Jak hloupý Honza k osvícení přišel

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 27. dubna 2011 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE: Alejandro Jodorowsky, Moebius: Incal – JAROSLAV STUCHLÝ –

Jméno chilského rodáka Alejandra Jodorowského (1929) má většina filmových nadšenců spojeno s westernem Krtek (1970), který napsal, zrežíroval, složil k němu hudbu a ještě si v něm zahrál titulní roli. Na prostém příběhu pistolníka předvedl autor vše, co jej fascinovalo, zejména záležitosti biblického, psychologického a filozofického charakteru. Již v Mexiku (v jehož produkci Krtek vznikl) poprvé Jodorowsky „přičichl“ ke comicsu.

V polovině 70.let se setkal s francouzským výtvarníkem Moebiem (vl. jménem Jean Giraud) a sekvenčnímu umění zcela propadl. Výsledek jejich spolupráce nyní předkládá tuzemskému čtenáři nakladatelství CREW v řadě Mistrovská díla evropského komiksu. A nutno hned na úvod podotknout, že Incal si vřazení mezi mistrovská díla právem zaslouží.

Původně šestialbová sága nezapře inspiraci Herbertovou sci- fi Duna, s myšlenkou na jejíž filmovou adaptací si Jodorowsky nějakou dobu pohrával. Najdeme v ní však také ozvuky mnoha jiných významných děl světové sci- fi, ať už Verneovy Cesty do středu Země, Asimovovy robotiky, Clarkovy (a Kubrickovy) Vesmírné odysey nebo populárních Lucasových Hvězdných válek. V Incalu (což je tajemný a velmi mocný artefakt, o jehož držení se zpočátku hraje) stvořil komplexní, mnohovrstevnatý intergalaktický svět, v němž se lidé potkávají s mutanty, androidy a stvořeními zcela nehumanoidního typu (rasa Bergů), svět rozkastovaný na imperátory, technokněží, metabarony a bezvýznamné lidičky. Jedním z těch nejobyčejnějších je hlavní hrdina, soukromý detektiv držící licenci R, John Difool. Čtenář jej na počátku zastihuje v situaci pro každé soukromé očko typické – dostává nakládačku. V retrospektivě je vysvětleno, jak k ní přišel, a pak už se děj rozběhne přímo zběsilým tempem. Difool (z angl. fool, tedy blázen, hlupák) a jeho mluvící „betonový racek“ Deepo se musejí spojit s několika dalšími postavami a po vyjasnění vzájemných vztahů vytvoří skupinku, jejímž úkolem není nic menšího než záchrana celé galaxie.

Z vyprávění tryská nespoutaná fantazie tvůrců. Když už se zdá, že není kam dál jít, objeví se před Difoolem další „poslední“ mise, kterou tento hrdina proti své vůli musí úspěšně vykonat. Orientace v komplikovaném ději je krajně obtížná (a minimálně od poloviny příběhu je zřetelné, že původní sci- fi se odklání spíše k mystickému vyprávění s Jodorowského oblíbenými filozofickými a psychologickými motivy), to ale čtenáře pohlceného rychlým plynutím děje nemůže znechutit.

Jinými slovy řečeno: nedokázal bych děj Incalu srozumitelně reprodukovat, ale přesně vím, co mě na něm baví. Zaprvé jsou to postavy, zvláště Difool, který chce mít především ode všeho pokoj, žít si svůj život a uspokojovat základní potřeby (byť by to bylo s homeoštětkou). Jeho cesta je však cestou k setkání se Stvořitelem a osvícení. Zadruhé jsou to satirické šlehy, dnes snad ještě aktuálnější než v době vzniku tohoto comicsu: střed planety zamořen odpadky, závislost populace („telemanů“) na 3D televizním vysílání, které servíruje občanskou válku jako komentovanou reality show v přímém přenosu, politické intrikaření atd. Zatřetí pozornost k detailům, kde vše má své místo a (téměř) nic není ponecháno bez vysvětlení (včetně toho, proč mají Bergové tak zobanovitou podobu). A konečně začtvrté je to všeprostupující humor, na jehož vyznění se výrazným způsobem podílel překladatel Richard Podaný. Snad v žádné sci- fi tolikrát hrdinové nelamentují, že jsou „úplně v hajzlu“, nenadávají si do debilů a idiotů, ultra zábavné neologismy („Ty aristozmetku!“) nepočítaje.

Moebius dává Jodorowského vizím odpovídající obrazovou podobu, která sahá od precizní drobnokresby po celostránkové záběry, jež však nerezignují na detaily. Pokud byla v úvodu zmíněna Vesmírná odysea, je jasné, že dojde i na abstrakce. Rozvržení políček na panelu není pravidelné, ale v žádném případě se nedá mluvit o roztříštěné chaotičnosti. Čím blíž spěje vyprávění ke svému završení, tím jsou políčka větší, vyvazují se z přesného geometrického ohraničení a vtahují čtenáře do sebe tam, kde se (jako v kyselině na dně šachty, do níž na začátku padá Difool) rozpouští staré, aby bylo nastoleno něco nového.

Incal lze chápat jako bláznivou jízdu, která v sobě zahrnuje všechny zásadní sci- fi motivy, stejně jako zábavně podaný sociálně kritický (a ekologický) komentář, nebo sumu Jodorowského filozoficko-náboženského nazírání. Incal je mistrovské dílo (nejen) evropského comicsu. Podtrženo, sečteno, Incal je nutná koupě.