Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Předsudky v hlavní roli

Předsudky v hlavní roli

ANALÝZA: Bienvenue chez les Ch´tis (režie: Dany Boon, 2008) – MARTINA BĚHALOVÁ –

Předsudky jsou jedna věc, jejich pravdivost věc druhá. Právě na tomto tvrzení založil Dany Boon nápad na vznik filmu. A nejenže tím píchl do vosího hnízda, přivedl do kin miliony diváků, ve Francii i zatvrzelé odpůrce filmu. Jak jinak si vysvětlit enormní návštěvnost a mimořádně vysoké tržby? Tento zdánlivě obyčejný film předběhl v návštěvnosti všechny ostatní snímky kromě Titanicu, který ve Francii dodnes drží prvenství. I tak ale Bienvenue chez les Ch´tis dělilo od prvního místa pouhých 300 tisíc diváků.

Co tedy stojí za číslem 20 479 826, počtem diváků, které tvůrce překvapil i potěšil? Jak je možné, že snímek, který je nezařaditelný pod kolonku běžný francouzský film, sklidil takový úspěch? Čím Francouze zaujal a proč u nás ještě není v distribuci? To jsou náměty k zamyšlení. Odpovědi ale v článku nečekejte. Zaměřím se spíše na své osobní názory a vlastní návrhy k pochopení úspěchu filmu.

Jak jsem uvedla výše, stěžejním tématem Bienvenue chez les Ch´tis jsou předsudky. Asi takové, jaké bychom v našich podmínkách mohli přirovnat k tomu, co si o Moravácích myslí obyvatelé hlavního města. Ve Francii dlouhou dobu lidé z jihu odsuzovali sever, ve filmu konkrétně region Nord-Pas-De-Calais v čele s jeho hlavním městem Lille. Nicméně pro některé Francouze, jak ve filmu také padne, je městem na severu i Lyon. I když se sice nachází 409 km jižně od Paříže,  některým to nebrání v omezených úsudcích o vzdálenostech.

Les Chudistes (tak nazývají seveřané obyvatele jihu) mají dojem, že na severu panuje příšerná zima, život je tam krutý a prostředí nehostinné. Dlouhou dobu přetrvával názor, že se tam stále těží uhlí a lidé si vydělávají zejména manuální prací. To všechno je již ale samozřejmě dávno minulostí. Jižané se také tak trochu posmívají nátuře seveřanů. Tvrdí o nich, že jsou to hrubiáni, alkoholici a omezenci. A právě toto přetrvávající klišé ve francouzské společnosti se filmu stalo silným námětem.

Autor scénáře, režisér a jeden z herců, Dany Boon, se vydal na odvážnou cestu. Avšak dílo se podařilo, a to zejména proto, že nechtěl nikoho urazit, nestál o poprask týkající se výbušnosti zpracování a nesnažil se ani šokovat. Jeho záměrem bylo vyvrátit zatvrzelé představy o severu a zároveň vytvořit rodinnou komedii pro všechny generace Francouzů a diváky především pobavit. Z mého osobního pohledu se mu všechno podařilo. Filmem se divák „prosměje“ od začátku až do konce. Co se humoru týče, jsou veskrze všechny scény založeny na kombinaci mimiky představitelů hlavních postav, hudebním doprovodu a především na velmi vtipných dialozích. Nejedná se zde o žádné laciné vtípky podobné těm z našich Kameňáků. Ačkoliv filmový plakát může evokovat právě tuto českou komedii, humor filmu je mnohem sofistikovanější a – vyjma poslední scény, kdy se Philippe vrací na jih – je čemu se smát.

Hlavní postava Philippe Abrams (Kad Merad) je vedoucím pošty v menším městečku jižní Francie. Jeho manželka na něj naléhá, aby usiloval o pozici, která by rodinu zavedla na pobřeží, do tepla a příjemného prostředí jižní Francie. Zde by bylo dobré vysvětlit, že francouzská pošta (La Poste) je státním podnikem a tudíž v jejím rámci platí jistá pravidla. Mezi tato pravidla patří i to, že zaměstnanci mohou být státem posláni do jakýchkoli koutů Francie, jak jen se vedení pošty zlíbí.

Existuje představa, která říká, že kvalitní pracovníci se dostávají k pozicím na jihu a na sever jsou posíláni pouze ti, kteří nějakým způsobem zhřeší. To je případ právě Philippa Abramse. Nátlaky jeho ženy ho doženou až k tomu, že se při jednom z konkurzů o místo vydává za vozíčkáře. Dostane se k němu totiž informace, že postižení dobrá místa dostávají častěji. Rozhodne se tedy pokusit štěstí. To, jak však později zjistí, nebyl dobrý nápad. Za tento svůj prohřešek je zaslán na sever do maličkého města Bergues.

Odjezd hlavní postavy na francouzský sever je doprovázen lkavou hudbou. Jakmile se Philippe vydá na cestu a vzdaluje se domovu, najednou se k tristním melodiím přidá i vážný mužský zpěv písně o Severním moři (la mer du Nord). Dalším okamžikem, který dodává odjezdu na sever humor, je chvíle, kdy je Philippe na dálnici zastaven policisty, kteří mu oznámí, že jede příliš pomalu a brzdí tak provoz na silnici. Policista mu už už chce dát pokutu, když se Philippe zachrání sdělením, že jede na sever a tudíž nehodlá příliš pospíchat. Policista zvážní a pokutu mu odpustí. Na těchto dvou po sobě následujících scénách je velmi dobře vykreslen náhled jižanů na region Nord-Pas-De-Calais.

Philippe na sever odjíždí zdrcen a s těžkým srdcem. Jeho manželka a syn navíc zůstávají na jihu, protože chtějí Philippa vytrestat za jeho pracovní prohřešek a nechtějí podstupovat kruté zimy. Jakmile Philippe přijede do stanovené destinace, začíná kolotoč vtipů a variují se nejrůznější představy jižanů o druhém konci státu. Philippe se tak například setkává s typickými výrobky tamní oblasti. Jedním z těch zásadních je sýr nazývaný Maroilles, který je charakteristický odpudivým zápachem. To může znovu připomínat vztahy Praha–Morava a typicky moravské tvarůžky. Sýr Maroilles je Phillipe donucen ochutnat a div se mu tento zážitek nestane osudným. Málem se jím zadusí.

Když pak v nové práci sedí u pracovního stolu, kamera ukazuje jeho zamyšlený pohled, který je přerušován pouze záběry na ručičky hodin, jež se ne a ne pohnout. Philippe si neustále sám pro sebe opakuje „uteče to rychle, uteče to rychle“. Zanedlouho poté, co se Philippe na severu zabydlí, s údivem zjišťuje, že kultura seveřanů je více než zajímavá a přívětivá, že zima vůbec není taková, o jaké všichni mluvili, a začíná se se svými novými přáteli sžívat. Objeví tak pravý naturel seveřanů a v oblasti se mu velice zalíbí. A zde se projeví severské přísloví, které praví, že ten, kdo přijede na sever, brečí dvakrát – když přijíždí, a když odjíždí. Na začátku filmu tedy nacházíme Philippa, který se pln předsudků pošklebuje nad svými novými spolupracovníky a snad by i brečel, kdyby nebyl již v letech, ve kterých se to nehodí. A na konci? Na konci pláče, že musí odjet, neboť ho pošta poslala zase dál. Přesný obraz onoho přísloví.

Jak již bylo řečeno, velkou roli si ve filmu zahrál i severský dialekt, kterému se říká stejně jako seveřanům: ch´timi. Jde o dialekt, který je založený na francouzštině – mnohá její slova však komolí a výslovnost velkého množství slov se podstatně odlišuje a může být dokonce důvodem četných nedorozumění. I s tímto se můžeme ve filmu setkat. Jazyk filmu tedy může představovat problém v pochopení děje a pasáží operujících s humorem. Díky tomu, že se ještě žádná distribuční společnost neodhodlala film představit českému divákovi je jasné, že to nebude jen tak. A právě kvůli dialektu, který tvoří velkou část dialogů, se stává pravděpodobnost českého překladu a následného dabingu stále mizivější. Dalším potenciálním problémem v pochopení filmu by u Čechů mohl být také fakt, že většina z nás nemá o francouzském prostředí příliš obsáhlé znalosti, a tudíž pochopení mnohých vtipů může působit problémy.

Na rozdíl od České republiky byl tento film v mnoha státech již dávno do kin uveden, například na Novém Zélandu, v Austrálii, Jihoafrické republice, Hong Kongu a v jiných neevropských zemích. Ještě dál došly Spojené státy, které se dokonce již brzy budou moci pochlubit vlastním remakem filmu, který se bude jmenovat Welcome to the Sticks. O jeho vznik se výrazně zasloužil Will Smith, jehož společnost koupila práva na natáčení. Je tedy zřejmé, že dílo distribucí neproplulo jen tak bez povšimnutí, ale zanechalo hluboký dojem jak na divákovi, tak na francouzské společnosti samotné.

Bienvenue chez les Ch´tis je propracovanou sociologickou sondou do francouzské společnosti, která se zároveň stala neoficiální klasikou tamní kinematografie. Přínosem filmu bylo bezpochyby také to, že jakýmsi zvláštním způsobem stmelil francouzskou společnost a zbavil ji mnoha předsudků. Ačkoli se to může zdát až pohádkově neuvěřitelné, faktem je, že severní města a dokonce i městečko Bergues se po účinkování v tomto filmu mohou pochlubit větším zájmem turistů, celkovým zviditelněním a také úspěšnějším prodejem typicky severských výrobků. Film tak prospěl nejen kinematografii jako takové, ale napomohl odstranit mnohé zatvrzelé myšlenky v zemi, rozproudit turismus a propagovat kulturní dědictví francouzského severu.

 

Bienvenue chez les Ch´tis

Režie: Dany Boon

Scénář: Dany Boon, Alexandre Charlot, Franck Magnier

Kamera: Malik Brahimi

Střih: Luc Barnier, Julie Delord

Hudba: Philippe Rombi

Hrají: Kad Merad, Dany Boon, Zoé Félix, Anne Marivin a další

Francie, 2008, 106 min

Bienvenue chez les Ch´tis
Print Friendly, PDF & Email

Autor

admin
Počet článků : 383

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru