Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Je dobré cestovat s mrtvým

Je dobré cestovat s mrtvým

RECENZE – KNIHA: Jonathan Rosenbaum – Mrtvý muž (Casablanca, 2010) – PETR DVOŘÁK –

Nejnovějším počinem nakladatelství Casablanca v edici Moderní film se stalo české vydání monografie amerického filmového kritika Jonathana Rosenbauma z roku 2000, lakonicky nazvané Mrtvý muž. Kniha se věnuje stejnojmennému filmu významného představitele americké nezávislé kinematografie Jima Jarmusche.

Rosenbaum opatřil svou studii předmluvou k aktuálnímu vydání, v níž sleduje vývoj reakcí ze strany kritiky a diváků na tento snímek od jeho premiéry v roce 1995 až dodnes. Samotný text je ze značné míry založen na dvou rozhovorech (především z r. 1996 a částečně z r. 1999), které autor s Jarmuschem vedl a od nichž se také jeho struktura odvíjí. Český čtenář může být s prvním z nich seznámen již ze sborníku Jim Jarmusch Rozhovory 1980 – 2000, [1] kde vyšel pod názvem S pistolí před ksichtem. V obou případech v překladu Davida Petrů.

Rosenbaum první kapitolu staví na svém někdejším krátkém pojednání, které tehdy uvedl společně s výše zmíněným rozhovorem. Rozvíjí zde svůj pohled na Jarmusche coby filmaře a věnuje se krátkému shrnutí jeho filmografie před Mrtvým mužem a návaznosti na jeho tehdy nejnovější snímek Ghost Dog: Cesta samuraje. Na tomto místě také autor cituje práce dvou kolegů, kritiků indiánského původu, a jejich pohled na to, do jaké míry je Mrtvý muž revizionistický snímek – a není to zdaleka naposledy, kdy takto postupuje. Text se proto místy jeví jako částečně kompilační, ale Rosenbaum tak vždy činí ku prospěchu věci. V několika případech nechá za sebe mluvit povolanější, díky čemuž se mu daří svoje myšlenky více rozvíjet a zasazovat je do širšího kontextu. Jako nepříliš šťastné se mi v první kapitole (a i v dalších částech knihy) jeví několikeré srovnávání Jarmuschových produkčních a distribučních podmínek s Tarantinovými. To se zde sice ukazuje jako logické dělení těchto dvou filmařů na pomyslné protipóly toho, co je obecně označováno za americký „nezávislý film“, k demonstraci Jarmuschova ryzího autorství však Rosenbaum užívá pádnější argumenty a tento příklad by tak stačilo uvést pouze jednou.

Ve druhé kapitole autor zevrubně popisuje děj snímku a kryje se zde s úvodem, v němž už jednou začátek filmu popsal. Tato část tak působí jako jediná poněkud roztříštěně. Kniha obsahuje celkem osm kapitol (plus krátký dodatek a dovětek). Jsou pojmenovány podle motivů, které v nich Rosenbaum rozvádí – „O tabáku“, „O násilí“, „O hudbě“. Zde již zabíhá do vlastních interpretací jednotlivých témat, přičemž ve stále se navracejících částech rozhovoru zůstává zpřítomněn i pohled samotného Jarmusche. Nejobsáhlejší a nejvíce analytická je kapitola „O acid westernu“. Autor tento termín rozvádí a podává příklady filmů, v nichž je na půdorysu amerických dějin prostor i pro meskalové vize a tripy. K tomuto subžánru řadí i Mrtvého muže: „Přestože základem (…) je přehodnocení bělošských i nebělošských zkušeností a zasazení určitých protikulturních zvyků a trendů do vztahu k modelům odvozeným z westernu, ze všeho nejvíc se rozcházejí patrně ve svých generačních předsudcích, které je vedou v prvním případě k rozvracení a v druhém k ironické revizi odpovídajících obecných norem.“ (str. 55)

Jako obzvláště přínosné se jeví zařazení citace z diplomové práce antropologa Todda Tubutise, jenž zpovídal makažské spolupracovníky, kteří se podíleli na výrobě filmu, a svým bádáním došel k tomu, jak velká byla věnována pozornost vybudování osady, jež působí maximálně autenticky. Rosenbaum tak odhaluje na první pohled ne zcela zjevnou pečlivou historickou přesnost, jež se týká i výběru kostýmů, zbraní atd. Autor nezapře, že původně vystudoval literaturu, a tak předposlední kapitolu věnuje srovnání tohoto uměleckého druhu s filmem, uvádí jednu celou scénu mezi Blakem a Nobodym z původního scénáře, jež byla nakonec vynechána, a snaží se tyto ústřední postavy postihnout. Zároveň podotýká, že Jarmusch našel pro poezii Williama Blakea nové využití a jedná se tak o jeden z možných prostředků, jak v obecném měřítku pomoci literatuře přežít.

Fotogalerie má v knize spíše ilustrativní charakter, jen na několika místech plní analytickou funkci. Což ve výsledku nevadí ani zdaleka tak jako následující skutečnosti, jež lze označit za negativa. Autor na dvou místech studie zmiňuje scénu s mrtvým kolouchem, [2] ale nesnaží se ji nijak interpretovat. Zřejmým pochybením je fakt, že přestože Jarmusch svůj snímek po premiéře v Cannes zkrátil o 14 minut a Rosenbaum tuto verzi viděl, není již uvedeno, co konkrétně z ní bylo vystříháno. Zejména však zamrzí absence rozhovorů s Neilem Youngem a kameramanem Robbym Müllerem. Autor v tomto případě popisuje hudbu a kameru jako významné složky, které tvoří ze značné míry podstatu tohoto snímku. V prvém případě uvádí alespoň informace převzaté od Jarmusche, který popisuje Youngovu tvorbu soundtracku, ve druhém případě se omezuje pouze na několik vět a na analýzu Müllerovy kameramanské práce rezignuje úplně. Z těchto důvodů tak nebyl potenciál monografie zdaleka vyčerpán.

Největším přínosem publikace se tedy jeví skutečnost, že Rosenbaum klade důraz zejména na témata, kterých se film dotýká – genocida původního amerického obyvatelstva, kolonizace a s ní spojené falešné mýty o vzniku dějin amerického národa, dekonstrukce žánrových norem – a rozvíjí je do značné vrstevnatosti, což se mu úspěšně daří na poměrně malém prostoru. Ve vztahu k těmto tématům ukazuje velkou dávku empatie a porozumění a ke snímku samotnému pak snahu o hlubší vhled pod povrch.

Nakladatelství Casablanca si tak připisuje záslužné vydání studie o tomto bezesporu mimořádném filmu 90. let, jenž zastává v Jarmuschově filmografii výjimečné postavení. A tak je tedy jak v případě této publikace, tak samozřejmě snímku samotného, opravdu dobré cestovat s mrtvým.

Jonathan Rosenbaum: Mrtvý muž

Praha: Casablanca, 2010

Přeložil David Petrů, 112 stran, brožovaná, fotografie čb.

doporučená cena: 189 Kč (na stránkách nakladatelství 170 Kč)

Poznámky:

[1] HERTZBERG, Ludvig (ed.). Jim Jarmusch Rozhovory 1980 – 2000. Příbram, Svatá Hora : Camera obscura, 2009. 392 s. ISBN 80-903678-3-6

[2] Jde o scénu, v níž se Blake sklání nad mrtvým kolouchem. Nejdříve ohmatá jeho ránu, a potom vloží prsty na místo na své hrudi, kde je postřelen. Kolouch tak zde znamená zřetelné vědomí vlastní smrtelnosti.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Profilový obrázek
Počet článků : 4

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru