Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Osm minut života

Osm minut života

ANALÝZA: Zdrojový kód (režie: Duncan Jones, 2011) – VLADANA BAČOVÁ –

Neočekávané skoky ze situace do situace, výměna těl a identit. Zahrávání si s hranicemi schopností našeho mozku, teorie o existenci v myšlence. Interakce s lidmi, kteří jsou několik hodin mrtví a ještě o tom neví. Prožití několikanásobné smrti. Zdrojový kód nabízí hned několik kontroverzních témat vedoucích k překvapivě hladkému vyústění.

Americký pilot Colter Stevensen (Jake Gyllenhaal) se po otevření očí ocitá ve vlaku do Chicaga. To poslední, co si pamatuje, je však mise v Afghánistánu. Aby toho nebylo málo, ve vlaku nesedí coby kapitán Colter, ale jako učitel dějepisu, Sean Fentress. Krásná žena naproti němu ho očividně zná, ale než zmatený Colter a s ním i divák stihne cokoli pochopit, následuje ohromná exploze. Kapitán se opět probouzí, tentokrát v záhadné kovové kapsli. Vojenská důstojnice Goodwin (Vera Farminga) na monitoru počítače po něm tvrdě požaduje informace o tom, co se stalo. Colter je součástí mise, jejímž cílem je odhalení bombového atentátníka, plánujícího další útok. Zdrojový kód, systém, který umožňuje Colterovi prožít situaci ve vlaku tak, jak je uchována v paměti Seana, jedné z obětí, může Coltera do akce umístit pouhých osm minut před výbuchem. Colter prožívá situaci několikrát, než se dozvídá, že je mrtvý a do akce byl nasazen po smrti. Nachází ale cestu, jak žít dál v alternativním světě vzpomínky, který zachránil.

Filmy s tématem lidové psychologie jsou očividně na vzestupu. Ať už jsou lidé fascinováni ovládáním snů (Počátek) nebo si zahrávají s myšlenkou využití celé mozkové kapacity (Všemocný), pokud je téma dostatečně atraktivní a naznačuje, že „tohle by se vlastně mohlo stát“, úspěch je zaručen. Zdrojový kód patří do této kategorie. Základem příběhu je spekulace, že po smrti v mozku zůstává „otisk“ posledních osmi minut našeho života. Těchto osm minut tedy bylo teoreticky nahráno na pomyslný disk a vloženo do jiného nositele hardwaru – Coltera. Tudíž realita, kterou vnímá tak intenzivně během svého snažení ve vlaku, je vlastně jen nahrávka, kterou nelze změnit. Film, který zabil všechny své herce. Samozřejmě, že v daném momentu měnit sled událostí může, ale všechny snahy o záchranu pasažérů vycházejí vniveč, neboť teroristický útok na vlak už proběhl. Láska k sympatické Christine (Michelle Monaghan), která se vyvíjí během opakovaných osmi minut, je pak hlavní hnací silou, která umožní našemu hrdinovi vzepřít se tomu, co považuje za neměnné.

Zajímavých témat je v tomto snímku nastoleno více než dost. Etická otázka využívání vojáků pro službu i po smrti by vystačila na dlouhou diskuzi. Téma posledních pár minut života by se pak mohlo stát základem nového náboženství, jehož myšlence by posloužila Colterova věta: „Co bys dělala, kdybys věděla, že máš méně než minutu života?“. O klasických problémech ve vztahu otec-syn a americkém konceptu vojáka obětujícího se pro vlast se detailněji zmiňovat ani nebudu. Na co se hodlám soustředit, je hlavní hrdina, tedy Colter.

Kdo, nebo spíše co, je vlastně náš kapitán? Už od začátku tvůrci používají veškeré možné prostředky k tomu, abychom se s ním ztotožnili, abychom s ním sympatizovali a fandili mu. Detaily jeho tváře, obraz jeho utrpení a zmatku, důraz na chladný přístup jeho nadřízených. Je naprosto jasné, kdo je tady „ten hodný“. Strávíme s Colterem celých 45 minut, než se dozvídáme (ve stejný okamžik jako on sám), že je mrtvý. Předchozí děj nebyl jen flashback z doby, kdy byl ještě člověkem z masa a kostí a s bijícím srdcem – kapitán Colter je po smrti každičkou minutu filmu. Na soucítění s duchem jsme si už ve filmech zvykli – jsou to vlastně pouhé nešťastné bytosti, kterým jde většinou jen o odhalení jejich vraha nebo útěchu pro své milované (Duch, Můj táta je duch, Spirit). I upíři jsou svým způsobem v kurzu, když jsou představeni jako hlavní hrdinové – převážně se jedná o lidumily, distancující se od vlastního druhu (Blade, Interview s upírem, Twilight sága). Kam ale můžeme zařadit Coltera?

Zdrojový kód je filmem, kde je hlavním hrdinou nemrtvý. Jeho tělo je po smrti, jeho mozek je však stále aktivní. Když se soustředíme na filmové kategorie nemrtvých za účelem zařazení ho do jedné z nich, můžeme rovnou vyloučit již zmiňované duchy a upíry. Duchem být nemůže, má fyzické tělo, které je nám představeno v závěru snímku. Jedná se o velice chytrý tah, neboť pohled na neúplný trup s vyhřezlými střevy, ze kterého vedou dráty a které se čas od času pohne, vyvolává spíše odpor než sympatie. O upírovi ani nemá smysl uvažovat, neboť chybí příznačné tesáky, sání krve a další charakteristické atributy. Na delší chvíli jsem se pozastavila u konceptu zombie, neboť klasická představa zombie je mrtvola s funkční částí mozku, schopná se hýbat a ohrožovat zbylé přeživší. Argumenty, které hovoří pro, jsou mozková aktivita po smrti a odpudivé tělo. Proti mluví inteligence, nedostatek agresivity a hlavně udržování při životě umělým způsobem, vědou. To z Coltera dělá uměle vytvořeného nemrtvého, tím pádem zařaditelného do stejné kategorie jako Frankenstein nebo Střihoruký Edward. Všechna fakta se nyní scházejí k jasnému výsledku; Colter je moderní verze Frankensteina. Jeho tělo bylo po smrti využito vědci, kteří jeho mozek technologií přivedli k životu a donutili ho vykonávat jejich vůli. V této moderní společností ovládané představě však tvůrci došli ještě dál; nenechali Coltera vykonávat příkazy na fyzické, ale rovnou na psychické, tedy komplikovanější rovině. Ovládli Colterovu představivost, jeho intelektuální schopnosti, jeho já a poslali ho splnit příkazy do nereálné roviny světa, kam sami nemají přístup.

Pokud přistoupíme na tuto myšlenku, Zdrojový kód by se stal jedním z mála komerčních filmů, kde je hlavním kladným hrdinou nemrtvé, uměle vytvořené „monstrum“. Colter je ovšem pozitivně ztvárněn jen za podmínky, že akceptujete pravidla psychologické hry, která je vám tady naservírována. Co vlastně víme o Colterovi? Byl americkým vojákem, padl v misi, po smrti je stále využíván v akci. V alternativním světě vzpomínky se usadí v těle jiného člověka a využije citů, které k němu chová krásná žena. Nepřipadá vám to jako něco, co by kladný hrdina dělat neměl? Nejenže ukradne Seanovi tělo a možný život, ale dokonce i ženu, přivlastní si celou jeho identitu a přežije jako parazit. Člověk, který svůj život už prožil a je přiveden na svět jen díky experimentu, by se zpátky mezi lidi vracet neměl, i když tito lidé jsou jen odrazy v alternativní realitě. A kdyby mu to přece jen díky sentimentu povoleno bylo, nakolik je etické ukrást tuto možnost někomu jinému? Sean byl na začátku slibného vztahu s Christinou, podle stereotypů učitele by měl být člověk s pevnými morálními zásadami, kterému leží na srdci blaho lidstva. A i kdyby nebyl dokonalým člověkem, jak špatní byste museli být, abyste si nezasloužili šanci jako všichni ostatní?

Je pravdou, že Colter ve světě vzpomínky zachrání všechny pasažéry vlaku a to není nemalá zásluha. Otázkou však zůstává, jak daleko je člověk ochoten zajít, aby přežil, tedy jak daleko sahá strach z opravdové a definitivní smrti. Byla by touha žít silnější než pocit viny nad převzetím života někoho jiného? Tento snímek odpovídá docela jasně: Coltera očividně svědomí netíží a divák je potěšen happy endem, který je mu prezentován jako šťastné vyústění ubohého vojáka, který byl zneužit armádní institucí.

 

Source Code

Režie: Duncan Jones

Scénář: Ben Ripley

Kamera: Don Burgess

Střih: Paul Hirsch

Hudba: Chris P. Bacon

Hrají: Jake Gyllenhaal (Colter Stevens), Michelle Monaghan (Christina Warren), Vera Farmiga (Colleen Goodwin), Jeffrey Wright (Dr. Rutledge), Michael Arden (Derek Frost)

USA/France, 20011, 93 min

Česká premiéra: 21. dubna 2011 (H.C.E.)

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 13

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru