Z pohádky do pohádky

Na sklonku podzimu 2011 se do amerického celoplošného televizního vysílání prosadily dva seriály, které, každý po svém, vsadily na lásku diváků a divaček ke klasickým pohádkovým příběhům plným bojů dobra se zlem. Zatímco Grimm z produkce stanice FOX pojal známé příběhy bratří Grimmů jako detektivní pátrání po bytostech, které za jistých okolností ohrožují člověka, Once Upon a Time vytvořil podvojný svět zakleté pohádkové říše, která je nevědomky ustrnutá v čase nucena čekat na vysvobození v zapadlém městečku Storybrook.1 Přestože po zhlédnutí promo videí a znalosti zamýšleného konceptu obou projektů Grimm vypadal mnohem lákavěji, nakonec je to (alespoň z mého skromného pohledu) Once Upon a Time, které nebývale překvapilo. Dost možná i proto, že má očekávání nebyla zrovna vysoká a skepse vůči snaze aktualizovat zakořeněná pohádková schémata velká…

Základní fabule Once Upon a Time, neboli Bylo nebylo, je poměrně prostá (což ovšem neznamená, že prostou zůstane, zejména pokud jsou tvůrci projektu dva ze scenáristů kultovního seriálu Ztraceni, Edward Kitsis a Adam Horowitz, a jejich dvorním poradcem výkonný producent Damon Lindelof, taktéž asistující u vzniku Ztracených)2. V pilotním dílu je polibkem krásného prince (Josh Dallas) vysvobozena ze skleněné rakve Sněhurka (Ginnifer Goodwin). Namísto aby tu příběh končil, jak tomu už v klasických pohádkách bývá, pro Once Upon a Time teprve začíná (což je ostatně charakteristické pro celou narativní stavbu seriálu). Svatební obřad Sněhurky a krásného prince je narušen zlou královnou (Lana Parrilla), která přináší snoubencům svatební dar – jeden den se šťastným koncem. Po tomto dni přísahá budoucím novomanželům pomstu v podobě strašlivé kletby, která sebere všem bytostem v pohádkové říši jejich happy endy. Po nezdařeném pokusu o realizaci této kletby se nakonec přece jen královně její osobní happy end povede a tak je celá pohádková říše odsouzena k životu bez šťastných konců. Ba co více, všechna království jsou proměněna v jedno malé americké městečko jménem Storybrook, kde se doslova zastavil čas. Každý obyvatel a obyvatelka býval/a pohádkovou bytostí, což si ovšem kvůli rafinovanosti kletby nikdo, snad kromě zlé královny a Rumplcimprcampra/ místního obchodníka pana Golda (Robert Carlyle), nepamatuje. Všichni lidé žijí své nadmíru obyčejné, normální, ubíjející a průměrné životy v městečku, ze kterého není doslova a do písmene úniku. Nebyla by to ovšem správná pohádková kletba, kdyby neexistovalo něco či někdo, kdo by ji mohl zrušit a navrátit věci do správných kolejí. Tím někým je Emma (Jennifer Morrison), dcera Sněhurky a krásného prince, jíž je dáno do vínku zachránit pohádkový svět. Emma díky odvaze svého otce a prozíravosti matky (a také za pomoci víly kmotřičky) uniká ze světa pohádek do tíživé „reality“ lidského světa těsně před tím, než zlá královna udeří, a tak se může po 28 letech jako neznámá cizinka navrátit do Storybrooku  a být onou vytouženou zachránkyní happy endů. Co čert ovšem nechtěl, Emma je ryze moderní děvče odkojené vírou ve své schopnosti a snahou spoléhat se jen a jen na sebe, happy endy tak nejsou zrovna tím, co by patřilo mezi její vyznávané hodnoty, natož něčím, co by toužila zachraňovat.

Once Upon a Time vychází z (Disneyho verzí) pohádek na mnoha narativních a stylových úrovních. Zdařile využívá známých stereotypů a archetypálních postav (některé ovšem znovu a znovu utvrzuje), na druhou stranu místy i téměř neviditelně ony archetypy a stereotypy překračuje, narušuje nebo přeměňuje. A právě takovouto taktikou vznikl poměrně unikátní projekt, který zviditelňuje ona doposud funkční pohádková schémata a umožňuje divákům a divačkám nahlédnout pod pokličku tvorby příběhů, které jsou nám od mala vyprávěny a vštěpovány jako návod na šťastný život (ač si to mnohdy vůbec neuvědomujeme). Základem je především domýšlení zdánlivě logických zápletek a motivací postav (např. scéna Sněhurčina porodu Emmy, kterou by jakákoli pohádka jistě cenzurovala, neb v pohádkách se sice děti rodí, ale přináší je striktně čápové nebo košíky plovoucí po proudu řek), vytváření minulosti hrdinů a hrdinek, tj. celkové umístění postav i dílčích příběhů do širšího kontextu, který je nejen staví do obsáhlejšího diegetického světa, ale také z nich vytváří mnohdy zcela jiné charaktery, než na které jsme z klasických pohádek zvyklí (aniž by přitom byla narušena klasická pohádková schémata).

Jak několikrát podotkli sami tvůrci, Once Upon a Time je především o postavách, nikoli o hlubokém tajemství skrytém kdesi ve finální epizodě3. Není také divu, vzhledem k tomu, že od samého začátku víme, jaký je cíl, tedy Emmina záchrana happy endů a obnova pohádkové říše. Důležitý tedy není cíl, ani jeho hledání, ale sama cesta, resp. cesta tvořená odhalováním charakterů jednotlivých zdánlivě schematicky řešených postav a jejich až mytických osudů, v případě Emmy také dost možná tvorba další stereotypně pojaté pohádkové postavy, princezny Emmy, byť s poměrně barvitou minulostí, která odkazuje ke konstrukci netypicky pojatých postav jejích rodičů. Nicméně nad koncem lze v tomto okamžiku jen a jen spekulovat, jak vzhledem k dobře známým narativním twistům ze Ztracených4, tak k faktu, že samotný seriál je momentálně ve svých začátcích a čeká ho ještě dalších patnáct dílů před koncem první sezony (a možným obnovením na sezonu další).

Díky dvěma základním narativním liniím, které se dělí na mnoho dílčích, má každá z pohádkových postav minimálně dva odlišné, avšak doplňující se charaktery a s tím související životní osudy. Jako diváci a divačky sledujeme v každém díle narativní linii z přítomnosti pohádkových postav (nebo přímo mytických, vzpomenu-li postavu krále Midase a jeho dcery), odehrávající se ve Storybrooku, a narativní linii z minulosti postav, probíhající v pohádkové říši před kletbou nebo během ní. Obě tyto narativní větve slouží k vytváření plastické podoby postavy a ke tvorbě jejích motivací. Informace umožňující vytvořit si jasnou představu o charakteru jednotlivých postav ale dostávají diváci a divačky v různém pořadí, důležitosti i dávkování. Proto není snadné utvořit si jasnou představu o jakékoli z postav, nebo ji dokonce jednoznačně zařadit na stranu dobra či zla, ačkoli, jak už bylo zmíněno, tvůrci vycházejí ze zažitých pohádkových schémat. Zlá královna alias starostka Storybrooku Regina Mills je tak sice negativní postavou v obou světech, nicméně čím více informací nám o ní tvůrci poskytují, tím více nejen chápeme její postoj vůči Sněhurce alias nevýrazné učitelce Mary Margaret Blanchard, ba dokonce jsme v některých momentech na rozpacích, zda ji jako zápornou postavu ještě můžeme chápat. Ryze netradiční a osvěžující je pojetí samotné Sněhurky, která se ve Once Upon a Time výrazně odkloňuje od disneyovské verze a jako ušmudlaná bojácná dívka působí pouze ve své „zakleté“ podobě ve světě lidí (ostatně jako naprostá většina pohádkových postav v seriálu). V pohádkovém království je navzdory všem příběhům o princeznách (snad vyjma Popelky v podání Libuše Šafránkové), a Sněhurkám obzvlášť, dívkou emancipovanou, vědomou si svých cílů a nebojící se jich dosáhnout. Ginnifer Goodwin (s tvůrci Once Upon a Time) stvořila zcela uvěřitelný a nadmíru sympatický mix Sněhurky a Robina Hooda, jednu z mála akčních princezen v historii klasických pohádek, které jsou aktivnější a rozhodnější než jejich ztepilí princové a nebojí se i bít za to, co je po právu jejich. Aniž by tím ale utrpěla čest samotných princů. Takovéto pojetí postav nejen odkazuje k hrátkám s klasickými pohádkovými schématy, ale také zviditelňuje cílová publika samotného seriálu.

Hrdinové a hrdinky Once Upon a Time jsou rozděleni do dvou diametrálně odlišných světů, které ovšem fungují jako spojené nádoby. Co je v jednom světě, není ve druhém, bez jednoho by ale druhý neexistoval. Prokletí číhá v „reálném“ světě, který je přímo ohrožuje svou cynicky pojatou verzí svobody a volnosti uvězňující všechny bytosti, které se v něm ocitly. Umělý neustále převypravovaný svět, kde se všechno zlé v dobré obrátí, tak působí nejen mnohem lákavěji, ale také mnohem „reálněji“ jak pro hrdiny a hrdinky, tak pro samotné diváky a divačky. Domyšleno (možná) ad absurdum, Once Upon a Time můžeme nakonec chápat i jako oslavu samotného modu vyprávění a fikcionalizace světa, jejímž mistrem je právě televizní médium. Koneckonců, co je rádoby bezpečnější, než toužit po nekončících happy endech a trávit život ve fikčních světech. Nebo fikční světy považovat za reálnější než „skutečnost“. Naneštěstí, žádná s postav Once Upon a Time nemá možnost volby barevné pilulky, která by omámila jejich smysly a navrátila je zpět do světa pohádkového matrixu (resp. reálného matrixu, vzhledem k tomu, že pro Sněhurku a její poddané je původní „realitou“ svět pohádek). A proto musí odevzdaně čekat (aniž by si svého čekání byli vědomi) na vysvobození buď formou upamatování se na svůj pohádkový osud, nebo zrušením kletby cynismu zbavenou a k pohádkám konvertující Emmou.

Tak či onak, Once Upon a Time je projektem, který rozhodně stojí za pozornost, byť jeho budoucnost je značně nejistá. Před tvůrci stojí poměrně zapeklitý scenáristický úkol vytvořit neokoukané, ale přesto z dobře známých pohádek vycházející zápletky, které by diváky a divačky udržely u televizních (potažmo počítačových) obrazovek a poskytli jim zároveň něco důvěrně známého a přesto v mnohém odlišného. S vědomím zřetelného konce seriálu se tak naskýtá otázka, kolik možných variant mohou scenáristé a scenáristky5 vytvořit, než začnou svá publika nudit nebo způsobí zhroucení komplikovaného diegetického světa, který pomáhali vytvářet.

Once Upon a Time

Tvůrce: Edward Kitsis, Adam Horowitz

Konzultant (neuváděný v titulkové sekvenci): Damon Lindelof

Hudba: Mark Isham

Scénář: Edward Kitsis, Adam Horowitz, Jane Espenson

Kamera: Stephen Jackson, Steven Fierberg

Hrají: Ginnifer Goodwin (Mary Margaret Blanchard/ Sněhurka), Jennifer Morrison (Emma Swan), Lana Parrilla (Regina Mills/ Zlá královna), Jared Gilmore (Henry Mills), Robert Carlyle (Pan Gold/ Rumplcimprcampr), Jamie Dornan (šerif Graham), Raphael Sbarge (Archie Hopper/ Upovídaný cvrček), Josh Dallas (David Nolan/ Krásný princ), Meghan Ory (Ruby/ Karkulka), Giancarlo Esposito (Zrcadlo), Beverly Elliott (Babička), Jessy Schram (Ashley „Ella“ Boyd/ Popelka), Kristin Bauer van Straten (Zlá královna z pohádky Šípková Růženka), Emilie de Ravin (Belle/ Kráska) ad.      

USA, ABC, 2011-???, 22 dílů/ 1 sezona, 45 min.