Láska i bez klobouků hory přenáší

Philip K. Dick díky svému příjmení nemohl mít lehké dětství. Největší šikany se však posléze dočkal od kolosu jménem Hollywood, který už přes čtvrt století různě znásilňuje jeho sci-fi povídky. Někdy se risk v podobě adaptace zúročí ve snímek kultovních rozměrů (Blade Runner), někdy se jedná o řadový produkt jednoduššího ražení postrádající úroveň původního textu (Next). Ať už se však filmařsky vděčný spisovatel otáčí v hrobě jakkoliv, jeho další povídka byla opět přenesena na stříbrné plátno. Jmenuje se „Adjustment Team“ a letos se ji pod názvem Správci osudu (The Adjustment Bureau) pokusil oživit George Nolfi. Doposud se Nolfi angažoval jako scenárista a podílel se např. na třetím Bournovi nebo druhých Dannyho parťácích. Spolupráci s Mattem Damonem má tedy již zažitou. K jednomu z momentálně nejobsazovanějších herců současnosti (ten člověk vážně hraje všude) se přidala neméně talentovaná Emily Blunt a oba vytvořili sympatický pár.

Příběh se zaměřuje na ambiciózního politika Davida Norrise, jehož lidové myšlení a střízlivé vystupování by mělo pomoci ke zlepšení situace ve státu New York. V senátorských volbách ovšem prohrává a před projevem po zveřejnění výsledků potká na pánských toaletách Elise. Přeskočí mezi nimi jiskra a toto krátké setkání inspiruje Davida v ignorování napsaného projevu. Představují se nám i záhadní pánové v kloboucích. Postupně zjišťujeme, že David se s Elise nemá už nikdy potkat, protože má osudem dáno dokázat v politické sféře velké věci. Na poli sci-fi základu se nám tak rozehrává lovestory o životní lásce a film nás nutí popřemýšlet o náhodě a osudu, jenž zde řídí partička upravených strýčků s klobouky, které jim umožňují rychle se přesouvat dveřmi do různých městských lokací. Romantická sci-fi tak funguje jak na bázi thrilleru, tak melodramatu. Na své si přijdou jak milovníci napjaté atmosféry zahrnující old-schoolové pronásledování s jemným nádechem noirových časů, tak i romantické duše opěvující lásku na první pohled. Nolfi mezi těmito žánrovými mantinely kličkuje velmi zdatně a dávkuje mistrně tempo, kdy v klidných pasážích nechává diváka přemýšlet a unášet se milostným vztahem a v rychlejších sekvencích soustřeďuje pozornost na vkusnou akci podpořenou těkavým hudebním doprovodem.

Právě tato dvě hlavní témata se střetávají uprostřed filmu, jenž je tvořen nejzajímavějšími scénami. David totiž nehledě na pevně daný osud nechce nechat zmizet svou lásku v propadlišti dějin a bojuje o ni, seč mu síly stačí. Na druhé straně tu jsou oni správci osudu, muži, kteří zodpovídají za chod světa a za každou cenu musí Davidovi překazit znovu se vidět s Elise. Pohádkový konec možná trochu kazí celkový dojem ze hry na kočku a na myš a příliš okatě vykřikuje, že láska hory přenáší, ale přesto jsou Správci osudu povedenou postmoderní kombinací a svěžím vánkem v zatuchlém zámořském koloběhu žánrových filmů.

Nolfi svou režisérskou prvotinu ukočíroval více než solidně. Hlavní výhrou bylo zasadit banální romantický příběh do nových souvislostí, konkrétně tedy do unikátního sci-fi prostředí, čímž se nám vyskytlo originální řešení, jak oživit klasická romantická klišé objevující se v kinematografii už od počátku. První setkání, první polibek nebo první sex je ve sci-fi kontextu mnohem zajímavějším diváckým prožitkem už kvůli jiným důsledkům pro samotné postavy. Tento způsob ozvláštnění známe však již z dřívějších dob. K dokonalosti jej dovedl Michel Gondry s jeho Věčným svitem neposkvrněné mysli. Správci osudu ovšem těží z něčeho jiného. Film je příjemně staromódní. Je sice natočen moderně, avšak sálá z něj stylová retro atmosféra a Nolfi spíše sázel na střídmost a eleganci než na přehnanou efektivní podívanou podpořenou 3D formátem. Romantika má v tomto případě značnou převahu a ani onen fikční svět není nijak důsledně prokreslen. Spíše jen nadhazuje určitá témata, nad kterými by divák měl přemýšlet a jen se dotýká vlastního fungování předurčenosti osudu. Brát tento zcela jistě důmyslný prvek filmu do patřičných důsledků, máme tu nepřímého pokračovatele série Matrix.

Nad některými myšlenkami by se určitě pozastavili jak filozofové, tak teologové. Čtyři muži nosící s sebou deníčky s předkreslenými osudy lidí a staré dobré hučky na cestování dveřmi působí jako vyšší moc a vytváří ve filmu jakési bezčasí, ve kterém se střetává nadpřirozeno s všední realitou. Proto jejich výskyt neruší a zapadá přesně do vyprávění. Navíc pokaždé se zaslouží o zvýšenou pozornost a stávají se hybateli děje, kteří staví neustále další a další překážky ústřední milostné dvojici. Otázky o předurčenosti osudu, náhodě, chodu světa někým nad námi jsou vcelku patrné během celého filmu. Pod nimi se však skrývá několik dalších témat zralých k úvaze. Jedním z nich je určitě rozvaha mezi profesionální kariérou a milostným vztahem (a to v obou případech – jak David, tak Elise může být na špičce ve svém oboru) nebo vykreslení politických machinací (proslov) či představení masmédií jako hlavního ovlivňovatele dění ve společnosti (zveřejněná fotka).

S trochou nadsázky je možno tvrdit, že Správci osudu jsou filmem pro zamilované páry. Něžnější polovička bude od začátku vztahu Davida s Elise držet palce a na konci dostane přesně takové pohádkové zakončení, jaké si přála, zatímco partner bude automatické protáčení očí v sloup prokládat nefalšovaným fanděním při netradičních honičkách. Film určitě nepřeroste v kultovní záležitost matrixovského typu, neboť na to nemá potřebně propracované univerzum a ani se o to nějak nesnaží. Správci osudu jsou spíše solidním závanem staré školy, která využívá chemie obou herců a obaluje naivní romantickou zápletku decentním sci-fi hávem dodávajícím filmu punc nevšednosti.

The Adjustment Bureau

Scénář a režie: George Nolfi

Kamera: John Toll

Střih: Jay Rabinowitz

Hudba: Thomas Newman

Hrají: Matt Damon (David Norris), Emily Blunt (Elise Sellas), Anthony Mackie (Harry Mitchell), Michael Kelly (Charlie Traynor), John Slattery (Richardson)

USA, 2011, 106 min

Premiéra: 3. března 2011 (Bontonfilm)