Takhle nějak by to asi mohlo vypadat

Po zhlédnutí nového snímku Stevena Spielberga Tintinova dobrodružství se chce přímo vyskočit ze sedačky v kinosále a nahlas zakřičet: „Ano, šéfe!“ Klasik světové kinematografie si vzal „do práce“ klasika světového komiksu a z díla autora Georgese Remiho (přezdívaného Hergé) vydestiloval podívanou, která doslova voní dálkami a dobrodružstvím a navíc se na ni lze celou dobu dívat s pusou otevřenou dokořán a člověk se za to nemusí stydět. Subjektivní nadšené ódy ale neskýtají žádnou konstruktivní informaci – proto je třeba si na ně dát dobrý pozor a raději zkusit přinést čtenáři z temnoty kinosálu několik postřehů, než do slastného opěvování autor zabředne nadobro. U Tintinových dobrodružství by se to mohlo snadno stát. A jsme zase u toho…

Postihnout nový Spielbergův snímek není příliš složité díky jeho přímočarosti a jasnému tahu na branku. Vše je jasné, přehledné a navíc vizuálně upravené – nemáme problém se zorientovat v situaci, prostor je vždy budován zřetelně (od velkých celků až k detailům). Na druhou stranu ale režisér již od začátku žene film kupředu značně vysokým tempem, takže si divák může řádně vydechnout a plně vstřebat všechny složky až při závěrečných titulcích. Prvotní zmatek ve stylu „kdo, s kým, proti komu a především proč“ je sice vystřídán klíčovou dobrodružnou linií, přesto nám dlouho zůstává utajováno, jaký je vlastně cíl celého příběhu. Pro odhalení této klíčové složky je důležitá zejména postava Sacharina, která do děje vnáší potřebné motivace (které u hlavní postavy téměř absentují a/nebo nejsou zcela tradiční – Tintin se vydává na cestu kolem světa proto, že mu ukradli model lodi a proto, že chce získat námět pro svůj článek), a opilecké vize kapitána Haddocka. Spielberg tak vytváří u diváka pnutí pouze tím, že přeskupí důležitost tradičních složek dramatického oblouku – klíčové motivace celého filmu dá do rukou hlavnímu padouchovi, u nějž si musíme na komplexní pohled do jeho nitra dlouhou dobu počkat, a hlavnímu hrdinovi svěřuje roli pozorovatele a reportéra – tedy roli personifikovaného kameramana, který občas musí prokázat netradiční dovednosti (jako např. pilotovat letadlo).

Úvodní sekvence nese příjemnou míru napětí a Spielberg okamžitě přivádí diváka do světa, který je určován a definován jím samým (a také Hergém) a kde bude toto napětí neustále stupňováno. Spielberg je totiž režisér s neobvyklou imaginací, která divákům přináší nejednu pernou chvilku – je potřeba si zvyknout na to, že jím vytvořený svět se neřídí pravidly logiky, ale pravidly, která určuje pouze tvůrce. Přesně dle klíčové věty filmu („Stojí-li Ti v cestě zeď, tak jí proraz“) se řídí i Spielberg – chce-li mít ve svém snímku dobrodružství, tak jej tam prostě mít bude, i kdyby mu mělo shořet studio – na logice nezáleží, resp. záleží, ale druhotně (vyústění některých situací totiž lze předvídat na základě pouhého selského rozumu). Na autora komiksu odkazuje malebná postavička pouličního malíře na samém začátku filmu, který vytvoří Tintinův portrét přesně v intencích komiksové předlohy. Hned tedy víme na čem jsme (Hergého kresba), ale zároveň se následně spolu s hrdinou stáváme součástí vysoké (Spielbergovy) hry, jejíž pravidla určuje někdo naprosto jiný – v prvním plánu je to hlavní záporná postava, v druhém samotný režisér. Tedy jistota a pocit důvěrně známého (snímek se nejvíce inspiruje v Hergého Tajemství Jednorožce a Pokladu Rudého Rackhama) jsou vystřídány zmatením a potřebou přijmout pravidla nově vytvořeného světa. Tintinova dobrodružství přináší od prvních záběru gejzír nápadů, vtipné momenty a vizuální perly, které jsou díky kameře volně plující prostorem maximálně opojné a prostě „sexy“ – divák je tím pádem ani ne veden jako spíše tažen, vše nelze stihnout napoprvé a aniž bych chtěl vytvářet reklamu distribučním kinům nebo prodejcům DVD, musím podotknout, že některé scény se musí vidět vícekrát – jednak proto, že je tak divák lépe vstřebá a v neposlední řadě také z toho důvodu, že jsou zkrátka krásné a je radost je pozorovat. Tintinova motorová honička, flashbacky kapitána Haddocka, pěvecký výkon operní divy – tyto a mnohé další sekvence oplývají formálním perfekcionismem. Tomu v celkovém úhrnu vévodí trademark filmu – „plující“ kamera –, ale pozadu není ani asociativní střih, plně využité celky a velké celky nebo snímání vystihující svým tempem i vnitřním nábojem snímanou akci (toto se objevuje např. ve scéně souboje Haddocka st. s Rudým Rackhamem, kdy je pozornost vedena jednak k zápasu samotnému, ale vedle toho také ke snaze dvou klíčových postav zapálit nebo uhasit hořící střelný prach – kamera kopíruje bleskové tempo šermířského souboje, zároveň svým ladným pohybem podporuje jeho baletní charakter a ještě drží pozornost na hořící cestičce ze střelného prachu). Což nás vede k další nesporné kvalitě Tintinových dobrodružství – že totiž každá scéna má svou svébytnou logickou výstavbu a zároveň estetickou kvalitu, nic zde není zbytečně.

Pes Filuta pomůže při akčních honičkách i studiu v knihovně

Celý snímek navíc působí starosvětským dojmem (Hergé Tintinovy příběhy tvořil již od 30. let 20. stol.), ale zároveň má co říci i současné kinematografii, a není to zpráva zrovna zanedbatelná – že totiž nestačí dělat triky za miliony, ale je potřeba také milionový nápad a milionový talent. Peníze jsou v případě Tintinových dobrodružství samozřejmě velmi podstatnou složkou – bez nich by film nebyl ani z poloviny tak líbivý, ale jsem pevně přesvědčen o tom, že i s polovičním rozpočtem by byl Spielberg schopen vytvořit byť ne možná tak spektakulárně oslňující, ale zcela jistě řemeslně perfektní a divácky atraktivní snímek. Pokud je totiž poetika Tintinových dobrodružství něčemu či někomu podobná, pak rozhodně ne rozmarnému pracháči Bayovi, ale spíše hravosti filmu Na sever severozápadní linkou Alfreda Hitchcocka. Proto, až se bude někdo v budoucnu ptát, jak vytvořit kvalitní adaptaci, kvalitní dobrodružný film, kvalitní animovaný film nebo vše dohromady, lze říci, že to sice nikdo neví, ale takhle nějak by to asi mohlo vypadat.

The Adventures of Tintin

Režie: Steven Spielberg

Scénář: Steven Moffat, Edgar Wright, Joe Cornish (na motivy komiksové série Georgese Remiho)

Kamera: Janusz Kaminski

Střih: Michael Kahn

Hudba: John Williams

V hlavních rolích (dabing): Jamie Bell (Tintin), Andy Serkis (kpt. Haddock/kpt. Haddock st.), Daniel Craig (Sacharin/Rudý Rackham), (Nestor), Simon Pegg (Thompson), Nick Frost (Thomson)

USA/Nový Zéland, 2011, 107 min.

Česká premiéra: 27. 10. 2011 (Falcon)