Benátky v polském sklepě

Zatím poslední film režiséra Jana Jakuba Kolského, natočený v loňském roce, nás zavádí na polský venkov v období druhé světové války. Jedním z nejsilnějších témat lyrického snímku Benátky jsou dětská imaginace a sny. Skutečné Benátky se totiž ve filmu objeví jen na fotografiích. Scénář, který je rovněž dílem Kolského, vznikl na motivy povídky „Sezona v Benátkách“ od Włodzimierze Odojewského.

Hlavním hrdinou je jedenáctiletý chlapec jménem Marek (Marcin Walewski), jenž ze všeho nejvíc touží jet do Benátek, krásného „vodního města“, které již navštívili jeho rodiče, bratr i tety, jen on ne. Začátek války však zavede rodinu nikoliv do Itálie, ale na chátrající venkovský zámeček, kde jsou všichni v bezpečí před válečnými hrůzami – přinejmenším v to doufají.

Především díky dětské představivosti vyroste v zatopeném sklepě Markovo vysněné město s vodními kanály, věžemi i náměstím. Sklepní Benátky se postupně stanou místem rodinných koncertů, karnevalů a zábavy, jakýmsi mikrosvětem, kam všichni utíkají před tíživou realitou. Zlověstný duch války však začne pronikat i do jejich útočiště.

Nicméně válka samotná není to, co malého Marka trápí. Ačkoliv je hoch neustále obklopen ženami – v rozlehlém panském sídle přebývají během války také jeho babička, tety či sestřenice –, matka mezi nimi často chybí. A když už se na pár dní vrátí, chová se ke svému synovi poněkud chladně. Teprve ve chvíli, kdy si uvědomí, jak snadno by mohla o své dítě přijít, dá Markovi najevo svůj vřelý mateřský cit. Chlapcova láska k Benátkám se na improvizovaném náměstí svatého Marka symbolicky spojí s láskou k jeho matce. Role Markovy matky Joanny se zhostila Magdalena Cielecka.

V hereckém obsazení figuruje i jedna naše krajanka – Dana Batulková jako Lilian, domácí učitelka Karoliny, která je dcerou Klaudyny. Jelikož je zde uvedena přímo jako vychovatelka z Čech, občas ve filmu mluví svým rodným jazykem.

Zásadními motivy hořkosladkého dramatu jsou zmiňovaná válka, provinční život, rodinné vztahy a svět viděný očima dětí. Dále můžeme vystopovat také dílčí témata zrady, ztráty iluzí či antisemitismu. Plynutí času je naznačeno střídáním ročních období a nepochybně také prohlubující se depresí z válečného utrpení a jisté izolace.

Film je zajímavý hlavně svou vizuální stránkou. Kameraman Arthur Reinhart se často oddává hrátkám s hloubkou ostrosti, které v kombinaci s přírodními scenériemi utužují poetický ráz filmu. Občas jakoby se divák ocitl v galerii, kde se střídají realistické malby s impresionistickými. Tento pocit jsem měla zvlášť v momentě, kdy se Marek se svou matkou prochází zasněženou krajinou a jejich hlasy zní nezávisle na obraze, nebo když tři sestry a jejich matka truchlí nad smrtí čtvrté sestry, majitelky panství Weroniky.

Celkové pojetí filmu však v každém případě vyznívá realisticky. Spojení realistického prostředí i hereckého projevu a jedinečné obrazové poetiky se blíží magickému realismu, který je pro Kolského tvorbu více než typický. Kontemplativní atmosféru filmu umocňuje poměrně jednoduchá, ale působivá hudba Dariusze Górnioka.

Příběh končí rokem 1945. Válka pominula a místo němčiny je slyšet ruština. Válka pominula, ale utrpení obyčejných lidí pokračuje. Poslední záběry filmu beze slova odkazují k úvodní sekvenci, kterou plně pochopíme právě až v samém závěru. Symbol medailonku dopadajícího na dno sklepního „kanálu La Grande“, který se v téže podobě objevuje na začátku i na konci, spojuje film do přesvědčivého, kompaktního celku.

Snímek Benátky byl před olomouckým publikem uveden v rámci festivalu duchovních filmů Film ve znamení ryby 2011 (www.filmveznameniryby.info).

Wenecja

scénář a režie: Jan Jakub Kolski

kamera: Arthur Reinhart

střih: Witold Chomiński

hudba: Dariusz Górniok

hrají: Marcin Walewski (Marek), Magdalena Cielecka (Markova matka Joanna), Grażyna Błęcka-Kolska (teta Weronika), Agnieszka Grochowska (teta Barbara), Julia Kijowska (teta Klaudyna), Julia Chatys (sestřenice Karolina), Teresa Budzisz-Krzyżanowska (babička), Hanna Kuźmińska (Zuzia) a další

Polsko, 2010, 110 min.