Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Svatokrádežný Sherlock Holmes?

Svatokrádežný Sherlock Holmes?

SERIÁL – TIP: SHERLOCK – JIŘÍ VLADIMÍR MATÝSEK


Dr. John Watson se vrací z války v Afghánistánu. Je poznamenán traumaty, ze kterých se snaží dostat psaním deníku. Zároveň shání nějaké přijatelné bydlení a při té příležitosti se seznamuje s podivínským, poněkud samolibým samotářem Sherlockem Holmesem. Ten se živí něčím, co sám nazývá „detektivní poradenství“, a jak sám neopomíná dodávat, je to práce, kterou si vymyslel sám a jen on ji dovede vykonávat na patřičné úrovni.

Až do této chvíle by bylo všechno v pořádku. Řeknete si: Ano, klasické shrnutí začátku jednoho z prvních příběhů detektiva Sherlocka Holmese. Jenže Watson se nevrací z nějaké potyčky vojáků britského Impéria se skupinou rebelů ozbrojenou šavlemi, ale z právě probíhající války v Afghánistánu. Jeho deník nemá papírovou podobu, ale je internetovým blogem. A konečně, byt, který s Holmesem sdílí, je sice stále na Baker Street 10, pověstnou londýnskou mlhu ale nahradily přecpané uličky a jediné, co zatemňuje výhled, je kouř z automobilových výfuků a davy turistů.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Scenáristický pokus o aktualizaci slavné literární předlohy vyšel na jedničku. Transformace je bezchybná, všechno funguje jak má, žádný z elementů vyloženě nedrhne. Z celkem statické a upovídané předlohy, důsledně podávané skrze obdivné a velmi často zkresleně nekritické zápisky, dokázali scénáristé vytvořit dynamickou záležitost, která se ani v nejmenším nezpronevěřuje slavné předloze.

Obsazení celkem neznámého Benedicta Cumberbatche do titulní role se ukázalo jako velmi důležité pro celkové pojetí role. Holmes oproti knižní předloze výrazně omládl a přestal kouřit. Jinak zůstaly všechny jeho charakteristické vlastnosti – samolibost, znuděnost okolním světem a ze zásady pohrdlivý přístup ke všemu, co nevyšlo z jeho hlavy. Zmínku zaslouží i Cumberbatchovo „fyzické“ herectví: Holmes je v pohybech maximálně úsporný, i když mu není cizí rychlá chůze nebo běh. Ale ve chvílích odpočinku (znuděnosti) nebo přemýšlení spíše připomíná nehybnou, pobledlou figurínu. Jediným živým prvkem jsou výrazné, pronikavé, chladné oči, které se rozzáří přesně v těch chvílích, kdy je Sherlock uprostřed víru vyšetřování.

Proti němu stojí Martin Freeman jako John Watson. Ve všech třech zatím natočených a odvysílaných epizodách se v něm sváří obdiv k Holmesovi s nekonečným seznamem výhrad k jeho vlastnostem, životnímu stylu (byť ten se velmi liší od toho, co z Holmese udělal Robert Downey Jr. pod vedením Guye Ritchieho) a neschopnosti přijmout jiný než vlastní názor. Zároveň nikdy nedokáže Holmese nechat „ve štychu“ a ten jej zase poměrně snadno přijme do svého života, kde kromě práce, trpělivé paní domácí a bratra Mycrofta vlastně ani nikdo nezůstal.

Moderních inkarnací se dočkaly i jiné podstatné postavy z původních povídek, zejména šéfinspektor Lestrade a Holmesův „temný dvojník“, jeho Nemesis, dr. Moriarty, zde v poněkud překvapivé a na můj vkus až příliš uhlazené podobě. Samotné případy vycházejí z Doyleových textů jen velmi volně1, aktualizace byla nezbytná i na příběhové rovině. Přeci jen, striktní sociální hierarchizace viktoriánské Anglie a s tím spojené vzorce chování by už v současném světě těžko našly uplatnění. Sherlock Holmes se tak pohybuje ve světě, který je mnohem konzistentnější a propojenější. Zločin ztratil jakýsi „opar romantičnosti“, z tajuplného vzrušujícího světa (nezákonného) dobrodružství se stal prostor životní reality, kde „zlo“ může přijít odkudkoliv. Ať už je tajemnou organizací, která stojí kdesi na vrcholku potravního řetězce, bandou čínských překupníků starožitností nebo jen obyčejným zakomplexovaným taxikářem.

Třídílný Sherlock logicky stojí hlavně na rozhovorech, případně monolozích postav. Tento fakt by, v případě rutinní režie, mohl svádět k postupně narůstajícímu stereotypu. Naštěstí tvůrci dialogy dostatečně rozhýbali (často se odehrávají za chůze, případně jsou dynamizovány svižnou kamerou). Důležitým stylotvorným prvkem, odlišujícím Sherlocka od nepřeberného množství „běžné“ seriálové produkce je i postup, který bych nazval „vizualizace myšlenek“. Holmesovy úvahy jsou nám totiž předkládány nejen v podobě zvukové stopy (protagonista trpí při myšlení samomluvou), ale zároveň jsou klíčová slova / klíčové stopy vizualizovány v záběru. Podobně je pracováno i s SMS zprávami – už žádné zaostřování na titěrná písmenka displeje mobilního telefonu na stejně titěrné televizní obrazovce. Vedle divácké atraktivity tohoto postupu je ho využíváno i jako vtipu (zvláště v první epizodě, kde se na diváka valí jeden neobvyklý vjem za druhým).

Originálně, byť ne tolik okatě, je řešeno i cestování. Statický záběr na dvojici protagonistů v taxíku je natáčen přes sklo, na kterém se mění odrazy okolních budov nebo denní doba. Tento nápad je bohužel poněkud upozaděn charismatem Benedicta Cumberbatche, který na sebe, případně své rychlopalné mozkové pochody, strhává divákovu pozornost.

Před obligátním posledním odstavcem mi dovolte krátkou poznámku k dabované verzi seriálu, kterou vysílala Česká televize v dubnu letošního roku. Ač dabované věci v 85 % případů ignoruji, tento seriál je čestnou výjimkou. Dabing je naprosto profesionální, hlasy k postavám sedí. Česká televize dokonce došla tak daleko, že obligátní titulek „ČT uvádí…“ umístila do původní titulkové sekvence, přímo na slavnou světelnou tabuli na londýnské Picadilly. V tomto případě tak mohu s klidným svědomím porušit svůj dlouhodobý zvyk a doporučit těm divákům, kteří se nechtějí rozptylovat rychle se měnícími titulky, dabovanou verzi. Zážitek to nebude stoprocentní, ale výjimečně laťku devadesátiprocentního hodnocení bez potíží přeskočí.

Sherlock televize BBC urazí snad jen zapřisáhlé „holmesology“, kteří jsou schopni se v Doyleově díle orientovat podle mezinárodně uznávaných zkratek (kdo si tipne, co znamená STUD nebo HOUN?). Ostatní, novým podnětům otevření diváci budou nadšeni. A když už ne nadšeni, tak alespoň příjemně potěšeni a pobaveni. A možná se začnou těšit na další třídílnou sérii podobně nedočkavě jako já. Další tři epizody jsou naplánovány na letošní podzim a měly by vycházet z Doylových povídek Skandál v Čechách, Pes baskervillský a konečně už jednou využitý Poslední případ. Už se těšíte?

Pozn.: V rámci propagační kampaně seriálu jsou na internetu k nalezení jak Watsonův „terapeutický blog“ (http://www.johnwatsonblog.co.uk/), tak Holmesova stránka zabývající se jeho dedukční metodou (http://www.thescienceofdeduction.co.uk/).

Sherlock

Režie: Paul McGuigan

Scénář: Steve Moffat, Mark Gattis

Hudba: David Arnold, Michael Price

Kamera: Steve Lawes

Hrají: Benedict Cumberbatch (Sherlock Holmes), Martin Freeman (Dr. John Watson), Una Stubbs (paní Hudsonová), Rupert Graves (inspektor Lestrade), Zoe Telford (Sarah), Vinette Robinson (Sally Donovan), Tanya Moodie (Ella), Jonathan Aris (Anderson), Phillip Davis (Jeff), Mark Gattiss (Mycroft Holmes) ad.

Velká Británie, 2011, BBC, 1. série/ 3 epizody, 90 min.

Print Friendly, PDF & Email
  1. Do tří epizod televizního Sherlocka byly nakonec zapracovány následující: 1. Studie v růžové – volně vychází z Doyleova románu Studie v šarlatové, 2. Slepý bankéř volně vychází z povídky The Dancing Man a 3. epizoda spojuje dohromady motivy vybrané z několika povídek, zejména jsou to Pět pomerančových jadérek, Bruce-Partingtonovy dokumenty a Poslední případ. []

Autor

Profilový obrázek
Počet článků : 64

Komentáře (1)

  • Profilový obrázek

    Helena

    Snad jen jediná výhrada – adresa Sherlockova a Johnova bytu je Baker Street 221B, nikoliv 10, ale to je detail. Jinak dabingu ČT bych klidně dala sto procent, protože na originál nemám a titulky zdaleka ne vždycky stíhám. Seriál mě nadchl, uchvátil, okouzlil a Moffatovi bych s chutí dala pěstí za odklad natáčení čtvrté řady.

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru