Když má kytara jemně lká…

Don’t Bother Me, If I Needed Someone, While My Guitar Gently Weeps nebo Here Comes the Sun – všechny tyto písně vyšly na řadových albech The Beatles a všechny nějakým způsobem vybočovaly z řady. Prozrazovaly totiž originální autorský rukopis George Harrisona, osobnosti, kterou si Martin Scorsese vybral jako subjekt svého zatím posledního dokumentu Living in the Material World.

 Silnou skupinu ve filmografii Scorseseho-dokumentaristy tvoří hudební dokumenty – záznamy koncertů a portréty. Bob Dylan, Rolling Stones, The Band, producentský dohled nad sérii mapující vývoj blues – tím vším se Martin Scorsese zabýval. Ale jak do této série zapadá George „tichý beatle“ Harrison? Scorsese měl přeci jen vždy blíže právě k Rolling Stones, k blues, k dylanovskému písničkářství. Tak proč Harrison – osoba držící se v pozadí, člověk spíše uzavřený do sebe, tichý hudební génius, kterému se možná nedostávalo tolik pozornosti, kolik by si zasloužil?

Odpověď bych hledal v duchovní rovině osobnosti. Stejně jako Dylan v televizním filmu No Direction Home má i Harrison mnohem větší potenciál při zaměření dokumentaristického oka na aspekty spíše nemuzikantského charakteru. U Harrisona je v tomto případě nosný jeho schizofrenní pohyb – „uvěznění“ by možná bylo výstižnější – mezi dvěma světy: tím duchovním a tím naším – přízemním, materiálním.

Scorsese ve svém „vyprávění“ postupuje po cestě čisté chronologie. První díl mapuje postupný rozpad idyly s The Beatles, druhý, téměř dvouhodinový, se točí kolem Harrisonova života „po“ The Beatles. Úplně je opuštěna forma vypravěče („G.H. se narodil, žil, přestěhoval se, oženil se, rozvedl se, umřel…“ – nikoliv!), jakéhosi vševědoucího jednotitele děje. Prostor je dán výhradně Harrisonovým přátelům a spolupracovníkům. Ve filmu zazní slova jak beatlesovských spoluhráčů McCartneyho a Starra, tak přátel Erica Claptona, Terryho Gilliama, Erica Idlea. Opomenuti nejsou ani jeho příbuzní a blízcí – bratři, manželka a syn. Z jejich výpovědí, z úryvků rozhovorů se samotným protagonistou a písní je pak poskládána chronologická koláž. Ta pomalu plyne a postupně buduje kolem Harrisona auru mytické osobnosti, člověka, jehož duše překypovala láskou. A to vše je uzavřeno slupkou rockové hvězdy, kytarového inovátora – a snad mi čtenáři odpustí trochu té subjektivnosti – nejtalentovanějšího ze slavné liverpoolské čtveřice.

Harrison je ve Scorseseho filmu vylíčen možná až příliš dokonale. Jediný významnější konflikt není ani navenek zřejmý. Střet dvou světů, materiálna a duchovna, se jako Ariadnina nit táhne celým filmem. Tu je výraznější, onde je zatlačen do pozadí obyčejnými, lidskými problémy. Pokud byl Harrison skutečně člověkem bez větších chyb, byl by svatým. Může se však člověk za života stát světcem? Scorsese nechává své diváky přemýšlet. Film obsahuje řadu sekvencí hudebně-obrazových, bez výraznější informační hodnoty. Tyto lyrické pasáže jsou prostorem zklidnění, duchovní relaxace; místy, na nichž si lze v tichu rozjímat, nechat se naplno zasáhnout krásou přítomného okamžiku.

Neodpustím si krátkou poznámku k nasazení tohoto filmu do kin. Film totiž útočí na diváka stopáží vražedných 208 minut. To je zatraceně hodně na fikční film a ještě více na dokument, nota bene takový, který vyžaduje od diváka silné zapojení a duchovní naladění.

Informační hodnota Living in the Material World není možná tak vyčerpávající, jak by mohla být. O přenos informací však šlo ve Scorseseho dokumentech jen málokdy. Častěji jsou to spíš silně osobní rozjímání nad subjektem, přičemž nezáleží, že je tento neživý (film), žijící (Dylan) či nežijící (Harrison). Soustředěnému divákovi může dokumentární novinka Martina Scorseseho ledacos nabídnout. Nepotřebuje být ani fanouškem The Beatles, ani Harrisona samotného. Film skvěle pracuje na duchovní rovině, funguje jako záznam jednoho duševního souboje, střetu dvou diametrálně odlišných životních přístupů – toho, který je jedinci dán vyšší silou, a toho, který je na něj jako na věšák zavěšen společností. Ale chce to? Je tohle „žití v materiálním světě“ naplněním lidského života?

George Harrison: Living in the Material World

Režie: Martin Scorsese
Kamera: Martin Kenzie, Robert Richardson
Hrají: George Harrison, Paul McCartney, Eric Clapton, Ringo Starr, John Lennon, Yoko Ono, Olivia Harrison, Eric Idle, Terry Gilliam…
USA, 2011, 208 minut
Premiéra v ČR:  25. října 2012 (EEAP)