Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » Animace urbanismu: Nejdůležitější je vyjít ven a experimentovat

Animace urbanismu: Nejdůležitější je vyjít ven a experimentovat

Animace urbanismu: Nejdůležitější je vyjít ven a experimentovat

FESTIVALY: 11. Přehlídka animovaného filmu – LUCIE ZUBKOVÁ, foto: JIŘÍ VOLEJNÍK –

Že se v Olomouci právě koná Přehlídka animovaného filmu, svátek všech milovníků vizuálního umění, lze poznat ještě před prahem Konviktu, hlavního dějiště festivalu; ihned u vchodu diváky vítá první smyčka projekcí obměňujících se podle průběhu programu. Kroky PAFu poté pokračují v Atriu, kde je rozložená skupinová výstava Model.Animace urbanismu, jejíž vernisáž proběhla hned ve čtvrtek – spolu se slavnostním zahájením přehlídky. Výstava má tematizovat model městského prostoru a jeho interiérů, vztahuje se tedy k jedné z hlavních sekcí PAFu, k Animaci urbanismu. Na tu navazují také další kroky… V průběhu pátečního dne totiž usedla na křeslo přednášejících i významná urbanistická teoretička Mirjam Struppek, která ve své prezentaci představila různorodé mediální fasády, jež byly zrealizované v mnoha velkoměstech. Z prací, které uvedla, už si své jméno získal např. projekt Smart Cities, jež porovnává inovace a moderní technologie přístupné (či nepřístupné) městským občanům. Poté blížeji představila, jakými způsoby mohou vizuální instalace přispívat k živému charakteru urbanistického okolí. Jednotlivé práce si buďto pohrávají s architektonickými prvky (velice populární jsou např. demolice kulturních památek), nebo jsou navrženy tak, aby měli diváci možnost participovat na jejich podobě. K tomu může posloužit SMSka nebo třeba virtuální střelba z praku. Základním cílem je, aby se městské obrazovky využívaly nápaditě – a nejlépe taky často, neboť jak Mirjam Struppek vtipně poznamenala: „When they are black, they are really ugly.“

Sama teoretička má v oblibě např. dílo německé skupiny Urbanscreen, která zapracovala na vizuální podobě hamburského muzea. Jsou na něm položeny dvě obrovské dlaně, jež stavbu neustále protlačují, vytvářejí vlny na povrchu atd. Mě osobně však nejvíc zaujala ukázka mediální fasády, která spočívala v promítání na zeď kancelářské budovy, jehož prostřednictvím ukazovala (falešné) dění uvnitř. Lidé tak mohli pozorovat jakési úřednické zákulisí, ke kterému se běžně nedostanou. Tento projekt měl v lidech vzbudit zvědavost, pobídnout kolemjdoucí k návštěvě. Právě k upoutání pozornosti a k propagaci slouží většina těchto mediálních fasád, jež se v dnešní době ve městech objevují čím dál častěji (a čím dál častěji v komerční sféře). Že jde o výborný způsob, jak na něco upozornit, si mimo jiné všimli také aktivisté bojující proti rakovině prsu, když vytvořili rozsáhlé plátno s četnými fotografiemi ženských poprsí. Kvůli nedostatku financí projekt nebyl dokončen, přesto ale ukázal další směr, kterým se animace urbanismu může vydat. Jak Mirjam Struppek zdůraznila, nejdůležitější je prostě vyjít ven a experimentovat. Člověk nikdy neví, jakou budovu na svých cestách potká a k čemu jej inspiruje.

Dalším hostem druhého dne Přehlídky animovaného filmu byl holandský (post)internetový umělec Constant Dullaart, historicky nejmladší PAF Kult. Svým humorem naplnil Kapli Božího Těla a podle smíchu ozývajícího se ze všech koutů sálu bylo znát, že se svou odlehčenou prezentací opravdu trefil do gusta diváků. Dullart patří mezi výrazné umělce současné netartové scény, pracuje s YouTube videi, s názvy webových domén, tvoří internetové performance apod. Na své PAF-přednášce Human Internet představil např. hravé video, které sestříhal z uživatelských postů jednoho prodejního serveru. Jak říká, v roce 2005 byla videa in; jen samotný fakt, že uživatel vlastnil kameru (a uměl stisknout play), jej posunul o jeden level výš. Daný server byl tedy přeplněn „živými fotografiemi“ nabízeného zboží – roletou, která se stahuje, fénem, který fénuje (ve dvou úrovních), motorkou, která výjimečně bohužel nestartuje… Dullart videa ponechal tak, jak je našel – včetně rušivých zvuků prostředí, což jim dodává další rozměr.

Constant Dullaart během přednášky, foto: © Jiří Volejník

Úspěch měla také videa, ve kterých si pohrával s formátem přehrávače YouTube – načítacím kolečkem, šipkou play, dolní lištou… V sérii YouTube as Subject (2008) je např. nechává mizet, blikat, poskakovat, rotovat či přibližovat (Dullart zde předvedl také díla ostatních umělců, jež na jeho počin odpověděli podobnými nápady). V instalaci YouTube as Sculpture (2009) pak dokonce přenesl ono načítací kolečko do fyzického prostoru – v začerněném prostředí seskládal osm velkých polystyrenových koulí, které postupně osvětloval baterkou a iluzorně tak vytvářel známý efekt nahrávání.

Pobyt ani jednoho ze jmenovaných hostů v Olomouci zatím neskončil – a neskončil ani 11. ročník Přehlídky animovaného filmu. Pokud nemáte plány na neděli, zkuste navštívit Konvikt, kde se můžete seznámit s mnoha vrstvami umění zvaného animace.

www.pifpaf.cz

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 79

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru