX upozorňuje ve zkratce např. článek Lucie Zubkové Prvky noir v seriálu Firefly (viz http://www.25fps.cz/clanek/nazev:prvky-noir-v-serialu-firefly) nebo článek Marka Eiby Pilot Virtuality – dnes večer na FOXu (Eiba píše o praktikách studia FOX jako o „Foxím faktoru“, viz http://www.qfan.cz/pilot-virtuality-dnes-vecer-na-foxu)

[7] Viz FOX Virtuality Scenes http://www.youtube.com/watch?v=ST4t7qQU0Iw&feature=related, http://www.youtube.com/watch?v=wlGfonan0g8&feature=related, http://www.youtube.com/watch?v=EYJGOCpPS0w&feature=related,  http://www.youtube.com/watch?v=j1jzhVVgei0&feature=related, http://www.youtube.com/watch?v=PhFiGSges5Q&feature=related a další

[8] Astrofyzik a matematik Manny Rodriguez (Jose Pablo Cantillo) a geolog Val Orlovsky (Gene Farber) jsou prvním homosexuálním párem ve vesmírném sci-fi na amerických televizních obrazovkách a dost možná v televizním vesmírném sci-fi vůbec.

[9] Používání virtuálních modulů ve Virtuality není takovou sci-fi, jak by se mohlo zdát. Tvůrci pilotního dílu pracovali s odborníky na kosmické lety a členy NASA na nejmenších detailech sci-fi. Virtuální moduly např. zvažuje NASA jako alternativu pro kosmonauty, kteří by si prostřednictvím virtuální reality mohli zlepšovat fyzické schopnosti. Design lodi Phaeton a jeho funkčnost byly také diskutovány s nejrůznějšími odborníky a vycházejí z nejnovějších výzkumů NASA. Viz http://drexfiles.wordpress.com/2009/06/29/virtuality-vfx-and-the-good-ship-phaeton/