Legenda o Spockovi

Mezi fanoušky sci-fi neexistuje jediný člověk, který by ho neznal. Vysoký muž ostrých rysů s obočím, jež mu propůjčuje až satanské vzezření. Nazelenalá pleť a špičaté uši odkazující k jeho mimozemskému původu. Historicky první vědecký důstojník USS Enterprise, která připlula na televizní obrazovky v září roku 1966, je asi nejznámější postavou původní série Star Treku, dnes známé jako Star Trek: The Original Series.

Byl to právě Leonard Nimoy alias Spock, který jako jeden z mála přežil změny, jež televize NBC vnutila duchovnímu tvůrci startrekovského univerza Genu Roddenberrymu po neúspěšném1 pilotním díle Klec (The Cave). Nová epizoda Kam se dosud člověk nevydal (Where No Man Has Gone Before) pak televizním divákům ukázala dosud nepoznaný svět hvězdných cest vesmírné lodi Enterprise, na jejichž pozadí mohl Gene Roddenberry (ale i mnoho dalších autorů sci-fi)2 pokládat nejrůznější etické otázky, v čele s tou nejzákladnější: „Jaké je to být člověkem?“.

Charakter Spocka – prvního mimozemšťana ve Hvězdné flotile – přímo vybízel k využití pro Roddenberryho zamýšlený mix dobrodružství a morality. Ačkoli byl většinou ve stínu kapitána Kirka, stal se mezi diváky oblíbenějším. Pocházel z Vulkánu, rudé planety,3 jejíž obyvatelé se zřekli všech svých emocí, které nahradili absolutní logikou. Ta se s postupným vývojem postavy stala Spockovi typickou.4 Jeho matka byla člověkem, jako poloviční Vulkánec tak získal automaticky status outsidera jak na domovské planetě kvůli lidským emocím, tak na Zemi pro své špičaté uši a zelenou krev. Teprve Hvězdná flotila se mu stala domovem, protože uznávala rozdílnosti jednotlivců. Jeho lidskost probleskující zpoza naučené „neemocionality“ mu vždy dodávala jakousi vnitřní dynamiku. Ne nadarmo se o charakteru Spocka hovoří jako o nejvíce využité postavě startrekovské historie. Každý moment, kdy ukázal svou lidskou stránku, byl nepředvídatelný. Leonard Nimoy vtiskl postavě nečekanou hloubku.

Spock si na Enterprise i mezi diváky postupem času získal výsadní postavení díky svým mimozemským kvalitám. V prvé řadě to byly jeho mentální schopnosti, ve kterých byl i mezi Vulkánci výjimečným: telepatie, ovládání cizí mysli, či vytvoření vlastní esence, skrze kterou mohl být později oživen. Samostatnou kapitolou byl paralyzující vulkánský nervový stisk.  Spock se stal idolem dospívajících, kteří měli v mnoha ohledech podobné problémy: přijmutí sebe sama a svého místa ve společnosti. Spockova osamělost v kombinaci s výjimečností mimozemšťana s nadlidskými schopnostmi z něj učinila hrdinu. Jeho fotografie (zvláště ty, na kterých se výjimečně usmíval) se staly nejcennějšími suvenýry ze Star Treku a slavné výroky začali citovat i výrobci oblečení. Větu „The needs of the many outweigh the needs of the few, or the one.“ (Potřeby většiny převažují nad potřebami menšiny, nebo jednotlivce.) dokonce cituje Texaský nejvyšší soud.5)

Next generation etc.

Mimozemský Spock byl natolik výrazným typem (logické chování, outsiderství), že našel uplatnění i po odchodu staré posádky do důchodu. Takřka v každé nové sérii Star Treku se vyskytoval jeho ekvivalent: Data, Worf, Tuvok, či holografický Doktor z Voyageru.

Příkladem za všechny je série Star Trek: Nová generace (Star Trek: The Next Generation), kde jsou mnohokráte zmiňovány historické události, na které měla původní posádka vliv. V epizodách Sarek a Sjednocení 1, 2 (Unification I, II) je nám pak nabídnut exkurz do osudů legendárního Vulkánce a jeho rodiny. Android Data je konfrontován se Spockem a jejich společné rysy – logika a neemočnost – dávají vyniknout rozdílnosti obou. Data touží být více lidský (navazuje přátelství, hraje na několik hudebních nástrojů, časem začne dokonce psát poezii a pořídí si kočku), proto nechápe onu celoživotní snahu emoce potlačit. Druhou stránku Spockovy osobnosti v Nové generaci představuje Worf, jehož lidská výchova mu znemožňuje se zcela sžít s ostatními Klingony, ač se řídí jejich zásadami cti a hrdosti; obdobně Spockovi jeho lidský původ brání plně přijmout život v absolutní logice bez emocí. V návaznosti na Spockovu mnohoučenost6 je většina hlavních postav takřka „renesanční“. Nejvíce je to patrné na veliteli Jean-Luc Picardovi: znalosti obecných i kulturních dějin Federace, pronášení citátů ze Shakespeara jen tak mimochodem mezi řečí nebo zájem o klasickou hudbu.

Prequelem k původní sérii je film Star Trek z roku 2009 režiséra J. J. Abramse se Zacharym Quintem a Chrisem Pinem v hlavních rolích. Spockův charakter zde dostává jiný rozměr: je labilnější a ne tak chladný jako Nimoyův Spock. Jeho linie je obohacena o milostný vztah k ženě, k projevu citů mu však nepomáhá žádná droga či nemoc, které by musely být přítomny každé obdobné situaci z původní série. V popředí příběhu je tak trojice Kirk-Uhura-Spock. Krásná Zoe Saldana tvoří „milostnou překážku“ mezi dvěma budoucími přáteli. Vztahy celé posádky se teprve utvářejí.

Odkazy na Spocka se neomezují pouze na ST projekty. Z animovaných seriálů jsou to např. Simpsonovi (The Simpsons), Městečko South Park (South Park), či Futurama. V posledních dvou jmenovaných se objevuje archetyp ďábelského dvojčete, jehož symbolem se stala bradka, kterou nosí záporný „zrcadlový“ Spock z dílu Zrcadlo, zrcadlo! (Mirror, Mirror). V kontroverzním South Parku je pak velmi nepřekvapivě všechno převráceno a „zlé dvojče“ je ve skutečnosti lepší verzí agresivního Cartmana.7) Krom zmíněného je „spock’s beard“ synonymem i pro paralelní vesmíry, dokonce existuje i roková kapela stejného jména.

V posledních letech je Spock spolu s původním představitelem nejčastěji zmiňován v seriálu Teorie velkého třesku (The Big Bang Theory) prostřednictvím Star Treku oddaného a krajně nepraktického fanouška Sheldona Coopera. Ten si svým nadšením vysloužil dokonce soudní zákaz styku s Leonardem Nimoyem, který ale pyšně vystavuje spolu s týmž dokumentem signovaným Stanem Leem.8) Ústřední čtveřice postav hojně využívá mnohé artefakty z původního Star Treku 60. let: uniformy Hvězdné flotily a jejich barevnou symboliku, 3D šachy, vulkánský pozdrav, při němž si většina „netrekkies“ zanaříká na své prsty, či klingonštinu, kterou každý z přátel ovládá na alespoň minimální úrovni. Z odkazů na Spocka patří k nejznámějším rozšíření klasické hry „Kámen-nůžky-papír“ v „Kámen-nůžky-papír-ještěr(i tapír)-Spock“ (Rock-Paper-Scissors-Lizard-Spock), které bylo prvně zmíněno už v The Times roku 2005.9

Fan fiction

Jako jedné z nejúspěšnějších televizních postav se Spockovi nevyhnulo ani účinkování v nesčetných fan fiction amatérských spisovatelů z celého světa. Spolu se zbytkem trojice Kirk-Spock-McCoy jako obyčejně zachraňoval celý vesmír před hrozbou zničení. Z fanouškovských reflexí jsou proto výjimečné ty, které předpokládaný happy end vynechají. Samy postavy své výjimečné schopnosti, tj. vždy na poslední chvíli zvrátit katastrofu, ironicky zmiňují v závěru filmové trilogie z 80. let: „Je třeba ještě jednou zachránit svět.“.

Samostatnou kapitolou fan fiction je – akademiky nejsledovanější – slash fiction, jejíž počátky lze hledat mezi britskými fanynkami Star Treku na přelomu 60. a 70. let. 10  Konkrétně se jednalo o vkládání sexuálních prvků do přátelství mezi Kirkem a Spockem. Ostatně romantické motivy jejich vztahu jsou obsaženy už v původní sérii: Pokaždé když se přelétavý Kirk „zamiluje“ do další záhadné mimozemšťanky, vždy nakonec vystřízliví, jeho věrnost lodi je důležitější. Naproti tomu, pokud se ocitne v nesnázích Spock, Kirk se s Enterprise vydá do největších nebezpečí a bez zaváhání obětuje posádku, jen aby zachránil svého nejlepšího přítele. Není pochyb, že je mezi nimi mnohem silnější pouto, ačkoli to není explicitně zmíněno.

Proti slash fan fic se zvedla vlna odporu. Ačkoli se AIDS (dlouhou dobu považované za následek homosexuality) před rokem 1981 nedostalo do obecného povědomí, akceptování neheterosexuálních vztahů představovalo pro širokou veřejnost problém. Někteří zarytí fanoušci původní série takovou fan fiction označili za „znásilňování postav“, které účinkováním v takovýchto dílech ztrácely svou mužnost a dost možná i status hrdiny v očích diváků/ čtenářů. Většina raných slash fiction je založena na příběhu o Kirkovi se Spockem uvězněných na opuštěné pouštní planetě bez naděje na brzkou záchranu, přičemž Spock trpí následky Pon Farr (vulkánského pářícího rituálu), při jehož „nenaplnění“ mu hrozí i smrt. Kirk jako jeho přítel mu pomůže jeho problém vyřešit, v některých příbězích tvoří dokonce spolu s McCoyem ménage à trois.

Jako protipól ke slashi mezi Kirkem a Spockem (známo také jako K/S či Spirk) vznikly v polovině 70. let tzv. K&S povídky, které na rozdíl od sexuálně orientovaných K/S soustřeďovaly největší pozornost na ryze mužské přátelství mezi postavami. Autoři odkazovali k antickým hrdinům Damonovi a Pýthiovi (sentimentální přátelství založené na důvěře a věrnosti), tento koncept pak měl blízko k charakteru původní série: „hurt/comfort“ příběhy, v nichž jedna postava trpěla a druhá se jí snažila pomoci, typickým příkladem je Čas Amoku (Amok Time).

Legenda

Spockova existence nedávala spát ani mnoha „vědcům“, viz debata o biologické pravděpodobnosti Spockovy existence jako křížence dvou natolik fyziologicky odlišných ras.11 Divácká anketa z roku 1981 ukázala, že pouze 16% z dotazovaných trekkies by Star Trek považovalo za Star Trek, nebýt Spocka,12 jeho zařazení na seznam největších televizních postav bylo nevyhnutelné.  Postava byla nesčetněkrát parodována, stala se neoficiálním maskotem NASA, ovlivnila mnoho hudebníků (George Duke, Paul Gilbert, švédská skupina S.P.O.C.K, či už zmínění Spock’s Beard) a její představitel Leonard Nimoy dokonce nahrál několik hudebních alb, které námětově vycházejí z Vulkáncova života. Mimo to je herec už doživotně nucen zdravit své fanoušky jen a jen vulkánským pozdravem.13 S  vitalitou a životním nadšením, které dal najevo např. účinkováním v sarkastické show Davida Lettermana (obdobný formát jako Show Jana Krause na TV Prima), či dabováním své postavičky ve dvou epizodách Simpsonových, si svou startrekovskou odyseu bude užívat ještě pěknou řadu let. Jeden rest však Leonardu Nimoyovi zbývá: dosud se neobjevil v The Big Bang Theory, ač je zde mnohokrát zmiňován a i pouhý ubrousek s jeho DNA dokáže Sheldona přimět, aby objal Penny.

Literatura a internetové odkazy:

GREGORY, Chris. Star Trek : parallel narratives . Houndmills: Macmillan, 2000.

Greenberg, Harvey R. In Search of Spock: A Psychoanalytic Inquiry. In: Journal of Popular Film and Television, 12 (1984), s. 52-65.

JENKINS, Henry. Textual poachers: television fans and participatory culture. London; New York: Routledge, 1992.

VERBA, Joan Marie. Boldly Writing: A Trekker Fan & Zine History, 1967-1987. Minnetonka: FTL Publications, 1996.

JENKINS, Henry. How to Watch a Fan-Vid. 2006. Dostupné na:  http://www.henryjenkins.org/2006/09/how_to_watch_a_fanvid.html (1. 9. 2011)

SINCLAIR, Jenna. A short history of early K/S or How the first slash fandom came to be. 2002. Dostupné na: http://beyonddreamspress.com/history.htm (1. 9. 2011)

Spock – Memory Alpha, the Star Trek Wiki. Dostupné na: http://en.memory-alpha.org/wiki/Spock (1. 9. 2011)