Život Blanky Bohdanové

RECENZE – KNIHA: BLANKA BOHDANOVÁ: ŽIVOT JAKO TAKOVÝ – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Čtenáři měli možnost setkat se s herečkou Blankou Bohdanovou jako spisovatelkou při četbě vzpomínkové knihy Život jako v pavučince (Primus 1995). Rovněž zpracovala literární pozůstalost svého otce v knize Josífek (Primus 1996). V tomto roce vyšla její další autorská publikace, Život jako takový, která svým názvem odkazuje k první vzpomínkové knize. Nejedná se o rozšířenou a aktualizovanou verzi předchozí knihy, oba svazky se spíše vzájemně doplňují a čtenáři nabízí také odlišné černobílé fotografie z hereččina archivu (fotografie nejen z divadelních zkoušek, ale také ze soukromí, také přání od kolegů) a obrazovou přílohu barevných fotografií rodiny Blanky Bohdanové a jejích olejomaleb. V žádném případě nejde o jednu ze znovuvydaných knih, které nakladatelství XYZ tento rok přineslo (Dana Medřická, Jindřich Černý), takže otázka smyslu koupě pro čtenáře vlastnící Život jako v pavučince je, domnívám se, vyřešená.

Kniha je rozdělena (kromě úvodu) na deset kapitol, které na sebe chronologicky a tematicky navazují a obsahují řadu kratších podkapitol. Bohdanová líčí své dětsví a dospívání v Plzni (během 2. světové války), cestu k divadlu, první angažmá (již v pěti letech účinkovala na profesionální scéně – v opeře Liška Bystrouška) až po příchod na studia JAMU do Brna a následná angažmá v Pardubicích, kde zazářila jako Manon, a později v Městských divadlech pražských, Divadle E. F. Buriana a Národním divadle.

Publikace se z velké části nese v duchu poutavého vzpomínání na kolegyně (Marii Vášovou, Danu Medřickou, Vlastu Fabianovou, Janu Březinovou ad.) a kolegy z divadla a filmu (Bohuše Záhorského, Karla Högera, Ladislava Peška, Martina Růžka, Ivana Mistríka ad.) , ale také na blízké přátele z řad kolegů – především Rudolfa Hrušínského a Josefa Kemra, ale také Josefa Langmilera, Svatopluka Beneše a Václava Vosky. Těm je věnovaná kapitola „Skvělí kamarádi, skvělí herci (Praha, 1957-1966)“. Dále Bohdanová vzpomíná na svého druhého manžela, režiséra Vladimíra Kavčiaka, ale také na setkání s Laurencem Olivierem a cestu do Velké Británie a Indie.

Život jako takový lze považovat za intimní zpověď, v níž herečka nejen reflektuje svůj život včetně vztahů, důležitých životních událostí (např. výňatky z deníku synovi, které si Bohdanová psala po porodu), působivé jsou vzpomínky na maminku s tatínkem, kde herečka s otevřeností píše o bolestivých okamžicích spojených s nemocí a smrtí rodičů. Bohdanová ovšem pouze nevzpomíná, se stejnou upřímností se vyjadřuje rovněž k dnešní době, na níž jí vadí bezohlednost a sobectví, svým koníčkům, mezi které patří psi, ptactvo, a profesím (herectví a malířství, kterému se věnuje dlouhá léta). Své úvahy Bohdanová dopňuje citacemi básní (Thákur, Seifert, Borovský) a slov Tomáše Garrigue Masaryka.

Čtenáři se dozví mnoho zajímavostí z oblasti divadla, filmu, televize i dabingu. Osobně mne zaujaly detaily z práce v dabingu a televizi, např. o připravované televizní hře podle Irwina Shawa – Lucy Crownová, jejíž scénář Bohdanová napsala, nicméně k zamýšlené realizaci (v obsazení Karel Höger, Jan Tříska, Blanka Bohdanová) nakonec nedošlo.

Kniha je připravena pečlivě, redakce citlivě zachovala styl Bohdanové (například v dopisech rodičům, kde některá slova mladé Blanky Bohdanové mají osobitý tvar – např. „laureáctví“). Snad až na jedinou drobnost (s. 178 – Zimní zahrada místo správného názvu: Podzimní zahrada dramatičky Lillian Hellmanové) je kniha bez faktických chyb. Zarazí tak pouze barevná fotografická příloha, která je překvapivě umístěna až za tiráží.

Blanka Bohdanová: Život jako takový

Vydavatel: Nakladatelství XYZ

Rok vydání: 2010

Grafická úprava a sazba: Zdeněk Mareš

324 stran + 16 stran obrazové přílohy, vázaná vazba