24hodinové psycho tam a zpět, sem a tam (2008), Douglas Gordon (8. ledna 2009)

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – RE-EDITY – 24hodinové Psycho – KIANGA ELLIS – překlad IVA URBANOVÁ –

Nové uvedení díla 24hodinové Psycho (1993) zpomaluje Hitchcockův thriller z r. 1960 na celodenní cyklus instalovaný na rozdělených plátnech, na nichž běží film jak chronologicky, tak pozpátku.

Během svého nedávného 24hodinového maratonu v Guggenheimově muzeu jsem nahoře v Rotundě zůstala sledovat 24hodinové psycho… 11 a půl hodiny. Tenhle kousek je absolutně uchvacující.

Dvě a půl hodiny jsem sledovala obrácenou stranu projekcí, zatímco jsem udržovala kontakt se světem prostřednictvím telefonu. Na obrázku výše vidíte zkroucenou ruku nataženou na podlaze poté, co se dramaticky, snímek po snímku, odehrála sprchová scéna. Zhruba dvě hodiny po tomto výjevu se stejná scéna odehrává v obráceném sledu na plátně vpravo. Silně se mi vybavuje obraz bezduchého oka Marion Craneové ve velmi detailním záběru bok po boku s obrazem jejího auta potápějícího se do jezera. Prostě skvělé. Ve zpomalené sprchové scéně a v celém promítání je umocněna Hitchcockova genialita. Díky zpomalené rychlosti obdivujete krásnou a geniální kompozici každého záběru a pohybu kamery, stejně tak jako filmový střih. Dramatičnost příběhu je zesílena tím, že vidíte vždy dvě scény odehrávající se současně, což připomíná přehlídku elegantně dramatických černobílých diptychů.

Po půlnoci jsem si zabrala na podlaze Rotundy pytel na sezení, ze kterého jsem sledovala souhvězdí různobarevných hvězd pokrývajících plochou žebrovanou skleněnou kopuli budovy. Instalace vrhala proměnlivé uklidňující světlo na potemnělý interiér, což přispívalo k pocitu „útočiště“, jak to popsal jeden z diváků. V průběhu dalších osmi hodin, nebo tak nějak, se ČAS jakoby téměř zastavil. V jistých okamžicích jsem si připadala zcela pohlcena přítomností a po pohledu na své hodinky jsem zjistila, že od poslední chvíle, kdy jsem kontrolovala čas, utekla z rána další hodina. Spala jsem? Ztratila se v meditaci? Jak jsem jen mohla doufat – během svého snění a následného zjištění, že kempuju na podlaze Guggenheimova muzea uprostřed noci s asi patnácti dalšími dušemi –, že odliším skutečnost od fantazie!? Byl to velmi surrealistický zážitek.

Celý večer jsem strávila v tomto kvazi-vědomém snovém stavu. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla, jak ostatní úplně usnuli: několik jednotlivců a několik párů schoulených pohromadě. Nemohla jsem s jistotou rozlišit, kdy jsem spala a kdy jsem byla vzhůru a sledovala Normana Batese, jak se potutelně usmívá na policistu, nebo Janet Leighovou, jak zamyšleně sedí u jídelního stolu. Zdálo se, jako by stejné scény běžely celé hodiny beze změny! V určité chvíli, někdy mezi pátou a sedmou hodinou ráno, Norman na vrcholu schodiště bodá policistu a ten se pomalu snáší zpátky dolů, dokud nedopadne na zem. Pokud si myslíte, že je film napínavý v reálném čase, věřte, že je mnohem, mnohem napínavější, když se odehrává zpomaleně. Je to šílené! Při sledování této části jsem si užila spoustu zábavy.

Kolem půl osmé ráno začali kolem procházet hlídači a rozsvěcet v rozsáhlé muzejní budově světla. Poslední den té kdesi-jedno-kde-se-odehrávající výstavy začal vířit životem. Chronologické promítání / levé plátno dospělo k tomu momentu na konci filmu, kdy strašidelný Batesův dům prohledává žena. Scéna, která by ve skutečnosti nezabrala víc než pět minut, se odehrává přes hodinu. Byla jsem zcela uchvácena sledováním Normana směřujícího po křivých schodech vzhůru k domu, zatímco žena sestupuje po vnitřním schodišti, aby se schovala ve sklepě. Vidí jeho „matku“ a klepe jí na rameno, doufajíc v pomoc, ale pozdrav jí oplácí kostlivec. D-e-t-a-i-l-n-í-í-í-z-á-b-ě-r-n-a-h-l-a-v-u-š-i-r-o-c-e-o-t-e-v-ř-e-n-é-o-č-i-p-u-s-u-o-t-e-v-ř-e-n-o-u-… v-ý-ý-ý-k-ř-i-k. V zápětí se Perkins vrhá – zpomaleně – dveřmi dovnitř a je zezadu napaden partnerem/přítelem/manželem té ženy. Trvá mu patnáct minut, než dostane Normana na zem a vymaní mu nůž z ruky. Sražená paruka leží na podlaze.

24-Hour Program on the Concept of Time
Solomon R. Guggenheim Museum
Rotunda Floor
January 6 & 7, 2009

Vybrala Marie Meixnerová, z anglického originálu „24-hour psycho back and forth and to and fro (2008). Douglas Gordon (8 Jan 2009)“ přeložila Iva Urbanová.

ELLIS, Kianga. „24-hour psycho back and forth and to and fro (2008), Douglas Gordon (8 Jan 2009).“ Kianga Ellis, Art Evangelism & Society 2.0. [online],  kiangaellis.wordpress.com. 20. 4. 2011.  [cit. 2012-05-20] Dostupný z WWW:  < http://kiangaellis.wordpress.com/2011/04/20/24-hour-psycho-back-and-forth-and-to-and-fro-2008-douglas-gordon-8-jan-2009/#comments >.

Kianga Ellis je zakladatelkou a ředitelkou Kianga Ellis Projects, salonu současného umění a výzkumného projektu zastřešujícího rozhovory a události, během nichž oslovení umělci představují svoji tvorbu.

www.kiangaellisprojects.com