Black Books

Publikováno: admin Publikováno dne: 25. dubna 2011 Rubrika: Rozhledy, TV | Komentář : 0

SERIÁL – Britkom: Black Books – JAN VALNOHA –

Psát cokoliv o Black Books bude mít stejný efekt jako házet meruňky do černé díry, ale alibistické výmluvy stranou a místo dlouhého výčtu odkazů na kvalitní články si pojďme užít tento. Důležité věci jako první – Dylan Moran JE Bernard Black. Ještě než dostal Dylan Moran od Grahama Linehana nabídku, která se neodmítá, vystupoval jako komik. Tak vlastně začala celá jeho kariéra – účastí na několika soutěžích a festivalech vybrousil Moran svůj komediální styl a ze stylizované pozice sprostého neupraveného Ira nadával na Angličany, životní styl, rodinu, děti, náboženství apod. Jak jinak než se sklenicí vína v ruce a zapálenou cigaretou mezi rty. I nyní se živí touto činností a obráží (nejen) Evropu a nadává lidem – v současné době má za sebou již několik turné (namátkou „Like totally“, „Monster“, „What it is“) a letos na jaře vyráží na skandinávskou túru „Yeah, yeah“, kterou zakončuje v londýnské hale Hammersmith. Svou jevištní image nedůtklivého věčného opilce přenáší následně i na postavu Bernarda Blacka, kterou spolu se scenáristou a režisérem Grahamem Linehanem vytváří pro seriál Black Books.

První díl seriálu spatřil světlo televizních obrazovek v září roku 2000 na britském Channel 4 a od té doby se dočkal tří sérií, po tradičních šesti dílech. A co postavy? Nepotřebujeme postavy, když máme Bernarda Blacka! Předešlá věta je samozřejmě nepravdivá a proto i když Dylan Moran sám utáhne svým zápalem a humorem několik hodin zábavy, v antikvariátu Black Books není na práci sám.

Takže pro všech těch pět lidí, co (zatím ještě) neviděli Black Books, načrtněme si postavy seriálu: Bezesporu hlavní hvězdou seriálu je Bernard Black. Původem Ir, majitel antikvariátu Black Books, také alkoholik a silný kuřák s tendencemi urážet každého ve svém okolí. Nebojí se zajít až do extrémních situací, jenom aby dosáhl svého cíle. Navzdory všem svým negativním vlastnostem je pravděpodobně velice sečtělý a má rozsáhlé literární znalosti, protože kromě pití a kouření neustále čte. Jeho zaměstnanec a asistent Manny Bianco je většinu času ponižován nadřízeným Bernardem, proto vykonává většinu nedůstojných prací. Manny značně sekunduje komediálnímu projevu Dylana Morana, zejména díky podobným zkušenostem – také vystupuje jako stand-up komik. Kamarádka Bernarda Blacka Fran Katzenjammer představuje genderovou protiváhu mužského obsazení. Díky výstřednímu nepatřičnému chování se její dějové linie oddělují od hlavní dějové linie epizody a jsou také zdrojem mnoha komických situací.

Zajímavým prvkem na Black Books je absence jakýchkoliv vedlejších postav. Kromě ústřední trojice hlavních postav se objevují pouze postavy epizodní, které existují výlučně na ploše jedné (nebo maximálně dvou) epizod seriálu a dále se již neobjevují. Problémy a překážky, které jsou nutnou podmínkou k rozvedení zápletky příběhu epizody, tak můžou být kladeny okrajovými postavami, ale ve většině epizod jsou to především hlavní hrdinové, kteří díky svým chybám, ambicím a neporozuměním vytvářejí problém volající po vyřešení . Nezřídka má na problému zásluhu nadměrné požití alkoholu, což se týká především Bernarda Blacka.

Nepořádek, smetí a špína se staly nedílnou součástí Bernardovy image a v podobném duchu vede i své knihkupectví. Tento způsob vedení podniku je příčinou mnoha humorných situací, konkrétně například množství tajuplné fauny a flory v temných koutech obchodu. Poměrně značná část humoru také těží z kombinace potravin, odpadků a případně živočichů. Dočkáme se tak hromádky mrtvých pavouků a fazolí, studené pizzy a vos, míchaných vajíček v botě jedených hřebenem nebo toastů přilepených na stropě. Tento motiv špíny a neudržovanosti se objevuje v mnoha epizodách a kromě humorné funkce startuje zápletku – je potřeba najmout uklízeče, vylepšit vybavení obchodu nebo způsobí hádku mezi oběma hlavními protagonisty.

Objevují se i odkazy na filmy jiných žánrů – pomocí stylotvorných prostředků vzniká narážka na daný žánr, většinou zakončená nepatřičným způsobem, čímž dochází k parodizaci tohoto žánru. Použití jiných žánrových prostředků probíhá důkladně do detailu – při parodizaci hororu je použito zadní svícení, podhled kamery ale i jazyk dialogu; při aluzi thrilleru střihová skladba a detaily očí a tváří vzbuzují napětí, stejně jako použitá hudba.

Ano, ač je to neslušné, ukazuji svým prstem na vás! Na vás pár lidí, co ještě nepřišli do kontaktu s fenoménem Black Books, abyste svůj kulturní handicap rapidně napravili!