Z 37. LFŠ posedmé: tajemný muž o polednách

Je čtvrtek asi 16:30, na plátně Slováckého divadla běží závěrečné titulky Tropické nemoci (Sud pralad, 2004) a v rozetmívajícím se sále se náhle zjevuje čtyřicetiletý filmař Apichatpong Weerasethakul.

Se zájmem o místo, do nějž přicestoval z dálek thajských pralesů, si diváky pohlcené v řadách červených sedaček sám fotí a pak už za doprovodu překladatelky a dramaturga trpělivě odpovídá na dotazy z publika: Jsou lidé v Thajsku skutečně tak pověrčiví? „Ano, jsou. Ale v roce 1930 stát vydal zákon, aby lidé přestali věřit na duchy,“ odpovídá překvapivě režisér. Zní další otázka: Ve filmech máte vždy nějaký záběr, který při absenci postav a dějů chvílí ostří na nějaký neznámý bod a ten není nikdy odhalen… „Ano, chci, aby si tak divák uvědomil, že sleduje pouze iluzi a že je tu kameraman, který něco tvoří. Nemá to jasnou funkci v hollywoodském smyslu.“ Otázky míří i ke zdrojům inspirace pro rozdvojenou strukturu tohoto filmu. „Je složen ze dvou částí: jedna je pravda a druhý sen, ale může to být i naopak. V příběhu o vojákovi, jenž je v džungli sledován tygřím duchem, jsem vycházel z tradičních dětských mýtů. Určitě máte také nějaký příběh, ve kterém se člověk proměňuje ve zvíře, ne?“ Publikum se snaží rozvzpomenout, ale zdá se, že všechny pohádky o proměnách prince v žabáka jsou spíše původem německé.

Weerasethakul bude dnes a zítra přítomen i při uvedení dalších svých snímků, v pátek v 17 hodin povede Lekci filmu a v sobotu okomentuje pásmo krátkometrážních snímků a poví o své výstavní a instalační činnosti. Film Světlo století (Sang sattawat, 2007) byl uveden ve Slováckém divadle ještě ve čtvrtek večer.

Filmař, jenž se svým klidným založením výrazně liší od bohéma z finského severu, Akiho Kaurismäkiho, jenž je druhým z očekávaných hostů, kteří budou v Uherském Hradišti přítomni do konce festivalu, je podle hojné účasti na projekci velkým lákadlem. Kaurismäkimu naproti tomu budou patřit podle všeho spíše pozdní hodiny a možná tak nahradí v tomto směru loňského hosta Fridrika Thóra Fridrikssona. Po příjezdu na filmovku sice nedorazil na projekci své němé tragikomedie Juha (1999), místo toho se však zúčastnil večírku pro zástupce filmových klubů.

Čtvrteční „den AČFK“ měl na programu diskuse, společné setkání i projekce snímků, které asociace uvede v příštích měsících do kin. Mimo jiné restaurovanou kopii filmu Dvojí život Veroniky (Le double vie de Véronique), který Krzysztof Kieślowski natočil v roce 1991.

Zdroj fotek: www.lfs.cz, www.boomkat.com