Přehlídka netradičního filmu, den první

Mladá Boleslav je místo otevřené novým myšlenkám. Důkazem je, že už podruhé hostí filmový festival Přehlídka netradičních filmů, který vypukl dnešním dnem. Budova Domu kultury nevypadá na první pohled jako dějiště bitev idejí, její tajemství však spočívá na odvrácené straně. Když obejdete kamenný kolos až dozadu, přivítají vás řady oficiálních plakátů PNF a vchod přímo do noční můry puritána.

Dnešní rané odpoledne se neslo ve znaku České televize, která zpovídala jak organizátory festivalu, tak především hlavního hosta, pana Vladimíra Párala. Natáčení se protáhlo natolik, že nebyla možná projekce prvního festivalového filmu, patřícího do bloku Sex a politika: Estetika třetí říše; Noční vrátný (1974). Vzhledem k nabitému programu však nešlo o nic zásadního.

Prvním promítaným filmem byla Anita, z deníku nymfomanky (1973), patřící do bloku Christiny Lindberg. Poněkud naivní pokřivená pohádka se vyznačuje tématem rozpadu principu rodinné instituce a zaměřuje se na z toho plynoucí následky. Zajímavou myšlenkou je fakt, že Anitu z nymfomanie vyléčil lesbický sex, neboť s muži nemohla dosáhnout orgasmu. Znamená to tedy, že muzikanti mohou být označení za zženštilé, když zvážíme, že nakonec zůstala se skladatelem?

Dnešním dokumentem byla Tantra (2010), snažící se publiku přiblížit, co to vlastně tantra je a jak přínosná může být pro sexuální aktivitu jedince. Cílem to asi bylo, nicméně z dokumentu mi zůstala na patře hořká pachuť nejen ze zpracování (špatná práce s detaily, mikrofon v záběru), ale hlavně proto, že po zhlédnutí tohoto „pokladu“ mám pocit, že lidé, kteří tantře propadli, jsou divní, zfanatizovaní a promiskuitní bisexuálové. Příběhy hlavních hrdinů vás moc zajímat nebudou a je vám upřímně líto zpovídaných mužů, kterým je vytýkáno, že svým partnerkám nenechávají volnost a s tím související milence.

Po Tantře proběhla diskuze s hlavním hostem festivalu, Vladimírem Páralem. Spisovatel prokázal, že je rovněž výborným vypravěčem a lidi v sálu pobavil nejen svými příhodami z lázní. V rozhovoru zmínil, že za nejlepší adaptaci svého díla považuje Katapult (1983), který byl na programu hned po diskuzi a potvrdil svůj statut díla s vysokou laťkou kvality. Na závěr pan Páral na otázku, které dnešní režiséry považuje za nejlepší, odpověděl žertovným: „Ať jdou všichni do háje, když netočí moje filmy.“. No, třeba se ještě nějakého dočkáme…

Dnešní program běží až hluboko do noci, posledním filmem prvního dne bude  Život a smrt porno gangu (2009), promítaný o půlnoci.