Nikdy nebyl jen jeden. Bohužel…

Po pěti letech od premiéry skvělého Bourneova ultimáta1 (The Bourne Ultimatum, 2007) s Mattem Damonem jako Jasonem Bournem přichází do kin snímek, který podle všeho má ambice nezklamat fanoušky filmů s Bournem a zároveň nabrat nové. Třeba ty, kteří si oblíbili Jeremy Rennera, který se od snímku Smrt čeká všude (Hurt Locker, 2008) za poslední roky etabloval jako komiksový superhrdina (Thor, Avengers) a čerstvá agentská krev v Mission: Impossible – Ghost Protocol (2011). Jsem sice fanoušek Bourneovy trilogie, ale během těch pěti let od posledního filmu jsem nesledovala zákulisní rozepře, které nakonec vedly k tomu, že místo dalšího Bournea s Damonem a v režii Greengrasse můžeme vidět film Tonyho Gilroye v hlavní roli právě s Rennerem. Jméno Gilroye, autora/spoluatora scénářů ke všem třem dílům trilogie a zároveň režiséra velmi zdařilého depresivního dramatu Michael Clayton (2007), jehož síla spočívá zejména ve skvělém ztvárnění titulní postavy Georgem Clooneym, dávalo naději, že dokáže navázat na vysokou úroveň trilogie.2 To, co úspěšně započal Doug Liman v roce 2002 a poté dvěma filmy ještě zdařileji potvrdil Paul Greengrass, který Bourneovi propůjčil typický vizuální styl (ruční „shaky“ kamera Olivera Wooda + rychlé a časté střihy Christophera Rouse)3, se v Bourneově odkazu nepovedlo. Přitom v Odkazu se prchá, bojuje, navštěvují se exotické lokace, a taky se intrikuje a konverzuje – podobně jako v trilogii. Proč to tedy zde nefunguje zdaleka tak dobře?

Od prvních momentů je prostřiháván výcvik agenta Aarona Crosse (Jeremy Renner) na Aljašce s mravenčí aktivitou, která panuje kolem pátrání po Bourneovi a zametání stop vedoucích k Treadstone včetně jednoduché likvidace agentů. Sledujeme některé záběry z Bourneova ultimáta, vidíme známé tváře a poznáváme další osoby na vysokých postech (Edward Norton jako Eric Byer), ale pokus o jakési propojení linie Bournea a Crosse působí poměrně křečovitě a zbytečně. Vrcholem je scéna, kdy se Cross dívá na vyrytá jména agentů, kamera letmo sjede po dřevě, kde spatříme i jméno Jasona Bournea. Ale proč následuje dalsí několikavteřinový záběr, ve kterém jméno spatříme znovu? Tito dva agenti se podle všeho nikdy nesetkali, a ani o sobě neslyšeli.4 Jako by nám stále musel být připomínán Bourne, to, že jeho aktivity mají dopad i na Crosse, snad aby název filmu nebyl zcela scestný.5 Je to však zbytečné a snímku to spíše škodí. Nepříliš věrohodně působí také způsob, jakým je vyobrazena aktivita týmu, atmosféra pátrání po Crossovi. Střídající se záběry na tváře, které postupně pronáší zjištěné informace, se mi zdají být příliš mechanické. Greengrass zkrátka umí i takovéto zdánlivé detaily vystihnout lépe. Nehledě na to, že absentuje vzrušující mocenská hra a názorové rozepře, které byly nedílnou součástí trilogie: ať už mezi Pamelou Landy (Joan Allen), která je velmi zajímavou postavou, a Wardem Abbottem (Brian Cox), či mezi Landy a Noahem Vosenem (David Strathairn). Záporák Erik Bayer nemá příliš co nabídnout, protože k němu neexistuje názorový a morální protipól v rámci nejvyšších struktur. Ani začlenění retrospektiv nefunguje jako něco víc než nastínění dilemat Crosse, když se bezprostředně seznamuje s realitou svého působení v rámci Treadstone, a pohled do jeho minulosti.

To, co bylo hnacím motorem trilogie, nejprve pátrání po minulosti, rozkrývání mocenských struktur a lidí za organizací Treadstone, zde chybí, a proto je podle mě přes veškerou akci, které je zde dostatek, Odkaz o dost slabší. Na rozdíl od Bournea Cross nepátrá po své minulosti, velmi dobře si je vědom, v jaké situaci se ocitl. Ačkoli se dozvíme další informace ze zákulisí „výrobny“ superagentů a superagentek, hlavním a vlastně jediným cílem Crossovy cesty do filipínské Manily je to, aby nahradil závislost na modré pilulce zvyšující mj. jeho mozkovou aktivitu. Pomocí genetického zásahu bude stále schopen fungovat na opravdu vysoké úrovni. Ve filmu to vypadá tak, že jedna jediná injekce dělí supermuže od jedince s podprůměrným IQ. Podobně jako Bourneovi pomáhala prchat Marie Kreutz (Franka Potente) a později rozkrývat pravdu Nicky Parsons (Julia Stiles), také má pomocnici, a to přímo biochemičku, dr. Marthu Shearing (Rachel Weisz). Právě s ní, spíš než s Crossem, jsou spojeny nejsilnější scény filmu. Mrazivé vystřílení laboratoře zdánlivě neškodným vědátorem (Željko Ivanek) a snaha dvou agentů naaranžovat její sebevraždu. Martha do filmu vnáší vítaný prvek nejistoty, naopak s Crossem je vše až příliš snadné, pokud tedy zrovna nemá slabší chvilku, kdy ho musí právě Martha zastoupit. Každopádně milovníci akčních scén se dočkají zejména v závěru při divoké honičce Manilou a šílené jízdě na motorkách, během které změří síly superagent se Superagentem bez citů.

Bourneův odkaz mohl být zajímavým rozšířením a prohloubením fikčního světa kolem organizace Treadstone, bohužel celkový dojem je rozpačitý a kromě několika působivých scén a vtipného úletu v českých titulkách („He sniffed around my house“ přeloženo jako „Šňupal mi po domě“) pro mě všechno ostatní odeznělo velmi rychle. Pokud bude mít tento spin-off pokračování (podoba snímku tomu nasvědčuje, ale rozhodne pochopitelně divácký zájem), optimisticky doufám, že bude/budou zdařilejší. Malý odhad na závěr: Nedomnívám se, že by došlo ke zpětnému docenění Odkazu, tak jak se to částečně stalo u Agenta bez minulosti (The Bourne Identity, 2002), protože ten je přes některé své zápory mnohem zdařilejším filmem než Bourneův odkaz. Zároveň doufám, že se nesplní překrásný producentský sen Franka Marshalla o pátém filmu, ve kterém by spolupracovali Bourne a Cross. Bez slušného scénáře se dvěma hvězdami-superagenty by to byla třeskutá katastrofa.

The Bourne Legacy

Režie: Tony Gilroy
Scénář: Tony Gilroy, Dan Gilroy
Kamera: Robert Elswit
Střih: John Gilroy
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Jeremy Renner, Rachel Weisz, Edward Norton, Albert Finney, Željko Ivanek, Scott Glenn, Joan Allen a další
USA, 2012, 134 min.
Premiéra v ČR: 8. 8. 2012 (Bontonfilm)