Až nám bude nejhůř, přijede Dude na koni

Joel a Ethan Coenovi prý mají dva početné tábory fanoušků – tzv. dudeovce a fargovce. První skupina se v jejich filmech soustředí spíše na absurdní humor, zatímco ti druzí mají raději existenciální témata. Dlužno podotknout, že od jisté chvíle se již nemusí ani jedna frakce (ať už je to s jejich reálnou existencí jakkoliv) při sledování coenovských snímků nijak zvlášť omezovat – autorská dvojice začala oba tyto prvky velmi umně a rovnocenně propojovat. Není to samozřejmě nic objevného – de facto v celém průběhu jejich tvůrčí činnosti se jim dařilo mistrně pojit lidské „výšky“ i „hloubky“, vzestupy i pády (spíše ty pády), tragédie i komedie. Ale vždy s výraznou převahou jednoho či druhého. Ne, že by se divákům po zhlédnutí Big Lebowského musel na tváři nutně objevit úsměv od ucha k uchu, ale jsme stále schopni určit minimálně něco jako „převažující náladu“. V poslední době se ovšem čím dál více zdá, že Coenovi posouvají vlastní hranice a rozvolňují tato dvě teritoria směrem k vzájemné neoddělitelnosti. Jejich prozatím poslední snímek Opravdová kuráž (True Grit) je toho důkazem.

Mladičká Mattie Ross (Hailee Steinfeld) přijde o otce díky primitivnímu alkoholikovi Tomu Chaneymu (Josh Brolin). V rámci běžné situace na Divokém západě se nejedná o nic zvláštního, pouze o osobní neštěstí, které je také všem úplně fuk. I když ne tak docela. Odhlédneme-li od běžné situace k logice, naskytne se nám jiný obraz. V rámci logiky filmového Divokého západu se totiž jedná o naprosté narušení přirozeného řádu (což je nám v průběhu filmu několikrát zdůrazněno – např. když se Cogburn chystá střílet ze zálohy), které musí být potrestáno. Toto břímě na sebe bere malá Mattie a tak začíná největší dobrodružství jejího života.

Jeffrey "The Dude" Lebowski po dvaceti letech, odvykací kůře a odstranění oka

Opravdová kuráž nese několik zvláštností. Jak se dalo celkem snadno očekávat, nejedná se o tradiční western, nýbrž o svéráznou coenovskou variaci na dané téma, prošpikovanou absurdním humorem a nezbytnou dávkou tzv. životní moudrosti. Bratrské duo navíc nekoketuje s tímto žánrem poprvé. Naposledy mu vzdali poctu velmi přímočarým filmem o démonickém zlu Tahle země není pro starý, předtím si s prvky westernu pohrávali např. ve Fargu a celkově vzato se nezřídka nechávají inspirovat tradičním konceptem archetypálních lidských vlastností a jejich důsledků, jak to činí právě western. Opravdová kuráž je velmi pádný název, jelikož je to právě ona, o níž tu celou dobu jde především. Je ale velmi překvapivé, o jak „neakční“ snímek se vlastně jedná. Zatímco současný divák je zvyklý na dynamický střih, rychlou akci, třeskutou střelbu a potoky krve, samotní Coeni jakoby tu „opravdovou kuráž“, kterou potvrdili, když nechali bez milosti odpravit hlavního hrdinu v „Téhle zemi“, nějak nemohli nebo nechtěli objevit. A tak místo aby se Jeff Bridges v polovině filmu probral z opileckého deliria, nahmatal ony pověstné „kolty, které má na sedle“ a rozstřílel Toma Chaneyho na cucky, je nám zprostředkováno trudné putování a občasné rozdělování nesourodé trojice dívka – texaský ranger – federální pirát a portrétování jejich vyvíjejících se vztahů. Závěrečná přestřelka pak není pouze samoúčelnou úlitbou akci, nýbrž logickým a vpravdě velkolepým vyústěním, přičemž vše, co se ve filmu předtím a potom stane, nás nakonec dovede ke zcela prostému, ale vůbec ne méněcennému závěru, že totiž čas každého z nás utíká. Toto krystalicky čisté vyvrcholení v sobě spojí všechny nitky příběhu, životní cesty i názory každé z postav a postaví celý snímek do světla, které (možná trochu nečekaně) vybízí ke klidnému rozjímání a z něhož může příjemně mrazit. Naneštěstí u Coenů je vždy poměrně nasnadě i druhý pól tohoto pocitu, totiž že se divák zcela mine se smýšlením autorů a k závěrečné pointě se doslova „pronudí“. Není proto tak úplně na místě nechat se nalákat westernovým lookem a následně splakat nad výdělkem.

Whisky jako víceúrovňový symbol – padlého antihrdiny i Divokého západu

Co se týče filmového stylu, je Opravdová kuráž ukázkou pečlivě odvedené práce v každém detailu. Vizuální stránka zaslouží pouze slova chvály, nejen svým celkovým zpracováním, ale také některými výraznými nápady (např. zadní projekce nebo záběr na kopyta pádícího koně, kterého poté vystřídá samotný Cogburn, jehož běžící nohy jsou snímány zcela identickým způsobem). Dvorní skladatel hudby ke coenovským snímkům Carter Burwell opět odvedl skvělou a na první poslech výraznou práci, která svým rázem velmi napomáhá k celkovému zasazení do rámce westernového světa. Variace na typické melodie a mnohokrát slyšené hudební motivy na sebe dokážou okamžitě strhnout pozornost (samozřejmě bez toho, aby narušily celek filmu) a dostat diváka do pravé žánrové nálady. Nezbytné atributy jako železnice, nekonečné roviny či whisky toto výrazně podporují, ale ani na chvíli neztrácíme přehled o tom, že se jedná pouze o hru, v čemž nás utvrzují typické coenovské vtípky a narážky – přehnané dialekty, absurdní postavy mytických rozměrů (např. Medvědí muž), neustálé strefování se do texaských rangerů „chucknorrisovského“ typu, kteří mají příliš bujnou fantazii, a návrat velkého Duda (viz coenovský snímek Big Lebowski), jenž pouze trochu přibral, v některých rysech zdrsněl, ale stále nejde pro ostřejší slovo daleko a potřebuje delší čas, aby mohl přehodnotit své zaběhnuté pořádky a odhodit tvrdou slupku.

Oba ústřední záporáci působí díky práci maskérů dostatečně odpudivě, a to i navzdory menšímu prostoru pro realizaci…

…výrazně tomu samozřejmě napomáhá velmi dobře zvolené herecké obsazení i v těchto menších rolích

Stalo se již dobrým pravidlem, že ve filmech bratří Coenových excelují herci první hollywoodské ligy a ani Opravdová kuráž není výjimkou. Všemu samozřejmě vévodí Jeff Bridges, který přes veškeré možnosti své role dokázal nechat dostatek místa také svým kolegům a díky jejich výraznému zpracování po stránce technické (masky a líčení, které dokážou z obyčejného záporáka vytvořit odpudivého - případně navíc prskajícího – špinavce) i herecké (přesvědčivé a stylizované výkony propůjčují postavám dojem zaostalosti) tak mohou vyniknout i role s menším prostorem pro rozvoj potenciálu (myšlen je tím převážně Josh Brolin nebo Barry Pepper, kterému byly maskéry přisouzeny zuby, za něž by se nemusel stydět ani lynchovský Bobby Peru). Velkou příležitostí ale byla Opravdová kuráž především pro Hailee Steinfeld, která v roli předčasně dospělé Mattie bez problémů konkuruje tak silným hereckým partnerům, jakými jsou Bridges a Damon. Dlužno ještě podotknout, že bezchybný výkon Hailee Steinfeld vypovídá nikoliv pouze o hereččiných kvalitách, vzhledem k profesní velikosti jejích partnerů, kterou dokázala se ctí dorovnat, ale také o nesmírné profesionalitě a velkorysosti, s nimiž mezi sebou Bridges a Damon svou partnerku podrželi.

Nakonec to vše působí tak ideálně… ale nenechte se zmást – drobná poznámka o lidech, kteří se při sledování snímků bratří Coenových mohou nudit, má velkou důležitost. Proti nudě vám totiž nepomůže ani Dude na koni, s uzdou v ústech, v každé ruce třímající jeden kolt. A já jsem jen rád, že do této skupiny nepatřím. Také proto bych se dohadoval, jestli je chybou nenatočit film pro všechny. Opravdovou kuráží mi na tuto otázku dali Coenovi tu nejlepší možnou odpověď.

True Grit

Režie: Joel Coen, Ethan Coen

Scénář: Joel Coen, Ethan Coen (podle stejnojmenné knihy Charlese Portise)

Kamera: Roger Deakins

Hudba: Carter Burwell

Střih: Joel Coen, Ethan Coen (pod pseudonymem Roderick Jaynes)

Hrají: Jeff Bridges (maršál Cogburn), Hailee Steinfeld (Mattie Ross), Matt Damon (LaBoeuf), Josh Brolin (Tom Chaney), Barry Pepper (Štístko Ned Pepper)

USA, 2010, 110 minut

Premiéra: 17. 2. 2011

Distribuce v ČR: Bontonfilm