V tom domě straší (duch Stephena Kinga)

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 16. května 2011 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Joe Hill & Gabriel Rodriguez: Zámek a klíč: Vítejte v Lovecraftu – JAROSLAV STUCHLÝ –

Parádní kingovština, vydechne fanoušek spisovatele Stephena Kinga při četbě prvního dílu comicsové série Zámek a klíč s podtitulem Vítejte v Lovecraftu. A ačkoli jméno svého oblíbeného autora na přebalu nenajde, nebude daleko od pravdy, protože scenárista Joe Hill není nikdo jiný než Kingův syn Joseph Hillstrom King (nar. 1972).

Podobně jako otec i Joe Hill vládne nesporným vypravěčským talentem. V Zámku aklíči zručně mixuje fantastický a hororový žánr, názvem v podtitulu přiznává inspiraci P. H. Lovecraftem (1890–1937), autorem tzv. „weird fiction“. Comics je klasickou historkou o strašidelném domě (tajemné klíče umožňující otvírat záhadné dveře, po jejichž projití se duše člověka oddělí od těla), hororem (nadpřirozená bytost ve studni), ale zároveň dramatem obyčejné rodiny, jejíž členové se každý po svém musejí vyrovnat se společným traumatem. Tím je zavraždění manžela a otce, po němž se vdova Nina spolu s dětmi Tylerem, Kinsey a nejmladším Bóďou přestěhují ke strýci Duncanovi na Klíčov. A zatímco se matka oddává alkoholu, Tyler je sžírán výčitkami svědomí, Kinsey se snaží zapadnout v nové škole a Bóďa přichází postupně na to, že na Klíčově není všechno tak docela normální, mladistvý vrah Sam prchá z ústavu a jeho kroky neomylně vedou… no kam byste asi tak řekli?

Hillovu scénáři vtiskl výtvarnou podobu chilský kreslíř Gabriel Rodriguez a jeho kresba je vynikající. Přesně odpovídá Hillově snaze o co nejrealističtější zakotvení příběhu, přitom si však udržuje správnou míru comicsové stylizace. Rodriguez používá nejrůznější finty, od působivých nadhledů a podhledů, přes vyjádření dvou různých časových rovin v rámci jednoho políčka, akce probíhající současně ve dvou plánech, až po zmnožené políčko, v němž se mění pouze pohyb jedné z postav (Bóďa předvádí sestře, jak dokáže odseparovat duši od těla). Vrcholem této tendence je dvojstránka, kde se „přestřihává“ z Bódi na studnu a kromě pohybu světlušky ve sklenici se v políčkách mění jen světelnost, jak chlapec problikává baterkou. Zde je nutné vyzdvihnout práci koloristy Jaye Fotose, jehož zásluhou si comics udržuje po celou dobu příslušně ponurou atmosféru.

Významotvornou slovní hříčkou v titulu zadělal autor na problém překladateli. Zatímco s Klíčovem (Keyhouse) a různými narážkami v textu (typu „klíčový problém“ nebo „zavírání dveří“) si Jan Kantůrek s přehledem poradil, křečovitě dopadla snaha přeložit příjmení hrdinů (Locke). Tady se bylo možné spolehnout na to, že odrostlejším comicsovým fandům, jimž je kniha určena, angličtina problém nedělá a význam odhalí sami. Rendell a Tyler Zámek zní divně, Kinsey Zámková příšerně. Téměř zvykem u publikací nakladatelství Comics Centrum je zapomenout v textu nějakou hloupou pravopisnou nebo tvaroslovnou chybu (v tomto případě „hyjeny“).

Vypravěčské mistrovství otce a syna Kingových se nejvíce projevuje tam, kde jsou běžní lidé konfrontováni se svými vnitřními démony, často zhmotněnými prostřednictvím nadpřirozených jevů. Vítejte v Lovecraftu navíc nabízí rafinovanou strukturu, v níž se plynule střídají místa i časové roviny, takže čtenář tuší, že byl uveden do příběhu, jehož počátek (jaký byl vztah zavražděného Rendella Zámka ke zlu ve studničním domku?) a pokračování (co dokáže klíč, který na konci vyloví Bóďa?) slibují velkou dávku napětí a vzrušení. Připočteme-li psychologickou věrohodnost (v jednom okamžiku mi bylo Sama opravdu líto) a kingovsky nekompromisní (rozuměj brutální) akci, máme co do činění se sérií, na jejíž další díl se lze jen těšít.