Melancholický optimismus Thomase McCarthyho

Slovní spojení „americký nezávislý film“ je až učebnicovou ukázkou neurčitého pojmu. Lze si pod ním představit takřka cokoliv. Obecně je tato kategorie rozpoznávána z hlediska ekonomického podle nízkého rozpočtu i následných tržeb. Něco podobného skutečně platí, ačkoliv i zde se vyskytují výjimky – vždyť například thriller režisérských bratří Coenových Tahle země není pro starý (No Country for Old Men, 2007) vydělal na celosvětových tržbách přes 160 miliónů dolarů. S dalšími poznávacími znaky bychom se také pustili na pověstný tenký led, jelikož rovněž ne vždy platí, že v indie filmech se objevují jen úplně neznámí herci a téma se většinou neobejde bez sociálně-kritického podtextu. Popcornovou produkcí zhýčkaný divák pak dokonce čeká od podobného filmu naprosto nestravitelný zážitek. Přitom se stačí spokojit s tvrzením, že nezávislé snímky jsou svým způsobem jiné – liší se od toho, co běžně v kinech vídáme. Právě takový je Win Win. Jiný. Herec a od roku 2003 též režisér Thomas McCarthy svým třetím filmem opět dokazuje, že ho před kamerou bylo škoda.

Hlavním hrdinou snímku je Paul Giamatti jakožto advokát Mike Flaherty, který se pro nedostatek klientů musí chopit příležitosti a stát se alespoň naoko opatrovníkem Lea (Burt Young). Mike díky tomu získá i posilu pro svůj wrestlingový tým, když za jeho svěřencem, kterého však ve skutečnosti umístil do opatrovnického domova, přijíždí vnuk Kyle (Alex Shaffner). Ovšem v okamžiku, kdy se po Kyleovi začne shánět jeho matka (Melanie Lynskey), jež byla do té doby v odvykací léčebně, hrozí Mikeovi nejen ztráta vynikajícího wrestlingového zápasníka, ale také soud kvůli podvodu s opatrovnictvím.

Jak vidno výše, u obsazení filmu Win Win nastal typický jev, kdy se herci vedlejších rolí mainstreamové produkce stávají hlavními protagonisty. Tváře Paula Giamattiho nebo Jeffreyho Tambora (zde coby spolutrenér Mikeova wrestlingového týmu) musejí být povědomé i tomu nejpovrchnějšímu divákovi, ačkoliv jejich jména pravděpodobně nikdy nezaslechl. Stejně tomu asi bude i u Burta Younga, kterého publikum může znát z boxerské série Rocky. Neokoukané (a nutno podotknout – dobře vybrané) obsazení pak přirozeně vede k tomu, že postavy působí patřičně civilně a uvěřitelně, přičemž nezklamou ani neherci. Pro Alexe Shaffera je to první herecká zkušenost, jelikož byl tento wrestlingový šampión z New Jersey vybrán pro své sportovní nadání, avšak při pohledu na jeho výkon se vtírá otázka, zda to pro něj skutečně musí být poslední filmový výstup.

Rovněž dialogy samotné jsou napsány příjemně civilně, takže ačkoliv žádný z hereckých výkonů nevyčnívá, všechny se drží na solidní úrovni. Stejně jako zbytek filmových jednotlivostí. Kamera staví na neobjevných, většinou také statických, záběrech, u nichž střih jakoby se držel nějakého předem daného časového limitu. Hudba se neodvažuje podílet na vyprávění jinak, než nenápadnou a tuctovou podkresovou linkou. To vše za jasným účelem: vytvořit divácky maximálně přístupný film. Šablonovitý scénář s jednoduše prohlédnutelnou zápletkou a krajně typickým zakončením tento dojem ještě umocňuje. Plochost stylu pak způsobuje, že žádná z těchto složek nepůsobí nikterak výjimečně. Přesto je výsledkem poctivě natočený snímek nepostrádající řemeslnou jistotu spolehlivých, ale neinvenčních filmařů.

Je s podivem, že v herecké branži naprosto nevýrazný Thomas McCarthy se stal oceňovaným (BAFTA, Independent Spirit Awards) scenáristou a režisérem, jehož rukopis je vlastně celkem rozpoznatelný, ačkoliv žádným způsobem originální, což může souviset s McCarthyho režisérskými vzory, inspirace nimiž se v jeho stylu snoubí, přestože jmenovat je by bylo spekulací. Win Win stejně jako předchozí Nezvaný host (The Visitor, 2007) a Přednosta (The Station Agent, 2003) je tragikomedií, avšak spíše jemnou a úsměvnou, než černohumornou. Jeho postavy jsou lidské, jejich příběhy jímavé. Co se pro něj za jeho trojnásobnou režijní zkušenost stihlo stát typickým, je jeho evidentní zaměření na divákovy pocity. McCarthy je přímým protikladem tvůrců, pro které je stěžejním dosažení jistého uměleckého vrcholu. Jakoby jediné, na čem mu záleží, bylo to, s jakým pocitem odchází publikum z kina. Ale ne kvůli finančnímu úspěchu, je to pro něj podstatné lidsky – McCarthy je skutečným filmovým humanistou.

Kombinace dvou zcela protichůdných žánrů (dramatu a komedie) ladí Win Win až do podzimně unavené a melancholické atmosféry, jež však nakonec vyvrcholí optimistickým závěrem, který spolehlivě navodí příjemný pocit ze zhlédnutí filmu. Což je výsledek neocenitelný všemi festivalovými cenami světa.

Win Win

Režie: Thomas McCarthy

Scénář: Thomas McCarthy, Joe Tiboni

Kamera: Oliver Bokelberg

Střih: Tom McArdle

Hudba: Lyle Workman

Hrají: Paul Giamatti, Alex Shaffer, Burt Young, Jeffery Tambor, Melanie Lynskey a další

USA, 2011, 106 min.

Česká premiéra: 18. 8. 2011 (Aerofilms)