Paul příliš spoléhá na pověst svých tvůrců

Dvěma přestárlým britským sci-fi geekům v USA zkříží cestu z Comics-conu autentický mimozemšťan, toho času na útěku před FBI. Materiál stejně prostý jako nosný se mohl pod rukama britských komiků Simona Pegga a Nicka Frosta (představitelů hlavních rolí a autorů scénáře) proměnit ve zlato. Pojďme si říct, proč se tak nestalo.

Nejprve je třeba vyvrátit mýtus, který se kolem filmu vytvořil. Pověst žánrového pastiše, jemuž skutečně porozumí jen hrstka zasvěcených fanoušků sci-fi, se opírá o předchozí práci Pegga a Frosta a zbožná přání jejich natěšených příznivců. Doufají, že čím je pro žánr zombie filmu Soumrak mrtvých (2004) nebo pro policejní buddy movie Jednotka příliš rychlého nasazení (2007), se pro science-fiction stane Paul. Sami autoři a protagonisté se snažili tento dojem opakovaně rozptýlit v četných rozhovorech; v žádném z nich nezapomněli upozornit, že Paul není filmem jejich kmenového režiséra Edgara Wrighta a tedy ani završením slibované „cornetto trilogie“ (podle záliby hlavních postav předešlých filmů v tomto druhu zmrzliny), a že bude „američtější“ a „víc komerční“. PR filmu přesto trvá na sloganech jako „Od tvůrců Jednotky příliš rychlého nasazení a Soumraku mrtvých“. Můžeme to tedy považovat za signál, že Paul se takového srovnání nebojí, a podle toho jej hodnotit.

Prvotní nápad se zrodil právě během realizace Soumraku mrtvých v roce 2003. Deštivé londýnské počasí překazilo natáčecí plán a otrávení herci si krátili čekání na slunce úvahami, oč lepší by bylo točit v poušti a co by se tam mohlo odehrát. Na ideu dvou nadšenců sci-fi, kteří narazí na mimozemšťana, si po letech vzpomněla tehdejší i současná producentka Peggových komedií Nira Park. Protože hollywoodské zaneprázdnění Edgara Wrighta (Scott Pilgrim proti zbytku světa, scénář Tintina) stále posouvá natáčení třetího cornetto filmu The End Of The World z roku na rok, producentka přiměla Pegga a Frosta, aby v mezičase napsali něco sami a navrhla oživit Paula. Úkol zjistit, co přesně se stalo mezi odevzdáním scénáře a jeho realizací ve výhradně amerických podmínkách, přenechám filmovým historikům. Tady a teď je třeba říct, že výsledkem je jednoznačně nejslabší film, v jakém se kdy tito pánové společně objevili.

Tolik skloňované popkulturní odkazy, jimiž je Paul údajně napěchován, ve skutečnosti spočívají převážně v tom, že postavy nosí trička s comicsovými motivy a tu a tam utrousí parafrázi repliky z náhodně zvolené mainstreamové sci-fi, případně její název. Nic víc. K pochopení gagů tedy není zapotřebí ani znalost žánrových specialit pro fajnšmekry, ani vnitřních pravidel jejich fikčních světů. Paul od svých diváků nevyžaduje víc než vědomí, že filmy jako E.T. mimozemšťan nebo Blízká setkání třetího druhu existují a že je natočil Steven Spielberg. Příběh, jenž se tu a tam obou jmenovaných dotkne naznačenou paralelou, bude srozumitelný i těm, kteří je neviděli (existují-li tací) a na pochopení momentů, kdy v dialogu padne například slovo „klingonština“, nemá pražádný vliv, zda jste nebo nejste diváky Star Treku, protože jejich významu porozumíte z kontextu situace.

Vychytralá marketingová strategie „přijďte do kina, spočítejte odkazy na jiné filmy a dokažte si, že jste znalci žánru“ nachází překvapivou podporu v médiích, která ve slepé důvěře v pověst tvůrců poslušně papouškují vše nadiktované. Dochází tedy k efektu císařových nových šatů. Většina kritiků si netroufá vyslovit, že císař je nahý a snad v obavě, že domnělé reference sami neodhalili, raději plavou s proudem. Ti, kteří mediální masáži zcela podlehli, jsou pak schopni akceptovat i přítomnost Sigourney Weaver v cameo roli jako odkaz na Vetřelce (přestože s ním její postava nijak nesouvisí). Podle této logiky by třeba každá z četných epizod Davida Hasselhoffa v nejrůznějších pochybných filmech znamenala poctu Pobřežní hlídce.

Vytvářet pomyslného „pavouka referencí“ na jiné filmy má smysl jen tehdy, kdy jsou tyto narážky nápaditě zpracovány v ději, ať už formou parodie, pocty, nebo jen zábavného přesazení do nečekaného kontextu. Paul kupodivu o nic takového neusiluje a pravděpodobně se tím připravil o možnost stát se pro oslovenou cílovou skupinu stejnou srdeční záležitostí, jakou je například komedie Galaxy Quest (1999).

Pro nerdy a geeky je mimo jiné typické, že se upínají na konkrétní fikční svět a často v něm hledají ideál skutečného světa nebo řešení nástrah vlastního života. Někdo preferuje svět Pána prstenů, jiný nedá sáhnout na Hvězdné války nebo Harryho Pottera. Je to jistá forma náboženství, které je zejména citově frustrovaným lidem dobrým sluhou, ale špatným pánem. Přestože se v Paulovi vyskytuje postava fanatické mladé kreacionistky (neokoukaná Kristin Wiig), do níž se Graemme zamiluje, film analogii mezi fandovstvím a náboženstvím jako dvěma variantami téhož úniku od reality nezpracoval. Shledávám cosi velmi pokryteckého na komedii, která si otevřeně (a velmi vulgárně) střílí z věřící nešťastnice, a přitom žehná témuž v bleděmodrém hávu, sci-fi fandovství.

Hrdinové filmu Graemme a Clive ostatně žádnou vyhraněnou sci-fi „víru“ nemají. Dozvíme se sice, že Clive (Nick Frost) píše sci-fi romány a Graemme (Simon Pegg) je ilustruje, ale nezjistíme nic o jejich obsahu. Nesplněné touhy nebo utrpěné křivdy z reálného života, které si do společného díla jistě projektují, zřejmě zanechali v Londýně, a americkou odysseou procházejí jako velmi ploché figurky. Lapidárně řečeno, nedozvíme se, kdo vlastně Graemme a Clive jsou, kým by být chtěli, o co v tomto příběhu usilují a co jim hrozí, pokud svého cíle nedosáhnou. Vzhledem k tomu, že jsou hlavními postavami filmu, jde o vážný problém.

Oblíbené alibi „je to jenom komedie“ v tomto případě jako argument neobstojí. Už proto, že u titulního Paula si všechny tyto otázky zodpovědět můžeme. Paul je mimozemšťan, který před mnoha lety havaroval na Zemi. Film postupně odhalí, co během těch šedesáti let dělal, proč už v tom nechce pokračovat a co se stane, pokud se mu nepodaří včasný návrat na rodnou planetu. Paul má tedy na rozdíl od Graemmea a Clivea jasný cíl, k němuž příběh směřuje. Má také nejvýraznější osobnost a pokud film přes všechny nedostatky místy „zabírá“, je to především jeho zásluhou. Jak asi víte, mimozemšťan je kompletně vytvořený 3D animací. Za to, že v interakci se skutečnými herci působí zcela přirozeně, je třeba pochválit rovnou měrou tvůrce Paulovy vnější schránky i práci Setha Rogena, který mu vdechnul život svým hlasem. Svůdnému pokušení analogických snímků „ozvláštňovat“ postavy z jiného světa pisklavou dikcí nebo robotickým slabikováním naštěstí tvůrci Paula odolali. Ležérní mimozemšťan, od něhož ostatní takovou jinakost marně očekávají, a jeho jadrná angličtina fungují jako nejvtipnější aspekt filmu.

Režie Grega Motolly (Superbad, Zábavný park) je obecně úspěšnější ve zprostředkování slovního humoru než ve snaze naplnit ten situační. Přesnou souslednost akcí a reakcí postav v jasně definované situaci sabotují Motollovy televizní návyky. Kdykoli se stane něco nečekaného a postavy na událost reagují, každé z nich je vyhrazen samostatný záběr, což budí dojem jaksi zpožděných reakcí a nenapravitelně kazí timing. Motollovi se také nepodařilo ozvláštnit četné scény automobilových honiček, které působí dramaticky spíše zásluhou gradující hudby a hysterických výkřiků zúčastněných postav. Vzájemná podobnost těchto scén ke konci filmu nudí. Výsledkem režisérovy práce je tuctová komedie, která bez potíží obstojí jako výplň víkendového televizního programu, ale zůstala hluboko pod možnostmi tvůrců. Poradit komukoli nad 18 let, aby investoval peníze za vstupenku do kina pod příslibem mimořádné zábavy, bych si věru netroufal.

Vždycky jsem měl za to, že hodnota komedie se neměří počtem hlášek a že záměr „jenom pobavit“ tvůrce nevyvazuje z povinnosti stanovit si, o čem a proč chtějí vyprávět. Paul mě nepřesvědčil o opaku.

Paul

Režie: Greg Motolla

Scénář: Simon Pegg, Nick Frost

Kamera: Lawrence Sher

Střih: Chris Dickens

Hudba: David Arnold

Hrají: Simon Pegg (Graemme), Nick Frost (Clive), Seth Rogen (hlas Paula), Kristen Wiig (Ruth), Jason Bateman (agent Zoil), Bill Hader (Haggard), Joe Lo Truglio (O Reilly), John Carroll Lynch (otec Ruth), Jeffrey Tambor (Adam Shadowchild), Blythe Danner (Tara), Sigourney Weaver (Velkej Chlapák)

Velká Británie, 2011, 104 min

Premiéra: 9. 6. 2011