Za každou silnou ženou stojí silný muž – část 2.

„Jak jsi mě našel?“ – Kill Bill: Vol.2 jako demystifikace muže

Kill Bill: Vol.2 začíná stejným záběrem jako první díl. Vidíme pokořenou ženu v moci muže – jsme již ale poučeni a víme, že u toho nezůstalo, že ženu její pomsta transformovala v nadženu–bojovnici a vyslala ji na cestu smrti. Je-li na této sekvenci něco znepokojivého, pak následující záběr na Nevěstu jedoucí v autě za Billem. Pohled do kamery narušuje diegezi, žena tak vystupuje z plátna a svým pohledem, monologem (navíc podtrhnutým burácivou melodií) a poselstvím „kastruje“ (upomíná na symbolickou přítomnost kastrace ve své podstatě a rovněž vystupuje jako tvrdá a zraňující, nikoliv křehká a zranitelná žena). Utvrzuje nás ve svém statutu mocné hrdinky, která už „zabila hodně lidí, aby se dostala do tohoto bodu“, a tak je její výchozí pozice tentokrát poněkud jiná (i kdyby na někoho působila jako skopofilní objekt, s takovýmto objektem si není radno zahrávat). Její potupa již proběhla, teď se „přenesla za ní“ (Toto slovní spojení je nutné chápat tak, jak je psáno, není možné si jeho význam zaměnit s „povznesením se nad problém“ – v tom případě by se hrdinka na svou potupu dokázala podívat s nadhledem. Takto se ale přesunula pouze horizontálně (oko za oko), nikoliv vertikálně (např. odpuštění), je dále.) Sekvence, která následuje, je koncipována jako vzpomínka a vysvětlení zápletky, z hlediska fabule nás vrací o několik analyzovaných významů zpět, sděluje nám ale některé nové (a neméně podstatné).

Muži jsou v této sekvenci představeni jako poněkud roztržité (reverend Harmony – Bo Svenson), dobrácké a obyčejné (Tommy Plympton – Chris Nelson) či komické (varhaník Rufus – Samuel L. Jackson) postavy. Ženy jsou veselé, natěšené, ale také moudré a chápavé (reverendova žena působí jako jeho paměť; kamarádky Nevěstě ochotně vypomohou). Ačkoliv se protagonistka ještě nevydala na svou pouť, již zde je potvrzena její osamocenost (strana nevěsty se v kostele sloučí se stranou ženicha, jelikož nevěstě na svatbu nikdo nepřijde). V té se upíná k muži  jakožto naději na rodinu a navíc se chystá být nositelkou nového života, pro nějž chce najít to nejlepší prostředí. Svým zobrazením je to také žena-pro-pohled (svatební šaty, upravenost, těhotenství). Tuto její stránku také muži náležitě hodnotí (Bill i Tommy). Na scéně se následně objevuje postava bývalého milence Nevěsty, Billa. Jakmile spatříme jeho tvář, mizí aura neviditelného muže a začíná jeho komplexní portrétování. V průběhu filmu pak do určité míry mizí i aura legendárního muže, definitivně je odstraněna v závěru. Velká část Kill Bill: Vol.2 se zabývá demystifikačním zobrazením muže. Doposud Bill působil jako princip, který stojí nad vším, je iniciátorem událostí a celý příběh k němu směřuje. Teď je nám však prezentován jako postarší muž, který je zamilován do své milenky, což silně motivuje jeho aktivity – vzniká tedy závislost na ženě. V tomto úhlu pohledu se nám vyjasňuje i jeho replika „právě teď se chovám jako ten největší masochista“. Je to zamilovaný muž, který s Nevěstou zabije i část sebe (navíc tu lepší – „Ty jediná jsi poznala mou milou stránku“). Mocný muž se tak stává obětí ženy a jeho pomsta za toto poranění mužství (muž jako oběť symbolického obrazu své kastrace) je krutá. Přestože Nevěsta tenduje k vyrovnanosti mezi principy obou pohlaví, Bill má stále jasně navrch – ona ho musí přemluvit, aby byl „hodný“; on jí „povoluje“ svatbu; on ji hodnotí; ona líbá jeho, nikoliv naopak. Převaha se poté ukazuje v rozhovoru s Tommym, z něhož Bill vychází jako ten, kdo má snoubence symbolicky v moci (platí večeři). Bill zde také velmi konkrétně rozvádí obraz muže–nositele destruktivní moci. V jeho případě je moc využita k vlastní libosti – jejím prostřednictvím ničí rodinu, i když zatím potenciální (aluze celoživotního traumatu O-Ren).

Budd – pokleslý muž?

K této části připojím analýzu ještě několika následujících sekvencí, které se tématem demystifikace mužství rovněž zabývají ve velké míře. Jsou to sekvence, v nichž se setkáváme s postavou Billova bratra Budda. Naše úvahy jsou směrovány k myšlence, že je to portrét zlomeného muže. Nejprve se setkává s Billem. Jak se dozvídáme, je Budd bratrova další slabá stránka (Bill se jej snaží ochránit před Nevěstou). Budd se ale chová rezignovaně a pomoc nepřijímá. Jeho osamělost a vykořeněnost je implikována již tím, že bydlí sám v poušti. Pokřivenost této postavy se projevuje díky rozmluvě o meči od Hattori Hanza (ikona mocného muže). Budd v minulosti sám jeden vlastnil (byl rovněž mocným mužem), avšak prodal ho (vzdal se svého mužství). Teď sedí na zápraží maringotky a napájí se alkoholem. Jeho nejasná povaha a přinejmenším podivný vztah k mužství jsou navíc později (ukazuje se to při zápase Nevěsty a Elle) podpořeny faktem, že má téměř v každém koutě svého příbytku rozmístěny pornočasopisy. Je tedy vystavěn jako charakter pokřivený a (jak poznáváme z jeho rozmluv v striptýzovém baru) rovněž tragický.

Buddova prezentace pokračuje prostřednictvím ukázky z jeho pracovního prostředí – striptýzového baru. Zde je veřejně zostuzen před ženami i jejich prostřednictvím a odchází jako obraz absolutně potupeného mužství (prodal svůj meč; z elitního zabijáka se stal vyhazovačem v baru; je ponížen před ženou a to navíc mužem, implikujícím idiotii; byl donucen popřít své stanovisko sundáním klobouku). To vše buduje komplexní pohled na jeho postavu a umožňuje to pozdější rozčarování (střet Budda a Nevěsty, který zmíním později). Zároveň ale ty samé ženy, které Budda svou přítomností jeho potupě či aktivní participací na ní ponižují, jsou vystaveny jako typické objekty-pro-pohled (tato typizace je budována nejen oblečením, ale také tím, že se velmi pravděpodobně jedná o striptérky). Tento fakt potvrzuje mnohost náhledů na ženu v rámci Kill Billa a zároveň je pro postavu Budda prohloubením jeho ponížení (je zostuzen potupenými ženami).

Následuje jedno z největších ponížení, které mohla ženská postava v obou filmech utrpět – Nevěsta jako symbol mocné nadženy je naprosto suverénně polapena a potupena Buddem, pokřiveným mužem. Ten tak v několika málo záběrech komplikuje divákovo ponoření se do jeho postavy (když se dívá do pouště a následně střelí Nevěstu, jedná se o náhodu nebo šestý smysl?). Nevíme tedy, jestli se máme na jeho postavu dívat jako na „padlého muže“, který měl pouze štěstí, nebo jako na „padlého muže“, v němž ještě zbyla část jeho profesionality.1 Zároveň se na scéně opět objevuje Nevěsta, k níž se teď přesouvá naše pozornost. Budd a Elle, oba prozatím na podobné úrovni slabších postav (Elle je pod vlivem Billa a Budd je stále pokřivený muž), se zde dohadují o osudu mocné protagonistky. Ta je následně zbavena atributů své moci (meč, nůž) a potupena hodnocením dvou obhroublých mužů (Budda a jeho pivařského kolegy). Budd navíc posiluje svůj dočasný statut mocného muže, jelikož dává protagonistce na výběr mezi slzným plynem a baterkou, přičemž jí sděluje, že díky jeho milosti bude moci být pohřbena zaživa spolu s baterkou. Poté se však jeho charakter opět radikálně mění, když sděluje Nevěstě svou pohnutku k její likvidaci (zlomila jeho bratrovi srdce – v tuto chvíli se dozvídáme, že Budd a Bill jsou navzájem svými slabými stránkami). Následně se opět setkáváme s portrétem špinavé a pokořené ženy (viz první záběr obou filmů; záběr na Sofie Fatale v kufru automobilu), která je navíc sevřena mocí padlého muže. Dochází k vybudování atmosféry absolutní potupy a zoufalství. Žena je zobrazena jako tvor bojácný (slyšíme, pociťujeme a následně i vidíme její strach a děs), ale také sveřepý (snaha o rozbití rakve pomocí baterky). O několik sekvencí později je nám osvětleno, jak je pro ženu i bez viditelných atributů mužské moci (meč) možné tyto atributy duchovně převýšit, osvobodit se a vytvořit kolem sebe ještě zářivější auru, než měla doposud.

Once upon a time in China – konstrukce moci protagonistky

Analyzovaný úsek začíná příběhem o bojové technice pěti bodů a vybuchujícího srdce a jejím výhradním nositeli, Pai Meiovi (Chia Hui „Gordon“ Liu), který Bill vypráví Nevěstě. Z této scény si samozřejmě můžeme odnést informace o vztahu Bill – Nevěsta. Žena je na muže fixována, je příjemcem vyprávění, zatímco muž je nositelem příběhu – aktérem i vypravěčem – a zároveň je očividně milován, obdařován úsměvy, apod. Je to obraz ženy před hlavní příběhovou linií, jaká byla, než se z ní stal stroj smrti a pomsty. Uspořádání jejich vztahu je ukázáno i tím, že se Bill opět stává postavou hodnotící („co se mi na tobě líbilo“; „na svůj věk vypadáš moudřejší“; zmínka o americké drzosti). Co se týče vyprávěné pověsti, jejím hlavním sdělením je konstrukce obrazu Pai Meie, jako mocného muže, jenž ovládá zaručenou smrtící techniku, kterou nikoho neučí (je tedy zobrazen jako její výhradní nositel), ale také muže ješitného a autoritativního. Ve své podstatě je Pai Mei nejmocnějším mužem, kterého Kill Bill zobrazuje. Opět je zde budována aura neviditelné legendy.

V následující sekvenci, kdy se Nevěsta stává žákyní Pai Meie, je ještě zdůrazněno, že Nevěsta Billa miluje („Kdy se uvidíme?“), zatímco Bill prezentuje autoritativní nadhled („Až mi řekne, že jsi skončila“). Protagonistka se mu snaží zalíbit tím, že se zdokonalí v umění boje, je to její cíl, k němuž směřuje. Výslovně je zmíněna těžká pozice, kterou bude u Pai Meie mít (mimo jiné také jako žena, které nesnáší). Její determinace (běloška, Američanka, žena) jí ztěžují vstup do světa moci (později do tohoto světa vstupuje jako Černá mamba, Američanka, hovořící japonsky, a nadžena). Žena musí k představiteli moci příznačně vystoupit (Pai Mei bydlí na kopci) a každá následující cesta s vědry vody je symbolickým krůčkem k získání moci. Zároveň se pokleknutím ponižuje a odevzdává mužově moci tím, že se nechá potupně hodnotit. Postupně je nám ukázáno, že jediná cesta k síle (bez výjimky pohlaví) je skrze pokoru (Nevěsta se nejprve chová podle, když na Pai Meie útočí kamenem, ale cesta nekoordinovaného hněvu a zákeřnosti není schůdná). Rovněž můžeme vnímat pokoru jako oslavovanou vlastnost – přestože je žena, získává si Nevěsta Pai Meiovu náklonnost.

V tomto světle lze zcela logicky vysvětlit i následující sekvence, kde se protagonistka musí dlouhou dobu obejít bez meče, a v podstatě tak lze vyložit i další směřování některých událostí ve filmu. Nejprve se hrdinka zbavuje pout a následuje velkolepé vysvobození z hrobu, které je objasněno předcházející sekvencí, v níž jsme viděli, že Nevěsta získala moc z rukou někoho ještě silnějšího, než je Hattori Hanzo nebo Bill. Díky této moci může porazit smrt a i jako žena se při tom obejít bez meče (symbolu mužské moci). Je zde také nastolena určitá nejistota ve formě protikladu vůle k pomstě a životu a vůle k moci. Nevíme totiž, zdali se protagonistce podařilo rozbít dřevo již pod vedením Pai Meie (tedy z hlediska vůle k moci) nebo poprvé až v rakvi (vůle k pomstě a životu). Jistě ale víme to, že je držitelkou (prozatím) nejvyšší síly.

Dvojí problém – ponese krutá výchova u Pai Meie své ovoce?

… a podaří se protagonistce získat auru moci?

Následuje kratičká scéna z kavárny, kdy je Nevěsta hodnocena kritickým okem prodavače. Její špinavost ji automaticky činí neatraktivní (porušuje její konvenční ženskost), což musí napravit úsměvem.

Potrestání podlosti

V sekvencích, které následují, můžeme pozorovat komplexnější budování dalšího ženského charakteru, Elle Driver. Její pohled do kamery narušuje plynutí diegeze a zároveň implikuje pocit její převahy (zajímavé je, že muži zde tímto způsobem z diegeze nevystupují). Dominanci následně získává, když Budda, který i svou vizáží nahrává představě pokřiveného muže (vítá ji polonahý), lstí poráží a demonstruje na něm svou moc. Předčítá mu text o černé mambě, tím si ale zároveň čte ortel (Nevěsta = černá mamba). Také se stává hodnotící postavou (hodnotí muže Budda, i ženu Nevěstu, na níž kvůli Billovi a získané síle žárlí). Budd nakonec příznačně skoná na zemi mezi pornočasopisy. Zajímavý je ovšem fakt, že ačkoliv se v případě Elle jedná o ženu (navíc podlou), stává se nositelkou velmi důležité informace – pravého jména hlavní hrdinky, Beatrix Kiddo (ta se mezitím vyčerpaná a zničená potácí pouští, čímž je narušen obraz ženy-pro-pohled a také zdůrazněno, jakým utrpením musela protagonistka projít). Elle dokonce získává symbolickou převahu i nad Billem, když mu sděluje informace o smrti jeho bratra a Beatrix. Následující souboj je další variací na bahenní zápas, obzvláště když se zde objevují takové prvky jako vrhání omáčky, topení v záchodě, šlapání na nohy či kopání do rozkroku. Elle si svou převahu vysloveně užívá a chlubí se svou podlostí (otrávila Pai Meie). Její vraždy jsou v podstatě výhradně podlé (Budd, Pai Mei, masakr při svatbě Beatrix). Za tuto vlastnost a její ostentativní prezentaci přichází trest, který má symbolický přesah – tím, že se Beatrix podaří vyrvat Elle oko, postupuje z hlediska hierarchizace moci (ten samý trest totiž na Elle aplikoval i Pai Mei, když byla nezdvořilá – Beatrix ho jednak následuje a zároveň se přibližuje jeho úrovni i tím, že nestrpí podlost). A opět se vrací obraz znetvořené, špinavé a pokořené ženy.

Tváří v tvář – střetnutí mužského a ženského principu

Krátká sekvence, v níž poznáváme Billova pseudootce, Estebana Vihaia (Michael Parks), je pro nás zajímavá z několika důvodů: rozvíjí se zde motiv ženy ovládané mužem (Esteban je bývalý pasák a navíc si můžeme domýšlet, že ženy znetvořuje – příkladem je Clarita – Claire Smithies); můžeme si povšimnout, že Beatrix předchází její pověst, stává se legendou (stačí, aby zmínila Billovo jméno a hned je Vihaiovi vše jasné); ukazuje se nám další příklad muže jako hodnotícího činitele (Esteban a jeho hodnocení krásy). Je zde dán rovněž příklad ženy jako ikonické bytosti. Nejprve ve scéně, kdy Beatrix přijíždí a je estetizována (její ikoničnost je však komplikována tím, že má nasazené sluneční brýle znemožňující naší kontrolu nad ní), a poté prostřednictvím Estebanovy repliky, v níž se zmiňuje o Billově reakci na herečku Lanu Turner. Z tohoto rozhovoru vůbec vyplývá o Billovi mnohé, včetně toho nejpodstatnějšího – že stále miluje Beatrix a rád by se s ní viděl (alespoň tak soudí jeho otčím), přestože mu usiluje o život. Mezi řádky to rovněž vypovídá o pozici Beatrix jakožto ženy ve světě Kill Billa. To ona je nakonec tím klíčovým principem, k němuž vše směřuje. Její zrada přiměla milujícího Billa k vyhrocené reakci. Esteban jeho počínání kriticky hodnotí, odsoudil by jí však také (pořezal by jí obličej – kritériem je pro něj krása).

Poté již následuje stěžejní sekvence celé dilogie – střetnutí Billa s Beatrix. Protagonistka je pro potřeby konfrontace upravena a estetizována (což muž–hlavní nositel hodnotícího pohledu neopomene zmínit). Beatrix se zároveň poprvé setkává se svou dcerou B.B. a tím se mění celý její hodnotový žebříček, stává se totiž potvrzenou nositelkou života. Muž si tento plod života z pozice zneužité moci přivlastňuje. Vzájemný vztah mezi Billem a Beatrix se začíná vyjasňovat, když oba dva definitivně opouštějí statut legendy (sdělují o sobě niterné informace, odkrývají své aury) a začínají se (sebe)kriticky hodnotit. Bill se stává postavou ovládající, je nositelem hodnotícího pohledu posvěceného pravdou (nutí Beatrix vypovídat pod vlivem séra, zároveň ji hodnotí a označuje za rozeného zabijáka, kriticky pohlíží na její potenciální mateřské schopnosti). Je ale také vykreslen jako romantik (zmínky o pláži a měsíčním svitu). Ve výpovědi Beatrix se nám dostává podobného pohledu na ženy–bojovnice, jaký jsme měli možnost vidět ve druhé sekvenci Vol.1. Pod vlivem pozitivního výsledku těhotenského testu se z Beatrix, rozené vražedkyně, stává idea matky, idea nositelky života, a i její protivnice je zasažena už jen myšlenkou dítěte. Obě dvě, ač profesionálky (viz jejich žargon) si váží nevinného života a povyšují jej nad své zájmy, nad zájmy moci i nad pomstu (což je pro Kill Bill příznačné – dva nevinné životy jsou ženami v klíčových okamžicích ušetřeny). Problematika ale není rozvíjena jednostranně, jelikož Bill zdůrazňuje svá otcovská práva. Dostáváme se do zorného pole řešení partnerských problémů, kdy se rozhoduje mezi dvěma lidmi, kteří na chvíli přestali být legendami, a přestože se střetávají i na poli vyšších principů (Beatrix kritizuje Billův násilnický svět zneužité moci, v němž používá sílu ve svůj osobní prospěch; Bill usvědčuje Beatrix ze snahy odvrhnout svou podstatu zabijáka), konfrontují své názory také v rovině zcela přirozené pro partnerský vztah (Billova kritika Beatrixina útěku navzdory jeho lásce; Beatrixin údiv nad Billovou neočekávanou reakcí). Zpět do hlavní linie příběhu se dostáváme v závěrečném souboji, v němž se z obou hrdinů opět stávají legendy a Beatrix, ačkoliv je zbavena meče, vítězí. Její vítězství je z hlediska průběhu filmu nakonec posvěceno dvěma principy. Prvním z nich je odkaz nejmocnějšího muže příběhu, Pai Meie, jehož techniku Beatrix ve finále použije, čímž ale potvrzuje potřebnost mužské moci pro splnění svého cíle. Druhým principem se pak zdá být odkaz na Boha, jenž byl zmíněn v prvním díle a k němuž se (pravděpodobně) Beatrix na konci vděčně obrací.2  Žena tak ve finále jakožto nositelka mužské moci vítězí a trestá muže, který se provinil tím, že moc použil ve svůj prospěch a učinil z ní nástroj destrukce. Poté se z obou dvou opět stávají obyčejní lidé, neopředeni statutem legendy. Jsou párem, v němž žena je ta, která miluje a muž jí rovněž potvrzuje svou lásku (i když své vyznání zakončuje poměrně pochybným způsobem).

Dvojlomná sekvence…

1) Je zde demonstrována hrdinčina převaha nad mocí.

2) Zároveň je ale vyzdvižena její ženská emocionalita.

Epilog

V poslední sekvenci je ukázána již zmíněná modlitba vděčnosti (o tom lze polemizovat) a vyústění příběhu ženy–bojovnice. Máme možnost ji hodnotit a revidovat její počínání. Navíc je nám ukázán prapůvodní hodnotící záběr na ní – detail na její tvář – což nás analogicky vrací na začátek a my můžeme přemýšlet o tom, kam hrdinka během své poutě dospěla. Jí propůjčená moc byla použita k potrestání jedinců, kteří se určitým způsobem provinili. Nakolik je ale možné dohlédnout důsledky této pomsty? Největší problém spočívá ve vztahu Beatrix – Nikki, který implikuje problematiku cyklické odplaty. Žena je tedy popsána jako doručitelka trestu, ale zároveň není sama bez viny (opustila svého milence, čekající jeho dítě; zabila matku Nikki). Na druhou stranu, Beatrix se také stává matkou, nositelkou života, v němž se zračí vítězný princip. Tím je syntéza muže a ženy, spojení, které ústí v nepostihnutelný fenomén, jenž (podpořen láskou) vítězí – B.B. Tento princip života byl uctěn ženami–bojovnicemi, ale porušen Billem (za což přišel trest). Velmi důležité je také to, že žena se stává ochránkyní tohoto principu (tematika svobodné matky).

"Děkuji." Sekvence, která nepotřebuje vysvětlujících slov.

S problematikou obrazu ženy se neloučíme ani během závěrečných titulků, kdy je nám Uma Thurman ukázána jako usměvavá a upravená žena – objekt-pro-pohled. Následující záběry jsou ale opět komplikované. Protagonistka je zde sice estetizovaná, ale zároveň svým pohledem do kamery vystupuje z diegeze a tak nás znejišťuje (je to nebezpečná žena) a zároveň problematizuje skopofilní praxi.

Závěr

Je nasnadě, že obě dvě části dilogie Kill Bill velmi výrazně portrétují ženu. Ačkoliv se ve výsledku jedná o ženu mocnou, nesmíme se podobným zjednodušením nechat zmást. Kdybych měl načrtnout stručný přehled typů, obrazů a symbolických rolí, které se zde v souvislosti s daným pohlavím objevují, bylo by jenom těch hlavních okolo 17. U mužů by to bylo přibližně 10. Žena se pohybuje od definice „pokořená“, až po „vítěznou“. Quentin Tarantino tu potvrdil statut brilantního charakterizačního mistra, když vytvořil postavy nejasné, postupně se odkrývající, vzájemně provázané sítí motivací a pohnutek. Vzniklo vnitřně logické dílo, které je lákavé svou nejasností a nedořečeností. Není jistě bez zajímavosti, že z hlediska masového publika a konvenčního uvažování jsou obě dvě části Kill Billa daleko logičtější filmovou volbou pro mužské diváky, ačkoliv portrétují silné hrdinky (často ale podvratným způsobem). Muži se však identifikací s ženskou protagonistkou dostávají do paradoxní pozice – musí přijmout symbolický transvestitismus!3

Metodu detailní analýzy v tomto případě oceňuji, jelikož dokázala přinést velmi schopný aparát pro potřeby této práce a umožnila vytvořit komplexní vizi poselství daného snímku. Jejím negativem by mohlo být to, že se zážitek a myšlenky iniciované zhlédnutím kompletního a nepřerušovaného filmu budou zcela logicky v některých ohledech mírně lišit od analýzy jednotlivých sekvencí. V určitých místech je tento nedostatek kompenzován zařazením do kontextu jednoho nebo obou filmů. Dalším polemickým prvkem je samozřejmě subjektivní interpretace.4

Posledním detailem na vrub Kill Billovi je fakt, že postava Nevěsty byla vytvořena společně Quentinem Tarantinem a Umou Thurman. Není to snad pádný (i když symbolický) důkaz ideálu syntézy mužského a ženského principu?