Zde se nacházíte: 25fps » TV » Clear Eyes, Full Hearts, Can’t Lose!

Clear Eyes, Full Hearts, Can’t Lose!

Clear Eyes, Full Hearts, Can’t Lose!
TV – SPORT: Friday Night Lights LUCIE ZUBKOVÁ –

Clear eyes, full hearts, can’t lose – takový pokřik můžete slyšet z úst středoškolských Dillonských Panterů – hráčů amerického fotbalu, nejoblíbenějšího sportu v USA. Atmosféru zapadlého texaského městečka, kde se veškeré dění točí okolo jednoho jediného sportu, Friday Night Lights vystihuje dokonale. Fiktivní Dillon fotbalem doslova žije. Obyvatelé o něm diskutují ve škole, v práci, v bistrech i v městském rádiu. V pátek odpoledne se na všech podnicích objeví cedule CLOSED. Každý hráč má před domem modrožlutou tabuli se svým jménem a číslem dresu, na hřišti si hrají děti, přesvědčené, že z nich jednou budou úspěšní Panteři. Těm, kteří patří k vyvoleným, padají všichni k nohám. Nemají nouzi o sponzory, o uznání ani o potlesk. Hráči mají svou „rally girl“ – dívku, která splňuje jejich přání, aby se cítili pohodlně. Když se týmu daří, hlavní trenér Eric Taylor (Kyle Chandler) se stává nejoblíbenější a nejoslavovanější personou městečka. Jakmile však prohrávají, jeho spolužití s ostatními obyvateli začíná být nesnesitelným, a to nejen pro něj, ale i pro celou rodinu, oddanou manželku Tami (Connie Britton) a patnáctiletou dceru Julie (Aimee Teegarden).

Příběh Panterů

Příběh okolo Panterů ušel nezvykle dlouhou cestu. Na počátku – v roce 1990 – vznikla kniha s chytlavým názvem Friday Night Lights: A Town, A Team and A Dream. Její autor H. G. „Buzz“ Bissinger do ní zpracoval čistě faktický žurnalistický materiál (události z roku 1988). Podle této publikace vznikl roku 2004 film, tentokrát již se zestručněným názvem Friday Night Lights. Režíroval jej Peter BergBissingerův vzdálený příbuzný, trenéra ztvárnil Billy Bob Thornton. Snímek měl úspěch, ale Berga údajně stále mrzelo, že musel upustit od několika zajímavých knižních linií. Zasadil se tedy o vznik seriálu, kde se tyto linie mohly plně rozvinout. Sám se ujal režie pilotního dílu. Použil v něm několik původních filmových záběrů, a to zejména v úvodní sekvenci, která se té filmové nápadně podobá; osamocené auto projíždí pustou texaskou plání. Z rádia přitom zaznívá hlas moderátora, který láká na (další) páteční noc.

 „Dobré ráno, západní Texase. Sammy Mead se hlásí s fotbalovým rádiem Panterů! Je pondělní ráno a my všichni víme, co to znamená. Zbývají pouhé čtyři dny do páteční noci – noci, kdy naši Dillonští Panteři rozdrtí Westerbské Mustangy.“

Následuje průjezd vylidněným městem, záběry na tabule před jednotlivými domy hráčů, krátké obrazové představení členů týmu… Perličkou je, že někteří z herců do seriálu nastoupili ze svých původních rolí. Vedle Thorntona i Chandlera tak v úloze manželky figuruje stejná herečka. Také představitel seriálového Buddyho Garrityho – velkého fanouška a sponzora Panterů – Brad Leland, zastává v obou ztvárněních velice podobnou úlohu. Film se seriálem spojuje i hudba skupiny Explosions in the Sky.

Do atmosféry nátlaku a lesku sportovních hrdinů diváky uvádí přehledná sekvence sestříhaných dialogů a záběrů, kterou do Dillonu přijel natočit televizní kanál NBC8. Prostřednictvím reportáže, rozmlouvání s hráči o situaci v týmu, o jejich plánech do budoucna i o tom, jak tráví volný čas, se během několika minut stručně přibližují vztahy mezi jednotlivými postavami, jejich charakter či rodinné zázemí. Zápletka se pak začíná odvíjet poměrně očekávatelně: Město příliš nevěří novému trenérovi, který – trochu riskantně – sází vše na výjimečného hráče Jasona Streeta (Scott Porter), šampióna, jenž má skvěle našlápnuto na profesionální fotbalovou kariéru. Jason se hned při prvním zápase těžce zraní1 a na místo kapitána nastupuje neoťukaný záložník, nesmělý Matt (Zach Gilford). Družstvo se musí vyrovnat s tím, že ztratilo svou hvězdu. Město se musí vyrovnat s tím, že vedle možnosti vyhrát existuje i opozitum. A Matt s trenérem se musí vyrovnat s ještě mnohem větším nátlakem.

Seriál Friday Night Lights se krom fotbalu věnuje hlavně závažným tématům současné (americké) společnosti, jež jiné seriály mnohdy opomíjejí, nebo nastiňují příliš povrchově. Užívání dopingových drog, potrat, síla médií a davového šílenství, začlenění ochrnutého člověka zpět do společnosti (s veškerými obtížemi, jako složité ovládání křesla, obstarávání peněz, řízení speciálně upraveného auta nebo sexuální aktivita), duševní nemoc starší osoby, návrat válečného hrdiny a jeho možnosti v „normálním“ světě, ztráta fotbalové jistoty, kdy o některé hráče po absolvování střední školy nikdo další nestojí, rasismus… Všechny tyto příběhy seriál přibližuje velice autenticky. Když se v týmu postaví černí hráči proti bílým, nezůstane úzkost pouze na obrazovkách. Tyto scény jsou ještě působivější, když si divák uvědomí, kde se odehrávají. Město Odessa – dějiště původního knižního příběhu – má za sebou ošklivou historii rasové segregace. Pravděpodobně to byl právě tamní fotbalový tým, který se – alespoň částečně – zasloužil o solidárnější chování občanů.

Ke zmiňované autenticitě dopomáhají také realistické scénáře, které působí nepřipraveně, improvizovaně. Výjimkou není zadrhávání či koktavé opakování slov. Herci měli v některých scénách volnost – když cítili, že jim replika nesedí, mohli ji pozměnit (epizody se navíc natáčely bez předchozího nazkoušení). Také jejich pohyb na scéně často nebyl výrazně omezen; kameramani měli sledovat herce – ne herci kameramany. Snaha o realističnost figuruje také ve fotbalových zápasech, u nichž jsou čas od času použity záběry z reálných utkání. Sekvence, ve kterých zápas moderují hlasatelé, namluvili skuteční fotbaloví komentátoři Peter Arbogast Paul McDonald.

Výrazná kamera a střih

Velice důležitou roli v seriálu hraje také střih a roztřesená ruční kamera. Mnohdy se v jednu chvíli na obrazovkách ukazuje hned několik námětově příbuzných akcí (v pilotním díle např. různé dialogy odehrávající se na otevírání Buddyho autosalónu), které se mezi sebou střídají a dávají dohromady. Objevují se detailní záběry tváří, často natolik krátké, že si divák sotva plně uvědomí výraz obličeje. Místo toho jakoby podprahově vnímá, jak se ta která osoba cítí. Velká míra emocí a vzájemných vztahů je naznačena velice jemným způsobem. Do rozhovoru je začleněn třeba i záběr na přešlapující chodidla nebo držící se ruce – letmé mimoděké reakce dokreslující vnitřní pocity postav. Ozvláštněné je také ustavování dějů. Z detailu kamera často „odskočí“ hned na velký celek; chybí polocelek, na který jsou diváci běžně zvyklí, a který dopomáhá k prostorové orientaci. Jakmile se pak na obrazovce rozprostře onen velký celek (např. záběr na vzdálené postavy na ulici), bývají protagonisté zabíráni z protějšího domu, zpoza plotu, přes rameno další osoby apod., což budí dojem, že je někdo pozoruje. Ale ne, je to „jen“ kamera.

Pocit sounáležitosti

Síla ritualizovaného fandění spojuje jinak vzdálená individua dohromady. Důležitý je kolektivní duch, pocit sounáležitosti, i když možná jen dočasný. V článku Friday Night Lights: A functionalist approach to popular culture2 staví autor David Grazien sportovní fanouškovství vedle náboženství – a vysvětluje tak jeho důležitost v současné americké společnosti. Náboženství bylo (a v některých místech světa stále je) centrální institucí, jež organizovala lidskou existenci – ať už šlo o vládní zřízení, pracovní návyky či o rozvržení volného času (např. s ohledem na svátky). V životě dnešních Američanů již náboženství nemá bezvýhradní postavení, stalo se jen jednou z forem kulturní identifikace a sociální organizace – a „ke slovu“ se tedy dostávají i všechny ostatní formy – v tomto případě právě kolektivní sportovní fandění, díky kterému členové skupiny zažívají davové vlny emocí a zmiňovanou sounáležitost. „Neexistuje společnost, která by v pravidelných intervalech nezažívala potřebu udržovat a posilovat kolektivní cítění a ideje, které by zajistily jejich soudružnost…“3

Kdybychom šli ve spojitosti s ranými podobami náboženství ještě dál, dostali bychom se k Durkheimovi, který popsal, že tato náboženství kladla důraz na různá znamení, symboly a obrazy, často spojené s přírodou – a tudíž i se zvířaty (klokany, hady, nebo i „našimi“ pantery, jimiž se často označují právě sportovní týmy – krom Panterů např. Chicagští Medvědi, Atlantští Sokoli, Miamští Delfíni, Detroitští Lvi, Baltimorští Havrani atd.). Tyto symboly neměly reprezentovat bohy, ale samotné členy skupiny věřících a potažmo také jejich kolektivní vědomí (na podobném principu funguje např. státní vlajka). Náboženské rituály nahradily sportovní hymny zpívané před tisícovkami diváků, sestavy roztleskávaček, maskoti, v případě Panterů pak pokřik „clear eyes, full hearts, can’t lose“, vlastnictví stejných prstenů nebo předzápasové „plácnutí“ na modrožluté P, které je namalované na zdi u východu z šatny. Jména týmů, loga, barvy či dresy přitom zprostředkovávají pouze symbolickou příslušnost. Symbolickou např. proto, že sportovním fanouškům mnohdy nezáleží na tom, odkud daný hráč pochází – hlavně, když týmu přináší ceněné body. Jakmile však přejde k soupeři, stává se nepřítelem, i když se na jeho osobnosti vlastně vůbec nic nezměnilo.

Náboženství ve Friday Night Lights ale není ani zdaleka opomíjené, spíše se staví hned vedle fandění.

 „Pane Streete, myslíte, že Bůh miluje fotbal?“

„Myslím, že všichni milují fotbal.“

Čím to je, že oceňovaný a takřka dokonalý televizní počin Friday Night Lights s velice zajímavými postavami, kvalitními herci a chytlavými, perfektně propracovanými příběhy, u nás zůstává opomíjený? Pravděpodobně tím, že k nám nepronikla atmosféra kolektivního zanícení pro lokální sportovní týmy. Ani v USA však seriál nikdy nedisponoval početným publikem, měl úspěch spíš u kritiky (Kyle Chandler Connie Britton získali cenu Emmy v kategorii Nejlepší herec/herečka v dramatu), která vyzdvihovala jeho realistické zobrazení americké střední třídy.

Seriál produkovala společnost NBC Universal. Začal se vysílat roku 2006 na kanálu NBC, má 5 ukončených sérií po cca 15 dílech. V současné době se mluví o druhém filmu, který by mohl navázat tam, kde seriál skončil.

 

Friday Night Lights

Režie: Patrick R. Norris, Jeffrey Reiner, Peter Berg, Michael Waxman, Stephen Kay ad.
Kamera: Todd McMullen, David Boyd ad.
Střih: Stephen Michael, Angela M. Catanzaro ad.
Hudba: W. G. Snuffy Walden (Explosions in the Sky)
Hrají: Kyle Chandler (Eric Taylor), Connie Britton (Tami Taylor), Taylor Kitsch (Tim Riggins), Aimee Teegarden (Julie Taylor), Zach Gilford (Matt Saracen), Minka Kelly (Lyla Garrity), Scott Porter (Jason Street), Adrianne Palicki (Tyra Collette), Gaius Charles (Brian „Smash“ Williams), Brad Leland (Buddy Garrity), Jesse Plemons (Landry Clarke) ad.
USA, 2006–2011, NBC, 5 sezon / 76 dílů, 43 min.

Zdroje:
GRAZIAN, David. Mix it up: popular culture, mass media and society. W. W. Norton & Company, 2010. s. 238.
http://en.wikipedia.org/wiki/Friday_Night_Lights_(TV_series)
http://www.imdb.com/title/tt0758745/

Print Friendly, PDF & Email
  1. Příběh Jasona Streeta je inspirován skutečnou osobou – Davidem Edwardsem z Madisonské střední v San Antoniu, který ochrnul roku 2003. Berg se této hry zúčastnil a podle vlastních slov jej Edwardsovo zranění velice zasáhlo – proto seriálový děj rozehrál okolo stejného incidentu. []
  2. GRAZIAN, David. Mix it up: popular culture, mass media and society. W. W. Norton & Company, 2010 []
  3. Tamtéž, s. 27. []

Autor

Počet článků : 79

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
/25fps.cz
Zpět nahoru