LFŠ 2012 – Suma sumárum

FESTIVALY: 38. Letní filmová škola – JAN VALNOHA –

To, že o prázdninách není škola, jistě zamrzí nejednoho pilného studenta. Aby se alespoň na chvíli zahojilo truchlící srdéčko, přesně uprostřed léta vypuká Letní Filmová škola. Předchozí přirovnání pro uhersko-hradištský festival platí více než pro jakýkoliv jiný, protože od rozdílně vrstveného a profilovaného diváctva na jiných filmových festivalech LFŠ stále zůstává věrná významu svého názvu, a tak se převážná většina účastníků nalézá ve věkové hranici mezi 20-30 lety.

Teď, více než dva týdny po zakončení festivalu, nezbývá než si sednout a sumírovat, hodnotit a vzpomínat. Celková návštěvnost festivalu se letos vytáhla téměř k magické cifře 5 000 akreditovaných (novináři a hosté včetně). Ti všichni se rozprostřeli do osmi promítacích lokací (letní open-air plátna započítána) – z těch klasických, známých z minulých ročníků, letos chybělo pouze Slovanské divadlo a Klub Mír. Ten se v letošním roce specializoval na doprovodný program a afterparty, takže o svou dávku zakouřeného oblečení a drinků za svítání nakonec nikdo nepřišel. Také vás po neúspěšně prostáté půldruhé hodině před kinem Hvězda napadlo, „proč nemůžou být kina nafukovací“? Přesně z tohoto důvodu do Hradiště letos zavítalo francouzské pojízdné skákací kino Espace Dorleans, které určitě znají návštěvníci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Programové bloky letos nasadily laťku pro výběr hostů pro příští léta o další příčky výše. Ale kromě masterclassů (= přednášek, přece jenom jsme stále ve „škole“), které měl každý z hostů, a několika filmů do svých bloků, tu byl i jiný důvod příjezdu – někteří si přijeli i pro ocenění na své krbové římsy. Jedná se o Výroční ceny Asociace českých filmových klubů a zrovna například Abbás Kiarostamí si kvůli důvodu udělení své ceny bude muset pořídit krbovou římsu zcela novou – jedná se totiž o ocenění „za klíčovou roli v přiblížení íránské kinematografie světu, za výjimečný humanismus a schopnost soucítění s tím nejobyčejnějším hrdinou, za exotickou a přece blízkou poezii obrazů malovaných filmovou kamerou“. Sekunduje mu István Szabó s AČFK cenou udělenou „za celoživotní přínos maďarské kinematografii a za dlouhodobé a autorsky výjimečné mapování komplikované a krvavé historie středoevropského prostoru, ve kterém žijeme“. Poněkud střízlivější ocenění dostal Carlos Saura, a to „za kreativní zobrazení času v lidské psychice“, což samozřejmě nic nemění na faktu, že byl novináři, hosty i návštěvníky nejvíce žádaný a protežovaný na tiskových konferencích i svých masterclassech. Sošku mu osobně předal ministr obrany Alexandr Vondra, který zároveň zahájil o několik hodin dříve výstavu „Operace Anthropoid“ v rámci bloku Heydrichiáda. Z česko-slovenských zástupců byla cena AČFK udělena Martinu Šulíkovi „za humanismus, citlivost, provokativní spiritualitu a přemýšlivost svých filmů“, a také Marcelu Římákovi „za dlouholetou práci ve Filmovém klubu Veselí nad Moravou, zejména za pravidelnou organizaci seminářů ruského a asijského filmu“.

I když neměli vlastní programové bloky, také ti „méně prestižní“ hosté se s radostí zapojili do programu – jak do hlavního, tak doprovodného, a to třeba jen posedáváním na trávníku před Hvězdou. Někteří z nich se nezalekli ani nočních afterparty nebo také poctili štáb svou účastí na Velkém Fotbalovém Zápase. Právě blok Novinky Visegradu představil snad největší počet hostů – Ondřejem Vetchým počínaje, přes Jiřího Stracha, Judit Bárdos až po Vladimíra Michálka a Marka Epsteina. Všichni byli velice aktivní a energetičtí v diskuzích po filmech, ale hlavně na LFŠ přivezli své aktuální filmy, některé dokonoce v exkluzivních předpremiérách.

Oproti předchozím ročníkům sice festival trval o dva dny méně, ale program byl o to koncetrovanější. Každý si opravdu mohl zvolit dle svého gusta a mnohdy musely na řadu přicházet kompromisy, co se týče výběru snímků. Není divu, celkem bylo k vidění 272 filmů rozdělených do 13 programových bloků. Nezbývá než s napětím očekávat, kolik zbyde z ojedeného hradišťského jablka a čím dalším nás organizační štáb překvapí v příštím roce.

Foto © Jan Valnoha, Lucie Zubková